Procesory Alpha, někdy označované jako „Alpha AXP“, jsou historicky první 64-bitové mikroprocesory určené pro vysoce výkoné servery a pracovní stanice, od roku 1992 je vyvíjela firma Digital (DEC) a jejich výroba pokračovala i po převzetí Digitalu Compaqem v roce 1998. Největší slávu zažily v polovině devadesátých let, kdy byl uveden nejúspěšnější procesor Alpha 21164.
Alphy byly vždy považovány za nejvýkonější mikroprocesory na světě. Můžou za to učebnicově dokonalá 64-bitová RISC architektura, velmi vysoká propustnost sběrnicových systémů a také technologický náskok. Považte sami – v roce 1993, současně s prvními 60 MHz Pentii, byl představen počítač s 200 MHz procesorem Alpha 21064 s gigantickou megabajtovou pamětí cache. Nebo v roce 1996, kdy zatímco většina z nás žasla nad rychlostí nových 150 MHz Pentií Pro, procesory Alpha rodiny E7 lehce překonávaly hranici 600 MHz. Postupem času se sice náskok co do hrubých megahertzů srovnal, Alphě však zůstávala výhoda v podobě pokročilé sběrnicové architektury a 64-bitových vnitřností, díky kterým tyto procesory nadále obsazovaly vedoucí pozice v benchmarkových testech SPECint a SPECfp.
V procesorech Alpha jsou implementovány moderní prvky, které známe také z ostatních procesorů. Jmenujme například integrovanou cache, superskalární architekturu schopnou zpracovávat naráz několik instrukcí, jejich vykonávání mimo pořadí atd. Na rozdíl od procesorů kompatibilních s ix86 nebyly Alphy zatíženy žádným omezením v podobě nutnosti dodržovat kompatibilitu s nějakým dřívějším standardem.
Stejně jako samotný procesor zaslouží uznání i design počítačů postavených na bázi Alphy. Protože tyto stroje nikdy nebyly mainstreamovou nebo snad cenově dostupnou záležitostí, mohly se v nich objevovat 128 či dokonce 256bitové paměťové sběrnice, vyspělé komunikační protokoly podporující vícecestné SMP systémy atd. Licencovaný sběrnicový protokol procesorů Alpha EV6 pomáhá v současnosti dosahovat vyšších výkonů procesorům AMD Athlon.
Z historického hlediska je Alpha významná i pro Linux, který na ní běží už od roku 1994, čímž byla odstartována dlouhá série dalších úspěšných portů a Linux se postupně, vedle OpenVMS a Tru64 (dříve nazývaného Digital Unix nebo OSF/1), stal jednou s nativních platforem procesorů Alpha. Pro počítače Alpha se připravuje mnoho významných distribucí, jako třeba Red Hat, SuSE, Slackware a samozřejmě Debian.
Za zmínku stojí v této souvislosti krátká epizoda s portem Windows NT, kterou chtěl (stejně jako s podporou procesorů MIPS) Microsoft svého času demostrovat vyspělost svého operačního systému, aby ji po pár letech v tichosti zastavil ve prospěch intelských procesorů.
Nyní tedy Alphy končí. Compaq předá veškerou dokumentaci i technické zázemí Intelu a do roku 2004 sjednotí všechny své 64-bitové servery a pracovní stanice kolem očekávaného procesoru Intel Itanium. Je otázkou, zda bude vůbec uveden na příští rok plánovaný procesor EV7.
Na první pohled by se mohlo zdát, že se nic neděje. Linux byl s Alphou, bude i bez ní. Co tím ale utrpí, je rozmanitost. Ubyde možnost výběru, a to je jistě škoda.
Zajímavé odkazy:
Tisková zpráva Compaqu
Linux on Alpha
Alpha Powered
