Vivaldi: znovuzrození klasické Opery se hodně povedlo

8. 4. 2016

Doba čtení: 6 minut

Líbí se vám článek?
Podpořte redakci

Na trh prohlížečů vstupuje nový silný hráč. Vede ho bývalý šéf Opery, vypadá jako stará Opera a hlavně stejně tak dobře funguje. Reinkarnace legendárního prohlížeče proběhla úspěšně.

Prohlížeč Vivaldi je remakem staré Opery, která de facto umřela s přechodem na Chromium. Koneckonců firmu vede Jon von Tetzchner – stejný člověk, který Operu založil a za jehož vedení si získala slušný respekt i uživatelskou základnu. Firma Vivaldi stejně jako Opera kdysi provozuje i pár komunitních služeb, ale nás tolik zajímat nemusí. Zajímá nás hlavně to, jak se prohlížeč zlepšil od první testovací verze, o které jsme psali v lednu 2015. Vyšla totiž verze 1.0 a už si tedy zaslouží nemilosrdné srovnání s konkurencí.

Vivaldi podporuje Linux, Windows a OS X, ve 32 i 64 bitech. Na Windows je 64bitová verze zatím označena jako testovací, pro OS X zase nenabízí 32bitovou variantu, protože tento systém už delší dobu vychází jen v 64 bitech. Pro Linux jsou k dispozici balíčky DEB a RPM, univerzální instalátory bohužel nikoliv. Instalace na Ubuntu 16.04 LTS proběhla bez problému a během ní se do systému také přidal repozitář, který v budoucnu zajistí aktualizace prohlížeče.

Pod kapotou našlapaný Blink

Vivaldi je další z řady prohlížečů postavených na projektu Chromium, který používá vykreslovací jádro Blink. To je určitě dobrá volba, Blink dlouhodobě dodává dobré výsledky. Blink je přítomen ve stejné verzi (537.36) jako v aktuálním Chrome, což potvrdily i prakticky totožné výsledky testů HTML5 (526/555 bodů) a Octane (necelých 25000). Očekávaný výsledek, ale je dobré se ujistit, že prohlížeč jádro nikde neškrtí. Teď jen doufejme, že Vivaldi udrží krok a bude i nadále doručovat aktuální a bezpečné jádro. Vydávací cyklus samotného prohlížeče zatím nebyl upřesněn. Rozhraní je také vytvořeno pomocí webových technologií, hlavně React a Node.js.

Bohatý prohlížeč

Než se pustíme do prohlídky rozhraní, které je na Vivaldi asi nejzajímavější, krátce se podívejme na některé funkce. Netřeba je podrobně popisovat, vystačíme si s tím, že Vivaldi zvládá téměř vše, co zvládá Firefox nebo Chrome. A k tomu něco navíc. Stručně:

hlavní obrazovka s dlaždicemi oblíbených stránek (alias rychlý přístup)
adresní řádek s našeptávačem vyhledávání (pozor, je potřeba povolit v nastavení vyhledávání!)
indikátor nahrávání stránky v adresním řádku (včetně rychlosti stahování)
vyhledávací políčko (výchozím vyhledávačem je Bing)
podpora jednoduchých vzhledů, resp. spíš tapet
přehled nedávno zavřených oken
integrovaná podpora gest myši
pokročilé nastavení klávesových zkratek
nějaké to nastavení cookies, podpora Do Not Track
integrovaný Flash player přes PPAPI
možnost rychle vypnout zobrazování obrázků
anonymní režim, který neuchovává informace o prohlížení
skryté nastavení na adrese vivaldi://flags
podpora webových notifikací

Všechny tyto funkce a možnosti fungují bez problémů a očekávaným způsobem, použití i konfiguraci si jistě dokážete představit. Na rozdíl od staré Opery ale Vivaldi nedisponuje kupou aplikací v prohlížeči jako RSS čtečkou, e-mailovým klientem nebo klientem pro BitTorrent. To ale většině uživatelů vadit nebude, dnes máme raději odlehčené prohlížeče. Ani nemluvě o tom, že se řada podobných aplikací a služeb přesunula na web.

Rozhraní si poskládáte podle vlastních představ

Výchozí rozvržení rozhraní prakticky beze změny kopíruje původní Operu a je velmi povedené. Nejlepší na tom ale je, že si ho do značné míry můžete přestavit podle vlastních představ. Většinu prvků lze schovat nebo přesunout seshora dolů, zleva doprava atp. Panel s kartami je dokonce možno přesunout na stranu a zobrazovat s náhledy stránek, což je netradiční, ale na širokoúhlých displejích ne úplně hloupá varianta. Za tyto možnosti si Vivaldi zaslouží jedničku s hvězdičkou.

