V tuto chvíli byl již počítač technicky připravený a jsem schopen spustit a vyzkoušet prakticky vše z nabídky dostupného software.
Herní sestava
Sestavu stroje jsem v tuto chvíli doplnil ještě jednou moderní pomůckou (opět z Ali, především kvůli ceně – objednáno ještě před zdaněním) – BT receiverem/transceiverem. Abych mohl jednoduše připojit svá bezdrátová sluchátka a užívat si zvuku Amigy v soukromí.
Kompletní retro „pařanský“ koutek.
Celá sestava se tedy sestává ze samotné Amigy 500+, doplňuje ji převodník Amiga 520, který zprostředkovává mnou potřebný kompozitní video výstup.
Pro napájení počítače slouží moderní alternativa. Spínaný zdroj s fešným logem.
Napájecí zdroj – zapnutý (je vidět podsvícení loga).
Pro připojení k monitoru (nemá kompozitní vstup) slouží dříve zmíněný drobný převodník kompozit->HDMI. Tento převodník vyžaduje (logicky) externí napájení. Má běžný microUSB 5V, tak používám buď nabíječku určenou pro mobilní telefony, či v tomto případě powerbanku. Spotřeba převodníku je malá, a tak i obyčejná powerbanka jej udrží v chodu mnoho desítek hodin.
Převodníku sekunduje BT transceiver. Ten má vlastní baterii, nicméně je také napájen/nabíjen přes microUSB, není tedy důvod jej nepověsit na stejný zdroj jako převodník.
Bluetooth receiver/transmitter.
Jako datová úložiště tu mám klasické 3,5” diskety, k nim sekunduje moderní GoTek a USB flashdisk s obrazy disket. GoTek je díky propojovacímu kabelu externí, nicméně provedením je to stále „běžná” interní mechanika. Líbil by se mi nějaký box na 3,5” mechaniku, který by dal GoTeku více vzhled externí mechaniky, ale nepodařilo se mi vhodný najít (jediné co jsem objevil je pár externích boxů pro 5,25” DVD mechaniky, jenže ty obsahují SATA/USB převodník a zdroj, takže jsou zbytečně drahé a elektroniku bych z nich musel vypreparovat + přikoupit redukci z 5,25” na 3,5”).
Hromádka použitých úložišť – přes klasickou 3,5 floppy přes GoTek s USB flash.
Jako poslední součást sestavy tu figuruje opravená myš Tesla a joystick použitý již u ST i 800XL.
Jako doplnění ještě mohou být malé aktivní repráčky, pro poslech nahlas. Pořídil jsem drobné Geniusy s napájením USB. Jsou velmi kompaktní a nezabírají moc místa, nepotřebují 230V a zvukově to stačí.
Ještě než se posuneme dál, bylo by od věci zmínit nějaký ten testovací software na Amize. Že počítač běží je sice dobré znamení, nicméně stále může existovat hardwarový problém, který nebrání bootu počítače (např. nefunkční některý z kanálů zvukového čipu) či problém, který se projeví při zkoušení počítače (vadný RAM čip). Není tedy od věci prohnat nějaký test hardware, který by případný problém odhalil. Našel jsem namátkou dva takové – Amiga Test Kit a Doctor AMI.
Pozn. Omlouvám se za roztřepený obraz na monitoru, původně jsem myslel, že bohužel na QHD přes převodník to lepší holt nebude (a ještě tomu přidá vlastní fotoaparát, kterému LCD obrazovky moc fotit nejdou.), nicméně později jsem přišel na to, že napaječ USB měl zarušený výstup a kazil obraz. S jiným napaječem (nedávno zjištěno) to bylo o mnoho lepší.
Ty umožňují otestovat RAM, či případně další komponenty počítače (grafiku, zvuk, RTC, CPU). U obou programů jsem proběhl RAM testem, který ukázal pozitivní výsledky – žádné nalezené problémy v zápisu a čtení do RAM:
Výsledek RAM testu.
Podobně grafický test, který neodhalil žádné artefakty:
Video test.
Stejně tak test zvuku, který umožnil poslech všech kanálů odděleně a nasazení filtru – vše hrálo bezchybně. Poslední věcí, a ta mne docela potěšila, je test RTC obvodu Amigy (který jak si určitě vzpomínáte prošel „rekonstrukcí“ – výměnou barelového článku). Test je velmi jednoduchý, pouze zobrazí čas interních hodin (+ umožňuje jejich nastavení). Po otevření jsem viděl toto:
Zobrazené hodnoty z RTC.
Asi před dvěma měsíci jsem ve Workbenchi pomocí příkazu nastavil čas a datum, a nyní se přede mnou zobrazily správné hodnoty na minutu přesně (na sekundy jsem to nenastavoval), když neberu v potaz, že byly o jednu hodinu mimo (neboť mezitím byl posun času, což ale není chyba hodin).
