Historie vývoje GUI (13): textový procesor Microsoft Word pro DOS

18. 1. 2011

Doba čtení: 19 minut

Líbí se vám článek?
Podpořte redakci

Ve třinácté části seriálu o historii GUI se budeme zabývat třetím nejvýznamnějším textovým procesorem pro počítače IBM PC s operačním systémem DOS. Jedná se o textový procesor Microsoft Word, jenž – na rozdíl od svých variant určených pro počítače Macintosh či Atari ST – pracoval na IBM PC v textovém režimu.

Obsah

1. Microsoft Word jako třetí v řadě

2. Počátek historie Microsoft Wordu – rok 1981

3. Postupný vývoj Wordu pro operační systém DOS

4. „Klasická“ i „nová“ řada Wordu pro DOS: Word 1.0 až Word 6.0

5. Odlišnosti Microsoft Wordu od WordStaru a WordPerfectu

6. Základní parametry Microsoft Wordu 5.0

7. Práce s výstřižky

8. Word 5.5 a Word 6.0 aneb zcela přepracované textové uživatelské rozhraní

9. Odkazy na Internetu

1. Microsoft Word jako třetí v řadě

V předchozích dvou částech seriálu o historii vývoje grafických uživatelských rozhraní jsme se seznámili s dvojicí nejznámějších a taktéž i nejprodávanějších textových procesorů první poloviny osmdesátých let minulého století. Jednalo se v první řadě o textový procesor WordStar, jenž původně vznikl na relativně málo výkonných osmibitových mikropočítačích vybavených operačním systémem CP/8 a teprve o několik let později byl převeden – jako zcela první textový procesor – na osobní počítače IBM PC se systémem DOS. Tento textový procesor však byl po několika letech překonán slavným textovým procesorem WordPerfect, který původně vznikl jako aplikace určená pro minipočítače firmy Data General a teprve po několika letech byl přeportován i na mikropočítače. Po velmi dlouhou dobu – prakticky až do začátku devadesátých let minulého století – se jednalo o nejpoužívanější a taktéž nejprodávanější textový procesor na platformě IBM PC s operačním systémem DOS, jehož znalost byla skoro automaticky vyžadována například u sekretářek či podobných profesí.

Obrázek 1: Fotografie zrestaurovaného počítače Ural-2. Tento počítač se programoval (ostatně jako mnoho tehdejších počítačů) přímo ve strojovém kódu postupným zadáváním instrukcí i jejich operandů v osmičkové soustavě pomocí tlačítek umístěných na řídicím panelu. Tímto způsobem s počítačem Ural-2 v minulosti „konverzoval“ i známý programátor a vizionář Charles Simonyi. Mimochodem: Maďarsko (rodná země Charlese Simonyiho) tehdy vlastnilo pouze tři kusy tohoto počítače.

Ovšem již poměrně brzy k těmto dvěma textovým procesorům přibyli minimálně dva závažní konkurenti a taktéž velké množství dalších méně významných a méně používaných textových procesorů, které však většinou měly velmi krátké trvání – jednu či dvě verze. Prvním z vážných konkurentů byl xyWrite (což je poslední textový procesor s textovým uživatelským rozhraním, kterým se budeme v tomto seriálu zabývat) a taktéž Microsoft Word, jenž sice přes veškerou snahu firmy Microsoft nikdy nebyl na platformě IBM PC+DOS tak úspěšný jako WordPerfect, ovšem situace se o mnoho let později zcela změnila s příchodem systému Windows a především poměrně podařeného Wordu 6.0 pro Windows. Textový procesor Microsoft Word se zpočátku držel na třetí pozici žebříčku obliby textových procesorů pro DOS a po neslavném pádu WordStaru 2000 (o němž jsme se již zmínili předminule) se začal dělit o druhé a třetí místo v oblíbenosti a prodejnosti s textovým editorem xyWrite, který byl i přes poněkud složitější ovládání používán například v mnoha nakladatelstvích, ale i ve velkých právnických či účetních firmách.

Obrázek 2: První textový editor s grafickým uživatelským rozhraním – systém Bravo společnosti Xerox.

