Historie vývoje počítačových her (137. část – slovenské a české textovky IV)

7. 8. 2014

Doba čtení: 17 minut

Líbí se vám článek?
Podpořte redakci

V předchozích třech článcích jsme si popsali množství českých textovek. Prozatím jsme se však nezabývali textovkami slovenskými, což dnes (alespoň částečně) napravíme, protože se zmíníme o textovkách skupiny Sybilasoft. Ovšem popíšeme si i některé známé české textovky, například Mrazík '88 či oba díly Rychlých šípů.

Obsah

1. Historie vývoje počítačových her (137. část – slovenské a české textovky IV)

2. Textovky skupiny Sybilasoft

7. Rychlé šípy 1 – Záhada hlavolamu

8. Rychlé šípy 2 – Stínadla se bouří

9. Odkazy na Internetu

1. Historie vývoje počítačových her (137. část – české textovky IV)

I když jsme se v předchozích třech částech [134][135][136] seriálu o historii vývoje počítačových her zabývali především českými textovkami, vznikaly podobně koncipované hry samozřejmě i ve slovenské části ČSSR, takže by bylo škoda si nepředstavit alespoň několik známých titulů. Kromě toho se zmíníme i o některých dalších známých českých textovkách: Rychlé šípy 1, Rychlé šípy 2, Mrazík '88 atd. Všechny dnes popsané hry byly primárně určeny pro osmibitové domácí mikropočítače Sinclair ZX Spectrum, popř. pro kompatibilní počítače (Didaktik Gama, ZX Spectrum 128k+ atd.).

Obrázek 1: Jeden z projektů skupiny Sybilasoft: Super Discus.

2. Textovky skupiny Sybilasoft

Zajímavé slovenské textovky vytvářela skupina Sybilasoft, někdy též (pravděpodobně pro zmatení nepřítele :-) přejmenovaná na Sibylasoft. Náměty textovek i způsoby jejich ovládání se od sebe lišily, ovšem většina her Sybilasoftu se stala i mezi českými hráči známá díky humoru, nadsázce a někdy i parodickému příběhu. V následující tabulce jsou vypsány (snad všechny) hry vytvořené pod hlavičkou Sybilasoft/Sibylasoft. Hry jsou seřazeny podle roku vzniku:

#	Název hry	Rok vydání
1	Fuksoft	1987
2	Tria	1987
3	Plutonia	1987
4	Sherlock Holmes: Traja Garridebovia	1987
5	Stensontron	1987
6	Super Discus	1988
7	Šatochin	1988
8	Chrobák Truhlík	1991

Obrázek 2: Jeden z projektů skupiny Sybilasoft: Super Discus.

3. Tria

Mezi první textovky vytvořené skupinou Sybilasoft patří hra Fuksoft, která bude popsána v páté kapitole a taktéž textovka nazvaná Tria. Tato klasicky pojatá textovka s prvky sci-fi se ovládá jednoslovními příkazy zadávanými z klávesnice; v případě některých příkazů (ZOBER atd.) se navíc hra zeptá, o který předmět se jedná. Tria má vlastní znakovou sadu, kupodivu se však používají jen velká písmena bez diakritiky. I přesto, že tato hra obsahuje velké množství lokací (většinou však prázdných chodeb), je její dohrání poměrně jednoduché, což ostatně naznačuje i návod dostupný na adrese http://www.zx-spectrum.cz/index.php?cat1=3&cat2=6&solution_id=tria_nv.txt. Nicméně již touto hrou a především pak již zmíněným Fuksoftem se Sybilasoft stala v ČSSR mezi uživateli ZX Spectra (Didaktiku Gama …) známou.

Obrázek 3: Loading screen hry Tria.

Obrázek 4: Tria: úvodní obrazovka.

Obrázek 5: Začátek hry Tria.

Obrázek 6: Herní prostředí textovky Tria.

Obrázek 7: Herní prostředí textovky Tria.

4. Šatochin

Jedna z nejzajímavějších slovenských textovek se jmenuje Šatochin. Hráč se v této hře pocházející z roku 1988 (datum vzniku je poměrně důležité při posuzování děje) ocitá v roli majora Šatochina, který má za úkol zničit diverzanta známého pod přezdívkou „Rambo“. Herní příběh samozřejmě není pojat nijak vážně a zajímavé je též technické zpracování Šatochina. Hra se totiž ovládá pomocí menu, popř. celoobrazovkových nabídek; v průběhu hry se taktéž neustále zobrazuje inventář, což zjednodušuje ovládání i začátečníkům. Jediným malým nedostatkem Šatochina je fakt, že se jedná o poměrně krátkou hru, což je škoda, protože herní svět by mohl být klidně rozsáhlejší a komplikovanější.

Obrázek 8: Loading screen hry Šatochin.

Obrázek 9: Jsme pořád v roce 1988.

Obrázek 10: Intro.

Obrázek 11: Jedno z prvních rozhodnutí ve hře.

Obrázek 12: Toto se moc nepovedlo.

Obrázek 13: Menu, kterým se hra ovládá.

