Humor

Google přišel se svou novou e-mailovou schránkou Inbox, která na první pohled připomíná spíš výpis sociální sítě než e-mailu. Zobrazuje rovnou i videa a obrázky, grupuje podobné e-maily od různých odesilatelů a teď si trochu zavěštím – postupem času bude i nějak spolupracovat s Google+. Těšíte se?

Vím, že na serveru o open source jsou zmínky o Apple, OS X, Macích a vůbec, tak trochu mimo mísu. Nemůžete ale popřít, že nás tahle firma fascinuje. Některé odvahou produkovat neotřelé technologie, jiné inovacemi těch starých a další zase nekřesťanskými cenami. Jsou ale místa, kde ty applovské novinky prostě nedoceníte…

Překlepy jsou svinstvo. Z kávy se stane kráva ani se nenadějete a pokud se to stane u objednávky v e-shopu, tak to dvakrát nepotěší. Dalším častým překlepem je komolení jmen. A docela veselé to pak může být i u různých povolání, či funkcí. Jako například u letošních LinuxDays. Nebo je to všechno trochu jinak?

Poslední dobou se stalo poměrně módní záležitostí rýpat do Apple a všemožně si z něj utahovat. Ohýbací iFouny, chybový iOS a vůbec iOvce. Až jsme skoro zapomněli, proč tu my linuxáci vlastně jsme. Vzpomínáte? Co si takhle pěkně postaru zahejtovat na ten ošklivý Microsoft a kostkované barevné Widle!

Ach, ten Apple. Po smrti Steva Jobse to s ním jde z kopce. Za jeho života by se určitě nestalo, že půjde ven operační systém plný chyb. Inovace se tehdy nerovnala velký displej. A vůbec byla jiná doba. Na druhou stranu. Určité vlaštovky tu jsou. Například ty nové ohebné displeje, to je aspoň pokrok!

Jsme doslova zavaleni zprávami. Míří k nám ze všech konců planety prakticky nepřetržitě. Mobil pípá pod závalem e-mailů, rss, facebookových a twitterových aktualizací, internet si nosíme s sebou po kapsách a co chceme se dozvíme během okamžiku. O to tvrdší je pak dopad na dlažbu informačního vakua.

Lákání žen na všemožné sbírky má mezi muži velkou tradici. Takový pravěký lovec dokazoval svou sbírkou mamutích klů svou sílu, v minulém století byly oblíbené sbírky motýlů, jimiž dokazoval dotyčný romantickou duši a nyní? Nyní slouží sbírky hlavně k demonstraci schopnosti dívku finančně zajistit…

Mrtví vládnou naší popkultuře. Máme tu mrtvé zpěváky vydávající desky jak na běžícím pásu, dokonce jednoho o kterém si miliony lidí myslí že se jednoho dne vrátí s mimozemšťany. Mrtví spisovatelé se dostávají do popředí zájmu díky filmům a konečně, mrtví vizionáři chrlí jedno životní moudro za druhým.

Asi byste se divili, ale mezi žebráky nenajdete jen ty kteří disponují stěží základním vzděláním a zásobou pěti slov (prachy, mergle, škvára, bůra a krabicák) ale i mnoho vzdělaných lidí, kteří měli prostě smůlu. Expertů v zanikajících oborech, vysokoškoláky všeho druhu a taky podnikavce vydělávající žebráním.

To, že nás každou chvíli opustí nějaká výjimečná osobnost světového šoubyznysu, je samozřejmě smutné, ale patří to k životu. Tedy nejen k životu hvězd, ale prostě tak vůbec. Navíc… kdyby všichni ti slavní lidé neumírali, koho bychom vyvolávali při spiritualistických seancích? Kdo by k nám mluvil ze záhrobí?

Pokud někde začne válka, dočtete se to do několika minut na Twitteru, o osobních tragédiích a úmrtích herců a zpěváků zase referuje Facebook. Jsou ale i nepřímá znamení. Arabské nápisy na vašem webu značí, že jste naštvali špatnou skupinu džíhádistů, moře spamu zase ukazuje na návštěvu špatné pornostránky.

Boj za práva zvířat vstoupil do další fáze. Už nám nejde o to, že by malí tuleni neměli mít v hlavě zaražený cepín, že by psi, kočky a další domácí zvířata měla mít přístup k vodě a jídlu. Už nám nejde o prosté přežití vorvaňů. Teď jde o něco důležitějšího! O autorská práva a rovnoprávnost zvířat!

