Dlouhou dobu jsem chtěl sehnat osmibitovou řadu počítačů Atari v modernizovaném designu XE. Byl to vlastně počítač, kterých jsem chtěl svoji sbírku začít. Nicméně to vypadalo jako prokletí, několikrát jsem jej měl na dosah, nebo ke koupi. Buď to pak nevyšlo, prodejce se neozval, nebo jsem byl přehozen na aukci.
Co se dozvíte v článku
Nakonec se objevil jeden model 65XE na Aukru v aukci (zde mi pomohlo štěstí v podobě upozornění od kolegy čtenáře), počítač v krabici v dobrém stavu, pouze jednu vadu/nevadu (záleží, jak to chce člověk brát) – nějaké ty kutilské zásahy. Vzadu do krytu byl vyvrtán otvor pro nový konektor a také dva přepínače s ne úplně jasným účelem, popis na aukci nebyl úplný.
Ale co, řekl jsem si, nemusím mít vše v továrním provedení, počítač byl funkční a jinak v dobrém stavu, a úpravy nevypadaly na první pohled, že by je dělal nějaký patlal. Tak proč by ne, buď to tam ponechám, nebo to bude adept na pokus o návrat co nejblíže do továrního stavu. Aspoň díky tomu nešla cena do závratných výšin, a povedlo se mi překonat všechny ostatní zájemce.
Doručený Atari 65XE.
Doručený Atari 65XE.
Doručený Atari 65XE.
Doručený Atari 65XE.
Prodejce velice solidní (už hodnocení tomu napovídalo), veškerá komunikace a doručení naprosto v pořádku. Tedy jsem se stal konečně majitele řady 65XE, dokonce v krabici, byť i ta měla něco za sebou. Ale jelikož ani počítač není jako ve stavu z obchodu, nevadí mi to, navíc boxům se běžně vyhýbám, nemám na ně úplně místo.
Originální box.
Stav doručeného Atari byl velice slušný, poměrně čistý, nějaké to zažloutnutí, ale jinak kryty a klávesnice ve velmi dobrém stavu. Rychlý test s vlastním zdrojem a SIO2SD prozradil, že počítač opravdu funguje.
Ohledně přidaných spínačů, dle popisu v aukci jeden přepíná mezi standardním OS a druhý mezi QMEG-OS. Druhý spínač má přepínat RAM. Více by jsem se k tomu chtěl vrátit později.
Přepínače doplněné za zadní straně počítače.
Součástí akce nebyl zdroj, což mi vyhovuje, Atari zdrojů mám několik, a stejně je odmítám používat, jsou nespolehlivé a často pro počítače nebezpečné. Dále byla součástí cartridge, která by měla obsahovat Standard Loader, CE-TU-TER, Turbo loader, Turbo LSRV a ATARI-Basic. Hezký bonus.
Doručená cartridge.
Poslední součástí byl interface k tiskárně, pro ten nevím, jestli najdu využití, pravděpodobně ne.
Interface pro tiskárny Centronics.
Počítač se tedy stal součástí mého retro týmu. Než se vrhnu na něj samotného, možná by nebylo na škodu zmínit pár řádků ohledně modelu 65XE.
Atari 65XE
Model 65XE nebyl vlastně ničím jiným, než modelem 800XL v novém designu, zapadající vzhledem k šestnáctibitové řadě ST. V Německu a Československu se dokonce prodával pod názvem 800XE, ve snaze se svézt na vlně popularity původního modelu. Na trh se dostal v roce 1985, spolu se svým dvojčetem, modelem 130XE.
Hlavním rozdílem mezi oběma modely byla velikost RAM. Model 65 měl standardních 64kB RAM, stejně jako ten, ze kterého vycházel. Model 130 měl k dispozici 128kB RAM. Nicméně tato velikost nebyla celá dostupná naráz, bylo tam stejné omezení, jako měl například Didaktik Gama, a k paměti se muselo přistupovat pomocí přepínání paměťových bank.
Byl tu ještě jeden technický rozdíl omezující kompatibilitu se starší řadou XL, a to absence PBI (Parallel Bus Interface) portu. Model 130 obsahoval nástupce tohoto rozhraní pod názvem ECI (Enhanced Cartridge Interface). Později z důvodu šetření při výrobě zůstala v produkci pouze jediná varianta základní desky, a to té z modelu 130. Byla použita pro model 65 jednoduše tím, že se polovina paměti neosadila. Díky tomu se ale pozdější modely 65 dostaly k ECI portu.
