Hlavní navigace

Světem OS skrz na skrz: ovládání různých systémů

Vladislav Janeček

V dnešním díle pravidelného seriálu o operačních systémech uděláme malou výjimku - nebudeme se totiž věnovat žádnému operačnímu systému. Zaměříme se spíše na způsob vzájemného ovládání různých systémů.

Všichni uživatelé Linuxu jsou zvyklí na skutečnost, že mohou pracovat na počítači, u kterého nemusí být vůbec přítomni. Tento počítač může být jiným strojem ve školní síti, nebo třeba na druhém konci světa. Důležité je, že na každém Linuxovém stroji můžete vzdáleně pracovat jak v textovém režimu (kde použijete nejčastěji připojení přes Telnet (já teda ssh :) – pozn. Johanka), tak v grafickém režimu pod systémem XWindow. Jediné vybavení, které potřebujete, je (pokud možno) nejlépe počítač s nainstalovaným Linuxem a aktivní uživatelské konto na počítači, ke kterému se chcete vzdáleně připojit. Linux není nutnou podmínkou – Telnetovský klient je součástí snad každého operačního systému a XWindow server, který zprostředkuje připojení v grafickém režimu, na Internetu také snadno naleznete.

Problém nastává v případě, kdy chcete podobně (vzdáleně) přistupovat k počítači s jiným operačním systémem – nejčastěji běžícím pod MS Windows. Součástí síťových MS Windows NT/2000 je systém umožňující vzdálený přístup. Pro jeho používání však potřebujete víceuživatelskou licenci výše jmenovaného operačního systému, která není zrovna nejlevnější a pro domácí použití se tedy příliš nehodí. Jistou výjimku tvoří připravované Windows XP (Whistler), jejichž součástí je nástroj pro vzdálený přístup k jinému počítači. Nevýhodou tohoto způsobu je však fakt, že na druhé počítači musí běžet stejný operační systém a vzdáleným přihlášením k tomuto počítači dojde k uzamčení místního monitoru a klávesnice, takže se stane lokálně nepoužitelným až do doby, než vzdálené spojení ukončíte.

Existují však i jiné nástroje – mezi nejlepší patří asi balík PC Anywhere od společnosti Symantec. Jedná se vskutku o špičkový nástroj, za který však musíte náležitě zaplatit. Naštěstí ovšem existuje i jiná varianta – jednoduchý prográmek, který je šířen zdarma pod GNU licencí a funguje více než dobře. Můžete jej znát pod zkratkou VNC.

Součástí distribučního balíčku, který si můžete zdarma stáhnout z domovských stránek, jsou dva programy – po svém spuštění jeden z nich zastává funkci serveru (poskytuje obraz monitoru a zpracovává předané události), druhý funguje jako prohlížeč (zobrazuje obraz vzdáleného systému a předává serveru stisky kláves a události myši). Zatímco server může běžet pouze pod operačním systémem Windows 95 a vyšším nebo pod Linuxem, nativní prohlížeč můžete navíc spustit třeba pod Mac OS (verze 7.5.1 a vyšší) nebo BeOS.

K počítači, na kterém máte spuštěn VNC server, však můžete přistupovat i prostřednictvím obyčejného webového prohlížeče – VNC server funguje současně jako malý webový server – sdílený počítač tak můžete ovládat díky java appletu skutečně odkudkoli! Rychlost přenosu obrazových informací je dostatečná pro použití na lokální počítačové síti – přes Internet je přeci jenom o poznání pomalejší. Velkou výhodou systému je kromě ceny také skutečnost, že k jednomu počítači může být současně připojeno několik uživatelů (pokud ovšem znají správná hesla) a mohou tak současně pracovat na stejném projektu. Všichni uživatelé totiž vidí stejnou pracovní plochu a mohou pohybovat stejným kurzorem.

Dalším užitečným způsobem použití je výborná náhrada počítačového softwarového emulátoru. Nevěříte? Přesvědčím vás na vlastním příkladu. Nedávno jsem si pořídil počítač Apple Macintosh. Přestože jsem s Macem nadmíru spokojen, občas potřebuji počítač s Windows – většina mých kolegů totiž tento systém používá. Zkoušel jsem tedy několik emulátorů – byly však docela pomalé a velmi zpomalovaly samotnou práci s Macem. A co víc – nebyly zdarma. Protože mám doma malou lokální síť (na druhém počítači v síti mám pochopitelně Linux, který používám především jako router pro připojení k internetu modemem), napadlo mne nedávno toto řešení: v počítačovém bazaru jsem zakoupit starší 486ku (DX/4) bez monitoru. Stála přibližně stejně, kolik bych zaplatil za registraci softwarového emulátoru. Na tento počítač jsem spolu s MS Windows nainstaloval právě VNC server, a celý jej zavřel dozadu do skříně na šaty, kde nepřekáží. Od té doby když potřebuji něco na PC, otevřu si na Macu pouze VNC klienta a připojím se k tomuto „skříňovému“ serveru. A použitelnost? Přestože domácí síť neoplývá rychlostí (jen 10 Mbit/s), je práce se vzdáleným počítačem velmi svižná a pro práci v kancelářském balíku Office 97 plně postačuje.

Vzdálené připojení prostřednictvím VNC vám můžu opravdu doporučit – je rychlé, velmi jednoduché (kromě hesla není třeba nic nastavovat) a jako náhrada softwarového emulátoru se mi více než osvědčil. A přistupovat k němu můžete samozřejmě také z Linuxového počítače.

Našli jste v článku chybu?