Seriál Programovaci jazyk Java a JVM

V dnešní části seriálu o vlastnostech programovacího jazyka Java i JVM se opět budeme zabývat popisem jazyka Clojure postaveného nad JVM. Dnes si ukážeme některé základní techniky používané při optimalizaci aplikací psaných v Clojure na rychlost a/nebo spotřebu operační paměti.

V dnešní části seriálu o vlastnostech programovacího jazyka Java i JVM se již naposledy budeme zabývat popisem makrosystému programovacího jazyka Clojure. Popíšeme si některá makra, která vývojáři tvořící aplikace v jazyce Clojure využívají v podstatě každý den, i když si někdy neuvědomují, že volají makra a nikoli běžné funkce či speciální formy.

Dnes budeme společně pokračovat v popisu makrosystému, který tvoří nedílnou součást jazyka Clojure. Nejprve vylepšíme trasovací makro navržené minule a posléze si ukážeme tvorbu složitějšího makra, díky němuž do jazyka Clojure přidáme nový typ řídicí struktury – programové smyčky.

Dnes budeme společně pokračovat v popisu makrosystému, který tvoří nedílnou součást jazyka Clojure. Minule jsme si popsali makra objektu Reader, především makra nazvaná quote, syntax-quote, unquote a unquote-splicing, která využijeme dnes při tvorbě skutečných uživatelských maker.

V dnešní části seriálu o Javě, JVM i navazujících technologiích si popíšeme další důležitou vlastnost programovacího jazyka Clojure. Tento jazyk je totiž, podobně jako další jazyky inspirované LISPem, vybaven mocným systémem maker. V samotném Clojure jsou již některá makra pevně zabudována a další lze relativně jednoduše doplnit.

Dnes se budeme společně zabývat stejným tématem jako v části předchozí – řekneme si další informace o tom, jakým způsobem se překládají aplikace naprogramované v Clojure do bajtkódu JVM. Jeden z problémů, které je nutné řešit, spočívá v tom, jak do Clojure vnést informaci o datových typech.

Dnes se společně seznámíme se způsobem překladu aplikací napsaných v jazyku Clojure do bajtkódu JVM. V průběhu vývoje programů je sice většinou vhodné používat interaktivní interpret Clojure, ovšem výsledná aplikace se lépe dodává a nasazuje do produkce například ve formě Java archivu (JAR).

Dnes si popíšeme makro nazvané „for“, které v jazyce Clojure představuje generátorovou notaci seznamu, což je poněkud nepřesně přeložený termín „list comprehension“. Díky existenci tohoto makra je možné mnohdy i velmi výrazným způsobem zkrátit a zjednodušit zápis některých algoritmů.

V dnešní části seriálu o jazyce Java i o virtuálním stroji Javy budeme pokračovat v popisu komunikace mezi objekty a třídami napsanými v Javě a skripty, které jsou napsány v programovacím jazyce Clojure. Taktéž se budeme zabývat makrem import a vztahem mezi vestavěnými datovými typy Clojure a příslušnými typy v Javě.

V dnešní části seriálu o programovacím jazyce Java i o virtuálním stroji Javy se již podeváté budeme zabývat popisem jazyka Clojure postaveného nad JVM. Dnes se seznámíme s takzvanými validátory (validators), hlídači/pozorovateli (watchers) a taktéž způsobem kooperace mezi jazykem Clojure a jazykem Java.

Dnes se budeme zabývat způsobem reprezentace stavu aplikace v programovacím jazyce Clojure i technikami, které se mohou použít pro změnu tohoto stavu. V Clojure se totiž pro uložení stavu aplikace nepoužívají běžné proměnné ani atributy objektů, ale takzvané referenční typy (zkráceně reference).

V dnešní části seriálu o programovacím jazyce Java dokončíme popis objektů typu „futures“ nabízených programovacím jazykem Clojure. Kromě toho si řekneme, jak lze využít objekty typu „promise“, a navíc se budeme zabývat velmi zajímavou technologií – STM neboli Software Transactional Memory.

V dnešní části seriálu o programovacím jazyce Java i o virtuálním stroji Javy se již pošesté budeme zabývat popisem vlastností programovacího jazyka Clojure. Již minule jsme se stručně zmínili o jedné variantě „paralelizace“ programů a dnes budeme v tomto dosti důležitém tématu pokračovat.

V dnešní části seriálu o programovacím jazyce Java i o vlastnostech JVM se již popáté budeme zabývat jazykem Clojure postaveným nad virtuálním strojem Javy. Řekneme si další informace o sekvencích i lazy sekvencích, včetně způsobu jejich základního využití při paralelních výpočtech.

V dnešní části seriálu o programovacím jazyce Java i o vlastnostech JVM budeme, stejně jako v předchozích třech částech, pokračovat v popisu programovacího jazyka Clojure. Dnešním ústředním tématem bude práce s kolekcemi a se sekvencemi, protože především sekvence tvoří velmi elegantní a důležitou součást Clojure.

V dnešní části seriálu o programovacím jazyce Java i o vlastnostech JVM se již potřetí vrátíme k popisu programovacího jazyka Clojure. Zatímco v předchozích dvou částech jsme se zabývali především popisem způsobu zápisu různých forem, dnes se již konečně začneme zabývat tvorbou programů.

