Seriál Co se děje v počítači

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů dokončíme popis grafického systému slavných osobních počítačů Amiga. Řekneme si, jakým způsobem byly vykreslovány sprity a následně si popíšeme další (v mnoha ohledech vylepšené) varianty čipsetů – ECS a především AGA.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů se budeme zabývat popisem podporovaných grafických režimů a grafických efektů, které je možné využít na všech typech počítačů Amiga, tj. i na modelech vybavených originálním čipsetem. Kromě funkce koprocesorů Copper a Blitter si popíšeme i způsob generování obrazu v různých režimech.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů se budeme zabývat dalšími osobními počítači založenými na oblíbené mikroprocesorové řadě Motorola 680x0. Bude se samozřejmě jednat o slavné počítače Amiga, jejichž zvukové schopnosti (tj. čip Paula) jsme si již popsali v předchozích dílech tohoto seriálu.

V dnešní části našeho seriálu o architekturách počítačů se budeme zabývat posledním osobním počítačem vyráběným firmou Atari. Jedná se o počítač Atari Falcon, který svojí architekturou přímo navazoval na slavnou řadu Atari ST, ovšem některé jeho vlastnosti jsou dodnes naprosto unikátní.

V předchozí části seriálu o architekturách počítačů byly popsány počítače firmy Atari řady ST vybavené mikroprocesorem Motorola 68000 taktovaným na osmi mehagertzích. Dnes si popíšeme další (většinou výkonnější) počítače firmy Atari, včetně poněkud neobvyklé pracovní stanice Atari ABAQ vybavené transputery.

V předchozích dvou částech seriálu o architekturách počítačů jsme se zabývali osobními počítači Apple Macintosh založenými na mikroprocesoru Motorola 68000, popř. 68020 a 68030. Dnes si popíšeme další (v mnoha ohledech odlišnou) řadu osobních počítačů využívajících stejný typ mikroprocesoru. Jedná se o známé počítače Atari ST, především Atari 520 ST a Atari 1040 ST.

Dnešní článek o architekturách počítačů navazuje na předchozí, v němž jsme si popsali základní technické parametry prvních Macintoshů. Dnes se budeme zabývat dalším vývojem těchto oblíbených počítačů, který se ubíral dvěma navzájem odlišnými směry – k jednodušším kompaktním modelům a výkonným počítačům.

V dnešním článku o architekturách počítačů si popíšeme technické parametry i základní programové vybavení dnes již legendárního počítače Apple Macintosh, včetně některých jeho následovníků, například Macintoshe 512 K či Macintoshe Plus. Ty dlouho udávaly směr vývoje grafického uživatelského rozhraní.

V dnešní části seriálu si popíšeme grafické možnosti počítače Apple Lisa, který sice byl po technické velmi zajímavý, avšak po stránce obchodní zcela propadl. V části navazující si popíšeme dnes již legendární osobní počítač Apple Macintosh, včetně známého video klipu, kterým byl tento stroj představen.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů navážeme na část předcházející, ve které jsme si popsali první dva modely osmibitových počítačů firmy Apple: Apple I a Apple II. Dnes se budeme zabývat dalšími počítači této firmy, především typy Apple II Plus, Apple IIe, Apple IIc a Apple II GS.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů si popíšeme, jakými grafickými schopnostmi disponovaly osmibitové domácí a osobní počítače vyráběné firmou Apple. Tato firma za dobu své existence vytvořila hned několik modelů počítačů, které se nesmazatelně zapsaly do historie.

V dnešním pokračování seriálu o architekturách počítačů dokončíme popis grafického čipu VIC-II. Řekneme si, jakým způsobem tento čip pracuje se sprity a taktéž si ukážeme některé známé i méně známé triky, které je možné s tímto obvodem provádět (například se jedná o zvýšení počtu barev či současně zobrazených spritů).

V dnešním pokračování seriálu o architekturách počítačů se budeme věnovat čipu VIC-II (6567/6569 Video Interface Controller), který byl použitý v legendárních osmibitových domácích počítačích Commodore C64. Popíšeme si především standardní textové a grafické režimy, a v navazující části seriálu i některé triky.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů budou popsány grafické schopnosti slavných osmibitových domácích počítačů vyráběných firmou Atari. Tyto počítače byly mj. vybaveny i dvojicí čipů ANTIC a GTIA (popř. CTIA), které se staraly jak o generování video signálu, tak i o práci s takzvanými sprity.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů dokončíme popis grafických možností ZX Spectra, včetně časování při generování grafiky. Taktéž si popíšeme způsob práce s grafikou u dalších počítačů firmy Sinclair a nakonec zajímavý (i když komerčně nepříliš úspěšný) počítač Sam Coupé.

