Historie vývoje počítačových her (65. část - legendární strategická hra Civilization)

14. 2. 2013

Doba čtení: 17 minut

Líbí se vám článek?
Podpořte redakci

Dnes si popíšeme dnes již legendární strategickou hru Civilizace (Civilization), za jejímž vývojem stál neméně legendární Sid Meier společně se svými kolegy. Hra Civilization se stala populární i díky tomu, že dávala hráčům poměrně velkou míru svobody jednání, na rozdíl od starších strategických her.

Obsah

1. Historie vývoje počítačových her (65. část – legendární strategická hra Civilization)

2. Intro

3. Začátek hry – generování herního světa

4. Město jako centrální prvek strategické části hry

5. Výzkum

6. Výstavba jednotek a úpravy terénu

7. Divy světa

8. Diplomacie

9. Výstavba paláce

10. Oficiální cíl hry

11. Odkazy na Internetu

1. Historie vývoje počítačových her (65. část – legendární strategická hra Civilization)

V minulé části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky jsme se zabývali především vybranými prehistorickými strategickými hrami, zejména hrou (či spíše hříčkou) jménem Hamurabi a dále pak trojicí strategických her Empire (Empire Deluxe), Cosmic Balance II a Imperium Galactum. Tyto tři tituly stály na samotném počátku překotného vývoje moderních strategických her, přičemž tento vývoj začal ještě na osmibitových domácích počítačích (Atari, Apple II, Commodore C64 či ZX Spectrum), ale poměrně brzy (konkrétně okolo roku 1985) začaly být strategické hry vydávány převážně na šestnáctibitové a 32bitové osobní mikropočítače. Mezi tyto hry, které již dokázaly využít vyšší výpočetní výkon 16 a 32bitových mikroprocesorů, větší kapacitu operační paměti a v neposlední řadě i lepší grafické subsystémy, patří zejména hra Warlords z roku 1989. V tomto případě se jednalo o strategickou válečnou hru ne nepodobnou již zmíněné hře Empire.

Obrázek 1: Hra Civilizace vyšla pro několik počítačových architektur a operačních systémů, v tomto článku však budou použity screenshoty pouze z DOSové (tj. u nás nejrozšířenější) varianty, kde byl využit grafický režim s rozlišením 320×200 pixelů.

Revoluce v oblasti strategických počítačových her nastala v roce 1991 vydáním hry Civilization (Civilizace). Tato hra byla navržená Sidem Meierem (s ním se ještě v tomto seriálu několikrát setkáme) a o vydání se postarala společnost MicroProse Software). Tato hra je revoluční hned z několika hledisek, především však díky tomu, že dávala hráčům velkou míru svobody jednání. Cíl hry byl sice jasně stanoven, ovšem záleželo jen na hráči, jakým způsobem tohoto cíle dosáhne a do jaké míry bude spolupracovat či naopak bojovat s dalšími civilizacemi. Zajímavá byla taktéž filozofická stránka celé hry – aby bylo dosaženo stanoveného cíle (vybudovat kosmickou loď a doletět s ní do sluneční soustavy Alfa Centauri), nesmělo dojít k totální válce, protože i kdyby hráč ve světové válce nakonec zvítězil, už by pravděpodobně neměl dostatek prostředků k tomu, aby stihl kosmickou loď v daném termínu úspěšně dostavět (u některých starších strategických her například bylo možné vyhrát i tehdy, pokud vítěznému hráči zůstala k dispozici pouze jedna bojová jednotka, ale zbytek světa byl v troskách).

Obrázek 2: Vzhledem k tomu, že datové soubory hry byly jednoduše měnitelné (v mnoha případech se jednalo o textové soubory), vzniklo hned několik variant českého překladu. Tento pochází pravděpodobně z Brna :-)

Obrázek 3: Úvodní obrázek využívající, podobně jako zbytek hry, grafický režim 320×200 v 256 barvách.