2. Počátek historie Microsoft Wordu – rok 1981

Historie textového procesoru známého dnes pod názvem Microsoft Word se začala psát již v roce 1981, kdy tehdy velmi agilní společnost Microsoft zaměstnala známého Charlese Simonyiho, o němž jsme se již zmínili v paralelně běžícím seriálu o historii výpočetní techniky při popisu sovětských počítačů Ural-2. Tento programátor původem z Maďarska se před svým působením ve společnosti Microsoft spolupodílel na vývoji prvního textového editoru s grafickým uživatelským rozhraním – systému Bravo – ve firmě Xerox. Zajímavé je, že se Charles Simonyi o místo ve firmě Microsoft ucházel na základě podnětu vzešlého od svého bývalého kolegy Roberta Metcalfeho, který v roce 1973 vymyslel spolu s Davidem Boggsem jednu z přelomových technologií ve světě IT – Ethernet (nutno však podotknout, že open source komunita si Roberta Metcalfeho pamatuje také kvůli jeho srovnání otevřeného softwaru s komunismem a taktéž predikcí, že bezdrátové sítě nemají žádnou budoucnost).

Obrázek 3: Screenshot Microsoft Wordu 1.0 běžícího na operačním systému Xenix. Povšimněte si toho, že menu je umístěné až pod oknem s editovaným dokumentem, což je typická vlastnost všech Wordů od verze 1.0 až do verze 5.1.

Vraťme se však k Microsoft Wordu a Charlesi Simonyimu (jehož takzvaná „maďarská notace“ pojmenování proměnných či parametrů funkcí podle jejich typu se ostatně ve světě Microsoftu používá dodnes, například ve WinAPI). Simonyi se spolu s oběma zakladateli Microsoftu – Billem Gatesem a Paulem Allenem – dohodl, že se firma Microsoft kromě svých dosavadních aktivit začne zabývat i vývojem kancelářských aplikací, především textového procesoru, tabulkového procesoru a taktéž (jednouživatelského) databázového programu. Vývoj těchto tří aplikací vedl sám Charles Simonyi, zatímco se oba vlastníci společnosti Microsoft zabývali vývojem operačního systému MS-DOS, prvními pokusy s grafickou nadstavbou nad tímto systémem (nepovedený Windows 1.0) a taktéž tvorbou vývojových nástrojů (ostatně firma Microsoft vydělala své první dolary licencováním interpretru jazyka Basic různým výrobcům počítačům, například společnostem Commodore nebo Apple). První tabulkovým procesorem firmy Microsoft se stal Multiplan, což je předchůdce dnešního Excelu, textovým procesorem se stal Word.

Obrázek 4: Instalační diskety s Microsoft Wordem pro DOS.

3. Postupný vývoj Wordu pro operační systém DOS

Pro vývoj textového procesoru najal Charles Simonyi svého ex-kolegu, s nímž pracoval ve společnosti Xerox. Byl jím Richard Brodie, který po svém nástupu do firmy Microsoft začal pracovat na vývoji aplikace nazvané původně poněkud krkolomně Multi-Tool Word. Tento název byl pravděpodobně zvolen z toho důvodu, že všechny kancelářské aplikace firmy Microsoft měly začínat slovem Multi. Ovšem později byl – převážně z marketingových důvodů – textový procesor Multi-Tool Word přejmenován na jednodušeji zapamatovatelný název Word, popř. korektněji Microsoft Word. Zajímavé je, že původně byl Word vyvíjen pro operační systém Xenix, tj. variantu Unixu licencovanou firmou AT&T společnosti Microsoft, která se podílela na jeho vývoji společně s firmou SCO (spolupráce mezi Microsoftem a SCO má tedy velmi dávné a hluboké kořeny). Téměř současně s vývojem Wordu pro Xenix byl zahájen i vývoj textového procesoru pro MS-DOS, jenž se o několik měsíců později stal dominantním operačním systémem pro počítače IBM PC. I z tohoto důvodu byly další verze Wordu vyvíjeny primárně pro MS-DOS.

Obrázek 5: Textové uživatelské rozhraní „klasického“ Microsoft Wordu 5.0 pro DOS. Různé formáty textu i revize (poslední změny) mohou být zvýrazněné podtrženým či jinak zbarveným písmem.