Tedy v tomto kompletu již nic nebrání se plně ponořit do testování počítače. A následně samozřejmě, i když jsem průběžně již dříve různě naznačoval, se nedá ubránit plnému srovnání s největším konkurentem – Atari ST.
Použití počítače není nijak obtížné, i bez studování postupů se dá většina odvodit, a něco málo dohledat. Co se nedalo odvodit, tak byla klávesová kombinace pro RESET počítače (obě Amiga klávesy + CTRL), protože Amiga nemá separátní tlačítko pro reset (jako má moje ST), a zároveň jako komplexnější stroj nemá ráda power cycling (který třeba takovému 800XL nevadí).
Po spuštění napájení se zobrazí obrazovka se základními informacemi o Kickstartu, logem a animovaným vkládáním diskety. Na rozdíl od ST, které bez diskety po chvíli nabootuje TOS, Amiga v takto jen disketové konfiguraci pouze očekává vložení něčeho spustitelného. Nicméně u ST to není nijak zásadní benefit, protože i když holý prázdný počítač umí zobrazit desktop, tak kromě toho, že si můžeme jezdit kurzorem a zobrazit pár informačních oken, se v něm stejně nic dělat nedá. Oba počítače potřebují k čemukoli zajímavějšímu nahrát nějaké aplikace.
Pokud chceme na Amize spustit její desktop (Workbench), je potřeba vložit jeho disketu (či mít integrovaný HDD, na kterém je Workbench nainstalován). Ač to působí jako komplikace, tak na oplátku dostane uživatel mnohem komplexnější desktop, než v případě Atari. Nicméně jeho používání, pokud máme pouze jednu FDD, je pak při práci s daty diskotéka s médii. Ale projeví se tu benefit jinak dle mého otravné detekce, a to, že WB téměř okamžitě reaguje a načte vloženou disketu.
Amiga Workbench – zde verze 2.0.
Nicméně WB není nutné neustále nahrávat, Amiga umí nabootovat rovnou ze spustitelné diskety, takže hry a aplikace stačí vložit do mechaniky, zapnout/restartovat počítač, a spustí se automaticky.
V porovnání tedy není mezi oběma konkurenty zásadní rozdíl v používání počítače. Poměrně zásadní rozdíl je ale v hardware. Pokud jde o mechanický pocit, tak u mne ST oproti 500+ vyhrává na plné čáře. Kryt ST je kompaktnější, designově o něco málo hezčí (ale tady je to věc vkusu) a má mnohem příjemnější klávesnici.
Nicméně hardware z pohledu funkce počítače, tam je to jiná písnička, tady má Amiga značně navrch.
Grafický vizuál, především u her, hodně ve srovnání záleží, jak se která konverze povedla. Někdy nejsou rozdíly u her nijak zvlášť viditelné, někdy je to znát (ve prospěch Amigy, která nabízí minimálně lepší barvy). Ostatně zde je pár her pro srovnání (obrázky jsou pro lepší srovnatelnost získány z emulátorů):
Lotus 3 – Atari ST.
Lotus 3 – Amiga. U této hry jsou vizuální rozdíly zanedbatelné. Liší se vykreslení (grid) vozovky, ale obě verze jsou si velmi podobné (herně je ale Amiga trochu plynulejší)
The Secret of Monkey Island – logo LucasArts – Atari ST.
The Secret of Monkey Island – logo LucasArts – Amiga. Zde je použit větší počet barev (a lepší výběr použitých) a na první pohled je to znát.
The Secret of Monkey Island – titulní obrazovka – Atari ST.
The Secret of Monkey Island – titulní obrazovka – Amiga. Opět je znát větší počet použitých barev. U ST je hodně nápadný dithering.
The Secret of Monkey Island – herní obrazovka – Atari ST.
The Secret of Monkey Island – herní obrazovka – Amiga. Větší počet barev je opět nepřehlédnutelný.
Lemmings – Atari ST.
Lemmings – Amiga. Hry jsou si na obou počítačích velmi podobné, drobné rozdíly (např. v nástrojové liště) jsou vizuálně znatelné pouze při přímém srovnání.
Gods – Atari ST.
Gods – Amiga. Zde jsou obě verze vizuálně nerozeznatelné. Amiga je při hraní ale opět o něco plynulejší (je to znát, když se objeví více objektů na obrazovce).
Another World – Atari ST.
Another World – Amiga. Zde je vizuál velmi podobný, opět je znát lepší podání barev u Amigy. Hlavní je ale plynulost, kdy na ST se hra umí velmi zpomalit a přestat reagovat na podněty z joysticku (což u této hry prakticky znamená smrt postavy).