Obrázek 4: Konečně začínáme…

2. Intro

Hra Civilization byla dodávaná, jak bylo na začátku devadesátých let zvykem, na disketách. V případě varianty této hry pro operační systém DOS bylo možné Civilization spouštět přímo z disket, což znamená, že hru bylo možné provozovat i na počítačích bez pevného disku (poměrně častá byla konfigurace mikropočítače IBM PC XT či IBM PC AT s dvojicí disketových jednotek, ovšem bez pevného disku). Toto omezení se do určité míry projevilo i na intru, které je tvořeno statickými obrázky doplněnými o malé animované sekvence, ale s ohledem na dobu vzniku (1991) se i přesto jednalo o působivou a současně i poučnou část hry. V intru je ukázán vznik Země z původní protoplanety, následovaný vznikem života na Zemi a začátkem civilizace. Tuto část hry pravděpodobně nemá smysl podrobněji popisovat, postačuje se podívat na následující sekvenci pěti screenshotů.

Obrázek 5: Historie Země v podání úvodního intra hry Civilizace.

Mimochodem – všechny screenshoty použité v tomto článku vznikly v DOSové verzi hry Civilization, přičemž byl vybrán grafický režim karty VGA s rozlišením 320×200 pixelů s 256 barvami. Při výběru grafického režimu EGA (320×200 pixelů, 16 barev) či TANDY (taktéž 320×200 pixelů, 16 barev) vypadá celá hra mnohem hůře, protože na prakticky všech obrazovkách musel být použit dithering.

Obrázek 6: Historie Země v podání úvodního intra hry Civilizace.

Obrázek 7: Historie Země v podání úvodního intra hry Civilizace.

Obrázek 8: Historie Země v podání úvodního intra hry Civilizace.

Obrázek 9: Historie Země v podání úvodního intra hry Civilizace.

3. Začátek hry – generování herního světa

Začátek hry se liší podle toho, zda si hráč přeje ovlivnit vzhled herního světa, nebo zda nechá jeho vytvoření zcela na počítači a generátoru náhodných čísel. Pokud není vyžadováno ovlivnění tvorby herního světa, musí hráč před začátkem nové hry projít pouze čtyřmi obrazovkami. Nejprve musí zvolit obtížnost hry, přičemž zvolená obtížnost (1–5) ovlivňuje jak chování počítačem řízených protivníků, tak do jisté míry i výsledky soubojů (navíc vede vyšší obtížnost i k výpočtu lepšího skóre na konci hry). Dále je nutné zvolit celkový počet civilizací (1–7), které v roce 4000 př.Kr. na Zemi existují. Mohlo by se zdát, že menší počet civilizací bude znamenat i jednodušší hru, ovšem v mnoha případech (v závislosti na vygenerovaném světě a startovní pozici hráče) je výhodnější hrát spíše proti většímu počtu slabších civilizací, které se vzájemně oslabují ve válkách, než se setkat s jednou či dvěma obřími civilizacemi, které se mohly v prvních přibližně dvou tisíciletích rozpínat prakticky bez omezení.

Obrázek 10: Volbou obtížnosti se mění poměrně velké množství konstant použitých jak při práci s ekonomickým modelem, tak i v průběhu bojů. Zvolená obtížnost ovlivňuje i výpočet výsledného skóre.

Na dalších obrazovkách hráč zvolí civilizaci, kterou bude řídit a následně si zvolí své jméno. Volba civilizace do jisté míry ovlivňuje začátek hry (zhruba prvních tisíc let vývoje – vývoj je ostatně nelineární), protože počítač zvolí, jaké základní znalosti vybraná civilizace má. V některých případech je tak možné již od začátku stavět silnější jednotky, stavět mosty přes řeky atd. atd.

Obrázek 11: Každá civilizace má poněkud odlišné počáteční podmínky vybrané počítačem, takže je hra již od samotného začátku variabilní.