Pozdější produkce také přesunula výrobu z Taiwanu do Číny.
Nic moc více se k této řadě říci nedá, vznikly vlastně jako znouzectnost, kdy nový majitel firmy Atari již nechtěl jakkoli podporovat starší generaci, a plně se chtěl věnovat vývoji ST. Vlastně jen díky tomu, že prodeje pořád byly, tak bylo kývnuto na drobný designový update. Nicméně hardware byl technologicky již roky starý a navíc ve výrobě bylo tlak na nejnižší možnou cenu. To třeba způsobovalo problémy, že byly použity velmi mizerné paměťové čipy, a občas bylo třeba ve výrobě vytáhnout ty lepší kusy a vyměnit, aby počítač vůbec prošel výstupní kontrolou. Často se to řešilo tím, že první paměťový čip byl kvalitní, a ostatní ty levnější.
Stížnosti také byly na kvalitu desky s plošnými spoji. Tlak na minimální výrobní cenu byl velký. Tehdejší uživatelé si také stěžovali na kvalitu klávesnice, kdy prý podle nich byla ta v modelech XE kvalitativním krokem zpět.
Jak na řadu XE nahlížím já? Pokud jde o mne, tak já považuji jejich design za nejhezčí osmibity, které kdy byly masově vyráběny. Design počítačů ST je prostě povedený, a osmibitu to sluší, působí svěže a moderně. Klávesnice se mi líbí, a minimálně mohu říci, oproti mému 800XL, kde je navíc klávesnice velmi náladová, mi přijde velmi komfortní.
Za mne určitě pochopím zklamání tehdejších zákazníků, že nové modely nepřinesly žádné inovace, dnes je to už řekl bych jedno. V tomto ohledu tehdy kraloval Commodore, který přinesl model 128 osazený dvěma CPU. Atari se cíleně věnovalo řadě ST, osmibity byly skutečně pouze „na dožití“.
Každopádně další krok je jasný: rozborka zařízení, kdy se vlastně podívám, jaké úpravy byly v počítači provedeny, kryty a klávesy půjdou na řádné čištění a retrobrighting.
Atari 130XE
Nicméně v době psaní těchto řádků visela drobná komunikace, která zamíchala kartami v tomto článku. Tou byla nabídka od čtenáře na model 130XE. Tedy po letech, kdy se mi získání modelu XE úspěšně vyhýbalo, tak najednou tu mám na stole dva.
Za ten druhý kus musím poděkovat panu Zoubkovi, který na mne myslel a počítač, který roky ležel u jeho bratra v garáži, vyzvednul, a poslal mým směrem. Veškeré příslušenství, které k němu měli již odvál čas, nicméně hlavní hrdina zůstal a dostal se mi do rukou.
Zároveň díky tomu mám k tomuto kusu hardwaru i trochu té historie – počítač dovezla jeho maminka, která tou dobou (kolem roku 1986) byla vyslána na výjimečnou služební cestu do Západního Německa. Tou dobou majitel již studoval na vysoké škole.
Prvotní využití počítače bylo na hry, ale postupně majitel objevoval programování, až se dostal do hloubky strojového kódu a assembleru, a hrátky s obrazovými módy nabízenými čipovou sadou počítače.
Jak sám poznamenal, pokud jde o hraní, tak benefit pro hraní z větší RAM nebyl. Her využívajících větší RAM bylo velmi málo, a tehdejší způsob získávání her byl tradičně kopírováním kazet od ostatních majitelů počítače. A většina majitelů měla model 800.
Sám vzpomíná na začátky pronikání do tajů hardwaru. Tedy hrátky s přepínáním paměti, s využitím obrazových přerušení (přepínání barev, rozlišení). Později různý hacking přímo na základní vrstvě hardwaru, hrátky s výkonem. Výhoda byla v jednoduchosti systému, kdy bylo opravdu možné se dostat do mnoha úrovní systému a pochopit jej. Tedy skvělý nástroj k poznávání a výuce.