V dnešní části seriálu o programovacím jazyku Java i o virtuálním stroji Javy budeme pokračovat v popisu programovacího jazyka Clojure. Seznámíme se především s tím, jakým způsobem se v Clojure pracuje se složenými formami a taktéž s formami speciálními, protože právě to představuje ústřední součást tohoto programovacího jazyka.

V dnešní části seriálu o programovacím jazyku Java i o virtuálním stroji tohoto jazyka se seznámíme s jazykem Clojure běžícím nad JVM. Jedním z nejzajímavějších rysů Clojure je jeho zaměření na tvorbu vícevláknových aplikací bez nutnosti použití explicitně zapisovaných zámků či použití jiných synchronizačních mechanismů. Na příkladu Clojure lze ukázat, že JVM je použitelný i pro provozování vysoce paralelních aplikací.

V dnešní části seriálu o programovacím jazyku Java i o vlastnostech virtuálního stroje tohoto jazyka se zaměříme na popis nové instrukce nazvané příhodně invokedynamic, která byla do JVM přidána v rámci JDK 7 především z důvodu lepší podpory překladačů dynamicky typovaných programovacích jazyků.

Ve dalším článku o jazyku Java a JVM navážeme na části předchozí, v nichž jsme si popsali instrukční soubor virtuálního stroje Javy. Řekneme si, jak se měnila struktura bajtkódu společně s rozšiřováním syntaxe a sémantiky Javy. Asi největší změnou je však přidání instrukce invokedynamic do JDK 7.

Dnes dokončíme popis instrukčního souboru virtuálního stroje Javy. Nejprve budou uvedeny informace o dnes již nepoužívaných instrukcích jsr a ret. Následně se budeme zabývat poměrně vysokoúrovňovými instrukcemi určenými pro volání metod rozhraní, vyhození výjimky, synchronizaci a kontrolu typů za běhu (runtime check).

Počet již popsaných instrukcí virtuálního stroje Javy se nám utěšeně zvětšuje. V dnešní části seriálu o programovacím jazyce Java i o JVM se zaměříme na popis dalších dvaceti instrukcí. Bude se jednat o instrukce používané pro vytváření polí různých typů a pro přístup k prvkům těchto polí.

V dnešní části seriálu o programovacím jazyce Java i o vlastnostech JVM se již popáté budeme zabývat popisem instrukčního souboru virtuálního stroje Javy. Zaměříme se na popis instrukcí, které jsou určené pro práci s třídami a objekty, zejména na instrukce pro přístup k atributům a metodám tříd i objektů.

V dnešní části seriálu o jazyce Java a JVM se již počtvrté budeme zabývat popisem instrukčního souboru virtuálního stroje Javy. Zaměříme se především na dvojici poměrně komplikovaných instrukcí nazvaných tableswitch a lookupswitch, pomocí nichž se implementují větvení programů realizované příkazy switch.

V dnešním článku o jazyce Java i JVM se již potřetí vrátíme k instrukčnímu souboru zpracovávanému virtuálním strojem Javy. Popíšeme si instrukce sloužící k řízení běhu programu. Jedná se o instrukce pro ukončení metody s předáním návratové hodnoty, nepodmíněné a podmíněné skoky a taktéž o instrukce pro rozvětvení.

V dnešním článku o jazyce Java budeme pokračovat v popisu instrukčního souboru zpracovávaného virtuálním strojem. Popíšeme si instrukce používané pro provádění aritmetických a bitových operací a také instrukce sloužící pro porovnání dvou hodnot. Na těchto instrukcích je mj. založeno i řízení běhu programů.

V dnešní části seriálu o programovacím jazyce Java si popíšeme první část instrukcí tvořících instrukční soubor virtuálního stroje Javy. Jedná se o instrukce sloužící pro uložení konstant na zásobník operandů, instrukce pro přesuny dat mezi proměnnými a zásobníkem operandů a taktéž o konverzní instrukce.

V dnešní části seriálu o programovacím jazyce Java se budeme zabývat popisem vlastního virtuálního stroje Javy, v němž jsou zpracovávány instrukce bajtkódu tvořící těla jednotlivých metod. Popíšeme si strukturu virtuálního stroje v době běhu aplikace a nezapomeneme ani na základní informace o instrukčním souboru.

V dnešní části seriálu o programovacím jazyce Java i o vlastnostech JVM dokončíme popis struktury bajtkódu, tj. souborů s koncovkou .class generovaných (většinou) překladačem Javy. Řekneme si, jakým způsobem jsou uloženy informace o datových položkách tříd, rozhraní či výčtových typů, jak jsou uloženy jednotlivé metody a zmíníme se taktéž o atributech přiřazených k vlastním třídám.

Dnes se společně již potřetí vrátíme ke struktuře bajtkódu, tj. k souborům s koncovkou .class. Řekneme si, jakým způsobem jsou v bajtkódu uloženy další důležité informace: příznaky třídy či rozhraní, jméno implementované třídy, jméno nadtřídy a konečně i seznam všech implementovaných rozhraní.