Většinou platí, že začátečníkům poskytne nejcennější služby Linux v podobě krabicové distribuce s instalační příručkou a s dostupnou telefonickou instalační podporou. Takové služby nabízí v našem prostředí nejlépe česká mutace distribuce
SUSE Linuxu, která se vyznačuje také výtečnými konfiguračními nástroji, snadnou ovladatelností a zdařilou dokumentací, vše v českém jazyce. SUSE Linux je velice objemná distribuce, najdete v ní téměř všechny programy, které běžný uživatel může kdy potřebovat.
Naopak pokročilejší uživatelé, kteří budou Linux instalovat na servery, nezřídka sáhnou po nejpopulárnější distribuci vůbec – Red Hat Linuxu. Síla Red Hatu je především v kvalitním zázemí a pozici lídra trhu, kterou si dopřává už několik let. Red Hat nabízí širokou podporu ve velmi kvalitní enterprise distribuci.
Zajímavá komunita se shlukuje také kolem ryze nekomerční distribuce
Debian. Ten se vyznačuje svým velice konzervativním (pro někoho snad až příliš pomalým) vývojovým cyklem a velice zdařilým balíčkovacím systémem dpkg s nadstavbou apt. Debian bývá často instalován na servery, všude tam, kde je záhodno setkat se s co možná nejmenším výskytem provozních problémů a kde je potřeba garantovat co možná největší míru dostupnosti. Nekomerční povaha je na jedné straně někomu sympatická, ovšem v praxi uzavírá Debianu dveře ve prospěch distribucí s podporou a určitými stupni záruk.
V současnosti velice populární
Mandriva Linux vychází z dědictví Red Hatu a je mu také v mnoha ohledech velmi podobná. Její tvůrci se orientují především na přizpůsobení distribuce pro využití na desktopech, a tedy pro práci v grafickém prostředí. Uživatelé jej obecně považují za pravděpodobně nejkomfortnější linuxovou distribuci vůbec.
Slackware se dříve těšil velké oblibě. Je jednou z nejstarších distribucí a díky tomu má celkem početnou komunitu uživatelů, kteří jsou na jeho reálie zvyklí a nejsou ochotni se jich vzdát. Slackware má image Linuxu, který je nejvíce podobný komerčním Unixům.
Speciální distribuce
Kromě toho existuje celá řada jiných speciálních distribucí. Například distribuce LEAF je minimalistický Linux, který obsahuje pouze základ systému a nástroje pro fungování linuxového routeru/firewallu. Díky malé velikosti jej lze používat například i na bezdiskových počítačích – celý totiž může být umístěn na jediné disketě.
Další z forem speciálních distribucí jsou tzv. live verze. Live distribuce má tu výhodu, že se nemusí instalovat, stačí zavést bootovacíCD do mechaniky a celý systém se zavede z něj. Konfigurační soubory jsou uloženy na disketě, pevném disku nebo v operační paměti.