Seriál Co se děje v počítači

Dnes si popíšeme další rodinu bipolárních integrovaných obvodů, která byla navržena tak, aby bylo možné z těchto čipů sestavit plnohodnotný procesor s programovatelným řadičem a volitelnou bitovou šířkou. Jedná se o rodinu čipů Intel 3000, která byla pod označením MH3000 vyráběna i v tuzemském podniku Tesla.

V dnešním článku si popíšeme integrované obvody tvořící rodinu AMD Am2900. Z těchto čipů bylo možné sestavovat specializované procesory s bitovou šířkou, která mohla být prakticky libovolným násobkem čtyř. Díky tomu, že i instrukční sada byla volitelná, používaly se i pro konstrukci signálových procesorů.

Dnes na chvíli opustíme téma osmibitových mikrořadičů a začneme se věnovat dalšímu typu (mikro)procesorů. Jedná se o digitální signálové procesory (DSP), což jsou procesory s architekturou navrženou tak, aby mohly optimálně, tj. s malou latencí a vysokou propustností, zpracovávat číslicové signály.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů nejprve dokončíme popis herní konzole Uzebox vybavené osmibitovým mikrořadičem ATmega644. Poté si řekneme, jaké nástroje je možné použít pro vývoj programů pro mikrořadiče Atmel AVR. Samozřejmě se zaměříme především na ty nástroje, které jsou dostupné v Linuxu.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů se budeme zabývat jednou poněkud neobvyklou aplikací osmibitových mikrořadičů Atmel. Jedná se o herní konzoli nazvanou Uzebox, jejíž nejzajímavější součástí je subsystém určený pro generování obrazu bez použití klasického framebufferu (obrazové paměti).

Dnes se budeme zabývat popisem dvou řad osmibitových mikrořadičů AVR. Jedná se o mikrořadiče, které stojí na opačné straně cenového i výkonnostního spektra. První řada těchto mikrořadičů – ATtiny – se někdy též nazývá „programovatelné součástky“, zatímco druhá řada ATmega.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů si popíšeme instrukční sadu osmibitových mikrořadičů AVR. Jak jsme se již dozvěděli v předchozí části tohoto seriálu, jsou mikrořadiče AVR založeny na kombinaci Harvardské architektury a architektury RISC, což se velmi výrazně projevilo i na formátu instrukční sady.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů si popíšeme další typ osmibitových mikrořadičů. Jedná se o mikrořadiče AVR firmy Atmel, které se díky svým vlastnostem staly již krátce po svém uvedení na trh velmi populární, a to jak mezi profesionály, tak i mezi uživateli různých vývojových kitů.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů budeme pokračovat v popisu osmibitových mikroprocesorů a mikrořadičů firmy Motorola. Minule jsme se seznámili s mikrořadiči 68HC05 a 68HC08, dnes si povíme základní informace o snad nejznámějším mikrořadiči této firmy – o čipu 68HC11 a mnohých jeho variantách.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů se budeme zabývat podrobnějším popisem osmibitových mikrořadičů 68HC05 a 68HC08 firmy Motorola. Tyto mikrořadiče postavené na jádru, které bylo vyvinuté na bázi mikroprocesoru MC6800 popsaného minule, jsou – spolu s jejich pravděpodobně mnohem známějším nástupcem 68HC11 – dodnes používány například v automobilovém průmyslu nebo byly instalovány do telekomunikačních družic.

V dnešní části seriálu budeme sice pokračovat v popisu osmibitovým mikrořadičů, ovšem naši pozornost přesuneme z mikrořadičů řady PIC na osmibitové mikrořadiče navržené firmou Motorola a později firmou Fairchild. Všechny tyto mikrořadiče mají svůj základ v mikroprocesoru MC6800 z roku 1974.

Dnes nejdříve společně dokončíme popis vývojových kitů BASIC Stamp, které umožňují programování mikrořadičů PIC s využitím interpretru programovacího jazyka Basic upraveného pro tyto „malé“ mikrořadiče a posléze se začneme věnovat vývojovému kitu Amicus, jenž se podobá známějšímu Arduinu.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů se zaměříme na popis vývojových nástrojů dostupných pro osmibitové mikrořadiče PIC. Popíšeme si sadu nástrojů gputils, dvojici navzájem značně odlišných implementací jazyka Forth (PicForth a FlashForth) a následně se seznámíme s vývojovým kitem BASIC Stamp.