V polovině devadesátých let se počítač dočkal znovuoživení, kdy k němu byla přikoupena disketová mechanika, a sloužil na databáze pro pracovní využití.
Každopádně díky této „předražené kapitalistické hračce“, jak sám majitel poznamenal, se stal v pracovním životě tím, čím je, a dodnes ho to živí a baví.
Nyní čeká počítač jeho třetí dějství, a to v mých rukách. Ještě jednou za něj chci poděkovat, protože nejen že jsem rád, že se mi dostal do rukou, ale i za příběh, který za ním je, protože to je mnohem lepší, než anonymní kus pocházející z bazarů.
Tedy zde nastává obrat, a z článku nastává sourozenecké duo.
Rozebíráme a čistíme Atari 130XE
Slíbený počítač dorazil jako předčasný vánoční dárek, a jelikož jsem vybíral nějakou zbylou dovolenou, byl správný čas se naplno ponořit do přípravy obou kusů na umístění na nové místo na poličce mezi ostatními retro počítači.
Doručené Atari 130XE.
U tohoto počítače jsem věděl, že je v originálním stavu, tedy mi nakonec nevadilo, že 65XE je namódovaná, když jeden mám tak, jak opustil brány továrny. Atari 130XE dorazilo sice v zašpiněném, ale jinak na pohled opravdu excelentním stavu. Zbývala ještě otázka, zda vlastně funguje, neboť naposledy bylo v provozu pravděpodobně někde kolem poloviny devadesátých let, tedy zhruba 30 let leželo v krabici v garáži. Navíc vzhledem k již výše zmíněnému, že u osmibitové řady XE byl extrémní tlak na nízké výrobní náklady.
Nicméně počítač se rozhodl ukázat, že takovéto okolnosti ho nemohou rozhodit, a po připojení nezbytných periferií a napájení se okamžitě zahlásil typickou hláškou „READY“. Po zadání příkazu „BYE“ se počítač přepnul do tzv. SELF-TEST módu, který umožňuje otestovat některé komponenty počítače, konkrétně RAM moduly, klávesnici a zvukové kanály. Vše zmíněné se ukázalo zcela funkční.
Zkusil jsem následně nabootovat nějakou hru, zda funguje SIO, porty pro ovladače – všechno zcela v pořádku a stabilní.
Tedy oba počítače funkční, je čas na rozborku. Ta je velmi snadná, čtyři šroubky a vrchní kryt je dole. Klávesnice jen leží, stačí odpojit. Jen u toho pozor, páskový plochý kabel působí hodně zranitelně, a zničit jej by byla značná komplikace.
Počítač s odstraněným vrchním krytem.
Po odebrání klávesnice je vidět kryt vnitřního stínění. Deska je uchycena pomocí několika dalších šroubků. Po jejich odstranění lze celý blok desky i se stíněním vyjmout ze spodní části.
Počítač bez krytu a s odpojenou klávesnicí.
Stínění je na místě fixováno pomocí železných paciček, které jsou ohnuté. Je třeba je narovnat, a v tu chvíli je možné sejmout vrchní část stínění, a následně i spodní. Tím získáme přístup k celé desce elektroniky počítače.
Po odstranění stínění se nám nabídne pohled na samotné srdce počítače.
Pro zajímavost, zde je fotka spodního krytu, kde spodní větrací otvory vytvořily s pomocí vlhkosti kresbu na spodním stínění.
Vzor spodních průduchů vykreslený vlhkostí na plechu.
Ještě zde detail nahromaděného nepořádku pod klávesnicí, tam je to vždy nejhorší. Klávesy šly poměrně snadno vyndat pouhými prsty.
Nepořádek schovávající se pod klávesami.
Dál klasický postup, kryty i klávesy na koupel v jarové vodě. Zde to bylo obzvlášť třeba, jelikož z pobytu v garáži byla usazená špína mastná, a běžným čištěním by nešla odstranit.
Čas na koupel.
Koupel kláves.
Na krytu byly i nějaké kapky, působilo to na mne jako stopy od barvy ve spreji. Ty nebylo možné klasicky umýt, bylo třeba je opatrně jednu po druhé mechanicky odstranit. Jelikož ale po sobě nezanechaly žádné trvalé stopy na krytu, nebyl to problém.