Hráč před startem hry navíc může ovlivnit i způsob generování herního světa. Všechny čtyři volby, které lze nastavit, jsou zobrazeny na screenshotu číslo 12. Z tohoto obrázku je patrné, že lze nastavit celkovou velikost kontinentů (někdo preferuje námořní bitvy, já však dávám přednost použití pozemních jednotek), zvolit lze průměrnou teplotu a převažující počasí (ovlivní se tím velikost a četnost jednotlivých podnebných pásem) a poslední volbou se určuje, v jaké míře se na Zemi budou nacházet vysoké hory (ty mají svůj strategický význam), kopce (ideální pro doly) a nížiny (ideální pro zavlažovaná pole).

Obrázek 12: Vlastnosti herního světa (povrchu Země) lze modifikovat pomocí čtyř voleb, které ovlivňují jak velikost kontinentů, tak i četnost výskytu řek, hor, kopců a pouští.

Obrázek 13: Malá nápověda na začátku hry.

4. Město jako centrální prvek strategické části hry

Sid Meier stál při návrhu uživatelského rozhraní hry Civilization před poměrně obtížným úkolem, protože potřeboval dosti složitý strategický model hry zobrazit uživatelům takovým způsobem, aby se ovládání hry nestalo zbytečně složité. Tento úkol se mu podařilo vyřešit téměř geniálním způsobem, protože se namísto desítek různých tabulek, dialogů pro zadávání číselných údajů, grafů atd. atd. odehrává prakticky celá hra pouze na dvou obrazovkách. Na první obrazovce je zobrazena část povrchu Země s městy, bojovými jednotkami a infrastrukturou (cesty, železnice, zavlažování). Na obrazovce druhé jsou zobrazeny veškeré informace o vybraném městě. Právě města totiž tvoří ústřední část hry, protože se v nich vyrábí bojové i nebojové jednotky, ve městech sídlí vědci, kteří se mohou podílet na vynálezech, které musí civilizace učinit, ve městech se samozřejmě vybírají i daně a konečně se ve městech staví takzvané divy světa, jimž se budeme věnovat v dalším textu.

Obrázek 14: Na tomto místě bude stát budoucí Řím.

Města, která jsou zakládána osadníky (settlers), mohou využívat prostředky z okolních dvaceti políček – mohou zde být postaveny doly, využíval lze i lesy, planiny, pole, moře atd. I okolí měst lze různým způsobem vylepšovat stavěním infrastruktury a dolů. Přitom záleží pouze na volbě hráče, zda vybuduje několik obrovských měst či spíše větší množství měst malých. Obojí přístup má své klady i zápory, ovšem zejména s malými městy mohou být problémy, neboť i ta je nutné bránit a malá města mívají málo prostředků („štítů“) pro udržování velké armády. Ve městech je navíc zapotřebí udržovat takový režim, aby počet nespokojených lidí nepřekročil počet lidí spokojených. Pokud by nespokojenců bylo více, vedlo by to k pádu celé vlády. Podle mého názoru je tento aspekt hry Civilization poněkud odtržený od reality, protože i malý městys s deseti tisíci obyvateli může vést k pádu vlády civilizace mající třeba i několik desítek milionů jedinců. Nicméně každý model ve strategických hrách musí být oproti realitě zjednodušen, což vede k těmto mezním stavům.

Obrázek 15: Obrazovka s ovládacími prvky města.

Obrázek 16: Začátky Říma jsou skutečně skromné.

Obrázek 17: O čtyřicet let později (dva tahy) už zde máme pěknou starověkou vesničku.

Obrázek 18: O několik tisíciletí později je již Řím skutečným velkoměstem.

Obrázek 19: Konec hry – v Římě se nachází všechny divy světa.