V dnešním článku o architekturách počítačů si popíšeme rodinu mikrořadičů PIC12, která nabízí výkonnější čipy, než ty, které jsou dostupné v „minimalistické“ rodině PIC10. Kromě toho se začneme zabývat i nástroji použitelnými pro programování mikrořadičů PIC či pro simulaci jejich činnosti.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů budeme pokračovat v popisu možností osmibitových mikrořadičů PIC vyráběných firmou Microchip Technology. Zaměříme se především na rodinu PIC10 a PIC12, v níž můžeme najít velmi malé mikrořadiče, z nichž některé jsou umístěny v pouzdru s pouhými šesti či osmi piny. Tyto mikrořadiče lze využít například jako „inteligentní“ časovače, pro řídicí nebo měřicí účely, přípravu či konverzi dat využívanou výkonnějšími mikrořadiči atd.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů budeme pokračovat v popisu osmibitových mikrořadičů. Zaměříme se na známé a rozšířené mikrořadiče z rodiny PIC, zpočátku především na ty typy čipů, které používají dvanáctibitovou a čtrnáctibitovou instrukční sadu.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů si popíšeme některé způsoby ovládání LCD umožňujících práci s rastrovou grafikou, i když většinou pouze monochromatickou. Taktéž se budeme zabývat několika projekty, jejichž cílem bylo generování obrazu pomocí MCS-51 přímo na televizní obrazovce, popř. na obrazovce monitoru.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů dokončíme popis osmibitového mikrořadiče Intel 8051, neboli MCS-51. Popíšeme si kity, které lze při programování a ladění těchto mikrořadičů použít, mikropočítače založené na MCS-51 i to, jakým způsobem je u nich řešeno zobrazování informací na (textových) displejích z tekutých krystalů (LCD).

V dnešním článku se budeme zabývat především popisem známého osmibitového mikrořadiče Intel 8051 (MCS-51), o němž jsme si již zmínili minule. Popíšeme si jak jeho čítače/časovače a sériový port, tak i strukturu paměti údajů, registry speciálních funkcí, Booleovský procesor a instrukční sadu.

Dnes si nejdříve popíšeme dvojici osmibitových mikropočítačů, které jsou založeny na mikrořadiči Intel 8048, označovaném také jako MCS-48. Poté se začneme zabývat mikrořadičem, který firma Intel začala vyrábět přesně před třiceti lety – jedná se o slavný čip Intel 8051 (MCS-51) používaný doposud.

V seriálu o architekturách počítačů jsme se již zabývali popisem mnoha různých mikropočítačů i výkonných pracovních stanic. Dnes se ovšem zaměříme na zcela opačnou stranu výkonnostního spektra – popíšeme si první osmibitový mikrořadič Intel 8048, který byl i přes nízký výkon použit v několika počítačích.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů i o jejich základním programovém vybavení dokončíme popis historie programovacího jazyka BASIC. Řekneme si, jaké dialekty BASICu i jaká vývojová prostředí zjednodušující a urychlující vývoj v tomto programovacím jazyku lze používat v současnosti.

V předposlední části našeho povídání o programovacím jazyce BASIC si popíšeme některé významné dialekty tohoto jazyka používané na počítačích kompatibilních s IBM PC. Zaměříme se především na ty interpretry a překladače BASICu, které mohly být provozovány v operačním systému MS-DOS popř. PC-DOS.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů si nejdříve řekneme, jaké známé aplikace v BASICu vznikly v dobách osmibitových mikropočítačů, a pak si popíšeme neobvyklý BASIC pro herní konzoli Atari 2600, který se v mnoha ohledech odlišoval od BASICů používaných na domácích i osobních mikropočítačích.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů dokončíme popis dialektů programovacího jazyka BASIC dostupného na zahraničních i tuzemských osmibitových počítačích. Budeme se zabývat především multiplatformním a rozšířeným BBC BASICem a taktéž dialekty BASICu, které byly vyvinuty pro tuzemské počítače.

Dnes dokončíme popis vývoje programovacího jazyka BASIC na zahraničních osmibitových počítačích. Budeme se zabývat především dialekty tohoto jazyka, které byly používány na ZX Spectru a jeho klonech; samozřejmě nezapomeneme ani na pravděpodobně nejlepší BASIC, který pro tyto počítače vznikl – Beta BASIC.

Dnes budeme pokračovat v popisu postupného (a nutno říci, že poněkud chaotického) vývoje programovacího jazyka BASIC. Dnes si společně řekneme, jaké dialekty tohoto programovacího jazyka byly použity na některých známých zahraničních osmibitových počítačích založených na mikroprocesoru MOS 6502.

V dnešním článku se budeme zabývat programovacími jazyky používanými (nejenom) u československých osmibitových domácích mikropočítačích. Naše vyprávění samozřejmě musí začít u programovacího jazyka, jehož více či méně kvalitní dialekty existovaly prakticky na všech typech osmibitů – jazyka BASIC.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů dokončíme popis paměťových zařízení, která používají majitelé domácích osmibitových mikropočítačů v současnosti. Nejprve si ukážeme další vlastnosti jednotky MB-02 a posléze se budeme věnovat zařízení DivIDE určenému pro použití s počítači ZX Spectrum či s jeho klony.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů budeme pokračovat v tématu, jímž jsme si již začali zabývat v části minulé. Popíšeme si některá další paměťová zařízení, která byla vyvinuta pro osmibitové mikropočítače. Dnes se budeme zabývat především zařízeními vyvinutými pro počítače Apple 1, Apple II a ZX Spectrum i jeho klony.