Specifickým prvkem staré Opery je také postranní panel, který nechybí ani ve Vivaldi. Nabízí správce záložek, stahování a jednoduchý poznámkovač. To ale není vše, v postranním panelu lze zobrazovat i libovolné webové stránky. Ani práci s kartami nic nechybí – je tu připínání, přesouvání, sdružování nebo indikátor zvukové aktivity s možností zvuk karty vypnout. Další užitečnou funkcí je nabídka rychlých příkazů, kterou vyvoláte klávesou F2. Snadno v ní můžete prohledávat mezi záložkami, historií a otevřenými kartami bez toho, aniž byste museli sahat po myši. Hodí se to také, když máte otevřeny desítky karet a chcete rychle zobrazit jednu konkrétní.

Rozšíření stahujte přímo z Web Store

Na podzim minulého roku Vivaldi doplnil také podporu rozšíření, bez které už si asi prohlížeč nedokážeme představit. Vivaldi podporuje rozšíření a aplikace pro Chrome, přímo a bez jakýchkoliv berliček. Dokonce nemá ani vlastní katalog, prostě odkazuje na Google Web Store. Je to sympatické řešení, kterým si Vivaldi na nic nehraje a zároveň šetří spoustu práce a prostředků. Současná Opera má vlastní katalog a po instalaci speciálního rozšíření umožňuje instalovat i z Web Store, ale pro běžného uživatele je to přece jen trochu zmatečné.

Zkoušel jsem několik rozšíření, která často používám v Chrome (např. LastPass, HTTPS Everywhere, Ghostery nebo Spořič dat) a všechna běžela podle představ. Stejně jako v Chromu se jejich zástupci zobrazují vedle adresního řádku. Trochu komplikovanější je to u rozšíření, která nějak mění rozhraní. Část asi bude fungovat, část ne. Na to by možná bylo vhodné uživatele upozornit. Např. k používání alternativního speed dialu mě Vivaldi nepustil. Podpora aplikací je taková polovičatá – nainstalují se, běží, ale v rozhraní jsem nenašel odkaz na jejich přehled. Dostupný je na adrese vivaldi://apps.

Odezva je horší, ale známe řešení

U první testovací verze jsem kritizoval hlavně špatnou odezvu rozhraní. Zlepšilo se to? Ano, ale jen do určité míry. Vivaldi je oproti Chromu nebo Firefoxu stále pomalejší a horší odezva je znát. Z části to může být grafickými ovladači. Proto jsem Vivaldi zkusil i ve Windows, kde je to ještě o něco lepší, ale stále znatelné. Tak jsem se vydal do nastavení a zkusil povypínat několik nepříliš nedůležitých vlastností, které by na to mohly mít vliv. A hle – podařilo se. Konkrétně doporučuji v nastavení deaktivovat tyto položky:

Vzhled → Vzhled okna → Povolit animace
Listy → Nastavení listů → Zobrazovat vyskakovací náhled
Listy → Nastavení listů → Zobrazovat náhled u listů
Webové stránky → Hladké rolování (volitelné, záleží na osobních preferencích)

Po této úpravě se odezva značně zlepšila a nemám dojem, že by se tím prohlížeč příliš ochudil. Odezva je stále lehce horší než u Chromu, ale opravdu jen maličko a pohodlnému používání nebrání. Také doporučuji vypnout automatické zbarvování části rozhraní podle právě otevřené stránky, které působí dost rušivě (Listy → Zobrazení → Zobrazení listů → Barvy listů → Použít barvu ze stránky). Ale opět se jedná o otázku osobních preferencí.

Vivaldi po úpravách – není bez barviček hezčí?

Závěr

Prohlížeč Vivaldi splnil očekávání na 99 %. Takhle nějak by vypadala Opera, kdyby přešla na Chromium, ale současně nezhloupla a zachovala si většinu funkcí. V Opeře by se teď měli modlit, aby se o novém prohlížeči nedozvědělo moc lidí, protože konverzní poměr dle mého názoru bude vysoký. Pokud mám vypíchnout jednu vlastnost, tak je to určitě vysoká konfigurovatelnost rozhraní, které se v současnosti žádný jiný prohlížeč ani nepřibližuje. Vivaldi má slušnou šanci prosperovat a vyplnit ne úplně malou mezeru na trhu.