Textový procesor Microsoft Word pracoval, jak bylo v té době zvykem (a pro skutečnou práci i nutností), v textovém režimu mikropočítačů IBM PC, podobně jako minule a předminule popsané textové procesory WordStar a WordPerfect. Díky tomu bylo možné tento procesor použít i na počítačích s grafickými kartami MDA, CGA či Hercules a navíc byla práce s editovaným textem velmi rychlá, a to i v případě automatického přeformátování odstavců při editacích či při pohybech v textu (pamětníci tuzemského textového procesoru Text602 pracujícího v grafickém režimu si možná vzpomínají na to, že se při pohybu v textu překresloval pouze horní a spodní okraj obrazovky, jehož šířka závisela na rychlosti počítače – čím pomalejší počítač, tím menší oblast obrazovky se stačila překreslit). Navíc Word dokázal – stejně jako jeho konkurenti – i ve standardním textovém režimu pomocí různých barev písma rozlišit základní formátování dokumentu, například tučné písmo, kurzívu, podtržený text nebo poslední změny provedené v textu (revize).

Obrázek 6: Malé porovnání layoutu dvou velkých rivalů na poli wordprocessingu pro DOS – na tomto screenshotu je zobrazena obrazovka WordPerfectu verze 5.1.

4. „Klasická“ i „nová“ řada Wordu pro DOS: Word 1.0 až Word 6.0

Ze všech tří prozatím zmíněných textových procesorů byl Microsoft Word vydán nejpozději, konkrétně na konci roku 1983, přičemž jeho další verze postupně vznikaly v průběhu dlouhých deseti let, což je v oblasti software značně dlouhá doba. V následující tabulce jsou vypsány roky vydání jednotlivých verzí Microsoft Wordu pro DOS. Všechny vydané verze lze rozdělit do dvou skupin. V první skupině se nachází verze 1.0 až 5.1, které mají prakticky shodné ovládání (například menu se vyvolává klávesou ESC a nikoli F10 či pomocí klávesové zkratky Alt+klíč) i společný design obrazovky s menu zobrazovaným v její spodní části. Ve druhé skupině se pak nachází Word 5.5 a Word 6.0. U těchto dvou posledních verzí určených pro operační systém DOS došlo k zásadnímu přepracování uživatelského rozhraní i použitých klávesových zkratek, což však někteří zkušenější uživatelé (zcela pochopitelně) považovali za krok špatným směrem, i když bylo možné zkratky přepnout do „klasického“ nastavení. Pro mnoho uživatelů je tak Word 5.0 posledním „skutečným“ Wordem pro DOS.

Obrázek 7: EDIT (MS-DOS Editor) dodávaný společně s MS-DOSem i MS Windows je typickým představitelem celoobrazovkových ASCII editorů. Firma Microsoft začala všechny své celoobrazovkové aplikace běžící v textovém režimu přizpůsobovat tomuto designu, což se týká i dále popsaného Wordu 5.5 a Wordu 6.0 pro DOS.

Následuje již zmíněná tabulka s roky vydání jednotlivých verzí Microsoft Wordu pro DOS:

Rok	Verze	Poznámka
1983	Word 1	shodná aplikace vydána i pro Xenix
1985	Word 2	(v této době byl vydán Word for Macintosh s WYSIWYG)
1986	Word 3
1987	Word 4	(druhá verze Wordu pro Macintosh, nesoucí ovšem číslo 3.0!)
1989	Word 5	(v této době byl vydán Word for Windows)
1991	Word 5.1
1991	Word 5.5	první verze Microsoft Wordu s novým ovládáním
1993	Word 6.0	poslední verze Microsoft Wordu pro DOS, vydáno hlavně kvůli „synchronizaci“ s Mac a Windows

Obrázek 8: Úvodní obrazovka instalačního programu Wordu 5.5 pro DOS.

