O volejbale jste už rozhodně slyšeli, předpokládám. Šikovné dívky v přiléhavých dresech, rozdělené do dvou týmů po šesti. Hrají si s podivnou kulatou věcí naplněnou vzduchem. Snaží se ji maximálně třemi hebkými doteky přesvědčit, že vedle, za velkou sítí, je to pro ni lepší. Jakmile jedna ze stran míč úspěšně položí, seběhnou se všichni do kruhu a popřejí si. Volejbal je vskutku krásná hra. Pokud jsem vás naladil a chtěli byste si přesně takový požitek dopřát, máte smůlu. Musíte si týmy najít.
Hra Volleyball nemá totiž s klasickým volejbalem příliš společného. Dva šestičlenné týmy jsou nahrazeny dvěmi zvláštními úkazy. Trochu připomínají populární tučňáčí pokolení s vypouklýma očima a rozhozenými křídly. Antukové či jiné hřiště je zastoupeno nejspíše chodníkem. Pouze kůly s nataženou sítí jsou ponechány, jakož i hlavní myšlenka – dostat míč přes síť a skórovat. K dispozici máte neomezený počet úderů do míče. Ke kontaktu je zde nejvhodnější použít hlavu, ale dá se trefit i jinou částí tučňákova těla. Při odehrání míče nabírá aktérova mimika na veselosti. Obličej, který vytvoří, je závislý na typu pinknutí.
Hra Volleyball je utvořena pouze a jen pro dva hráče. Bohužel není na výběr možnost hry proti umělé inteligenci. Vychází očividně ze staršího stejnojmenného zpracování. Přesněji řečeno obdobný, takřka totožný motiv se již objevil vícekrát. Jsem však názoru, že v původní verzi se dbalo i na dodržení maximálního stanoveného množství tří doteků stejně jako setů.
Počet dosažených bodů je vždy napsán nad dotyčným hráčem. Výsledky jsou tudíž zveřejněny v levém a v pravém horním rohu obrazovky. Autoři zjevně nejsou pro pojetí hry ve stylu vítěz a poražený. Možná nemají rádi palmu vítězství, možná jen opomněli. Nehraje se klasickým stylem na tři vítězné sety po 25 bodech, ale zcela netradičně a novátorsky na jeden nekonečný set. Prohráváte-li tedy katastrofálně na body, nezoufejte, stále je šance, že oponent prostě odpadne a kontumační vítězství je vaše.
Volleyball je po grafické stránce zpracován s dětskou lehkostí a vtipem. Opravdu pěkně na vás hra zapůsobí. Protagonisté jsou zpracováni nápaditě, s vkusným vtipem, který bych chtěl pozdvihnout a ocenit. Hra svým pojetím vybízí k dalšímu propracování. Bylo by škoda tak nadějný projekt ukončit. Nejprve bych uvítal hlavní nabídku s možností volby umělé inteligence a postupně také hudební doprovod, který zde opravdu chybí. Hodila by se veselá odlehčená hudba. Ovládání je strohé a předpokládám, že se jej bez problému naučíte. Pro hráče na levé straně čili číslo jedna; oponent na straně pravé alias číslo dva:
[W]; [šipka nahoru] – Po zmáčknutí se tučňák odrazí a pokusí se odpoutat od zemského povrchu.
[A]; [šipka doleva] – Pohyb hráčů doleva. Levý poběží od sítě, zatímco pravý k ní.
[D]; [šipka doprava] – Chůze doprava, doleva ni krok.
[Esc] – Ukončení programu Volleyball.
Hratelnost je luxusní. Ačkoli se mačkáte dva u jedné klávesnice, rozvržením kláves máte oba hojnost místo, a nemusí se tak bezkontaktní volejbal strhnout v přespříliš blízký box.
Závěrem bych napsal, že u hry Volleyball se dá strávit hodně příjemných chvil. Přál bych si, aby programátoři nepolevili a brzy se objevili s vylepšenou verzí, kterou si milerád stáhnu. Volleyball je vhodný jak pro děti menší, tak pro odrostlejší a klidně i dospělé. Jak jsem psal, nejde tolik o vítězství jako spíše o zábavu. Sportovní hry tohoto typu jsou vhodnou změnou po bezmyšlenkovitých střílečkách, kde jde jen o násilí a smrt. Tak si nastavte stahování a už jděte hledat vhodného kamaráda.
Pokud jste se tedy rozhodli vyměnit internetovou síť za volejbalovou, neodstříhavejte kabel hned. Ještě si skočte hru stáhnout na autorské stránky. Natáhněte balík a hurá kompilovat! Potřebujete jen knihovnu SDL. Po rozbalení vás čeká trošičku netypický strom adresářů, jsou tam totiž všechny vývojové verze. Zabruste tedy do adresáře s číslem nejvyšším ./paso_8/ (doufejme, že se toto číslo brzy zvýší) a zkompilujte make. Hru pak spustíte souborem vytvořeným v tomto adresáři volleyball. Pííísk!