Jak všichni víme, smysl života se skrývá pod číslovkou 42, jako ostatně odpověď na všechno. Jsou ale lidé, kteří ke své škodě hledají smysl života jinde. Třeba v každoroční aktualizaci svého jablečného zázraku. Splní i letos má očekávání? Budu mít pro co žít i příští rok? Jó, iOvce těžký chleba má.

K prázdninám a dovoleným patří neodmyslitelně táboráky a k táborákům zase určitě patří buřty, zpěv a hlavně strašidelné historky. Posledně jmenované se předávají z generace na generaci a přežívají jakožto městské legendy i stovky let. Jenže co nasadit, když už všichni všechno znají? Nejtěžší kalibr!

Abyste si nemysleli, že jsme lakomci, máme pro vás malou komiksovou soutěž! V dnešním komiksu je mazaně skryt název jednoho literárního díla. No a první ctěný čtenář, jež tento název odhalí, získá knihu Zodpovednosť na internete od Martina Husovce z Edice CZ.NIC. Račte procvičit šedé buňky mozkové!

Že je na každém kroku kamera. jsem si už tak nějak zvykli. Taky si většina z nás nechá dobrovolně šmírovat vyhledávání a už menší část i komunikaci. Čistě jen pro to aby firmy věděly, kterou že to žvýkačku máte nejradši a mohli vám ji výhodně vnutit. Jsou ale společnosti které zacházejí ještě dál. Sneseme i tohle?

Extremismus je v současnosti určitě největší metla lidstva. Ať už politický, nebo náboženský, který dokáže přerůst i v násilí, vraždy, shromažďování ničivé síly. No a pak je tu ještě jedna kategorie, jejíž jméno se bojí vyslovit i ti nejdrsnější agenti z nejdrsnějších třípísmenkových agentur.

V minulém komiksu jsme se nacházeli na dětském táboře plném digitálních závisláků, třesoucíma se rukama bažících po tabletu, telefonu a wifi. Ta nová generace. Seberete jim telefon a do hodiny zemřou, protože nebudou mít Wiki, Gůgl, Mesendžr a další životní nutnosti. To my jsme přece byli úplně jiní…

Začínají prázdniny – období letních táborů, na kterých si děti užívají slunce, vody, navazují nová přátelství, zažívají dobrodružství, radost i smutek, poznávají přírodu a různé druhy ptactva. To vše s kouzelnou plackou o velikosti 7 až 10 palců. Jo a nejhustší je ten bílej pták, co dropuje bomby!

Je to začarovaný kruh. Reklama živí redaktory, ti píší obsah, ten zajímá čtenáře, kteří ovšem nesnášejí reklamu, jenže reklama živí redaktory. Celý ten problém je, že právě redaktoři píší ten obsah, ten zase zajímá čtenáře, kteří ovšem zase a pořád nesnášejí reklamu. Jenže reklama živí redaktory…

Pokud malá softwarová firma vyroste a prosperuje, má to pro její vývojový tým mnoho výhod. Například, ve srovnání s garážovými počátky skoro neomezené finance. Na druhou stranu si každý vývojář občas řekne: stojí to za to? Nebylo by zase fajn sedět někde ve sklepě s krabicí pizzy a zpovídat se jen sám sobě?

Terminátoři to nemají lehké. Jsou to takoví mírumilovní kovoví pánové, kteří dokáží tvořit z rukou ostré čepele, ale jinak jsou prostě slušňáci. O to víc je mrzí, že je OSN zvažuje zakázat. My vám ukážeme jednu vzorovou situaci, která by nás za a) připravila o 99 % skvělého filmu a za b) by nikdy nenastala.

Už je to tady. Doba letních dovolených, týdnů na pláži, procházek lesem, spaní pod širákem, stanem nebo v hamaku. Doba odpočinku u vody, ale také vyčerpávající práce v kancelářích vyhřátých na teplotu sklářské pece, nebo naopak podchlazených někam pod bod mrazu… No řekněte, neleze vám to na mozek?

Vypadá to, že jediným a výhradním držitelem našich osobních údajů bude Facebook. Chudák Google totiž bude muset na vyžádání odstranit data o nás, nebo odkazy na ně. Je fajn že tahle služba existuje, hlavně pro ty, kteří mají co skrývat… Na druhou stranu. Kdo jsi bez viny, hoď kamenem.

Linux se drolí, jeho grafická prostředí se drolí, vývoj se drolí. Jednou si snad každý uděláme vlastní distribuci, vlastní rozhraní, vlastní všechno a pak budeme na fórech machrovat, kdo je lepší. Nebo ne? Už se našli tací, kteří začali projekty slučovat. Je fajn vidět, že někdo jde proti proudu.