5. Výzkum

V předchozí kapitole jsme si řekli, že ve městech mj. probíhá i výzkum a vývoj. Každá civilizace totiž dříve či později musí znovuobjevit všechny důležité objevy, které známe i z reálného světa, a k tomu i několik prozatím hypotetických objevů. Podobně jako i v ostatních částech herního modelu, i zde muselo dojít ke zjednodušení oproti reálným podmínkám. Hráč totiž může výzkum a vývoj ovlivnit pouze dvěma způsoby – může zvolit, kolik prostředků na výzkum a vývoj vynaloží (tyto prostředky tak nebude možné využít například pro získání většího výnosu z daní) a posléze může určit směr vývoje, ale pouze jedním směrem. Například lze určit, že se v dalších létech budou všichni vědci věnovat výzkumu parního stroje, ovšem ostatní vědní disciplíny budou v těchto letech zcela zanedbány. To je velký rozdíl mezi hrou Civilization a například hrou Master of Orion, kde je možné provádět výzkum a vývoj současně ve více oblastech.

Obrázek 20: Objevit je nutné i kolo, které například umožní výrobu bojových jednotek, u nichž je kolo použito pro pohyb.

Nové objevy umožňují výrobu nových typů bojových jednotek, výstavbu nových budov (například továrny či jaderné elektrárny) a navíc všechny objevy a vynálezy tvoří takzvaný technology tree známý i z dalších strategických her. Tento strom, v němž je zobrazena návaznost jednotlivých objevů a vynálezů (zjednodušeně řečeno: automobil je možné vymyslet až po objevu kola a výbušného motoru), lze po částech přečíst z encyklopedie, kterou je hra vybavena, popř. je uveden v manuálu ke hře (a nově též na webu :-).

Obrázek 21: Informace o jednotlivých vynálezech se nachází v encyklopedii.

Obrázek 22: Pro vývoj je nutné alokovat některé zdroje vybrané z jednotlivých měst.

6. Výstavba jednotek a úpravy terénu

Další činností, které se hráč musí pečlivě věnovat, je výstavba nových bojových i nebojových jednotek. Zde záleží čistě jen na volbě hráče, zda preferuje konflikty s ostatními civilizacemi, či zda se spokojí pouze s pasivní obranou popř. uplácením cizích jednotek či dokonce celých měst. I zde můžeme vidět zjednodušení oproti reálnému světu, protože v jednom tahu může každé město vyrábět maximálně jednu bojovou či nebojovou jednotku, na což je nutné myslet zejména ve chvíli, kdy je pravděpodobný útok protivníka (v jednom tahu je možné obnovit pouze jednu zničenou obrannou jednotku, takže hromadné zbrojení na poslední chvíli je prakticky vyloučeno). Kromě bojových jednotek mají velký význam i tři typy jednotek nebojových – osadníci, karavany a diplomaté. Osadníci mohou zakládat nová města a provádět úpravy terénu, karavany lze využít pro obchod mezi městy a diplomaté mohou zakládat ambasády v cizích městech, provádět zde diverzní akce a zejména uplácet :-)

Obrázek 23: Bojové jednotky mohou obsadit cizí města.

Poměrně velký význam mají i úpravy terénu okolo měst. Zpočátku mohou osadníci stavět cesty (ty zvyšují objem obchodu), zavlažovací systémy (zvýšení výnosu plodin) a doly, později je umožněna i stavba železnic, které dovolují přesun jednotek na velké vzdálenosti. To má značný význam především při obraně, protože hráč může vlastnit poměrně malé množství bojových jednotek, které může po železnici operativně přesouvat do místa konfliktu. Již postavenou infrastrukturu je možné i ničit, což má samozřejmě smysl především na území nepřítele. Tímto způsobem je například možné efektivně snížit počet obyvatel ve městech zničením zavlažovacích systémů.

Obrázek 24: Přehled o tom, jaké stavby či jednotky se vyrábí v jednotlivých městech.

Obrázek 25: Jednotky osadníků jsou velmi důležité, protože jako jediné dokážou upravovat okolní terén a budovat zde potřebnou infrastrukturu.

