Hlavní navigace

Cesta do hlubin linuxákovy duše

Michal Krause

Mezi lidem nelinuxovým většinou převládá názor, že uživatelé Linuxu jsou ujetí a nebo přinejmenším divní. Za tu dobu, co se v tomto prostředí pohybuji mohu myslím říct, že jsem alespoň z nich některé celkem dobře poznal. Jací tedy my lidé od Linuxu jsme?

Na začátek bych rád podotknul, že se v tomto článku budu věnovat výhradně tomu, jak průměrný linuxák vypadá a ne jak by vypadat mohl. To jsou totiž stále ještě dvě odlišné věci.
Určitě by se dala udělat sociologická studie, která by popsala typického uživatele Linuxu asi nějak takhle: technicky zdatný, často z akademického prostředí, pravděpodobně student vysoké školy. Jenže já na tyhle průzkumy moc nedám, takže se na to zkusím podívat poněkud z jiného úhlu.

První, co mě zaujalo, při prvotním setkání s linuxovou komunitou bylo to, jak racionální je uvažování těchto lidí. Možná se budete divit, ale nejsou to žádní snílkové s hlavami v oblacích, ale naopak většinou dokáží vést debatu věcně a přesvědčivě argumentovat. Samozřejmě, že na počátku je vždycky sen nebo možná spíš touha něčeho dosáhnout, něco vybudovat. To je v podstatě stejné jako všude jinde, jenom s tím rozdílem, že odměnou ceněnou nadevše zde není suma s několika nulami na konci, ale uznání ostatních. Schválně nemluvím o obdivu, protože toto slovo ve mě spíše evokuje podřízené uctívání a o tom to určitě není.

Jistě víte, že Linux je zdarma stejně jako většina programu pro něj a že jsou dokonce většinou k dispozici i jejich zdrojové kódy. Proto asi na první pohled bude vypadat paradoxně skutečnost, že linuxáci mají daleko větší úctu k cizí práci a vlastnictví, než lidé používající komerčního software. Neříkám, že to platí bez vyjímky, ale většina z nich je důrazně proti softwarovému pirátství a to nejenom pusou, jako mnoho jiných lidí. Je to zřejmě dané tím, že mnoho z nich se někdy podílelo na nějakém projektu a nebo si alespoň dokáže dobře představit, jaká je to dřina něco vybudovat. Důležitou roli zde asi také hraje to, že výsledek této práce je bez jakéhokoliv hmotného ocenění uvolněn k volnému použití, což si určitě úctu zaslouží. Schválně, kdo z vás si dokáže představit, že byste třeba po večerech malovali obrazy a pak je zdarma rozdávali na ulici?

Tohle ovšem není placená agitka a tak musíme přiznat, že někteří linuxáci mají i méně ušlechtilé vlastnosti. Někteří z nás reagují na záporné zmínky o oblíbeném operačním systému jako býk na červený hadr a samozřejmě, že se najdou i vyložení fanatici, ale domnívám se, že jde spíše o vyjímky.
Trochu více mě zneklidňuje jev, které občas poslední dobou pozoruji a sice že někteří „zastánci“ Linuxu spatřují v jeho popularizaci jakési ohrožení své vyjímečnosti. Přesto ani tento jev nebude doufám nijak masově rozšířen, protože se většina z nás domnívá, že Linux může a měl by být přínosem pro všechny a ne jenom pro nějakou „exkluzivní“ skupinu…

Našli jste v článku chybu?