Mezi nejznámější osmibitové domácí mikropročítače patří i stroje vyráběné firmou Sinclair Research, především typy ZX80, ZX81 a ZX Spectrum. V dnešním článku si popíšeme grafické schopnosti těchto počítačů a především způsob generování video signálu.

V dnešním pokračování seriálu o architekturách počítačů si popíšeme základní principy generování obrazu na rastrových i vektorových displejích. Ukážeme si, jakým způsobem byly vytvářeny grafické subsystémy počítačů v minulosti a jaký vliv mají tyto architektury na moderní grafické akcelerátory.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů bude popsán způsob zapojení a komunikace se zvukovými čipy i zvukovými kartami, které odpovídají specifikaci Audio Codec AC'97 firmy Intel.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů budou popsány další typy často používaných zvukových karet určených pro osobní počítače. Jedná se především o karty založené na čipech AMD InterWave GFA1 či ESS 1868 a taktéž o zvukové karty firmy Ensoniq, která byla později koupena firmou Creative Labs.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů budou popsány některé známé zvukové karty pro počítače kompatibilní s IBM PC, které v dobách kralování DOSu a interní sběrnice ISA s větším či menším úspěchem konkurovaly známým Sound Blasterům. Jedná se o karty AdLib Gold, Pro Audio Spectrum a především Gravis UltraSound.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů si popíšeme postupný vývoj zvukových karet Sound Blaster firmy Creative Technology. Právě tyto zvukové karty po dlouhou dobu představovaly nepsaný standard na PC, se kterým se ostatní výrobci většinou snažili být více či méně kompatibilní.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů si podrobněji popíšeme, jakým způsobem je možné vytvářet hudbu s využitím čipů Yamaha YM 3812, známého též pod označením OPL2 a taktéž Yamaha YMF 262, neboli OPL3. Tyto čipy byly použity v mnoha zvukových kartách, včetně AdLibu či Sound Blasteru.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů si popíšeme skromné začátky rozvoje zvukových zařízení na počítačích kompatibilních s IBM PC, tj. PC XT, PC AT, PS-2 atd. Tyto počítače se z kanceláří postupně rozšířily i do domácností a společně s vývojem her se i pro ně začaly vyrábět rozličné zvukové karty.

V dnešním pokračování seriálu o architekturách počítačů bude popsán princip přehrávání zvuků i vícekanálové hudby na počítačích Amiga obsahujících čip Paula, jenž vlastní přehrávání i mixování zvuků značným způsobem zjednodušuje. Taktéž si popíšeme princip hudebních modulů (MOD).

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů si popíšeme přehrávače hudby určené pro zvukový čip AY-3-8910 (YM2149) a dále se budeme zabývat popisem dalšího zvukového čipu používaného v osmibitových domácích počítačích i herních konzolách. Bude se jednat o zvukový čip SN76489 využitý například v počítačích firmy Sharp.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů dokončíme popis zvukového čipu AY-3-8910 známého též pod označením YM2149 (inovovaná verze vyráběná firmou Yamaha). Řekneme si, jakým způsobem je s pomocí tohoto čipu generovaný zvuk a nakonec si také uvedeme některé ukázky hudby vytvořené "ayčkem".

Třetím zvukovým čipem z éry osmibitových počítačů, který si popíšeme, je čip AY-3-8910 firmy General Instrument (GI), později vyráběný i firmou Yamaha pod označením YM2149. Tento čip byl součástí osmibitového ZX Spectrum 128K, herních konzolí Vectrex a Intellivision či 16/32bitového počítače Atari ST.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů dokončíme popis legendárního čipu SID. Řekneme si, jakým způsobem lze využít kruhovou modulaci (ring modulation), výstupní filtry a vstup externího zvukového signálu. Taktéž si popíšeme některé ze současných využití SIDu, například SIDStation, HardSID či MSSIAH.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů se budeme věnovat popisu zvukového čipu SID (Sound Interface Device), jenž byl v minulosti součástí osmibitových počítačů firmy Commodore (včetně samotného C64) a i dnes se s tímto čipem můžeme setkat v několika specializovaných syntetizérech (SidStatiton).

V dnešní části našeho pravidelného seriálu o architekturách počítačů si podrobněji popíšeme schopnosti zvukového čipu POKEY (přesný kód obvodu je C012294). Tento čip byl použit prakticky ve všech osmibitových počítačích Atari, také v herních konzolích této firmy a v mnoha herních automatech.