Hlavní navigace

Ripley, delete this allien!

Ó nikoli vážení čtenáři, Ripley není hlavní postava z Vetřelce, a alien je zde jen obyčejným slovem, například ve vámi diktovaném dopise. Ripley je "wearable computer", tedy přenosný počítač ve smyslu snadno nositelný na těle a ovládaný především hlasovými pokyny, jehož tvůrcem je Cliff Leong.

Doba čtení: 5 minut

Na Linuxdevices se objevil jeho článek o projektu Ripley, v jehož důsledku vznikl tento článek. Nesnažím se vydávat cizí peří za své, ale protože jsem nadšenec do všeho, co zavání hi-tech, rád bych výsledky práce v tomto oboru přiblížil i těm, kdo zcela nevládnou angličtinou či nemají dostatek času zkoumat originální stránky projektu.

Projekt Ripley započal v roce 1999, kdy se pár nadšenců rozhodlo, že chtějí mít svůj počítač stále s sebou. Brzy zjistili, že to není zrovna snadný úkol, neboť jejich požadavky nebyly zrovna malé, když chtěli, aby uměl to, co umí jejich desktop. Různá PDA vypadla ze hry velmi rychle. I dnešní PDA jsou ještě příliš primitivní, aby mohla vykonávat požadované úkoly a navíc jsou příliš orientovaná na jednoduchý operační systém. Notebooky zase vyžadují časté dobíjení baterií a desktop s napájením by vyžadoval vozík, což mobilitě dvakrát nepřidá. Výsledkem úvah tedy bylo rozhodnutí postavit si vlastní hi-tech přístroj po svém. A tak se zrodil projekt Ripley a společnost ZeroSpin Inc, jejímž prezidentem je právě Cliff Leong.

Historie

Ripley těchto dnů nese číslo 3.0 a má tedy již dvě generace předchůdců. Ripley 1.0 byl výkonný, přenosný a rozhodně zajímavý přístroj, nicméně svými rozměry představu přenosného počítače příliš nesplňoval. Jeho „přenašeč“ ponejvíc připomínal Univerzálního vojáka, zejména minidisplayem před jedním okem, a nakonec ani výkonově to nebylo to pravé. Vývojových verzí bylo mnoho a proto je zmíním jen velmi, velmi krátce.

Ripley 1.1 byl již menší a kromě jiného zobrazovače s VGA rozlišením nabídl výkon Pentia s 6 GigaByte úložného prostoru, to vše ve velmi odolném a spolehlivém provedení. Ripley 1.2 byl velmi podobný svému předchůdci, tedy velikosti velmi tlusté knihy A5. Ripley 2.0 měl ve vínku rozšíření o frame grabber, ISA karty pro zpracování videosignálu. Jelikož jsme v Americe, byl automaticky použit formát NTSC, přijímaný z kamery v brýlové zobrazovací jednotce. Jako všichni jeho předchůdci byl projektován pro operační systém Linux a další open a free software. Ačkoli byla verze 2.0, obsahující již 128 MB RAM zkompletována a předvedena na ISWC2000 v říjnu 2000 v Atlantě, nebyla nikdy zapouzdřena do slušivého obalu. Zkušenosti ze všech těchto přístrojů pak vedly k formulaci požadavků na Ripleye 3.0 a jeho následnou stavbu.

Nároky na Ripleye 3.0 nejsou rozhodně skromné

  • OS Linux 2.2 nebo 2.4
  • Minimálně 64MB RAM
  • Energii dodají dvě baterie Sony NP-960 (baterie například pro videokamery)
  • Základní deska na bázi PC/104 (formát desek pro průmyslové počítače)
  • Ovládání pomocí Twiddleru
  • Vestavěná zvuková karta
  • Vestavěný frame grabber (karta zpracovávající videosignál, zde NTSC)
  • Musí být tak malý, aby se vešel do ledvinky
  • Bude používat sériový bezdrátový modem na bázi CDPD
  • Bude mít PS/2, USB a ethernetové porty
  • Nebude používat Xwindows ani myš

Ripley 3.0: Železo

Díky prototypu case z firmy Charmed Technology pro PC formátu 104 je Ripley 3.0 podstatně menší (plošší a tedy vhodnější pro přenášení) než jeho předchůdci. Navíc součástí „kejsu“ je i napájecí modul a sběrnice s konektory PC/104. Představu o velikosti Ripleye 3.0 si můžete udělat z obrázku.

