Devět let bez Mozilla Suite
Když v roce 2005 Mozilla oznámila, že končí s vývojem Mozilla Suite a chce se soustředit na dva klíčové programy samostatně – totiž Firefox a Thunderbird – stála komunita před důležitou otázkou. Zda nechat celý balíček (tehdy ve verzi 1.7) umřít nebo pokračovat samostatně ve vývoji. Mozilla k rozhodnutí pokračovat zaujala poměrně neutrální názor. Komunita se nakonec rozhodla pokračovat, a tak vznikl projekt SeaMonkey. Mozilla jej sice přímo nepodpořila a vývojáře donutila jak změnit název produktu, tak jeho logo, nabídla ale alespoň hosting, což snížilo nároky na ekonomickou rentabilitu projektu.
Odpovědi na to, zda vznik SeaMonkey byl nebo nebyl šťastným krokem, se mohou různit. Podle pragmatického přístupu je možné říci, že počet uživatelů je téměř zanedbatelný a koncept vlastně nepřináší žádný smysluplný užitek. Jádro a velkou část dalších důležitých komponent přebírá z Mozilly a práci vývojářů okolo Roberta Kaisera by bylo možné využít ve prospěch otevřených řešení podstatně lépe.
Samotný fakt, že jde o konglomerát více méně principiálně nezávislých aplikací, ale není argumentem pro to, že by vývoj či uživatelská přívětivost projektu měly být nižší než u samostatných programů. Například u kancelářských balíků funguje synergie velice pěkně, a jestliže se podíváme na balíčky aplikací okolo KDE, lze říci, že SeaMonkey je ještě střízlík složený velice rozumným způsobem.
Projekt s sebou nese určitý historický kontext – Mozilla Suite byla nástupce Netscape Navigatoru, který právě takovou strukturu v posledních verzích měl. Uživatelé tak na něj byli zvyklí a především v dobách, kdy nemalá část populace využívala vytáčené připojení, šlo o spojení poměrně logické. Pravdou je, že v roce 2005 ukázala Mozilla šťastnou ruku, alespoň ze střednědobého hlediska. Je ale otázkou, zda by byla schopná komplexním balíčkem konkurovat Google Chrome lépe než samostatným Firefoxem, a zde si dovolím tvrdit, že nikoli.
Novinky ve verzi 2.29
Verze 2.29 je velice důležitá, neboť předchozí 2.27 a 2.28 byly kvůli technickým problémům vynechány. Z jádra Gecko verze 29 se tak rovnou poskočilo na 32, což je důležitý krok ve vývoji prohlížeče. Pokud by předchozí problémy s architekturou přetrvávaly, byla by nucena komunita řešit nějakou zásadní změnu kurzu. První část změn se tak týká toho, co souvisí se změnou jádra a dalších komponent, které jsou přejaté od Mozilly – HTTP caching (v2), implementace GStreamer 1.0, podpora nových funkcí v bezpečnosti nebo CSS3 a v neposlední řadě i podpora WebVTT a odstranění některých problémů se stabilitou. Jde ale vesměs o technické drobnosti, které se ukazují, jádro aplikace je zdravé a funkční.
Pokud jde o specifické změny, je nutné je vztahovat k poslední stabilní verzi – 2.26.1. Drobnými úpravami prošel především vzhled – praktické je zobrazení celé URL adresy při najetí na adresní řádek (při dlouhých URL), barevná signalizace HTTPS nebo logičtější informace v případ stahování pošty z POP3 serveru. Dále jde o odstranění některých chyb, možnost prohledávat kontakty obsahující závorky.
Jedinou větší novou funkcionalitou je dialogové okno pro zadávání rovnic v editoru. To umožňuje snadný převod mezi LaTeX a MatML. Otázkou, kterou si člověk nutně musí klást, je, zda (a kdo) Composer využívá. Podle této funkce by zřejmě mělo jít o vědce či akademiky, kteří ovládají LaTeX a chtějí jej dostat na webové stránky. Osobně jsem v této kombinaci poněkud skeptický.
Všechno špatně?
Celému projektu se rozhodně nedá upřít velká snaha vývojářů. S relativně omezeným rozpočtem, lidskými zdroji a malou uživatelskou základnou se jim zatím nestalo to, co postihlo například GIMP či Sigil – lidské vyhoření, ztráta motivace a reálný útlum projektu. Od roku 2006 vychází jednotlivé verze poměrně pravidelně a až na problémy se dvěma generacemi Gecka se to daří pořád.
Čtěte: Robert Kaiser: SeaMonkey chybí pořádný marketingový tým
Projekt si snaží držet vlastní linii a důraz na klíčové funkce, především pokud jde o bezpečnosti a ochranu soukromí. Příliš nerozšiřuje možnosti původního balíku Mozilla Suite, ale funkce jako je blokování a mazání cookies, historie atp. vytahuje a v menu akcentuje. Na druhou stranu je zřejmé, že poučený zkušený uživatel bude schopný toto nastavení provést i ve Firefoxu a „BFU“ zřejmě SeaMonkey nepoužívá.
Za nejkontroverznější část celého vývoje je možné považovat grafické rozhraní. Člověk se v něm ocitá v devadesátých letech, v době, kdy většina monitorů měla poměr stran 4:3, nikoli současných 16:9 (nebo blízký), takže ovládání už není úplně pohodlné. Ač je uživatelská obec zřejmě konzervativní, určitých změn by – dle mého soudu – aplikace doznat měla, aby dnes byla skutečně konkurenceschopná. Za nepříliš pěknou fasádou se přitom ukrývá řada užitečných a zajímavých funkcí, jejichž přehlednost a dostupnost může řada konkurentů SeaMonkey jen závidět.
Ač projekt bude v současné podobně hledat uplatnění jen velice obtížně, nemusí být v delším časovém horizontu podobný balík zcela k zahození. LibreOffice ani OpenOffice.org například neobsahují žádnou alternativu k Outlooku, což považuji za určitou konkurenční nevýhodu. Kdyby vývojáři napnuli síly směrem k integraci s některých otevřeným kancelářským balíkem, nemuselo by to být úplně nezajímavé.
