Hlavní navigace

Příchod hackerů: kybernetický doublethink

12. 5. 2015
Doba čtení: 9 minut

Sdílet

Reakční pavěda, ale také obor, jehož přínosy jsou pro vojenské a průmyslové potřeby tak významné, že jej nelze ignorovat. Nový převratný koncept řízení i automatizace a zároveň revoluce, která povede k devalvaci lidské práce i mozku. Obavy, které by nám mohly připadat úsměvné – kdyby nebyly aktuální i dnes.

Schopnost běžných lidí přijímat současně dvě protikladná tvrzení poprvé označil kouzelným slovem „doublethink“ (podvojné myšlení) George Orwell ve svém distopickém románu 1984. Jedná se o zvláštní stav mysli, kdy protiklady nezpůsobují kongnitivní disonanci (např. rozpor mezi přesvědčením a zkušeností) a nejsou ani ukázkou pokrytectví. Orwell ve své knize popisuje doublethink takto:

Vědět, a přitom nevědět, uvědomovat si plnou pravdu, a přitom pronášet pečlivě vykonstruované lži, udržet současně dva názory, které se vzájemně vylučují, vědět, že jsou protikladné, a věřit v oba; používat logiku proti logice, odvrhovat morálnost, a přitom ji vyžadovat, věřit že demokracie je nemožná a že Strana je strážcem demokracie; zapomenout všechno, co je třeba zapomenout, potom to znova z paměti vylovit, když je toho zapotřebí, a zas to promptně zapomenout: a nade všechno aplikovat týž proces na proces na proces sám. To byla nejzazší finesa: vědomě si přivodit nevědomost, a pak znovu zapomenout na akt hypnózy, který člověk právě provedl. Dokonce i jen porozumět slovu doublethink vyžadovalo podvojného myšlení použít.

George Orwell, 1984 (překlad: E. Šimečková )

Právě doublethink bylo to, co v první polovině padesátých let předváděl východní blok, když došlo na kybernetiku a s ní úzce související počítačové vědy. V minulém díle seriálu jsme vysvětili okolnosti, které vedly k tomu, že kybernetika ideálním kandidátem pro pasování na „buržoazní pavědu“ – počínaje osobou jejího tvůrce, přes způsob, jakým se v Sovětském svazu a posléze celém východním bloku přistupovalo k řadě vědních oborů až po význam, který v celém příběhu hrál fenomén „Ruského skandálu“, tedy převyprávěných fakt po vzoru hry tichá pošta.

Společně s kybernetikou se na „index“ nežádoucích oborů dostal výzkum počítačů, teorie informace Clauda Shannona a další související oblasti. Jenže potřeby jejich zejména vojenských, ale i civilních aplikací znamenaly, že se jejich výzkum musel provádět bez ohledu na „společenský diskurz“. A tak se ve východním bloku zrodil ukázkový kybernetický doublethink – tedy potřeba kybernetiku na jednu stranu zatracovat a na druhou stranu nutnost využívat teorie a poznatky její i souvisejících oborů. Až dva roky po Stalinově smrti, tedy v roce 1955, měla kybernetika ve východním bloku dostat zelenou – ale to bychom předbíhali.

Kritika kybernetické teorie a jejích potenciálních hrozeb se navíc ozývala i na západě. Dokonce i sám její autor, Norbert Wiener, si uvědomoval možné negativní dopady – zejména to, že kybernetika nemusí vést jen k osvobození lidstva od mechanické a fyzické práce, ale také ke ztrátě příjmů a smyslu bytí pro pracující v průmyslových oborech a v podobě počítačové revoluce i k „nevyhnutelné devalvaci lidského mozku, přinejmenším v případě jednoduššího a rutinního rozhodování“, jak sám prohlásil.

Ještě jednou o buržoazní pavědě

V minulém díle jsme se o kampani proti kybernetice, kterou nastartoval článek v časopise Literaturnaja Gazeta, zmínili pouze stručně. Jeho autorem byl sovětský básník, scénárista a novinář Boris Nikolajevič Agapov, který vystudoval filozofii v Tbilisi a od počátku 20. let nadšeně psal o budovatelském úsilí a industriální výstavbě. Mezi jeho nejslavnější díla patřily scénáře k filmům oslavujícím stavbu nových továren a závodů a válečné vítězství. Článek který napsal počátkem roku 1950, nejspíš původně neměl být nijak významným – byl jedním z mnoha proti-západních textů, které se na počátku studené války objevovaly ve všech sovětských novinách a časopisech.

