Za poslední tři roky poskočil desktopový Linux jako nikdy předtím. Podíváme-li se na dobu mezi Windows 95 a XP, tak kromě barev se nezměnilo zhola nic. Nástupci tohoto operačního systému budou samozřejmě barvy přidávat a přidávat a rozhraní bude stále moderní, zde si Linux může dovolit experimentovat více.
Linux se dočkal pořádného desktopového prostředí až v druhé polovině devadesátých let. Nevypadal sice nějak vábně, ale fungoval. Pak nějakých deset let vývoj stagnoval. Ne ve smyslu, že by se nic nedělalo, ale nikdo za tu dobu nepřišel s ničím novým. Desktopová prostředí měla pořád nabídku start, plochu, quick launch panel, tray panel atd.
Po překlopení milénia se začalo něco málo budovat u Applu, ale okolní svět jako kdyby to neznal. Na Linuxu desktopová prostředí dozrávala, až se jednou stalo, že byla „bezchybná“. Vývojáři pomalu ladili své miláčky, až si uživatel zvykl natolik, že se mu jakákoli změna příčila. Gnome 2.x a KDE 3.x prostě fungují a málokomu se chtělo měnit. Jsou to přehledná a vymazlená prostředí připravená kdykoli zastat svou práci.
V linuxovém světě vývojáři tolik nehrají na uživatele jako komerční subjekty. Když Microsoftu odejde 10 000 uživatelů ke konkurenci, znamená to ztrátu milionů. Když se to samé stane v Linuxu, tak jen nebudou tolik zatížené servery. Komerčním distribucím odchod uživatelů samozřejmě vadí, ale ty si díky opensource mohou do svých produktů dávat prakticky co chtějí.
Všechno máme dovyvinuto, co dál?
Opravovat bugy není taková zábava jako vytvářet něco nového. To zná určitě každý vývojář. Jednou se ovšem dostanete do fáze, kdy vymyslíte novou věc, ale implementovat ji do stávajícího konceptu by bylo složité. Podobné nápady se kupí a kupí a nakonec se rozhodnete pro na první pohled šílenou věc. Zahodíte všechno, co bylo napsáno, a začnete znova, tentokrát lépe. Výhodou je, že se nemusíte ohlížet na zpětnou kompatibilitu, vylepšíte všechno na první zátah, celé to bude rychlejší a s hezčím vzhledem. Hodí se proto říct, že každá revoluční změna má své pro i proti, ale nakonec se na samotný přechod zapomene, vztahy uživatelů k programům se stabilizují a všechno bude zase dřív s určitým bonusem navíc.
Svou úlohu zde hraje i Google Summer of Code. Díky němu přicházejí do projektu noví lidé s novými nápady a vylepšují programy tam, kde ostatní vývojáři již jen záplatují chyby.
Ždibec historie, lžička současnosti a zalijeme horkou přítomností
Dnes máme to štěstí se pomyslně dívat na současnost, minulost i budoucnost. Současnost v tomto případě tvoří Gnome, které se na svůj velký skok teprve chystá. Minulost představuje KDE 3, které nám stále nevymizelo z paměti a nakonec budoucnost je KDE 4, které skáče mílovými kroky, aby dohnalo to, co za poslední dva roky vývojem ztratilo i přes to, že tolik získalo.
Gnome se naštěstí může poučit z chyb KDE, ale stejně můžeme čekat na první pohled masivní odpor vůči rozhodnutím vývojářů.
První informace o KDE 4 se objevily kolem září 2005. KDE 4 toho mělo v plánu hodně a hodně se mu toho podařilo také splnit. Postupné opožďování a zahazování některých funkcí (hlavně v prvních vydáních) nakonec způsobilo, že i ti nejzatvrzelejší odpůrci Gnome na něj po vydání čtvrté verze KDE prchli.
Během roku 2005 a 2006 se o KDE v médiích tolik nemluvilo. Občas se objevil nějaký článek o novinkách, případně předpovědi některých vývojářů, kteří plánovali vydání na konec roku 2006, případně na začátek 2007. KDE, které se začalo masověji šířit jen s malým odporem bylo až 4.2 a vývojáři se tedy sekli o dva roky. Dokonce byla vydána první testovací verze s názvem Krash. Už tenkrát to ale nebylo ono, chybělo toho hrozně moc a vývojáři se malinko přecenili.
