Síť založil Deu na Andělu. První bod běžel tamtéž, na stožárku nad jeho podkrovní místnůstkou, a jeho bezdrátovou konektivitu nevyužívali žádní stálí zájemci, dala se širokou veřejností chytit pouze s notebookem v sadech Na Skalce (zda ji využívaly malé děti hrající si na tamním pískovišti, nebylo mapováno). Dnes na jeho střeše končí množství mikrovlnných spojů WiFi standardu 802.11b v pásmu ISM 2.4GHz s DSSS modulací, přičemž jeden z nich míří přes řeku na Karlov a funguje jako masivní trunk do NIXu a zahraničí přes předního českého poskytovatele tranzitní konektivity.
Posláním celého projektu je v Praze (a poté v dalších městech) vybudovat síť, kterou budou mít v rukou uživatelé. Postup uživatele je jednoduchý – pokud ho síť zajímá a má na dohled nějakého již připojeného uživatele, zakoupí si bezdrátové zařízení libovolné technologie, domluví se s existujícím uživatelem, aby také tak učinil, a připojí se. Tím okamžikem dostane zdarma konektivitu IP protokolem do celé metropolitní sítě. Pokud nastanou s jeho „připojovatelem“ nějaké potíže, nic mu nebrání domluvit se s někým jiným a anténu pootočit na něj. U CZFree.NET je uživateli ovšem také velmi žádanou komoditou připojení do Internetu, které zde také existuje, vzhledem k ceně této komodity je však zadarmo pouze sdílená kapacita 32kbps pro „nejchudší“ zájemce. Kdo má zájem o silnější routování, musí si individuálně s někým dohodnout naroutování za cenu režie.
Celý systém budí dojem utopie a normální člověk si řekne, že nemůže v konkurenčním prostředí komerčních providerů fungovat. Ale on funguje. Hrají zde roli dva neměnné faktory založené na logice věci a fyzikálních zákonitostech. První je ten, že když někdo touží po připojení (a takových lidí je hodně, kdo by netoužil po pevné lince do Internetu za režijní ceny a do metropolitní sítě zdarma), může si jej téměř kdykoliv (tedy za příznivých viditelnostních podmínek) okamžitě pořídit zaplacením fixní částky za vybavení a provedením konstantního množství práce při instalaci. Tím ovšem jako vedlejší produkt vznikne možnost připojení pro další lidi, čímž vzniká kladná zpětná vazba, síť se zahušťuje a budování se exponenciálně urychluje.
Typický postup pro budoucího uživatele v této chvíli je: nechat si proměřit signál od některého z guru, vyskytujících se na CZFree.NET, kteří vždy vládnou potřebnou technikou: notebookem, PCMCIA WiFi kartou, anténou a potřebnými konfiguračními znalostmi. Dojde-li k pozitivnímu potvrzení dostupnosti signálu, nastupuje sehnání starého počítače, který se umístí na půdu. V případě rizika krádeže se umístí do uzamykatelné plechové skříně s větrákem. Na tento router se nainstaluje Linux nebo jiný volně šiřitelný síťový operační systém a zakoupí se (zhruba v ceně 2500 Kč) mikrovlnná karta a anténa (typická cena 1000 Kč). Anténa se umístí na střechu, po domě se rozvedou rozvody kroucenou dvoulinkou a do routeru se nastrkají TP síťovky. V případě, že má node routovat bezdrátovou konektivitu dál, přidají se další mikrovlnné karty a antény. Tím je hotovo a uživatel má domů 24 hodin denně vysněné připojení.
Použité pásmo je ovšem ISM 2,4GHz. Provoz v tomto pásmu je regulován již jednou novelizovanou Generální Licencí ČTÚ GL-12/R/2000. Nezaručuje se zde žádná ochrana proti rušení a provoz je omezen izotropním ekvivalentem vysílacího výkonu 100mW. Samotné zahušťování sítě by v takových podmínkách brzo zkrachovalo, neboť v Praze je ve vzduchu už dost husto od samotných komerčních providerů, kteří navíc nezřídka limity překračují. Zde ale nastupuje zmíněný moment číslo dva. Bezdrátově přenášet se dají data také pomocí obyčejného viditelného světla, kde všechny tyto problémy odpadají. Zařízení schopné 10Mbps full duplex na 1 kilometr (Ronja 10M Metropolis) si může doma sestrojit každý kutil (viz. též článek na ROOT.cz). Stát ho to bude 1500 Kč za materiál a týden práce. Nebude potřebovat žádné specializované součástky, vše koupí v maloobchodě. Návod je již mnoha stavbami prakticky ozkoušený.
Konektivitu je možno ze vzduchu čerpat neomezenou za předpokladu dodržení Nařízení vlády č. 480/2000 Sb. o ochraně zdraví před neionizujícím zářením. Dodržet tuto vyhlášku není těžké, LED zařízení (jako je již zmíněná Metropolis) mají výkonovou hustotu bezpečnou a laserovým zařízením stačí provoz ve viditelném spektru (tam je oko výrazně chráněno, protože vidí zdroj jako ostré světlo) a dostatečně roztažený svazek (několik centimetrů). Komerční zařízení pracují zásadně v neviditelném spektru a dosahují až 2.Gbps na 1km (FlightSpectrum Gigabit) nebo 622Mbps na 3.4km (SONAbeam 622-M). Zařízení lze instalovat prakticky neomezeně hustě, takže žádné plánování není potřeba a kdo bude chtít kolik konektivity, tolik si bude moci bez obavy domů natáhnout, aniž by musel brát ohled na ostatní a bát se, že jim způsobí nějaké rušení. Jako bonus získá i značnou bezpečnost již přímo na fyzické vrstvě, takže mu odpadnou věčná dilemata o tom, zda šifrovací protokol WEP, používaný u WiFi, je hacknutelný, nebo není.
Proto se dá očekávat, že v okamžiku dostatečných problémů se zarušením pásma budou uživatelé nuceni přejít na volně šiřitelný optický systém (lze předpokládat určitý vývoj tohoto free zařízení směrem k sériové výrobě, protože mnoho lidí si jej stále není schopno samostatně postavit). Další variantou je zde komerční optický systém, který ovšem vzhledem k ceně (typicky stovky tisíc Kč za jednu instalaci) u volně šiřitelné sítě připadá v úvahu pouze v případě enormní hustoty uživatelstva.
U optické sítě vždy vzniká problém s omezením spolehlivosti počasím. S jedním výpadkem měsíčně kvůli mlze nutno typicky počítat. Ale vzhledem k předvídatelnému charakteru výpadků a dalším výhodám optického spojení (nízká latence, full duplex) se dá očekávat, že vzniklé malé nepohodlí bude uživateli dobře tolerováno.
V okamžiku psaní tohoto článku je na fóru CZFree.NET zaregistrováno 1810 uživatelů a napsáno 7766 příspěvků. Dá se očekávat další nerušený rozvoj sítě, který, doufejme, díky výše naznačeným příznivým skutečnostem, bude omezován a směrován pouze zájmem uživatelů samotných na tom, kde a jak rychlou chtějí postavit svoji síť.
ČLÁNKY DO MAILU