Velmi zjednodušeně můžeme konstatovat, že grafiku v počítači můžeme zpracovávat buď v podobě tzv. bitmapy nebo pomocí vektorů. Zatímco bitmapové obrázky (někdy se používá i výraz rastrové obrázky) jsou vlastně soubory popisující jednotlivé body (v počítačové branži je označujeme jako pixely a jejich popis zahrnuje např. barvu, intenzitu atd.) uspořádané do mřížky o určitých rozměrech, vektorová grafika na to jde jinak. Daný soubor je popsán základními geometrickými útvary jako je kruh, obdélník či křivka. Přesná definice říká, že jsou použity body, křivky, polygony a přímky. Výhodou tohoto postupu je to, že vytvořené obrázky jsou nejenom menší, ale lze je donekonečna zvětšovat, neboť pro zvětšení či zmenšení stačí jen propočíst nové souřadnice jednotlivých objektů uvnitř obrázku (v souboru jsou pak zachyceny vlastně i vzájemné proporce a vztahy mezi nimi). Když něco podobného provedete s klasickým rastrovým obrázkem, dříve či později se objeví typické „kostičkování“, které nelze nijak uspokojivě eliminovat či vylepšit. Z mizerného obrázku prostě nikdy neuděláte fotografii na stránku A4. S vektorovou grafikou je jedno, zda budete mít obrázek na malou stranu A5 či na velký formát A0, kvalita bude stále stejná. Nese to s sebou však riziko, kdy se ve výsledném souboru objeví mnoho objektů (řádově desítky tisíc), bude její vykreslování či provádění úprav mnohem náročnější na výkon počítače.
Určitě vás pak napadá otázka, proč tedy nepoužíváme výhradně vektory a rastry prostě nezavrhneme. Je to proto, protože na klasické fotografie z digitálního fotoaparátu prostě nic lepšího neexistuje, vektory jsou naprosto nevhodné. Bylo by totiž zapotřebí integrovat do např. digitálních fotoaparátů docela složité rozpoznávací postupy, které by v dané scéně vyhledávaly geometrické obrazce a zapisovaly je (a nakonec by to stejně mohlo skončit v podobě jednotlivých bodů v mřížce jako rastr). Existují na to programy do počítače, nejsou však nijak masově rozšířeny a zároveň nejsou všemocné. Proto je velmi důležité rozhodnout, pro jaký účel budete danou grafiku pořizovat. Fotografie – na tu je nejlepší rastrová grafika, ale třeba mapa či schéma sítě, tam se přímo nabízí vektorová grafika. Můžete totiž chtít dělat výřezy případně zvětšení, se kterými si rastrová grafika nemusela vždy dobře poradit.
Se zpracováním grafiky se počítače potýkají již od svého vzniku. V dnešní době dostává tato práce mnohem masivnější rozměr a hlavně výkonnost dnešních procesorů a grafických karet už je na takové úrovni, že i při zpracování rozsáhlejších projektů prostě obvykle nenarazíte na hranice dané hardwarovým výkonem. Bavíme se o domácím využití při zpracování digitálních fotografií nebo při tvorbě tzv. obchodní grafiky. S vektorovou grafikou pak ještě úzce souvisejí dvě oblasti, které však nebudou tématem dnešního článku. Jedná se o tzv. DTP (neboli anglicky Desktop Publishing), čímž označujeme tvorbu tiskovin typu noviny, časopisy či letáky a pak také stále populárnější 3D modelování. S tím se setkáváme v průmyslové výrobě (ony slavné drátové modely aut či jiných strojů například) nebo při tvorbě počítačových her nebo filmů (ať už animovaných či klasických s efekty). Tam se však dostáváme k počítačům, které jsou výkonem samozřejmě někde jinde než klasické domácí počítače a obsahují specializovaný hardware (např. speciální tiskárny či jednotky podporující vysokokapacitní média atd.) a mohou stát i několik milionů korun. Objevuje se zde i jedna nezvyklá věc, a to fakt, že profesionální DTP studia obvykle nepoužívají operační systém Linux či Microsoft Windows, jejich domovským systémem je Mac OS a v něm program QuarkXPress. O DTP však až někdy příště.
Je jasné, že první vektorové programy přišly od velkých komerčních firem. První je již zmiňovaná Adobe se svým Adobe Illustrator a druhou je kanadský Corel se svým Corel Draw. Zvláště druhá jmenovaná firma nabídla již před mnoha lety docela zajímavý balík aplikací za rozumnou cenu, který používaly jak profesionální firmy tak i domácnosti. Myslím si, že řada lidí (včetně mne) se nejvíce naučila s programem CorelDraw ve verzi 3.0, který byl opravdu velmi povedený a dal základ mnoha programům této kategorie a to už v roce 1992 a fungoval pod Microsoft Windows 3.1. Sympatické je i to, že verze 9 z roku 2000 (v současnosti jsme u čísla 14, i když se číslování trochu pozměnilo a je nyní používáno označení X4) byla k dispozici v Linuxové variantě (ve skutečnosti to nebyla nativní linuxová verze, jen verze šířená s Wine). Patrně však prodejní efekt nebyl tak velký a v současnosti již není linuxová verze dostupná.
Vraťme se však do světa svobodného software. I zde se samozřejmě objevily projekty, které umožňují vektorovou grafiku vytvářet. Asi nejpoužívanějším je dnes program nazvaný Inkscape, který vznikl odštěpením od původního a dnes již patrně mrtvého projektu (poslední verze je z roku 2004) Sodipodi. Programu se budeme věnovat v dalším díle. Ve svobodných vodách zůstanete i s modulem OpenOffice.org Draw z kancelářského balíku OpenOffice.org. Je to taktéž překvapivě docela dobře použitelný program, který nabízí základní funkce, které byste mohli pro vytváření obchodní grafiky potřebovat a určitě si zaslouží samostatný díl.
Dalším kvalitním editorem je i program Karbon14, což je součást balíku KOffice šířeného s KDE. Další zmínka patří programu Skencil, což je projekt vytvořený v programovacím jazyce Python. Zajímavější se však jeví jeho odvozenina nazvaná sK1, která přichází s mnoha vylepšeními, jmenujme například import CDR formátu (CorelDraw formát) nebo správa barev. Jakousi klasikou v Linuxu je program XFig, který používá svůj vlastní textový formát pro ukládání obrázků. je velmi nesnadné popisovat všechny programy, ty jednodušší nabízejí prakticky stejné funkce, záleží jen na vašem vkusu. Tento článek by ale nebyl úplný, pokud bych ještě nezmínil program Xara Xtreme. Původně to byl komerční program pro Windows, později (v roce 2005) byl portován do Linuxu a vydán pod svobodnou licencí GNU GPL. Programu se budeme věnovat v příštích pokračováních.
Aplikací pro práci s vektorovou grafikou je i pro Linux dost a mají i svou kvalitu, tento text měl přinést vysvětlení některých základů a stručný přehled dostupných aplikací (a i ten není vyčerpávající). V dalších dílech se budeme věnovat konkrétním aplikacím.
