Od představení RAND Tabletu uplynulo bezmála 20 let, než se na trhu objevily první grafické tablety vybavené perem určené pro „běžné“ uživatele. Uvozovky jsou rozhodně na místě, protože první generace PenPadu společnosti PenCept z roku 1982 byla navržena coby kompletní terminál pro sálové počítače standardu ANSI 3.62. V polovině 80. let se pak zařízení PenPad objevily i coby rozšíření IBM PC. Podobně jako grafické tablety v následujících desetiletích byly určeny především pro speciální aplikace typu CAD/CAM a coby doplněk k existujícím aplikacím. Spíše než o uživatelskou revoluci se tak jednalo o technicky zvládnutou periferii.
Byl to ale jen další krůček na cestě, kterou zahájil již v roce 1887 Elisha Gray svým patentem elektrického pera pro záznam a přenosu rukopisného psaní pomocí telegrafu – tzv. teleautograph. Zařízení využívalo sestavu potenciometrů a servomechanismů a pomocí telegrafního spojení dokázalo přenášet velmi přesný záznam tahů pera či tužky.
S mým vynálezem můžete sedět ve své kanceláři v Chicagu, vzít do ruky tužku, napsat mi vzkaz a jak se vaše tužka hýbe, tužka zde v mé laboratoři se hýbe současně s ní a zapisuje stejná písmena a slova naprosto stejným způsobem. To, co píšete v Chicagu, se okamžitě reprodukuje zde ve formě faksimilie. Můžete psát v libovolném jazyku, používat kódy nebo šifry, vždy získáte přesnou reprodukci. Můžete klidně i nakreslit obrázek, je to stejné – reprodukuje se mi zde. Ilustrátor vašich novin může, pomocí tohoto zařízení, telegrafem přenést své obrázky havarovaného vlaku nebo jiné události stejně, jako zpravodaj posílá telegrafem slovní popis události.
Rozhovor Elisha Graye pro časopis The Manufacturer & Builder, 1888
Elisha Gray (1835–1901) – Byl to pochopitelně ten Elisha Gray, který se roku 1876 přel o patent na přenos hlasu po lektrickém vedení se samotným Alexandrem Bellem – a nakonec, patrně díky chytřejšímu postupu a podvodu Bellova právníka, se svým patentem zvítězil Bell. Gray se vynálezům v oblasti elektrotechniky věnoval od roku 1865 a za svůj život získal na 70 patentů. Telefon a posléze teleautograph vyvinul poté, co v roce 1874 odešel na odpočinek právě s cílem věnovat se výzkumu a vývoji. Bylo to poté, co úspěšně prodal podíl ve firmě Gray and Barton společnosti Western Union (jejími vlastníky byli Vanderbiltové a J.P. Morgan – ti následně přejmenovali společnost na Western Electric Manufacturing Company of Chigago – později se z ní stala součást AT&T a nakonec Lucent Technologies, respektive Alcatel-Lucent.
Teleautograph se ujal coby předchůdce faxu, zejména poté, co jej F. Ritchie vylepšil tak, že ho bylo možné používat na telefonní lince v průběhu hovoru. Přístroj se stal oblíbený například v bankách, které jej používaly pro podepisování na dálku a také v moderních nemocnicích (!) pro přesný přenos lékařských instrukcí, diagnóz a informací o pacientech. Teleautografy se používaly ve velkém také na amerických železnicích, včetně veřejných „obrazovek“, které byly v provozu na železničním nádraží Union Station v Chicagu ještě v roce 1970.
Schéma patentu Teleautographu.
Ukázka originálu a přenesené kopie na Teleautographu.
Velmi staré jsou i první patenty pro rozpoznávání psaní pomocí pera (1915) a dotykové obrazovky s ručním vstupem (1942). Možná i stáří (a vypršení) těchto patentů přihlášek pomohly tomu, aby se zařízení ovládaná perem začala od 60. let rozvíjet – ať už v podobě konceptu Memexu Vannevara Bushe z roku 1945, RAND Tabletu, o němž jsme psali minule, nebo zmíněného PenCeptu. Zásadním průlomem ale byla první zařízení, která používala pero a dotykový systém jako hlavní metodu ovládání.
