Jedné společnosti, říkejme jí třeba Firma, se v oblasti osobních počítačů podařilo to, čeho lze v jiných oborech dosáhnout jenom velice těžko. Díky jedinému vhodně zvolenému klíčovému produktu a kvalitnímu marketingu si vybudovala pozici, ze které lze velice snadno útočit a dobývat další segmenty trhu. Ačkoliv se zdálo, že získání majority, nebo spíše monopolního postavení v oblasti operačních systémů bylo cílem, ve skutečnosti šlo jen o prostředek.
Naše milá Firma myslí totiž vždy několik let dopředu – to je logické, neboť ten, kdo žije jenom přítomností se dlouho na špici neudrží. Marketingovým specialistům bylo jasné, že jediný produkt, tedy v tomto případě Operační Systém, nemůže táhnout celou společnost navždy. Je to jako když přeskakujete z kry na kru na rozbouřené řece – zůstat stále na jednom kusu ledu je určitě méně nebezpečné, než skočit, jenže se může také stát, že vám ta vaše kra roztaje pod nohama.
Když už to vypadalo, že Firma ovládla definitivně trh, objevil se malý Protihráč, kterému nikdo nedával přílišné naděje, ale který se přesto, zřejmě k údivu všech kolem, začal nejdříve zvolna a později už značně důrazně prosazovat. Hodně lidí s potěšením sledovalo pozvolné tání obrovské kry, aniž by si uvědomovali, že Firma už dávno přeskočila na jiný, ještě větší a stabilnější kus ledu. Na kru s nápisem kancelářské aplikace.
Ano, Firma skutečně nespala a podařil se jí další husarský kousek. Dokázala přesvědčit lidi, že produkuje ten nejlepší kancelářský software (říkejme mu Aplikace) na světě. Ať už to byla pravda nebo ne, lidé uvěřili. A tak získala Firma velice nebezpečnou zbraň – standard „de facto“. Hodně lidí si ani neuvědomovalo, jak nebezpečné to může být, žilo se jim přece tak pohodlně. A těch pár lidí, co chtělo mít možnost volby? Čert je vem, co je nám po nich.
Příchod již zmíněného Protihráče ovšem otevřel mnohým lidem oči. Najednou si bylo z čeho vybírat a to se jim zalíbilo. Všechno má ovšem svoje ALE. Ukázalo se totiž, že když nemáte patřičný Operační Systém, tak nelze provozovat Aplikaci a tím pádem se špatně vyměňují dokumenty s jinými lidmi. Existovaly sice jiné programy, ale protože Firma si hlídala Formáty souborů jako oko v hlavě, nedokázaly s nimi tyhle programy pracovat vůbec a nebo jenom nepříliš kvalitně. „To ale nebude trvat dlouho“, utěšovali se uživatelé. „Firma nemá důvod podporovat jiné operační systémy, protože má ten svůj“, říkalo se, „brzy jistě někdo přijde s jiným kancelářským řešením, které bude existovat pro různé platformy a Aplikace ztratí své postavení“.
Jak hluboce se mýlily tyto hlasy, to se ukázalo asi o rok později. Po tu dobu držela Aplikace Operační Systém nad vodou tak, jako Systém v počátku pomohl Aplikaci. Když už se situace zdála neudržitelnou, na trh přišla nová verze Aplikace. Kromě Operačního Systému podporovala ještě několik dalších platforem – a bylo zřejmé, že firma pilně na portování pracovala několik let. Lidé, kteří již jednou – s příchodem Protihráče – prohlédli, se opět jako hypnotizovaní vrhali dobrovolně do otroctví. Vždyť je to tak pohodlné, že?
Lidé, kteří se ozvali, získávali většinou nálepku věčně nespokojených buřičů. Často se jim předhazovalo, že jejich cílem není pokrok, že jenom nesnáší Firmu, že jí závidí, co dokázala…
A přitom, věřte nebo ne, těm lidem, alespoň některým z nich, nešlo o to, jestli Firma bude nebo nebude existovat. Dokonce jim nešlo ani o to, aby se Protihráč nebo cokoliv jiného dostalo do majoritního postavení. Chtěli jenom rovnováhu a možnost volby pro ty, kdo si vybrat chtějí. Takhle si mohli sice vybrat, jakým autem pojedou, jenže k čemu to je, když se dá jet jenom po jedné silnici?
Ale vás už asi zajímá, jak to dopadlo. Možná to bylo takhle:
Trvalo ještě několik let, než uživatelé dospěli a pochopili, že vlastním tolerováním pohodlné nadvlády Firmy vytvořili takřka patovou situaci. Absence konkurenčního prostředí značně zbrzdila vývoj v celém oboru a Firma se navíc dopouštěla čím dál tím větší zvůle. S příchodem nových technologií, jako byly automatické obchodní systémy, rostla potřeba sdílet dokumenty i mezi servery (a nejenom mezi pracovními stanicemi, jako doposud) v silně heterogenním prostředí Sítě a to s uzavřenými Formáty dost dobře nešlo. Proti přechodu na jiné, vhodnější formáty, které v té době vznikaly, zase hovořilo obrovské množství existujících dokumentů, vytvořených v průběhu těch let. Co vám budu povídat, jednoduché řešení se nenašlo a tak se problém vyřešil postupnou obměnou. Ta trvala téměř celé další dva roky…
Hm, vlastně ne, stalo se to nějak takhle:
Ještě několik let panovala nadvláda Firmy, tu více, tu méně nahlodávaná aktivitami ostatních soupeřů z komerční i nekomerční sféry. Potřebu otevřených formátů si uvědomovalo dost lidí, zejména z odborných kruhů. Přesvědčovací kampaň v médiích nabírala na intenzitě právě v době, kdy vrcholil soudní spor Firmy s Antimonopolním úřadem v její zemi. Po řadě odvolání vynesl soudce definitivní rozsudek. Firma byla rozdělena na meší nezávislé subjekty a situace na trhu se stabilizovala. Kupodivu to vůbec neznamenalo smír mezi znepřátelenými stranami odpůrců i zastánců Firmy. První jmenovaní využili každou příležitost, aby si rýpnuli do těch druhých, a Ti se zase nemohli zbavit pocitu křivdy spáchané na jejich „ikoně“…
I když, teď mě napadá, že to asi bylo jinak:
Technologický pokrok nabral v průběhu několika měsíců takové obrátky, že se až nečekaně rychle začala rozvíjet jednoúčelová zařízení, která zvolna doslova prošpikovala domovy i kanceláře. Dopisy se začaly diktovat elektronickým asistentům, na Síť se přistupovalo pomocí televizního přijímače a dálkového ovladače, ledničky po dohodě s pračkami, myčkami na nádobí a mixéry na kávu začaly obstarávat nákupy a hry se hrály na konzolích velikosti pageru, s datovou rukavicí a projekční helmou nebo brýlemi. Každé z těchto zařízení plnilo pouze výborně svůj účel, nic víc, nic méně. V podstatě samovolně a bez vnějšího působení se prosadily zejména otevřené formáty, jak to už o několik málo let dříve předznamenal jeden kompresní algoritmus pro audio data. A Firma? Ta se v dynamicky vyvíjejícím se světě svou snahou být u všeho vyčerpala natolik, že musela své aktivity zúžit pouze na několik málo oborů. Dnes je jedním z pěti nebo šesti nejvýznamnějších hráčů, z nichž ale nikdo nemá na vývoj určující vliv…
Ne, počkejte, už to vím docela přesně, bylo to takhle:
Majitel Firmy se zřekl hmotných statků a vstoupil do kláštera, kde se po létech meditací vypracoval na…