Následně jsem připravil retrobrightingovou koupel, postup držím u posledních projektů stejný (čirý roztok 8% peroxidu vodíku, voda, topítko a UV LED). Ostatní ruční dočištění.
U základní desky klasické ofoukání vzduchem. Zde jsem si od posledního projektu polepšil, neboť se si nechtělo již kupovat plyn ve spreji. Hlavní nevýhoda byla, že účinek velmi brzy slábnul, jak obsah mrznul, a pokud člověk lahev naklonil, stříkla ven kapalina a udělala stopy. To jsem vyřešil ručním akumulátorovým ofukovačem, který dodává stabilní a poměrně značný proud vzduchu po dobu víc než desítky minut. Stačí jej posléze jenom nabít. Velmi šikovná pomůcka, používám doma i na filtry vysavačů atp.
Zbytek tradičně, konektory prostříknout dostatečnou dávkou spreje na kontakty. A to je zde vše, díky absenci interní mechaniky a zdroje není zde tolik co k údržbě.
Pro zajímavost, RAM čipy, kde je vidět první paměťový čip, který je Made in Japan, a zbytek USA. Tj. jak jsem zmiňoval, první čip kvalitní třída, zbytek levné čipy, aby byl stroj schopen projít výstupní kontrolou kvality.
Detail základní desky počítače.
Po retrobrightingu a čištění už jen zbývalo finální ošetření IT pěnou a vše složit zpět dohromady. Výhoda vlastnictví stejným počítačů je v tom, že nebylo třeba se obtěžovat hledáním fotografie rozložení klávesnice, jen si stačilo vedle položit druhou předlohu.
Skládání klávesnice.
Skládání klávesnice.
Finální výsledek je možno vidět zde:
Finalizované 130XE.
Finalizované 130XE.
Finalizované 130XE.
Finalizované 130XE.
Počítač po procedurách vypadá téměř jako nový a stejně tak i funguje. První, co jsem chtěl vyzkoušet, byly nějaké hry vyžadující rozšířenou RAM na 128kB. Jednou z nich je Prince of Persia. Této hry se nikdy oficiálně osmibitová řada počítačů Atari nedočkala, jedná se tedy o fanouškovský port.
Splashscreen pro Prince of Persia.
Intro Prince of Persia.
Začátek samotné hry Prince of Persia.
Musím říct, že jde o port velmi povedený, grafika na osmibitové poměry je velmi pěkná, animace a pohyb postavy také vůbec nedělá ostudu svému šestnáctibitovému originálu.
Dalším vyzkoušeným fanouškovským portem je Stunt Car Racer, ten vyšel oficiálně na C64, na Atari ale ne. I tato hra působí na osmibitové poměry vizuálně velmi dobře, pohyb je dostatečně plynulý a hratelnost dobrá. Na rané 3D na takto slabých strojích velmi obstojné.
Netovární úprava 65XE
Tedy jeden ze sourozenců je připraven, souběžně jsem pracoval i na 65XE, zde nebudu popisovat postup a vkládat fotky, neboť je to naprosto stejné. Na co se ale podíváme, je ta netovární úprava, kterou počítač obsahuje.
Na zadní stěně jsou přidané dva přepínače:
Detail na přidané přepínače pro QMEG a RAM.
Jeden je nadepsán Q-MEG/ATARI OS, druhý RAM C/RAM COMPY SHOP.
Q-MEG je zkratka Quarter-Mega Operating Systém, což je alternativní OS od německého autora Stefana Dorndorfa.
Ten nabízel rozšířené schopnosti, hlavně byl určen pro práci s rozšířenou pamětí (práce s ramdiskem), funkci pro zmrazení běžící aplikace a editaci hodnot přímo v paměti a ukládání stavů RAM na disketu. Tj. něco jako funkce SNAP u Didaktiku, obsah RAM se uložil kompletně na disketu, a bylo možno jej nahrát a vrátit se např. ve hře ta, kde byl stav uložen.
Jelikož naprostá většina her pro Atari neumožňovala uložit postup, jednalo se o velmi šikovnou pomůcku u rozsáhlejších her, a zároveň skvělý způsob při programovaní, kdy bylo možno uložit konkrétní stav aplikace.