7. Divy světa

Ve hře Civilization je taktéž možné stavět takzvané divy světa. Jedná se nejenom o výběr z klasických sedmi divů antického světa (pyramidy, visuté zahrady, Rhódský kolos, maják na ostrově Faros), ale i o divy středověku (Koperníkova observatoř) a novověku (Hooverova přehrada, program Apollo, program SETI), takže je celkem možné postavit dvě desítky divů světa. Oproti normálním stavbám, které je možné ve městech mít, se divy světa liší především tím, že je lze postavit pouze jednou (a to dokonce v rámci všech civilizací na Zemi). Stavba každého divu světa je obecně náročnější, než stavba ostatních dobových staveb, na druhou stranu však každý div světa přináší hráči nějakou výhodu – spokojenější obyvatelstvo, jistotu, že další civilizace se vždy budou snažit o uzavření míru atd. Divy světa postavené hráčem mají vliv i na výsledné skóre spočtené po ukončení hry.

Obrázek 26: Jeden z divů světa – maják – lze kupodivu postavit i v městě, které se nenachází na břehu moře :-)

Obrázek 27: Na konci hry je skóre vypočteno mj. i na základě všech vytvořených divů světa.

Obrázek 28: Města s divy světa se automaticky umisťují na přední příčku seznamu nejlepších měst na Zemi.

8. Diplomacie

Další důležitou součástí hry Civilization je diplomacie (s tou jsme se již v určité míře setkali ve hře Warlords). V rámci diplomacie je možné navázat spolupráci s ostatními civilizacemi a vyměňovat si tak například poznatky o nových vynálezech. Ovšem na druhé straně lze protihráčům pohrozit a vyžádat si tak nějaký malý či velký úplatek, přes diplomaty lze vyhlásit válku či naopak uzavřít mír. I model diplomacie musel být ve hře Civilization zjednodušen, navíc mám pocit, že někteří počítačem řízení protihráči jsou až nelogicky agresivní a snaží se zahájit konflikt i ve chvíli, kdy jsou jejich síly mnohem slabší než síly hráče. Pravděpodobně nejzajímavější volbou, kterou lze v rámci diplomacie provést, je přesvědčení protihráče, aby vyhlásil válku jinému protihráči. Pokud se jedná o dvě sousední civilizace, může se jednat o výhodnou volbu – pak hráči nezbývá nic jiného, než se na mapě dívat, jak se oba protivníci navzájem ničí :-)

Obrázek 29: V rámci diplomacie potkáme celou řadu známých historických osobností.

Obrazovka diplomacie má ještě jeden význam – setkáme se na ní s mnoha známými historickými osobnostmi, které (alespoň podle názoru autorů hry) reprezentují danou civilizaci. Vzhledem k tomu, že tato historická osobnost vede svoji civilizaci po celou dobu hry (6000 let), dochází mnohdy k poněkud paradoxním situacím, kdy je například Čína doby bronzové vedena Mao Ce-Tungem držícím svoji rudou knížku apod.

Obrázek 30: Jeden z paradoxů – starověký panovník Hamurabi nyní panuje i v období středověkých civilizací.

Obrázek 31: Mao se svou Rudou knížkou jako vůdce starověké Číny :-)

Obrázek 32: Pravděpodobně největší paradox v Civilizaci – Mahátma Gándhí vyhrožující zničit celou civilizaci.

Obrázek 33: Návštěva anglické královny (to gesto ministra napravo mi nikdy nebylo úplně jasné :-).

9. Výstavba paláce

Ve hře Civilization se setkáme i s dalším zajímavým aspektem. Pokud je obyvatelstvo se svým vládcem spokojeno, vylepšuje a dostavuje jeho palác i příjezdovou cestu k němu. Hráč si přitom může sám zvolit architektonický styl paláce (středověký hrad, antické sloupořadí, architektura blízkého východu) i blok, který se má v daném okamžiku postavit. Stavba paláce sice nemá žádný viditelný vliv na vývoj celé hry, ovšem osobně jsem se mnohdy přistihl při tom, že jsem obyvatelstvo v závěrečné části hry „hýčkal“ jen proto, aby byl celý palác dostavěn ještě před oficiálním koncem hry :-)

Obrázek 34: Ústředním prvkem původního paláce je jakási jeskyně.

