Jens Axboe (ten, co se poslední dobou věnoval navyšování I/O v Linuxu) zveřejnil na Twitteru první měření srovnávající dobu kompilace Linuxu na stroji Apple Macbook Pro s SoC M1 Pro oproti notebooku Lenovo Thinkpad X1 9. generace, tedy s procesorem Intel Core i7–1185G7 generace Tiger Lake (do příchodu mobilních CPU Alder Lake de facto nejlepší mobilní Intel CPU). Měření má pochopitelně jednu nevýhodu: neúčastnila se ho mobilní špička od AMD, tedy některý z nejnovějších Ryzenů s odpovídajícím TDP.
Každopádně díky fungujícímu řízení Applího SoC skrze ovladač CPUFreq (z hlediska škálování frekvence, resp. výkonnostního profilu CPU jader) může Jens hlásit, že zatímco na Intelu trvá kompilace jádra 215 sekund, na Applu se stihne za 82 sekund. Jde tedy o obrovský rozdíl ve prospěch ARMových CPU jader bv 5nm SoC společnosti Apple oproti x86 jádrům v 10nm CPU společnosti Intel, které sice možná není největší špičkou mezi notebooky, ale řadí se rozhodně mezi lepší procesory.
V tuto chvíli jde o měření provedená s kódem, který není ani v hlavní větvi nějakého příštího jádra Linuxu, ale lze jistě předpokládat, že v průběhu nadcházejících týdnů se do Linuxu dostane. Ostatně se sluší dodat, že Apple má vedle čipů M1 a M1 Pro také ještě jeden vyšší, tedy M1 Max a lze očekávat, že zde kompilace poběží ještě rychleji (Jens posléze upřesnil, že má variantu M1 Pro s pouze 8 jádry, zatímco M1 Max má vždy 10 CPU jader). Hrubým odhadem by kompilace na M1 Max mohla proběhnout i pod 1 minutu.
