Humor

Politika je svinstvo. To víme všichni, ale někdy holt není zbytí a je třeba se do ní ponořit a situaci zvrátit na správnou stranu. Metody politického boje jsou velmi různorodé a vedle běžných postupů je možné sáhnout také po velmi podivných a, nestydíme se říci, také nebezpečných způsobech.

Co naplat, musíme tam všichni. A ona dělá jen svou práci, takže vyčítat se jí taky nic nedá. Budeme vám teď vyprávět příběh z jednoho jejího všedního pracovního dne, kdy se to všechno vleče a táhne a ona by už chtěla domů k televizi a práce je pořád nad hlavu. Ani ten plat prý není nic moc...

Lidé říkají různé věci. Někdy nadávají, jindy lžou a často říkají věci, kterých později litují. Bohužel obvykle už nemůžeme vzít zpět to, co jsme už jednou řekli. Znají to zejména politici, kteří před novináři občas utrousí něco nebezpečného a aniž tomu mohou zabránit, za pár minut je to na veřejnosti.

Tak nám to přeci jen nestačilo. Tedy s tím Star Trek šílenstvím. Tentokrát to ale bude malinko něco jiného - posuneme se o nějaký ten pátek dále a budeme si vyprávět příběh zcela jiné generace. Té generace, kde kapitán byl starší a méněvlasý, první důstojník se neholil a robot měl pubertální problémy.

Minulý víkend jsme se svezli na vlně Star Trek mánie, a protože se vám komiks líbil, máme tu ještě jeden ze stejného odvětví. Tentokrát bude ale ještě podstatně objevnější a půjde až na samotnou podstatu toho, čemu my pozemšťané říkáme lidství. My si ho bezmezně vážíme, ale co na to ostatní rasy?

Všichni trekkies měli nedávno velký svátek, protože do kin dorazil nový Star Trek. I my se svezeme na vlně jeho popularity a přinášíme vám doposud utajovaný a nezveřejněný příběh jednoho všedního dne jedné nevšední posádky. Odvážně se pustili tam, kam se raději obyčejní smrtelníci neodvažují.

Podívejte se okolo sebe a vzpomeňte si na lidi, kterými se obklopujete. Většina z nás má mnoho známých, ale jen málo opravdových přátel. Ti se poznají podle toho, že dokáží v jakékoliv situaci vyslechnout, poradit nebo přímo pomoci. Takoví lidé jsou velmi vzácní a měli by pro nás být jako naše rodina.

Odděleni od světa běžného lidu často kývneme i na něco, o čem nevíme zhola nic. O to je větší překvapení, když na dennodenní rutinu po nás chce manželka společenské oblečení i chování. Nakonec vše vyústí v obrovský trapas, o kterém si budou sousedé dlouho povídat a nejhorší je, že jediní špatní v celé situaci budeme my.

Linuxové telefony se stávají každodenní součástí našeho života. Nebo alespoň života linuxáka, protože ostatní lidé to většinou vidí jinak. Proto se může stát, že se s telefonem dostaneme do situace, kterou bychom ani ve snu nečekali. Podobně na tom jsou i hrdinové z dnešního komiksu.

V dnešní době se na průměrného člověka valí tisíce různých drobných informací denně. Vyznat se v nich je někdy zatraceně obtížné a nezbláznit se z toho, bývá ještě o něco těžší. Některé vzkazy jsou navíc velmi tajemné a rozluštit jejich obsah bývá často nad lidské síly.

Většina moderních lidí dnes nakupuje po internetu. Nebo už alespoň jednu maličkost nakoupili. Jsou i tací, kteří regál v obchoďáku nepamatují a po internetu objednávají i ponožky. Ne vždy se ovšem takový nákup obejde bez problémů a pak je potřeba řešit nenadálé životní situace.

V práci běžného ajťáka je několik věcí, které jej vytrhují z běžného pracovního procesu a přerušují tak tok jeho skvostných myšlenek. Některé jsou navíc otravnější než jiné: školení a pracovní cesty. V případě cest navíc záleží na vzdálenosti, kterou je třeba urazit. A když jde o takovou Ameriku...

Je sobota, léto, venku je krásně, co se takhle jednou zvednout od počítače a vyrazit někam na malý výlet. Nemusí to být nic extrémního, stačí jen malá procházka za kulturou nebo za přírodou. Tam určitě přijdete na jiné myšlenky a alespoň si odpočinete od těch hučících počítačů. Nebo ne?

Většina lidí má pocit, že práce kolem počítačů je naprosto bezpečná a nedá se srovnat třeba s prací kosmonauta nebo policejního pyrotechnika. To je však jen velmi rozšířený omyl a většina těch, kteří jej šíří, vůbec nemá páru o tom, co je to nebezpečí. Takové počítače dokáží pěkně pozlobit.

Nový Star Trek je tu a trekkies šílí. Nechávají si ořezávat uši, učí se roztahovat prsty, kupují si divné oblečky a memorují slovníky podivných jazyků. Mnozí z nich pak přestávají vnímat hranici mezi oběma světy a propadají záchvatům trekismu i v běžném životě. Jsou normální? Qapla'!

A ještě jednou na téma sociálních případů... totiž sítí. Ačkoliv když nad tím tak přemýšlíme, je docela pravděpodobné, že pokud se budete dlouho pohybovat po sítích, třeba se pak už budete stýkat jen s kamarády případy. To bude teprve zajímavá sociální síť čekající na sociální dávky. Tak buďte trochu sociální!

Existují lidé popudliví až choleričtí a pak jsou tu na druhé straně lidé, které nazýváme souhrnným odborným termínem „splachovací“. Ti první se na vás naštvou při první známce agresivity z vaší strany. Ti druzí jsou naopak schopni nechat si líbit téměř vše. Ale buďte si jisti, že i splachovadlo jednou přeteče.

Dnešní komiks nebude ani tak dechberoucí, jako spíš ze života. Bohužel se jedná o situaci, kterou každý z nás zažívá a obáváme se, že to bude jev čím dál častější. Otázkou ale zůstává, jak tento nepříjemný problém vlastně řešit. Jedna možnost tu je, ale asi zase budeme muset začít víc zabíjet bobry.

Dnešní příběh bude tak trochu disko. Vypráví o mladické nerozvážnosti, problémech dospívání a především ukvapených sázkách a jejich následných důsledcích. Je také poučením pro vás, milé děti, že se vyplatí nejdříve dlouho rozmýšlet, zda se přidáte k partě nezodpovědných a škodolibých mladíků.

Existují dva typy lidí: trempové a ostatní. Ti první přesně vědí, co se v lesích sluší a patří, jak se vyhnout nebezpečným místům, jak neplašit zvěř a především jak po sobě zanechat palouček v původním krásném a čistém stavu. Ta druhá skupina je na tom podstatně hůře a podle trempů jsou to jednoduše „prasata“.

Většina běžných lidí nedělá v reálném životě to, co vystudovala. Někteří z nich pak navíc ještě fušují do dalších řemesel a odvětví, o kterých nemají ani páru. Výsledkem je pak směsice všeumělů, kteří vlastně nakonec neumějí vůbec nic, ale zase dokáží do všeho dostatečně nekvalifikovaně kecat.