Obrázek 35: Prozatím je upravena pouze příjezdová cesta k jeskyni (no, je to dosti kýčovité).

Obrázek 36: Palác ve stylu středověkého hradu.

Obrázek 37: Palác v antickém slohu.

Obrázek 38: Po revoluci se zobrazí noví ministři.

10. Oficiální cíl hry

Konečně se dostáváme k cíli hry Civilization. Úkolem hráče je postavit tak silnou a vyspělou civilizaci, aby bylo možné na začátku 21.století zkonstruovat kosmickou loď a vyslat ji (samozřejmě i s kolonisty) do hvězdné soustavy Alfa Centauri. Tam se splní cíl civilizace – osídlení nové planety. Konstrukce kosmické lodi není jednoduchá, protože ještě před zahájením výroby jednotlivých dílů je nutné učinit všechny důležité objevy. Navíc jsou jednotlivé díly kosmické lodi velmi drahé, takže se na jejich výrobě většinou podílí většina měst, které tak nelze využít například pro výrobu nových bojových jednotek. Obecně platí, že kosmickou loď je výhodnější stavět v období míru, ale to je pouze teorie, která se s praxí může rozcházet (zvláště ve chvíli, kdy hráč soutěží s jedním protivníkem o to, kdo dříve postaví svou kosmickou loď a současně je ve válečném konfliktu s jiným protivníkem).

Obrázek 39: Výroba ve většině měst je soustředěna na díly pro kosmickou loď.

Velikost i vybavení kosmické lodi závisí jen na volbě hráče – zvolit lze jak nějakou minimální variantu s 10 000 kolonisty a s nedostatečným výkonem motorů, tak i maximální variantu kosmické lodi s 40 000 kolonisty a osmi výkonnými motory. Tato maximální varianta zajistí jak vysokou pravděpodobnost úspěchu (nedojde k ztroskotání), tak i vysoké závěrečné skóre.

Obrázek 40: Loď je konečně (po čtyřiceti letech!) dostavěna, to je nádhera.

Po ukončení hry (ať již prohrou či dosažením cíle) se zobrazí tři důležité údaje. První údaj je zobrazen formou grafu a je na něm patrný relativní vývoj jednotlivých civilizací, popř. i jejich zánik. Dále se zobrazí obrazovka s dosaženým skóre, které je vypočteno ze zvolené obtížnosti, počtu obyvatel, počtu postavených divů světa, velikosti kosmické lodi, znečištění prostředí a popř. i fiktivních budoucích objevů. Dále je skóre umístěno do žebříčku úspěšnosti. Osobně mám maximální úspěšnost přes 90%, ale lze prý dosáhnout i více než 100% :-). Na závěr si hráč může nechat přehrát celou historii Země, kde je na mapě vidět rozšiřování jednotlivých civilizací, jejich boj (ztráty měst…) atd. Teprve na této mapě se hráč dozví i tu část historie, kterou nemohl v průběhu hry znát (jedná se o jednu z vlastností, která mi chybí na mnoha dalších strategických hrách).

Obrázek 41: Úspěšný dolet kosmické lodi do cíle cesty.

Na závěr je nutné říci, že hra Civilization je i přes některé nedostatky (odstraněné ve druhém díle) stále hrou, kterou si lze s potěšením zahrát i v současnosti, například s využitím DOSBoxu. Osobně se mi na této hře líbí svoboda rozhodování, velmi jednoduché ovládání (myš je zapotřebí použít jen v naprosto minimální míře) i poměrně velká „chytrost“ uživatelem řízených protivníků. Ti sice pravděpodobně trošku podvádí, zejména na začátku hry, ale většinou se u nich nesetkáme s vyloženě nelogickým jednáním. Pro mladší hráče může být přínosná i encyklopedie ve hře, která popisuje nejenom jednotlivé vynálezy, bojové jednotky atd., ale vše uvádí i do dobového kontextu.