Začátkem roku 2007 byla vydána další testovací verze tentokrát s názvem Kludge. Základ KDE byl hotový, ale aplikace kolem, které z KDE 3 dělaly to, čím je, ty chyběly. Rok 2007 byl jinak ve znamení různých testovacích alpha verzí. Stabilní verze KDE 4.0 vyšla začátkem roku 2008. Zprávy hovořily o tom, že staré KDE se vrací v novém kabátu, ale nebylo tomu tak. Když už tomu uživatelé odpustili chybějící funkce, nepřekousli určitou míru nestability. V této době jsem zkoušel KDE 4.0 i já, ale měl jsem problémy to používat.
Byl tedy čas se obout do verze 4.1. Tak slibovala větší stabilitu a funkční pokrok, vrátil se konečně i balík KDE PIM, po kterém uživatelé dlouho volali. Stále tu ovšem byly některé, alespoň pro mě, nepřekonatelné problémy se stabilitou. KDE 4.1 se objevilo přibližně po půl roce, tedy v červenci 2008. Problémy měly také grafické karty od firmy Nvidia, na kterých neběželo prostředí hladce. Ne že by zde nebyly již předtím, ale u KDE 4.1 se o tom začalo mluvit.
K verzi 4.1 se později připojil již stabilní Amarok 2 a po pár zpožděních se vyklubalo ven i KDE 4.2, které již našlo své místo v hlavních distribucích a i přes některé detaily je velmi použitelné a nyní i populární. Tři roky vývoje na něm jsou vidět a já jsem rád, že se ho nakonec povedlo dostat do použitelné verze. Nyní se KDE nachází ve verzi 4.3.
Když se na tu stručnou historii podíváme, zjistíme, že vývojáři udělali dvě chyby, kterých se snad Gnome nedopustí. Tou první je označení jako stable takových verzí, které padaly. Potom když si uživatel nainstaluje některou z nich a má z toho velmi padavé zážitky, tak si příště rozmyslí, jestli nad dalšími verzemi bude ztrácet čas. Nemůže poznat, jestli další verze bude ok nebo ne. Druhou chybou bylo neodhadnutí doby vývoje. Již při první testovací verzi bylo jasné, že toho chybí hodně a nebude jednoduché stihnout dořešit základní problémy se stabilitou, natož se snažit vydat co nejdříve nějakou verzi.
Vývojáři Gnome byli se změnami vždycky opatrní. Ať už to je povahou nebo požadavky, tak po mediálním ohlasu KDE 4 se rozhodli, že musí také něco udělat. Zatímco v minulosti byly jakékoli změny proti zpětné kompatibilitě zavrhnuty, minulý rok se na konferenci GUADEC většina vývojářů dohodla, že k nějakým změnám dojde. Postupně se vydají verze 2.28, 2.30 případně ještě 2.32. Do nich se zahrne Gnome Shell plus další menší novinky, a pokud všechno půjde dobře, tak by se z verze 2.30 nebo 2.32 mohlo stát dlouho očekávané Gnome 3.
K čemu to je tedy dobré
Možná jste už někdy slyšeli, že software se prakticky nedá dodělat, nebo staré dobré „To není bug, ale vlastnost“. V podobném duchu se vyvíjí každý program nebo balík programů. Všichni vývojáři touží svůj projekt posunout a dřív nebo později se stejně dostane do fáze, když je potřeba udělat něco, co zpětnou kompatibilitu rozbije, nebo případně protlačit nějakou novou myšlenku, která změní princip ovládání počítače. Tam KDE 4 zakončilo svou cestu, tam začne Gnome 3. O jehož novinkách si můžete přečíst v jednom z našich seriálů.
Závěr
Abych odpověděl na otázku v titulku článku, tak říkám „ano“. Vývoj nemůže stát a open-source svět je to pravé místo, kde by se měla inovace projevovat nejvíce. Je to pud každého jedince něco vylepšit a není tomu jinak ani u vývojářů obou hlavních prostředí.
ČLÁNKY DO MAILU