Než se však dostane na zmíněné opeřence, mrkneme se na jednoho malého démona. Pro stoupence BSD (konkrétně projektu FreeBSD) je totiž k dispozici disketová alternativa k plnohodnotné „velké“ instalaci. Dámy a pánové, jestliže jste se doposud nesetkali, představuji vám ďáblíka z hlubin pekelných, jenž nese jméno
PicoBSD
Této verzi FreeBSD 3.0 stačí 1.44MB na disketě, 8MB RAM a stroj s procesorem i386. Na domovské stránce jsou odkazy na binární obrazy několika specializovaných variant (dialup, LAN síť, router a dial-in server) a také na archiv utilit, pomocí kterého si mohou případní zájemci vytvořit verzi vlastní. Vybrat si také můžete mezi dvěma jazykovými mutacemi – anglickou a polskou. Instalace hotových binárek je stejně jednoduchá jako u minilinuxů – v unix-like systému stačí (v případě, že jste si vybrali anglickou dialup verzi) napsat „dd if=pb_en-D.bin of=/dev/fd0“ a v DOSu lze využít utilitu rawrite. Jelikož je poslední verze PicoBSD z konce roku 1998, nelze očekávat v případě novějšího hardware žádné zázraky. Osobně si ale stěžovat nemůžu – testoval jsem PicoBSD (verzi pro dialup) na třech strojích (486DX, Celeron a PIII – všechny s IDE disky, VGA grafikou a externím modemem na COM portu) a systém se rozběhl bez problémů. Chtěl bych upozornit na povedený skript „dialup“, který méně znalé (nebo linuxovými ppp front-endy zhýčkané) uživatele provede konfigurací ppp připojení. Problémy mohou nastat s podporou některých síťových karet a nových typů periferií (usb …), ale to jsem už neměl jak blíže prozkoumat. Přesto, pokud vás tato distribuce zaujala natolik, že byste ji chtěli zkusit, hledejte na jedné z adres
Teď se ale vraťme do chladnějších oblastí obývaných tučňáky. Ačkoli, jak už bylo řečeno, ve srovnání s příbuznými z minulého dílu tito drobečci řádně odrostli, pořád ještě patří do rodiny minidistribucí Linuxu.
Pygmy Linux
je malá distribuce založená na Slackware 7.1 a zajímavá je především tím, že pracuje na souborovém systému umsdos, což je rozšíření FAT o podporu linuxových dlouhých jmen a atributů. Výhodou může být pro některé uživatele hlavně to, že celá instalace je umístěna v jediném adresáři na FAT disku, kde může v míru existovat společně s DOSem nebo Windows. Není tedy zapotřebí rozdělovat disk a vytvářet nové partitions. Archiv s celou distribucí má 11MB a instalace spočívá v rozbalení archivu do kořenového adresáře na disku „C:“. Pokud se rozhodnete instalovat Pygmy na jiný disk, musíte změnit soubory „LINUX.BAT“ a „LINUXETCFSTAB“. Namísto „/dev/hda1“ je nutné uvést nový disk – máte-li např. pouze jeden fyzický disk rozdělený na primární a extended partition, tak první logický disk označovaný pod DOSem jako „D:“ se v Linuxu jmenuje „/dev/hda5“. Po rozbalení zabere Pygmy na disku kolem 25MB (záleží na velikosti clusterů). Pro úspěšný start (z DOSu pomocí souboru LINUX.BAT) je nutný alespoň procesor i486 a 8MB RAM, i když více paměti není určitě na škodu. Kromě vlastního archivu obsahujícího systém je dobré stáhnout soubor skcz.tgz s českou a slovenskou lokalizací. Mezi užitečné vlastnosti patří podpora protokolu ppp (konfigurace pomocí skriptu „pppsetup“), NFS a Samby. Pygmy obsahuje mimo jiné i ssh, mc, podporu pošty (mutt, procmail, fetchmail), links, klon editoru vi (elvis), minicom, síťové utility (tcpdump, finger, nslookup) atd. Jedná se o textově orientovanou distribuci, ale je možné dodatečně nainstalovat Xwindows ze Slackware. Pokud chcete s Linuxem seznámit sebe nebo své známé, uvažte, zda není Pygmy pro tento účel ta pravá distribuce. Aktuální verzi můžete získat pomocí ftp z
Domovskou stránku naleznete na
Monkey Linux