Podle literárních historiků byl Agapovovi patrně inspirací titulní článek z lednového vydání časopisu Time, věnovaný počítači Harward Mark III s titulkem „Může člověk postavit nadčlověka?“ (Can Man Build a Superman?). Jednalo se o skvělý námět – imperialisté, kteří chtějí nahradit třídně uvědomělé dělníky a vojáky poslušnými roboty a myslícími stroji. Přestože, nebo snad právě proto, že Agapov Wienerovou knihu o kybernetice nečetl, se její autor stal v článku jedním z úhlavních nepřátel dělnické třídy a jeho kniha záhy zmizela ze sovětských vědeckých knihoven.

Jak jsme již zmínili v minulém díle, Agapovův článek se stal signálem pro další – byl tu nový cíl, na který se dalo skvěle útočit. Dokonce o to lépe, že sám poskytoval citáty, jako byl ten o devalvaci lidského mozku, skvělou munici. Z kybernetiky se dokonce stala „zbraň imperialistické agrese“ což bylo absurdní už jen proto, že Wiener po svržení atomových bomb na Hirošimu definitivně odmítl dál spolupracovat na armádních výzkumných projektech – ostatně napsání a vydání „Kybernetiky“ byl i důsledek tohoto rozhodnutí a následné situace, kdy Wiener hledal civilní uplatnění pro dosavadní výsledky svého bádání.

Agapov a jeho následovníci (v převážné většině filozofové, například Michail Jaroševskij) možná psali absurdní kritiku a o Wienerovi a jeho motivech ve skutečnosti nevěděli (nebo nechtěli vědět) skoro nic, nicméně svůj cíl si vybrali do jisté míry správně. Sám Wiener vnímal kybernetiku a zejména její praktické aplikace ve výrobě, jak o nich psal například v dopise Walteru Reutherovi, jako vědu, která skutečně eliminuje (podobně jako průmyslová revoluce před ní) značnou část dělnických míst a nahradí je „inteligentními“ stroji.

Má technická rada je postavit levné, malé a rychlé výpočetní stroje společně s odpovídajícími fotoelektrickými snímači, teplotními čidly a dalšími prvky pro převod jejich výstupů na číselná data a pro převod výstupních dat na pohyb ramen a dalších výstupních mechanismů, jejichž pozice bude monitorována vhodnými čidly a bude předávána zpět do stroje coby součást řídících informací.“

Wienerův koncept průmyslového robota z dopisu Walteru Reutherovi, předsedovi odborové organizace automobilového průmyslu. Wiener Reuthera upozorňoval na blížící se nevyhnutelný nástup robotů v průmyslové výrobě (zejména automobilové) a navrhoval mu spolupráci a možnost financovat z výnosů výroby průmyslových robotů odborové hnutí a následně z těchto peněz kompenzovat dělníky, kteří přijdou o práci.

Wiener byl filozofem a humanistou. Uvědomoval si možné dopady kybernetiky a chtěl je minimalizovat, byl ale zároveň přesvědčen, že eliminace pracovních míst s rutinními činnostmi nebo náročnou fyzickou prací lidstvu prospěje a poskytne prostor pro seberealizaci v kreativních oborech. Byl v nezáviděníhodné situaci – pokoušel se bojovat s možnými negativními dopady oboru, který sám stvořil a současně propagoval, byl vlastně obětí doublethinku. Jeho reflexí byla druhá kniha věnovaná kybernetice „The Human Use of Human Beings“ z roku 1950, kde se věnoval řadě možných negativních dopadů, včetně kontroly toku informací a společenské komunikace jak na západě (McCarthyismus) tak na východě (Stalinismus).

Pozn. aut.: S odstupem více než půl století můžeme konstatovat, že Wiener měl ve věci „osobození“ lidstva pro kreativnější obory do jisté míry pravdu – nicméně diskuze o tom, zda společnost v níž žijeme, takové příležitosti opravdu nabízí, nebo jen řeší problém mizejících pracovních míst uměle vytvářenými pozicemi v administrativě a stání správě, případně zda větší možnosti seberealizace většina z nás dokáže využít, je nad rámec našeho seriálu.

Dobová proti-kybernetická (proti-robotická a proti-počítačová) propaganda zkoncentrovaná v kresbě „Ďábelští roboti kapitalismu“, kterou v roce 1952 otiskl časopis Těchnika Moloděži. Kybernetika a robotika byla označována jako mechanistická, nematerialistická, utopická, distopická, technokratická – zkrátka všemi možnými způsoby protisocialistická a protisovětská věda. Mezi důsledky maniakální kritiky všeho, co s kybernetikou souviselo patřilo mimo jiné i odmítání Shannonovy teorie informace.

