Jak jistě víte, aby na unixovém operačním systému mohla běžet nějaká grafická aplikace či prostředí, je nutné mít X window system, nazývaný též X11. NetBSD používá sestavení X.Org, revizi 7. Tedy X11R7. Protože se náš seriál zabývá použitím NetBSD na desktopech, budu předpokládat, že jste při instalaci NetBSD zvolili instalovat s X11.
X.Org
Na NetBSD není zpravidla nutné Xka nijak konfigurovat, systém to udělá za vás. V mém případě to tak alespoň bylo. Pokud byste se přeci jen rozhodli něco z výchozí konfigurace změnit, je nutné vygenerovat soubor xorg.conf. Jak už jsem uváděl ve druhém díle, uděláte to jednoduše takto:
# X -config ~/xorg.conf.new
Soubor xorg.conf.new překopírujete do /etc/X11 a přejmenujete na xorg.conf. Předpokládám, že tento soubor všichni znáte z Linuxu, takže nevidím důvod jej nějak podrobně rozebírat. Jen připomenu pár věcí:
Jednotlivé položky v xorg.conf jsou rozděleny na sekce, např.: Section "Device" atd. Ovladač grafické karty je možné nastavit právě v sekci device. Obvykle je vaše grafická karta rozpoznaná a není potřeba měnit její ovladač. Tahle ideální situace ovšem nemusí nastat úplně vždy. Pokud jako já jste zvyklí používat českou klávesnici, nastavíte ji přidáním tohoto řádku:
Option "XkbLayout" "cz"
do sekce InputDevice. Alternativou může být příkaz $ setxkbmap cz_qwerty layout; nicméně ten byste museli zadávat po každém novém startu X.Org, což není moc praktické. Když už jsme u startu Xek, startují se příkazem startx.
Praktické může být bootování přímo do grafického režimu. Proto vytvořte nejdříve ve své domovské složce soubor .xsession, který bude linkem na .xinitrc:
$ ln -s .xinitrc ~/.xsession
Následně vložte do /etc/rc.conf řádek xdm=YES. Pokud máte nainstalováno například GNOME, místo xdm dejte gdm.
V NetBSD je výchozím okenním manažerem twm. To znamená, že po příkazu startx se dostanete právě do něj. Ne každému twm přiroste k srdci. Uvedu proto příklady grafických prostředí dostupných pro NetBSD:
- GNOME – dvojková řada; k dispozici je metabalík
- KDE – k dispozici je trojková i čtyřková verze; opět je k dispozici metabalík
- Xfce – verze 4.6; i pro xfce4 je metabalík
- EDE – Equinox Desktop Environment
- light-desktop
Poslední jmenovaný je projekt pod NetBSD, který má za cíl postavit grafické kompletní prostředí z LXDE a dalších komponent plus implementovat některé věci, které jsou v Linuxu běžné, ale v NetBSD nejsou k dispozici, jako například Network-Manager. Tvůrci se inspirovali u Lubuntu. Light-desktop není ještě dokončený, nainstalovat jej přesto můžete díky pkgsrc-wip.
Dostupných je ještě mnoho dalších prostředí či okenních manažerů. Vyjmenoval jsem jen ty nejpodstatnější.
Pokud jste si vybrali něco jiného než je výchozí twm, budete pravděpodobně chtít výběr nastavit jako výchozí. Například pokud jste si vybrali Xfce, budete asi chtít, aby se při startu X spustilo Xfce a ne twm. V takovém případě stačí editovat .xinitrc a změnit twm na xfce4-session.
Nastavení češtiny
Pokud jste se rozhodli požívat KDE, stačí vám nainstalovat pouze jazykový balíček a nastavit češtinu v „nastavení systému“.
# pkg_add kde4-l10n-cs
Pokud jste se ovšem rozhodli pro prostředí postavené nad GTK knihovnami, jako například GNOME nebo Xfce, musíte pro nastavení češtiny použít následující příkaz:
$ sh $ LANG=cs_CZ.ISO8859-2; export LANG
Sh shell (popř. Bash) musíte použít proto, že v shellech jako jsou csh nebo ksh příkaz LANG=cs_CZ.ISO8859-2; export LANG nefunguje. Tento příkaz musíte samozřejmě zadat před zadáním příkazu startx. Jestliže jej chcete nechat systém spouštět automaticky, přidejte příkaz do /home/uživatel/.profile.
To je ke grafickým prostředím vše. Dostáváme se tak k další kapitole, ve které rozeberu, jak zobrazíte aktuální teplotu CPU, jak změnit frekvenci CPU. To se může hodit zejména pokud máte notebook a jedete zrovna na baterii. Nižší frekvence procesoru vám zajistí delší výdrž. Zároveň si ukážeme, jak nastavit maximální snesitelnou teplotu, při jejímž překročení se počítač sám vypne.
Teplota CPU
Pro kontrolu teploty CPU a dalších parametrů slouží program envstat. Například:
# envstat -ITi1
vám bude po celou dobu běhu systému zobrazovat teplotu procesoru, napětí atd.
Změna frekvence CPU
Dostupné frekvence procesoru zobrazíte příkazem:
# sysctl -w machdep.powernow.frequency.available
Aktuální frekvenci vašeho procesoru vám sdělí následující příkaz:
# sysctl -w machdep.powernow.frequency.current
Frekvenci procesoru změníte příkazem:
# sysctl -w machdep.powernow.frequency.target=frekvence
Za frekvence samozřejmě dosaďte číslo dostupné frekvence, na kterou chcete nastavit svůj procesor.
Nastavení maximální teploty
Do /etc/envsys.conf vložte následující:
coretemp0 {
sensor0 {
critical-max = teplotaC;
}
}
Za „teplota“ dosaďte vámi zvolenou kritickou teplotu, např 80. Pokud máte vícejádrový procesor, vložte dále:
coretemp1 {
sensor0 {
critical-max = teplotaC;
}
}
A tak dále, záleží na počtu jader vašeho procesoru. Všimněte si, že jednotlivá jádra se značí od nuly.
Automatická regulace frekvence CPU
Jak na to, ukáži na následujícím příkladu:
# estd -l 45 -h 75 -b
Pokud vytížení CPU klesne pod 45 %, frekvence procesoru se podle toho sníží (přepínač -l jako low). Pokud bude vytíženost CPU větší než 75 %, frekvence CPU se naopak zvýší (přepínač -h jako high). Přepínač -b zajišťuje, že se frekvence přepínají s co největším ohledem na výdrž baterie.
Příště
Příští díl bude poslední. Částečně bude navazovat na čtvrtý díl našeho seriálu, protože bude převážně o upgradu systému a aplikací. Jde o docela aktuální téma, protože nedávno vyšla opravná verze systému NetBSD s označením 6.1.4.
ČLÁNKY DO MAILU