je starším a menším bratrem předchozí popisované distribuce. Podobně jako Pygmy pracuje na souborovém systému umsdos. Archiv (respektive pět souborů) formátu arj obsahující celou distribuci má něco přes 7MB (pět disket). Je nutné jej rozbalit do adresáře „C:LINUX“ (o jiných discích platí totéž, co u Pygmy Linuxu), kde zabere kolem 20MB (opět záleží na velikosti clusterů – např. u 4kb clusterů je to 17MB). Hardwarové nároky jsou i386, 4MB RAM a nejméně dalších 5MB volného místa na disku pro swap. Systém se opět startuje z DOSu příkazem „LINUX.BAT“ Jelikož se jedná o distribuci z roku 1997, a také s ohledem na HW požadavky, je Monkey vhodný pro starší stroje. Co se týče množství software, nijak za Pygmy Linuxem nezaostává. Naopak, součástí instalace jsou Xwindows (Xserver pro VGA a SVGA) a jako volitelné balíčky lze doinstalovat Netscape, gcc, Apache, dosemu, zdrojové texty kernelu (2.0.29) nebo akcelerované Xservery pro karty Mach64 a S3. Tady je ovšem opět třeba uvědomit si stáří celé distribuce a z něho plynoucí problémy s aktuálností daných programů – Netscape verze 3.01 už dneska nebude zrovna to pravé ořechové … Druhou stranou mince je zase poměrně svižný běh systému právě na starých strojích. Zájemci mohou Monkey získat na některém z následujících míst
BBC
označuje nejen britskou televizi, ale také jednu opravdu povedenou distribuci, jejíž plné jméno zní Bootable Business Card Linux. Jedná se o live CD distribuci, která se díky velikosti 50MB vejde na CD médium s rozměry vizitky. Tím spadá BBC do skupiny „Linuxů do kapsy“. Označení „live“ znamená, že systém není nutné instalovat na pevný disk. Autoři (Linuxcare) distribuují BBC ve formě ISO-image (tj. připravenou k vypálení na CD). Z takového CD je poté možné Linux nabootovat přímo. Pokud vlastníte starší mechaniku, která bootování neumožňuje, lze z přiloženého obrazu „lnx.img“ vytvořit startovací disketu, ze které se zavede systém a poté se automaticky přejde na CD. Kopírovat lze buď pomocí unixového příkazu dd, nebo pod DOSem pomocí přiložené utility „rawrite2.exe“ Další alternativou je start z DOSu. Ten umožňuje soubor „bootbbc.bat“ umístěný na CD v adresáři „loadlin“. Distribuce BBC je primárně určena k opravám poškozeného systému a obnově dat. Oproti disketovým záchranným systémům však vyniká zejména množstvím utilit, které poskytuje. Docela dobře poslouží při problémech v síti. Pomocí skriptu „trivial-net-setup“ lze celkem jednoduše nakonfigurovat síťové rozhraní a mezi utilitami se najdou i nějaké programy pro diagnostiku síťových karet. Samozřejmě nechybí nezbytnosti jako ping, traceroute nebo dnsquery a hodit se může i Ethereal. Mimo to zde naleznete vim, mc, ssh, překladač gcc, Perl či Python a také Xserver (pro framebuffer, VGA i SuperVGA) či Mozillu. Ve vyjmenovávání různých programů by šlo pokračovat celkem dlouho, ale to není cílem tohoto článku. Další specialitou, na kterou bych chtěl upozornit, je možnost použít vlastní kernel, aniž by bylo nutné vypalovat nové CD. To umožňuje skript „boot-alternate-kernel“. BBC toho nabízí opravdu hodně. Na oplátku požaduje minimálně systém i386 a kompatibilní s mechanikou CD-ROM a alespoň 16MB RAM. Plánujete-li používat X-ka, asi s 386-kou žádné rekordy v rychlosti nezlomíte a v průběhu startu Mozilly můžete při swapování klidně svačit. V takovém případě bude rozumné mít alespoň Pentium a 32MB RAM. Domovská stránka projektu se nachází na adrese
Tato část povídání o minitučňácích se nezadržitelně chýlí ke konci. Jestli se snad stalo, že jsem se nezmínil o něčí oblíbené distribuci, bude to tím, že při množství existujících (nejen) disketových Linuxů není možné o všech vědět. Navíc jsem se cíleně zabýval pouze několika vybranými „jedinci“, které mám odzkoušené. Hledáte-li i nadále svou ideální minidistribuci, zkuste štěstí na adresách
Pořád je zde také možnost použít distribuci standardní (RedHat, Slackware, …) a minimalizovat její instalaci na požadovanou velikost. Jak lze „ořezat“ velkou distribuci, se můžete dozvědět příště.
ČLÁNKY DO MAILU