BeOS: úvod

Základní informace

Be Operating System vyvinula společnost Be Inc. jako moderní operační systém nezatížený kompatibilitou se staršími zařízeními pro své počítače. Později byla výroba počítačů Be zastavena, ale vývoj systému pokračuje. V současnosti je k dispozici pátá verze ve vydání Professional (komerční) a Personal (freeware).

Systém pracuje na platformách PC a PowerPC, podporuje až osm procesorů bez nutnosti zvláštní konfigurace v případě změny jejich počtu, používá vlastní 64-bitový souborový systém BeFS a podporuje celou řadu dalších (FAT, FAT32, HFS, ISO-9660, ext2, NTFS a jiné) ve formě volitelných plug-inů. Podporována je celá řada zařízení od grafických karet přes zvukovky a USB zařízení až po karty pro zpracování videa. Nejaktuálnější seznam podporovaného hardwaru naleznete vždy zde.

Pro platformu PC jsou minimální nároky procesor Pentium a 32 MB RAM. Osobně jsem ho provozoval na procesoru IBM 233 MHz a i na něm byl BeOS docela svižný.

Problémem BeOSu je nejspíš nulová podpora výrobců hardwaru (neznám žádného, který by psal ovladače přímo pro BeOS), takže řada zařízení plně nevyužívá plně své možnosti. Tento nedostatek vyvažuje občasné vydání systémových updatů, které však nemohou zcela nahradit originální ovladače (v současnosti je aktuální verze 5.0.3). Např. grafickou kartu s čipem TNT2 systém rozpozná bez problémů, ale s GeForce II si poradí jen ve stupních šedi nebo ve VESA. Naštěstí grafické karty s podporou standardů VESA 2.0 lze zprovoznit i v barvách a vysokých rozlišeních, ovšem bez jakékoliv akcelerace nebo jiných funkcí.

Nejsilnější stránkou BeOSu jsou multimédia. Od počátku byl vyvíjen s ohledem na vysoké nároky při zpracování grafiky a videa. Systém podporuje řadu obvyklých formátů grafiky i videa a podporu pro většinu dalších lze přidat jako plug-iny. Spolehlivou práci umožňuje vysoká stabilita systému, který nevyžaduje mnoho zbytečných restartů. Žádná aplikace nemůže svým pádem ovlivnit ostatní, protože běží ve vlastní paměťovém prostoru a pokud se z nějakého důvodu zhroutí, stačí ji jednoduše odstranit z paměti a spustit znovu.

Softwaru neexistuje zdaleka tolik jako pro Windows nebo Linux, ale přece jen si můžeme vybírat možná i z několika tisíců aplikací ze všech oblastí. Zde je také rozdíl mezi Personal a Professional verzí, ta druhá obsahuje několik kvalitních programů navíc (pro kancelář, grafiku, hry…). Integrace emulátoru unixového interpretu bash umožňuje spouštět také některé původně unixové konzolové programy (např. editor vi).

Systém je samozřejmě v angličtině, ale obsluha se dá zvládnout i s velmi malou znalostí jazyka. Kromě toho lze z internetu stáhnout lokalizace některých programů a díky uvolnění části zdrojových kódů pod Open source i systémových komponent. Systém neobsahuje české fonty, ale bez problémů lze používat lokalizované fonty pro Windows. České rozložení klávesnice je k dispozici. Ke kódování textových souborů se používá UNICODE.

To jsou tedy informace, které bychom měli před instalací systému znát. Příště se podíváme, jak nainstalovat verzi Personal a co nás při tom může potkat.