5. Odlišnosti Microsoft Wordu od WordStaru a WordPerfectu

Jedním ze zásadních a již při prvních pokusech o editaci jasně patrných rozdílů mezi všemi třemi zmíněnými textovými procesory byly klávesové zkratky. Textový procesor WordStar si totiž své klávesové zkratky (včetně známého „diamantu“ kláves určených pro ovládání kurzoru) přinesl z osmibitových mikropočítačů a terminálů, u nichž se nedalo předpokládat, že budou disponovat mnoha funkčními klávesami ani jiným přeřaďovačem, než je klávesa Control (CTRL) (dokonce se ani nepředpokládalo, že budou existovat klávesy vyhrazené pro pohyb kurzoru). Druhý z textových procesorů WordPerfect zase, alespoň co se týče základních klávesových zkratek, vycházel především ze systémů Wang a taktéž ze zvyklostí panujících na minipočítačích Data General. Jediný Microsoft Word vyšel ve své první verzi až na mikropočítačích IBM PC (původní klávesnice PC XT však byla odlišná od klávesnice PC AT!), a proto jeho tvůrci mohli již od počátku mapovat mnoho příkazů na speciální klávesy typu Insert či Delete a taktéž využívat druhý přeřaďovač Alt či kurzorové klávesy.

Obrázek 9: Z tohoto screenshotu je patrné, že i Word 5.5 dokázal (v roce 1991!) pracovat na počítačích vybavených grafickou kartou MDA či CGA.

Zcela nové uspořádání klávesových zkratek použitých ve Wordu sice bylo přínosné pro nové uživatele, ale na druhou stranu se právě rozdíl mezi klávesovými zkratkami v té době již šest let starého WordStaru a prozatím neznámého Wordu stal jednou z příčin jeho menší oblíbenosti. Když si k nekompatibilnímu ovládání připočteme i to, že Word měl původně menší množství funkcí (především při porovnání s WordPerfectem) a podporoval i mnohem menší množství tiskáren, nepřekvapí nás již o několik odstavců výše zmíněná menší oblíbenost tohoto textového procesoru na platformě IBM PC. Situace byla o to zajímavější, že například prodej Wordu pro počítače Macintosh převyšoval prodej Wordu pro DOS (i když verze pro Macintosh nabízela uživatelům plný WYSIWYG, podobně jako MacWrite a o několik let předtím LisaWrite). Firma Microsoft se všemi legálními i ne zcela korektními způsoby (například i tlakem na prodejce, aby její Word upřednostňovali před WP) snažila získat prvenství na „své“ platformě DOSu, to se jí však – zejména díky přednostem WordPerfectu – nikdy nepodařilo.

Obrázek 10: Výukový program dodávaný k Wordu 5.5.

Jedno prvenství – v oblasti zpracování textu možná poněkud diskutabilní – však Microsoft Wordu nelze upřít. Jednalo se totiž o první textový procesor určený pro platformu IBM PC, který již od svých prvních verzí počítal s tím, že uživatelé budou při úpravách a formátování textu používat myš (u WordPerfectu se plnohodnotná podpora myši objevila až ve verzi 5.1). Tomu byl přizpůsoben zejména způsob výběru textu do takzvaného výstřižku (což je jen jinak pojmenovaná schránka neboli clipboard) s možností přemístit či zkopírovat výstřižek na jiné místo v editovaném dokumentu, provést změnu formátování vybraného textu atd.

Obrázek 11: Editace textu (jedná se o část minulého článku :-) ve Wordu 5.5. Zde je režim zobrazení nastavený tak, že je vypnuto menu, pravítko i skrolovací lišty.

Naproti tomu se například u konkurenčního WordStaru používal systém perzistentních bloků, u nichž byl uživatelem pomocí klávesových zkratek CTRL+K B a CTRL+K K označen jejich začátek a konec (text se tedy nepřenášel do speciální oblasti mimo vlastní dokument, pouze se do něj vložila značka začátku a konce bloku).

Obrázek 12: Výchozí režim zobrazení při práci s Wordem 5.5 – viditelné je menu, skrolovací lišty, stavový řádek i řádek s nápovědou. Pro vlastní editovaný text tak zbývá pouhých 20 řádků.