Newspeak ve vědecké praxi

Zatímco Wiener se potýkal s doublethinkem zejména díky svým životním postojům, sovětská věda jej musela přijmout jako nutnost a vyrovnat se s ním i pomocí nových termínů, ne nepodobných Orwellovskému newspeaku. V lednu 1950, v téže době, kdy se Agapov inspiroval obálkou Time ke svému nenávistnému článku, byly odstartovány dva konkurenční výzkumné programy s cílem navrhnout první vojenské počítače. Jejich výsledkem byly projekty počítačů BESM (vyvinutý v Sovětské akademii věd) a Strela (tu postavil tým spadající pod ministerstvo strojírenství) – ta se v roce 1954 stala vítězem soutěže a přešla do malosériové výroby, zatímco vylepšená verze BESM krátce na to získala titul nejrychlejšího počítače v Evropě.

Příběh zrodu sovětských počítačů si necháme na některý z následujících dílů – protentokrát se omezíme na příklady, jimiž se doublethink související s kybernetikou promítal do rodící se počítačové vědy. Bylo například třeba najít alternativní označení termínů, které používal Wiener a další zakázaní autoři. Na index se dostaly logické operace (nepřípustné, protože by tím mohlo být naznačováno, že stroje mohou myslet), počítačová paměť (vhodnější je úložiště, samotné slovo počítač je totiž nežádoucí), informace (to by mohlo vést k Shannonovi, hovořilo se proto o datech) a konečně nahrazena musela být i „informační teorie“ (poněkud krkolomným „statistická teorie přenosu elektrických signálů se šumem“).

Ve vědeckých kruzích se na počátku padesátých let o kybernetice dokonce vyprávěl (poněkud suchý) vtip: Přijde Berija za Stalinem a žádá o povolení začít s výzkumem kybernetiky a počítačů pro jaderný program. Stalin profoukne svou fajfku a odpoví: „Nu dobrá soudruhu, ale prosím dej pozor, aby se o tom nedozvěděl nikdo další z Politbyra.“

V době, kdy jsou instalovány první počítače Strela a do výroby se dostává BESM, dochází konečně také k rehabilitaci kybernetiky. Zlomem jsou dva články v časopise Voprosi Filozofii, první „Základní rysy kybernetiky“ pod nímž byli podepsání A. Lijapunov, A. Kitov a S. Sobolev, trojice konstruktérů armádních počítačů a druhý „Co je kybernetika“, jehož autorem byl český marxistický filozof Arnošt Kolman. Byl to také Kolman, kdo o rok později vydal v Sovětském svazu knihu „Kybernetika“ v níž mimo jiné „vysvětluje“ dřívější mylný socialistický výklad tohoto oboru:

Někteří naši filozofové zaměnili ideologické závěry, které se někdy dělají z kybernetiky na Západě, přímo s podstatou tohoto nového vědního odvětví. Nazývali kybernetiku pavědou, úpadkovou mystifikací a ty, kteří se jí zabývali, reakcionáři. Nihilistický poměr ke kybernetice, jenž se projevil u některých našich filozofů, je stejně škodlivý jako nihilistický poměr k teorii relativity, k použití kvantové mechaniky v chemii, ke studiu dědičnosti na základě fysiky a chemie nebo matematické logice. Nihilismus, zavrhování vědeckých úspěchů z tohoto důvodu, že ideologie kolem nich je protivědecká, zdržuje růst naší vědy a techniky.

A. Kolman, Kybernetika, úryvek z českého vydání r. 1957. (převzato z Historiepocitacu.cz)

UX DAy - tip 2

Úvodní strana z článku „Osnovnije čerty kibernetiki“ z roku 1955.

Návrat Wienerovy noční můry

Zánik pracovních míst, který kybernetika a s ní související automatizace a robotizace způsobily v průmyslové výrobě, nás dnes příliš netrápí – společnost se s ním dokázala víceméně vypořádat a vytvořit nové obory s novými příležitostmi, zejména pro tzv. znalostní pracovníky, jimž počítače pomohly formou tzv. posílené či upravené inteligence (jejím duchovním otcem byl Douglas Engelbart) dosahovat dříve nepředstavitelné produktivity. Autor, i většina z vás, kteří tyto řádky čtou, patří nejspíš ve větší či menší míře právě do této skupiny.

A právě znalostním pracovníkům – informačním dělníkům současnosti, podle některých předpovědí, nyní hrozí podobná změna, jaká postihla dělníky v manufakturách ve druhé polovině 19. a dělníky v průmyslové výrobě ve druhé polovině 20. století. Tomuto tématu se věnuje například kniha Erika Brynjolfssona a Andrewa McAfeeho „The Second Machine Age“, jejíž český překlad „Druhý věk strojů“ nedávno vyšel. Je možné, že Wienerova předpověď o devalvaci lidského mozku přece jen dojde naplnění.

Odkazy

Byl pro vás článek přínosný?