Obsahoval také integrovaný Disk Manager, který umožňoval prohlížet obsah připojené jednotky nebo RAMdisku. Také integroval funkci kopírování po sektorech, tj. vytvoření kopie 1:1. Také podporoval turbo režimy komunikace s FDD, tedy zrychloval načítání. Kompletní popis funkcí lze nalézt na tomto webu.
Aby počítač podporoval Q-MEG, musel podstoupit hardwarovou úpravu, kdy byl vyměněn standardní ROM čip za čip obsahující oba OS. Přepínání pak probíhá pomocí logického stavu na jednom z pinů při bootu systému.
QMEG-OS V3
MLM 2.1
Už přítomnost Q-MEGu značila, že možná tato 65XE nebude mít úplně běžnou konfiguraci paměti. Tím se dostáváme oslím můstkem ke druhému přepínači, s popisem COMPY SHOP. To byla německá firma, která vyvinula standard pro rozšíření paměti. Nepovedlo se mi dohledat program, který by dokázal u Atari jednoduše zobrazit velikost paměti.
Existovaly nějaké diagnostické cartridge, ty ale nemám, a spustit je z obrazu se mi nepovedlo. No mám tu ale jedno demo s názvem „Numen“. Při pokusu spustit toto demo na 130XE jsem dostal jednoduchou hlášku – 320kB RAM required to run. A na 65XE? Loading a následně se demo rozeběhlo.
Demo Lumen – Loading.
Demo je poměrně dosti působivé, lze jej vidět zde (nejsem autorem, stejně jako u předchozích videí):
Takže ano přátelé, ze základní 65XE se vyklubala bestie s celými 320kB operační paměti. Tedy z nadšení, že budu díky vlastnictví 130XE vyzkoušet věci exkluzivně pro tuto nestandardní velikost paměti se vyklubalo to, že mohu vyzkoušet i tyto speciality.
Jak jsem již zmínil, jelikož 6502 neumí obsloužit více než standardních 64kB, je nutno použít tzv. přepínání bank paměti. Nicméně standardní 130XE a rozšíření od Compy Shopu používá jiné bity v řídicím registru, tj. tato řešení nejsou 100% kompatibilní. Tedy software vyžadující standardní přepínání bank u 130XE nebude na rozšíření od CS fungovat, i když nabízí v realitě ještě větší kapacitu paměti.
Jak zmíněná úprava vypadá? Zde několik fotek:
Celkový pohled na základní desku 65XE včetně dodatečných úprav.
Alternativní ROM čip obsahující jak původní OS od Atari, tak QMEG-OS.
Deska s drobnou bižuterií pro rozšíření paměti.
Doplněné propojky mezi paměťovými čipy.
Nejvíc nápadná je asi přidaná deska s pár čipy banky a multiplexery sloužící k obsluhování rozšířené RAM. Druhá nápadná věc je čip od AMD – AM27C256, což je právě vyměněný ROM čip, obsahující navíc Q-MEG. Jedná se o čip smazatelný pomocí UV záření. Překvapivě není přelepený, což se dělá, aby nedošlo ke smazání omylem.
Poslední úpravou je dobastlený konektor, a jestli se někdo pokoušel tipovat, co se pod ním skrývá, pravdu měli ti, kteří tipovali na – nic.
Konektor, zde tvořící jen záslepku a pozůstatek nějakého nedokončeného projektu (zřejmě to měl být interface pro tiskárny).
Očividně pozůstatek nějakého nedokončeného projektu s počítačem. Ten konektor tvoří pouhou záslepku.
Neměl jsem XE a teď mám dva!
Závěr tohoto projektu je pro mne velmi uspokojující, nejenže jsem se konečně dostal k vytouženému modelu XE, ale nyní mám dokonce dva, jeden v perfektním továrním stavu, a dokonce ten ze vzácnějších kusů. Druhý sice v netovárním stavu, ale s úpravami, které rozšiřují jeho schopnosti za hranu standardní konfigurace.
Dokončená 65XE. Zde trochu zůstalo žažloutnutí na klávesách SHIFT, které z nějakého důvodu bylo extrémně větší, než na zbytku klávesnice.
Dokončená 65XE.
Tři sourozenci.
Oba vypadají i fungují skvěle, a byla velká radost s nimi pracovat.
ČLÁNKY DO MAILU