6. Základní parametry Microsoft Wordu 5.0

O firmě Microsoft se (zejména po příchodu operačního systému Windows 95) často tvrdilo, že tvoří aplikace, které jsou příliš náročné na systémové prostředky počítače a navíc obsahují velké množství chyb. To však neplatí pro DOSovou verzi Wordu, protože tento program byl díky jeho dlouhé historii zbaven mnoha nedostatků a přitom „nenabobtnal“ takovým způsobem, jak tomu bylo u mnoha jiných aplikací. Asi nejzajímavější bude pohled na technické parametry Wordu 5.0 pro DOS, tj. aplikace vyvíjené již dlouhých šest let (Word 5.0 byl vydán v roce 1989, zatímco Word 1.0 v roce 1983). I přes poměrně pozdní rok vzniku se jednalo o aplikaci schopnou běhu i na obyčejném PC XT či PC AT s 640 kB konvenční paměti RAM, tj. nebylo nutné, aby měl počítač doinstalovanou nějakou formu rozšířené paměti (XMS či EMS). Standardně byl tento textový procesor dodávaný na třinácti disketách o kapacitě 360kB (5 1/4 palce) a instalace se prováděla na pevný disk, ovšem v nouzi bylo možné Word provozovat i na počítači s dvojicí disketových jednotek bez pevného disku.

Obrázek 13: Ve Wordu 5.5 lze zobrazit i pravítko a takzvaný ribbon, tj. textový řádek, na němž jsou zobrazeny styly a formáty – pomocí myši lze vybranou část textu přímo naformátovat bez nutnosti používat menu nebo klávesové zkratky.

Tato aplikace taktéž nekladla prakticky žádné nároky na grafickou kartu, protože pro psaní anglických textů postačovala i karta MDA (Monochrome Display Adapter), CGA (Color Graphics Adapter) či Hercules. Ovšem pro práci s českými znaky již bylo nutné použít buď takovou grafickou kartu, která uměla předefinovat znakovou sadu (EGA, VGA, Hercules+) nebo bylo možné použít například i původní kartu Hercules (u nás ostatně velmi oblíbenou), u níž byla paměť EPROM se znakovou sadou „přepálena“, a to například tak, že obsahovala ASCII sadu upravenou pro kódování v kódu bratří Kamenických, popř. v jiném tehdy používaném kódování češtiny (CP852 neboli varianta Latin2 a KOI8-CS).

Obrázek 14: Nastavení formátu odstavce ve Wordu 5.5.

Ve Wordu bylo možné současně pracovat až v osmi horizontálně rozdělených oknech, což mohla být okna obsahující různé dokumenty nebo i stejný dokument (o této maličkosti ze zmiňuji především proto, že u některých textových procesorů se zcela nelogicky nedal ten samý dokument otevřít vícekrát, což je samozřejmě nepříjemné, zejména při práci s textem obsahujícím odkazy).

Obrázek 15: Nastavení parametrů Wordu 5.5.

7. Práce s výstřižky

Kromě jednoho až osmi oken s editovaným textem se v dolní části obrazovky nacházelo dvouřádkové menu vyvolávané myší nebo klávesou ESC (menu bylo samozřejmě možné skrýt, takže pro vlastní text byla k dispozici větší plocha obrazovky). Pod menu mohl být zobrazen stavový řádek, na němž se kromě dalších informací zobrazoval i začátek a konec textu umístěného do výstřižku (schránky), což je poměrně užitečná vlastnost, kterou u dnešních textových procesorů mnohdy nenajdeme. U výstřižku (schránky) se ještě na chvíli zastavíme, protože Microsoft Word byl jeden z prvních textových procesorů, který umožňoval provádět výběr textu vkládaného do schránky buď pomocí myši (prakticky stejným způsobem jako dnes) nebo výběrem pomocí kurzorových kláves společně se stlačenou klávesou Shift. Toto ovládání se dnes stalo zcela standardní, ovšem v první polovině osmdesátých let minulého století se jednalo o novinku (připomeňme si, že například počítače Macintosh, Amiga či Atari ST s grafickým uživatelským rozhraním se objevily až rok po vydání Wordu).

Obrázek 16: Přepnutí do textového režimu 80×50 znaků a souběžné zobrazení tří oken s textem.

Práce se schránkou byla ve Wordu 5.0 v několika ohledech ještě jednodušší a rychlejší než dnes – například pro operaci „vyjmout“ (cut) se používala pouze klávesa Delete a operace „vložit“ byla prováděna samostatnou klávesou Insert. Poslední operací se schránkou byla kopie textu do schránky, na což existovala klávesová zkratka Alt+F3 (ta už, pravda, nebyla tak jednoduchá a logická). Všechny tyto operace bylo možno provést i pomocí myši, a to spolu s klávesami Ctrl a Shift. Pomocí maker bylo možné pracovat i s větším množstvím schránek. Microsoft Word kromě všech výše popsaných vlastností dokázal zobrazit pravítko (ruler), skryté znaky a taktéž provádět tisk proporcionálním písmem na různých typech tiskáren, včetně tiskáren vybavených PostScriptem; i když podpora tiskáren zdaleka nebyla na takové úrovni, jako tomu bylo u nedostižného WordPerfectu.

