Kulturní diktatura?
To, že kultura splňuje výše uvedená kritéria, ještě nezaručuje její správnost. Do této definice bychom mohli vtěsnat i diktaturu. Diktatura chrání pevné hodnoty, např. národní jednotu a práci lidu, produkuje autority (vůdce, stranu), zajišťuje integritu čili ucelenost (drží se jednoho nezpochybnitelného směru) i pokračování života (zajistí nám více či méně přijatelné podmínky, pokud jsme na správné straně). Obrácena do minulosti beze sporu také může být, ať už uctíváním ideologických ikon nebo poukazováním na historické úspěchy.
Svoboda přináší diskusi
Přídavné jméno svobodná doplňuje dle mého názoru takto pojatou kulturu o důležitý nástroj – o veřejnou diskusi. Jedině otevřená, svobodná diskuse zajistí, že společnost neustrne v jednou provždy zvolených hodnotách, jedině diskuse odhalí pravý důvod respektování autorit. Veřejná diskuse také zajistí, že se k moci nedostane vyšinutý názor. Slouží jako samoregulující mechanismus společnosti.
Diskuse je pro mě veřejným prezentováním názorů, podrobením se kritice, která odhalí slabiny a ocení přednosti. Aby diskuse fungovala, musí vycházet z osobní odpovědnosti a ochoty učit se; pak vede k rozvoji jedince i společnosti. Taková diskuse má nepočítaně forem: může to být výstava, kniha, přednáška, odborná debata, demonstrace, článek, příspěvek na blogu, ale i drobný, všední čin, například uctivé pozdravení starší dámě. Všechny formy mají jedno společné: vyzývají k úvaze se nad tím, proč děláme to, co děláme, a jestli je to tak správně. Otevřená, veřejná diskuse tedy přináší do zmíněné definice kultury morální hledisko.
Mediální diskuse
Jsem si vědom úskalí spojených se všeobecnou veřejnou diskusí, zejména tou, která se dnes více či méně odehrává v hromadných sdělovacích prostředcích. V médiích můžeme jednak apelovat na sobeckost povrchním populismem, čili získáním souhlasu za příslib nějakého krátkodobého (a krátkozrakého) požitku, a za druhé můžeme diskusi zředit a řídit. Tady vyvstává problém pasivity strany příjemců a nevěrohodnosti presentovaných sdělení. Hvížďala onde píše: „Mediální svět definitivně rozbíjí hranice mezi vážným, vědeckým, tragédií a jarmarkem, povrchně exhibicionistickým, laškovně hravým a drbem či pomluvou.“
Abych to shrnul: nemáme čas se zastavit a promyslet některé základní věci. Najímáme si na tyto věci odborníky (a teď nemyslím jen politiky a novináře), ale už neověřujeme, zda mají pravdu. „Mediální svět se prezentuje neustálým tokem událostí, informací, obrazů a zpráv, ale není nasměrován k poznání pravdy… Mediální civilizace zbavila člověka odpovědnosti.“
Naději nám dávají světlé výjimky z tohoto skeptického temna. Mohou to být nejen některá samotná média s pevnými zásadami, ale i všeteční blogeři a piráti, o nichž jsem tady psal přednedávnem. A zde už se vracíme k Lessigově knize.
Nové formy diskuse
O tom, v čem člověk spatřuje hodnotu, nerad mlčí. Když se zastaví nad něčím, co ho vybídne k přemýšlení, rád se o to podělí s ostatními, rád doporučí a upozorní. Současné technologie znásobily schopnost ukázat (rozuměj: sdílet) světu, čeho si vážím a čeho se obávám, ale také mi daly možnost jednoduše obohatit (rozuměj: změnit) něčí názor (rozuměj: dílo) o své myšlenky. Známe-li snadný způsob, jak s ostatními sdílet věci, na kterých nám záleží, neměli bychom jej zbytečně zavrhovat a omezovat. Měli bychom hledat způsob, jak zachovat co nejširší veřejnou diskusi a zároveň odměnit autory důležitých myšlenek. Lessig z této úvahy vychází a předkládá možné řešení situace. A to je důvod, proč má překlad jeho knihy smysl.
Poznámky
- Tento text není oficiálním stanoviskem redakce Root.cz ani překladatelů Svobodné kultury. Nedělám si v něm nároky na neotřesitelné znalosti a vítám každý erudovaný vhled do problematiky, ať už zde, nebo na mém blogu.
- Vím, že nevycházím z Lessigova pojetí kultury, že jen rozebírám definici nabídnutou p. Hvížďalou. Nechtěl jsem hlavní sdělení textu vzhledem k médiu fragmentovat.
- Svoboda pro mě neznamená diskusi. Je pouze garantem prostředí pro její rozvoj.
Mohlo by vás zajímat
- Kniha, o které mluvím na začátku, se jmenuje Restaurování slov. Vyšla letos u nakladatelství Portál.
- Esej K. Hvížďaly, na který se odkazuji, nazvaný O mediální civilizaci je z Reflexu 39/2007.
- Úvaha a následná diskuse o tom, zda je Lessig konzervativec či liberál. Lze na ní odsledovat tříbení (nebo změnu?) mého pohledu na jeho knihu.
- Redakci Root.cz v polovině srpna kontaktovala firma údajně zastupující práva Lawrence Lessiga. Hlavním tématem následné komunikace bylo, zda je Free Culture překládána v souladu s autorským zákonem. Petr Krčmář, šéfredaktor Root.cz, poukázal na licenci, pod kterou je FC publikována a také na povolení od samotného L. Lessiga. Žádné další zprávy zatím nedorazily. Pokud bude věc pokračovat, určitě o ní napíšeme. Lawrence Lessiga jsme o věci obratem informovali.