Tablety s perem přicházejí
Nebyl to Apple ani Microsoft či IBM. První tablet s perem uvedla na trh společnost GRiD Systems v roce 1989. Její GRiDPad měl slaboučký procesor Intel 80C86 na frekvenci 10 MHz, CGA displej s rozlišením 640×400 bodů, operačním systémem MS-DOS a nadstavbu pro ovládání perem a rozpoznávání znaků. Není bez zajímavosti, že spoluautor nadstavby Jeff Hawkings později vytvořil legendární zařízení Pilot a PalmPilot. S rozměry 25×30×3,5 cm a váhou přes 2 kg se ale nejednalo o zrovna lehké zařízení. Zajímavé je, že výrobcem zařízení nebyl nikdo jiný než Samsung.
GRiDPad se sice nestal hitem mezi spotřebiteli, oblíbily si jej ale některé firmy jako byl Chrysler, policejní oddělení (například v San Jose) a také americká armáda. Cena se softwarem činila na počátku 90. let 3000 dolarů a v nejúspěšnějším roce se prodalo na 10 tisíc kusů.
GRiDPad
Není divu, že na úspěch GRiDPadu zareagovali další výrobci. V roce 1991 přišlo NCR se svým Notepadem – výrazně výkonnějším díky procesoru 386SL, jemuž sekundoval buď systém Windows for Pen Computing, nebo PenPoint OS společnosti GO Corporation.
GO Corporation vyvinula speciální operační systém pro uživatelská rozhraní ovládaná perem doslova od píky. Známý startup (o GO se často hovoří jako o vůbec prvním významném technologickém startupu moderního typu) ale záhy narazil na konkurenci v podobě Pen Services for Windows a Windows for Pen Computing od Microsoftu a také na projekty jako byl Apple Newton. Ty sice nebyly lepší (PenPoint byl v roce 1992 oceněn časopisem Byte jako nejlepší operační systém), ale měly silnější zázemí a GO nakonec nepomohlo ani to, že pro ni pracovaly někdejší celebrity z Xerox PARC, včetně Roberta Carra, který byl v týmu legendárního projektu Alto, nebo skutečnost, že své zařízení pro PenPoint OS přestavilo v roce 1992 také IBM v podobě ThinkPad 700T. S desetipalcovým černobílým VGA STN displejem, procesorem 386SX a 20 MB SSD diskem se jednalo o výkřik moderní techniky. Váha se ale blížila 3 kilogramům a výdrž baterie 3 hodinám.
ThinkPad 700T vedle ThinkPad Tablet 2 (2012).
GO a s ním i PenPoit nakonec koupilo AT&T, které jej využívalo ve svých osobních komunikátorech EO – ty se staly přímou konkurencí Apple Newton a slavily úspěch například mezi makléři a na výzkumných pracovištích. Poháněl je úsporný na zakázku vyráběný RISC čip Hobbit, společně se 4–12 MB RAM a 20–64 MB diskové kapacity. Tablety EO Personal Communicator měly obdivuhodnou sadu rozhraní – modem, paralelní a sériový port, VGA výstup a dokonce i SCSI a na svou dobu solidní výdrž baterie až 6 hodin. Zařízení bylo dokonce vybaveno mobilním datovým modemem, mikrofonem, reproduktorem a předplatným e-mailových a faxových služeb – jednalo se tak vlastně o první phablet, jak poznamenal o desetiletí později PC Magzine (psal se přitom rok 1993!). Jeho výroba probíhala ve spolupráci dvou designérských studií a společností Matsushita, Olivetti a Marubeni. EO se nicméně již v roce 1994 dostala do ztráty a výroba tak byla po pouhém roce a čtvrt ukončena.
EO Personal Communicator od AT&T z roku 1993 (na fotografii společně s Amazon Kindle).
S koncem EO přišel i konec GO Corporation, která bez peněz od AT&T nedokázala přežít. Z projektu první platformy pro tablety se tak nakonec stala investiční černá díra, která spolykala 75 milionů dolarů rizikového kapitálu.
Za dveřmi už ale stály Windows for Pen Computing, Apple Newton, Palm Pilot a Fujitsu Stylistic, vůbec první tablet s Windows 95 – to je ovšem příběh některého z dalších dílů.
ČLÁNKY DO MAILU