Obrázek 14: Hmm, deadlock :-)

5. Fuksoft

Jedna z nejzajímavějších slovenských textovek se jmenuje Fuksoft. Hráč se zde – podobně jako v minule popsané textovce Podraz 3 – objevuje v roli Tima Colemana. Nyní ovšem nemá za úkol okrást jiného zloděje, ale zachránit Františka Fuku před bombovým útokem. Na rozdíl od mnoha jiných textovek, jejichž děj se odehrává mnohdy na obrovském území, se hlavní hrdina ve hře Fuksoft pohybuje v jediném domě (v jedné chvíli vlastně i mimo dům), kde může používat výtah (důležitá a typická součást této hry) a navštěvovat obyvatele bytů na různých podlažích. Ve Fuksoftu se hráč dozví i mnohé jazykové zajímavosti, například i to, že skutečně nelze sebrat a použít „figu borovu“ (takové výrazy se ve vysílání Československé televize moc nepoužívaly :-). Zajímavé je ovládání hry pomocí jednopísmenných příkazů a kontextových menu se seznamem předmětů atd.

Obrázek 15: Fuksoft: loading screen.

Obrázek 16: Fuksoft: informace o autorech hry.

Obrázek 17: Fuksoft: herní příběh.

Obrázek 18: Fuksoft: začátek hry.

Obrázek 19: Fuksoft: kontextové menu pro sebrání předmětu.

Obrázek 20: Fuksoft: výtah je důležitou součástí herního světa.

Obrázek 21: Fuksoft: toto není zrovna nejúspěšnější zakončení hry.

Obrázek 22: Fuksoft: promiň, FF.

6. Mrazík '88

V předchozí části tohoto seriálu jsme se mimo dalších her zmínili i o české textovce Mrazík naprogramované v BASICu pro domácí osmibitové mikropočítače Atari. Příběh této hry se skutečně odehrával ve světě pohádkového Mrazíka. Podobně pojmenovaná hra Mrazík '88 s podtitulem Zelené beranice je však jak svým příběhem, tak i herním světem zcela odlišná (což ostatně již naznačuje zmíněný podtitul). Na přiložených screenshotech je možné vidět prostředí hry, které se díky obrázkům vykreslovaným v každé lokaci přibližuje – samozřejmě s ohledem na grafické schopnosti ZX Spectra – některým „animovaným textovkám“, o nichž jsme se již v tomto seriálu zmiňovali (Stranded, hry firmy Adventure International, The Guild of Thieves atd. atd.).

Obrázek 23: Mrazík '88: loading screen.

Obrázek 24: Mrazík '88: ukázka herního prostředí.

Obrázek 25: Mrazík '88: ukázka herního prostředí.

Obrázek 26: Mrazík '88: ukázka herního prostředí.

Obrázek 27: Mrazík '88: ukázka herního prostředí.

7. Rychlé šípy 1 – Záhada hlavolamu

Mezi hráči textovek určených pro osmibitové mikropočítače ZX Spectrum se velké oblibě těšila i textovka nazvaná Rychlé šípy – Záhada hlavolamu pocházející z roku 1988. Za vývojem této hry stáli Petr Mihula a Ondřej Mihula, distribuci později zajišťovala slovenská společnost Ultrasoft. Název této textovky napovídá, jaký příběh je v ní zpracován. Jedná se o známou (a patřičně napínavou) knihu „Záhada hlavolamu“ napsanou Jaroslavem Foglarem, nicméně pro úspěšné dohrání Rychlých šípů není zapotřebí původní příběh dopodrobna znát. Tato textovka obsahuje, podobně jako většina ostatních textovek zmíněných v předchozích kapitolách, grafiku, která doplňuje celkovou atmosféru hry, jež se přibližuje knižní předloze a vizi do sebe uzavřené a poněkud záhadné městské části nazvané Stínadla s úzkými ulicemi, průchody pod domy, tajemným kostelem a neméně tajemnou organizací Vontů. Ovládání hry je řešeno klasicky zapisovanými jednoslovními či dvouslovními příkazy.

Obrázek 28: Rychlé šípy – Záhada hlavolamu: loading screen.

Obrázek 29: Rychlé šípy – Záhada hlavolamu: na začátku je připomenut příběh Záhady hlavolamu.

Obrázek 30: Rychlé šípy – Záhada hlavolamu: na začátku je připomenut příběh Záhady hlavolamu.

Obrázek 31: Rychlé šípy – Záhada hlavolamu: loading screen druhé části.

Obrázek 32: Rychlé šípy – Záhada hlavolamu: začátek hry.

Obrázek 33: Rychlé šípy – Záhada hlavolamu: začátek hry.

Obrázek 34: Rychlé šípy – Záhada hlavolamu: popis lokací se snaží přiblížit atmosféře v knize.

8. Rychlé šípy 2 – Stínadla se bouří

V předchozí kapitole popsaná textovka Rychlé šípy – Záhada hlavolamu, se v roce 1990 dočkala svého pokračování. Na vývoji druhého dílu nazvaného Rychlé šípy – Stínadla se bouří se opět podílel Ondřej Mihula, nyní společně s Tomášem Morkusem. Podobně jako předchozí díl, i Stínadla se bouří jsou velmi kvalitně zpracovanou textovkou, v níž jsou popisy jednotlivých lokací doplněny o grafiku a v případě počítačů vybavených zvukovým čipem AY se přehrává i pěkná hudba. Herní příběh se i přes název hry, která odkazuje na stejnojmennou knihu Jaroslava Foglara, od původní knihy odlišuje (to ostatně i první díl), ovšem atmosféra tajemné městské části i zde zůstala zachována, což je samozřejmě dobře. Hra se ovládá příkazy zadávanými z klávesnice a příkazy lze pro urychlení hry zkracovat na pět písmen (obvyklé je zkracování na tři znaky). Škoda jen, že se nepodařilo dokončit i poslední díl, který měl nést název Tajemství Velkého Vonta (i když v oblasti textovek je docela dobře možné, že se tohoto úkolu někdo ujme).