Ripleye 3.0

Základní desku tvořil modul firmy JUMPtec MOPSlcd6 s Pentiem 166MHz, 128MB RAM, 10/100 BaseT ethernetovým modulem a SXGA grafickým kontrolerem při spotřebě do 10W. Deska dále obsahuje USB a PS/2 řadič s konektory.
O zpracování videosignálu se postaral frame grabber firmy Arvoo Picasso 104–2SQ, který zpracovává NTSC videosignál. Ten je snímán miniaturní videokamerou umístěnou na zobrazovacích brýlích, jak je vidět na obrázku. O zvuky a zpracování řeči se po hardwarové stránce stará Diamond System CMM-HP-12, který vládne kvalitním zvukem a zvládá plnou kompatibilitu s Windows sound systémem a Sound Blaster PRO standardem. Ovládání Ripleye 3.0 je především hlasové a pomocí Twiddleru, tedy dvanáctitlačítkové miniklávesnice.

miniklávesnice Ripley 3.0 je přenášen v ledvince, kam se vejde společně s bateriemi, bezdrátovým sériovým modemem Novatel pro sítě CDPD, který je sice pomalý 19.2kbps full duplex, ale zato má zajištěno pokrytí signálem téměř všude (v USA). Dále k sadě patří zobrazovací jednotka, Covert M1, umístěná do slunečních brýlí. Ta nabízí relativně pohodlnou náhradu monitoru v rozlišení 320×240 v odstínech šedi a je připojitelná na VGA nebo NTSC signál, přičemž vše ostatní je ukryto přímo v Ripleym 3.0. Tento systém vyvinul v TekGear Tony Havelka, za což si my češi můžeme zřejmě připsat bodík. Elektronika původního zobrazovače byla totiž ukryta do kšiltovky

kšiltovka

a společně s kabelem vedoucím k procesorové jednotce, působila poněkud nepatřičně. Na druhou stranu místo ošklivých brýlí byl zobrazovač umístěn na ramínku a vypadal skoro jako z filmu Univerzální voják.

Software

A nyní již k tomu, co je na Ripleym pro mnoho čtenářů Roota asi nejzajímavější. Operačním systémem Ripleye 3.0 je samozřejmě Linux s jádrem nejdříve 2.2 a nyní 2.4. Již ze specifikací, které stály u zrodu Ripleye, je zřejmé, že až na pár výjimek se jedná po softwarové stránce o obyčejný počítač. Pokud by vás zajímala konfigurace modulů pro ovládání různého hardware, najdete je na originálních stránkách projektu společně s návodem, jak v podstatě celého Ripleye postavit. Ripley je neustále, tedy pokud je v provozu, připojený do internetu. Pokud jste se narodili na štastné hvězdě, můžete vyzkoušet tento link na jeho webový server. Musím přiznat, že mně se k němu připojit nepovedlo a ani mě to příliš nepřekvapilo. Hlasové ovládání je možné díky software ViaVoice od IBM, který umí rozpoznávat mluvené slovo. Celý balík pro Linux je za 60$, ale pro některé aplikace je jako plugin k dispozici zdarma v rámci GPL. Na Ripleym dále běží klasický vi editor, Emacs, mpeg123, cmp3, SVGATextMode, Pine a Fetchmail, LynxLinks a v neposlední řadě ssh a sftp. Jeho oblíbenými distribucemi jsou Debian a Red Hat.

Co bude dál?

Cílem Zerospinu je zpřístupnit technologii a vyšlapat cestičky pro výrobu dostupných wearable computerů, tedy weputerů, či wíkompů pro běžné lidi. V okamžiku, kdy wíkom nabídne možnosti stolního počítače bez nutnosti natahování drátů, při malé spotřebě energie a obrovské mobilitě za rozumnou cenu, bude jejich snaha odměněna. Zatím je však cesta za lepším wíkompem poměrně složitá a především náročná. Velké spločnosti vyvíjejí vlastní wíkomy, ale rozhodně plány na jejich výrobu nehodlají zveřejnit na internetu a nejspíše na nich nepoběží ani náš oblíbený software. Budoucí plány Zerospinu zahrnují integraci GPS přijímače, plné využití videokamery, zkvalitnění zobrazovací jednotky a samozřejmě zvýšení výkonu. Pro rozvoj wíkompů je dalším silně limitujícím faktorem nedostupnost vhodného zdroje energie, což se musí nejen pro slavnou budoucnost wíkompů, změnit.

MIF18_Michálek

Budoucí wíkomp může směle nabídnout služby jakéhosi náhradního mozku, kdy i člověk s horší krátkodobou pamětí a wíkompem nebude vědět, co je to zapomínat. Lidé také budou moci pomocí videopřenosů sdílet pohled svých očí a možná i svých emocí. Již dnes je možné silou myšlenek, interpretovaných proudy v mozku, ovládat počítače. Možnosti v této oblasti jsou prakticky nekonečné a jen budoucnost ukáže, kam se vývoj bude ubírat.

V nejbližších dnech se těšte na rozhovor s tvůrcem Ripleye Cliffem Leongem.

Našli jste v článku chybu?