Obrázek 17: I když to není na první pohled patrné, nyní pracuje Word 5.5 v grafickém režimu s rozlišením 640×480 pixelů (VGA).

8. Word 5.5 a Word 6.0 aneb zcela přepracované textové uživatelské rozhraní

Jak jsme si již řekli v předchozích kapitolách, způsob ovládání Wordu 1.0 až Wordu 5.0 (resp. Wordu 5.1 abychom byli zcela přesní) se prakticky nezměnil, i když se samozřejmě rozšiřovaly možnosti tohoto textového procesoru, například o funkce pro vkládání tabulek, obrázků, poznámek pod čarou a odkazů. Zásadní změna ve způsobu ovládání však přišla s posledními dvěma verzemi Wordu pro DOS, které nesly čísla 5.5 a 6.0 (mimochodem, verze 5.5 je stále dostupná pro stažení na stránkách Microsoftu a lze ji bez větších problémů spustit například v DOSBoxu). V těchto dvou verzích, které byly vytvořeny zejména z toho důvodu, aby usnadnily přechod uživatelů na verzi Wordu pro Windows, již bylo možné (stále v textovém režimu) otevírat okna libovolné velikosti, podobně jako tomu bylo například u vývojových prostředí firmy Borland nebo v souborovém manažeru Dos Navigator (předchozí verze Wordu naproti tomu dokázaly okna na obrazovce dělit pouze vodorovně).

Obrázek 18: Editace makra.

Taktéž se změnilo umístění hlavního menu ze spodního na horní okraj obrazovky a prakticky i všechny dialogové boxy, jenž se svým designem začaly podobat dialogovým boxům používaným v MS-EDITu (tomu jsme se již krátce věnovali), QBasicu, QuickBasicu a formulářům z dalších celoobrazovkových textových aplikací firmy Microsoft. Změnily se i klávesové zkratky, což bylo ovšem závažnější, než pouhá úpravy designu aplikace. Hlavní menu se například nově vyvolávalo klávesou F10 či zkratkou Alt+klíč, pro operaci se schránkou se používaly zkratky používané dodnes, tj. Shift+Delete, CTRL+Insert a Shift+Insert atd. Noví uživatelé, kteří znali i další aplikace vyhovující CUA (IBM Common User Access) se tedy dokázali velmi rychle novou verzi Microsoft Wordu naučit.

Obrázek 19: Word pro DOS dokázal, podobně jako jeho největší konkurent WordPerfect, pracovat i s obrázky.

V Microsoft Wordu 5.5 se taktéž objevila nová funkce nazvaná „ribbon“. Nejednalo se prakticky o nic jiného než o textový řádek, kde bylo možné myší měnit styly i formátování vybraného textu – zcela stejnou funkci dnes plní jeden z toolbarů moderních textových procesorů. Word 5.5 i Word 6.0 dokázal pracovat i s velmi dlouhými texty. Maximální délka editovatelného odstavce činila 32 kB, na jedné řádce přitom mohlo být až 1024 znaků a maximální délka dokumentu mohla dosahovat až 8,3 MB, což zhruba odpovídá 4500 strojopisným stranám. V případě, že se pracovalo s ještě delším dokumentem, bylo možné celý dokument rozdělit na několik částí – na takzvaný master dokument a prakticky libovolné množství podřízených dokumentů, dělených například podle částí knihy nebo podle jejich kapitol. Takovým způsobem bylo možné i na běžném počítači PC AT s konvenční pamětí vysázet i velmi dlouhé publikace (i když v tomto případě trvalo výsledné formátování a tvorba indexů i několik minut).

Obrázek 20: Word 5.5 po instalaci spolu s výukovým programem ale BEZ ovladačů tiskáren zabírá pouze 2,6 MB. Při vymazání výukového programu a několika nepotřebných souborů by tedy bylo možné Word 5.5 spouštět i z diskety 1,44 MB (3 1/2).