DuckTales – The Quest for Gold – Atari ST.
DuckTales – The Quest for Gold – Amiga. Zde je nejenom vidět lepší barevné vykreslení (ST vůbec v jeskyni nereflektuje světlo pochodně), ale hlavně plynulost hry na Amize je mnohem lepší. Lagy (hodně znepříjemňující ovládání) a dlouhé nahrávací časy na ST jsou pouze pro otrlé.
Potud lze říci, že oba konkurenti ohledně obrazu hrají často stejnou třídu (nicméně předem musím říci, že vizuál, ať často velmi podobný na pohled, je pak na Amize plynulejší). Pak ale narazíme na otázku zvuku, a tady je pozice vítěze neotřesitelně dána. Zvukový čip Paula schopný přehrávat samply ve stereu je oproti mono syntéze v Atari (čip Yamaha YM2149F) naprosto jiná dimenze. Jako jinde hodně záleží na schopnostech programátora, někdy ST umí znít velmi slušně, někdy to je skoro až neposlouchatelná hrůza.
V Projektu ST jsem se vlastnostem hardware příliš nevěnoval, tedy by bylo dobré to zmínit zde. Čip YM2149 obsahuje jeden generátor šumu a tři „square“ (obdélníkové) tónové generátory (stejné generátory se používaly u levných – většinou určených pro děti – kláves v 80. letech). Čip dokáže přehrávat i samply (možno slyšet např. u hry Test Drive 2), nicméně výstup je nepříliš kvalitní a často velmi potichu oproti generované hudbě.
Asi jsem nenarazil ve známých hrách na případ, kde by ST porazilo Amigu ve zvukových schopnostech.
Nejlépe se ovšem přesvědčit na vlastní ucho, takže zde pár ukázek pro porovnání:
Porovnání hudby ze hry Lotus 2:
Porovnání hudby ze hry Lotus 3 (pro zajímavost přidávám neoficiální konverzi melodie zahrané na POKEY čipu Atari 800):
Porovnání hudby Test Drive 2:
Porovnání hudby Secret of Monkey Island:
Porovnání hudby Duck Tales – The Quest for Gold:
Porovnání hudby Prince of Persia:
Pozn: veškeré zvukové nahrávky jsou přímo z mnou vlastněného reálného hardware. Tedy slyšíte přesně to, co hraje z originálních čipů (kromě bonusového souboru z Atari 800 – ten mám kdysi z hlubin internetu pouze jako mp3). Nejsou tam žádné úpravy, pouze u hudby z TD2 na Atari jsem musel provést značné softwarové zesílení – samplovaná hudba hraje extrémně potichu.
Nadvláda Amigy je zde zcela evidentní. ST tu tahá ale ještě jeden trumf, a to vestavěné MIDI rozhraní. To sice nedělá zásadní rozdíl pro běžné uživatele, nicméně u hudebníků mělo ST díky tomu obrovskou výhodu. Stačil správný software, a ST mohlo řídit prakticky libovolné profi hudební nástroje.
A ještě drobná nevýhoda Amigy – zvukový čip hraje ve stereu, ale zvukové kanály jsou od sebe 100% oddělené. Tzn. to nevadí u poslechu přes reproduktory, kdy se zvuk smísí v prostoru, nicméně u poslechu přes sluchátka hrají kanály zvukové stopy do různých uší, a to působí někdy trochu nepříjemně.
O TOSu a Workbenchi jsem se již zmiňoval, nicméně bych tady měl znovu zdůraznit multitasking, kterým ST prakticky nedisponuje. Když u ST formátujete disketu, tak formátujete disketu a tím to hasne, s počítačem není mezitím žádná řeč. Vím, že existuje nějaké rozšíření (aplikace) pro TOS, která umožní přepnutí mezi úlohami, ale jen ve velmi omezené míře, multitasking se tomu nedá říkat. U Amigy lze mezitím ve Workbenchi provádět další činnosti, protože čipy ze sady umějí své činnosti vykonávat odděleně a systém to plně podporuje.
Shrnutí tohoto srovnání se dá docela lehce. Oba počítače byly ve své době posazeny proti sobě, ve stejné třídě a obdobné cenové kategorii. V mnoha věcech jsou srovnatelné, ale je jasné, proč se legendární stala především Amiga. Téměř vše umí o pověstný ždibec (a někdy i kopu) lépe, a ve své době neměla v mnoha věcech k sobě prakticky konkurenci. A má i zajímavou auru, protože ST je přísně technické (což ale s sebou nese také výhody, viz klávesnice a pevnost krytu), ale hravost autorů Amigy je znát, a na tom počítači je vidět, že pro inženýry to nebylo jen technické cvičení, ale opravdu je vývoj počítače bavil.
ČLÁNKY DO MAILU