Hlavní navigace

Světem OS skrz na skrz: Apple Newton OS

Vladislav Janeček

Dnes poodhalíme roušku tajemství a podíváme se na zoubek operačnímu systému firmy Apple, který hodně předběhl svou dobu, kvůli čemuž zůstal nepochopen a zapomenut.

V dnešním díle našeho nového seriálu – který volně navazuje na sérii článků Vše je jenom Linux – se podíváme na první použitelný kapesní počítač bez klávesnice vůbec – Apple MessagePad – a proklepneme také jeho zajímavý operační systém, který lze i dnes nazvat revolučním a rozhodně také konkurenceschopným, přestože byl jeho vývoj zastaven již před několika lety.

Apple Newton OS 2.0
V polovině roku 1995 představila firma Apple na utajené tiskové konferenci, která se konala pro vybraný okruh novinářů, nový a revoluční přístroj – Newton MessagePad 120. Ten měl nahradit předchozí model 110, který nebyl příliš povedený a ani příliš úspěšný. Nová stodvacítka však měla nový a o poznání rychlejší procesor, paměť 2 MB, k sériovému portu přibyl i jeho infračervený bráška a pyšnila se na svou dobu velkým a kontrastním displejem, který měl rozlišení 320×240 bodů. Do Newtona jste však mohli vložit i PCMCIA kartu typu II. Několik prvních kusů se sice prodalo s Newton OS 1.3, avšak již na konci téhož roku Apple uvedl Newton OS 2.0, který představoval obrovský pokrok kupředu.

Počátek revoluce
Newton OS 1.3 nebyl nejhorším operačním systémem – byl malý, rychlý a docela stabilní – byl však téměř nepoužitelný pro běžnou práci, protože jeho systém rozpoznávání ručně psaného písma nebyl nejlepší – na rozdíl od konkurenčního systému Grafitti (Palm Computing), který rozpoznává jednotlivá písmena, rozpoznával Newton celá slova, která měl uložena ve svém slovníku nebo naučená od uživatele. Proto hlavní změnou v Newton OS 2.0 byla i podpora technologie podobné Grafitti, která pomohla k značnému rozšíření tohoto přístroje. Vestavěný slovník obsahoval 13 000 slov, které mohly být psány tiskacími písmeny – znak po znaku – nebo psacím písmem, kde se velmi úpěšně rozpoznávalo celé slovo. Pro rychlé uchování poznámek byla k dispozici funkce, která pro pozdější převod uchovávala text zadaný uživatelem v Newtonu. Psát se dalo i na on-screen klávesnici zobrazené na displeji.

Systém 2.0 také umožňoval Newtonům komunikaci nejen s počítači Apple Macintosh, ale také s počítači s Windows 95, včetně vzájemné synchronizace souborů. V nové verzi byly také úplně přepracovány stávající aplikace – například textový procesor uměl do textu vkládat také obrázky, grafy, ručně psané poznámky, obsahoval kontrolu pravopisu a předpovídal slovo dřív, než jej uživatel celé napsal – byl to takový předchůdce prediktivního psaní textu, jaké známe z novějších mobilních telefonů. Přepracována byla také systémová komponenta Systems Group, kterou nám dnes velmi připomíná například Extras bar (známý z kapesních počítačů Psion Series 5 nebo Revo). U této verze operačního systému může být obraz na displeji zobrazen jak na výšku, tak i na šířku.

První Internetový?
Rozšířeny byly i možnosti uživatelského rozhraní – všechny prvky již mají proměnlivou velikost a mohou být libovolně zvětšovány, ovládání prostřednictvím dotykové obrazovky je opravdu rychlé, jednoduché a intuitivní. Newton OS 2.0 také přináší podporu Internetu – systém obsahuje protokol TCP/IP a skupina aplikací Newton Internet Enabler dokonce umožňuje připojení na Internet prostřednictvím běžného modemu a vytáčené linky, Newtonem tak umožňuje pracovat s elektronickou poštou. Systém sice neobsahoval žádný prohlížeč webových stránek, ale brzy po jeho uvedení se jich na Netu objevilo hned několik a některé jsou vyvíjeny dosud. V systému byl běžně k dispozici i faxovací software.

Samozřejmostí byly také vestavěné programy pro organizaci času, poznámek, kontaktů, „kreslící“ poznámkovník nebo seznam úkolů. Všechny údaje byly uchovávány v objektově orientovaných databázích, které nahrazovaly souborový systém.

Protože se jednalo o kapesní počítač od Applu, vše bylo intuitivní, za každým rohem čekal na uživatele některý z pomocníků (Assistentů) vždy ochotných pomoci s jakoukoli činností – ať již se jednalo o psaní textu, nebo třeba připojení k Internetu. To vše bylo rychlé a maximálně přehledné.

Smutný konec
Po revolučním MessagePadu 120 následovaly další modely, které však již jen vylepšovaly nepodstatné drobnosti, a to jak v oblasti hardwaru (rychlejší procesor, větší paměť, rychlejší infraport, větší displej), tak i v oblasti software. Vrcholem celé řady byl eMate 300, což byl v podstatě kapesní počítač s klávesnicí s futuristickým designem, jež obsahoval Newton OS. Byl určen pro mládež a do amerických škol, kde se však příliš neujal. A protože se firma Apple nacházela v hluboké finanční krizi, byl vývoj kapesních počítačů zastaven. Kdo ví, třeba jednou povstane jako bájný Fénix a ukáže všem, zač je toho loket. Předpoklady k tomu zcela určitě má.

Našli jste v článku chybu?
9. 4. 2001 17:01
Jaroslav Gergic (neregistrovaný)

Co se tyce OS, je pravda ze Newton 2.0 byl dobry, ale prvni HW, ktery ho rozpohyboval byl MessagePad 2000. Na predchozich modelech to behalo dost pomalu. Problem je, ze MessagePad 2000 ma pres pul kila (ma 2 PCMCIA sloty typu II) takze je to uz dost tezkotonazni PDA.

6. 4. 2001 13:15
solvina (neregistrovaný)

nebo ty kontakty placnete sem, celkem bych tu legraci za ty prachy vyzkousel...