Tak i já, obvykle oscilující onou konfekční produkcí vycházející z většiny ze všech těch Debianů či Ubuntu, Fedor či SUSE a dalších.I rozhodl jsem se zkusit na konci roku něco méně tradičního, a to konkrétně zhruba 10 let existující distribuci Solus s necelých 12 let existujícím desktopem Budgie.
Co se dozvíte v článku
Trochu jinak
Solus je takové zvláštní řešení stojící mezi klasickými a rolujícími distribucemi. Všechny zdroje uvádějí, že jde o cosi jako „kontrolované rolující distro“. Konkrétně pak pro toto Solus používá vlastní balíčkovací systém postavený na PiSi, zvaný eopkg / Evolve OS Package s vlastními balíčkovacími nástroji. Bez chození kolem horké kaše: nástroje v příkazové řádce jsem ještě nepotkal, instalace a aktualizace standardně řeší GUI nástroj, v Budgie konkrétně nasadili Discover (ano, je to zvláštní, jak Solus s Budgie kombinuje věci z GTK a Qt, ale funguje to).
Designově se tvůrci s Budgie snaží o tradičnější pojetí GUI, než je aktivitami protkané GNOME, ale zase ne až tak tradiční jako KDE Plasma. Trochu mi to připomíná krátké hrátky se Cinnamonem. To nejviditelnější je, že stisknutí Start nezobrazí žádnou přehledovou obrazovku s okny, ale klasicky vyvolá „nabídku Start“, jak to běžně známe z Windows (kromě někdejších „osmiček“). Každopádně rozhraní je poměrně čisté, nepřeplácané.
Nastavení systému jsou částečně ve standardním dialogu z GNOME, částečně pak ve vlastní aplikaci (zde pak jsou Budgie-specifické věci). Specifickou věcí Budgie je pak jakýsi „Raven panel“, který se aktivuje tlačítkem vpravo v hlavní liště. V něm najdeme kalendář, hlasitosti zvuku v aplikacích / ovládání médií, různá oznámení . Víceméně jde o panel, do kterého jsou seskupeny zčásti věci, které jen KDE a GNOME mají jinde.
Historický kontext Budgie
Desktopové prostředí Budgie 10.8 je tu s námi od srpna 2023, následované v lednu 2024 vydáním verze 10.9. Na verzi 10.10 stále čekáme, ale mělo by to stát za to.
Stále platí, že Budgie je v procesu přechodu od X11 na Wayland. Začalo to právě s verzí 10.8, kdy tvůrci zjistili, že změny v GNOME 44 jsou takové, že de facto rozbíjejí podporu X11 pro Budgie. A protože Budgie, stále běžící na X11, využívalo GNOME Mutter jako správce oken, bylo nutné s tím něco udělat.
Budgie tak nyní spoléhá na vlastní fork Mutteru s dalšími prvky, který dostal jméno Magpie. Budgie si nad Mutterem postavilo svůj maličký správce oken budgie-wm řešící Budgie-specifické věci (klávesové zkratky, vstupy, animace, správa screnshotů apod.). Ale jinak to bylo v režii Mutteru. Nyní s Magpie jde o soft-fork Mutteru z GNOME 43 doprovázený vykreslovací OpenGL knihovnou Cogl a forkem projektu Clutter pro grafy scény a UI toolkit.
Jde ale o dočasné řešení – tato podoba Magipe je krátkodobou korekcí plynoucí z nemožnosti nasadit Mutter 44 a novější. Počítá se s dokončením podpory Waylandu, jde o dlouhodobý cíl z doby před více než dvěma lety, který bude dokončen právě s vydáním Budgie 10.10. Zde bude Budgie využívat základ v podobě Wayland kompozitoru založeném na projektu wlroots. Tuto fázi poznáme dle vydání Magpie 1.0, verze 0.něco jsou ony přechodné.
Čili Budgie 10.8 je víceméně X11 desktop, Budgie 10.9 zavedlo některé novinky pro běh na Waylandu, mimochodem využívá pro to i knihovnu libxfce4windowing, a u Budgie 10.10 se počítá s plnohodnotným během na Waylandu, který bude stát na vlastní kombinaci nativních a forknutých prvků, mimo jiné aby Budgie nebylo závislé na neustálých proměnách ABI, které probíhají v rámci projektu GNOME a jeho kompozitoru Mutter. I proto už současné Budgie 10.9 používá vlastní fork gnome-session zvaný budgie-session, forknutý z GNOME 44 s upraveným kódem pro X11 a podporou ConsoleKit pro uživatele BSD systémů.
První dojmy a výchozí aplikace
Zatímco Google Gemini mi sveřepě tvrdí, že výchozí distribucí pro Budgie je Ubuntu Budgie, já se protentokrát hodlám držet původní domoviny a následující dojmy zakládám na provozování distribuce Solus 4.8 Opportunity s desktopem Budgie 10.9.4.
Výchozí aplikace moc nevybočují z obvyklé převážně GTK nabídky: Celluloid jako nadstavba nad MPV/Mplayerem, Rhytmbox na hudbu, Firefox na web, dále LibreOffice, správce souborů Nemo, a také možnost doinstalovat v Discoveru cokoli z repozitářů či nakonfigurovaného Flathubu.
Zkušenosti z používání
Systém se instaluje standardně instalátorem Calamares, bez problémů. Konfigurace má jistá kulturní specifika, popsaná výše, nicméně nic, s čím by si běžný uživatel neporadil. Dokonce bych řekl, že výchozí nastavení systému je takové, že patrně bude většině uživatelů Windows bez problémů vyhovovat. Stejně tak aktualizace a instalace se snadno naklikají.
Na tomto místě musím explicitně zmínit, že je to celé svižné i na 12 let starém PC, konkrétně Core i7–4770K s 16 GB RAM a stařičkým Radeonem HD 7770. Kladně hodnotím i to, že systém prostě funguje bez potíží a neobjevují se mi u něj různé nespecifické, více otravné drobnosti (což KDE / GNOME či Fedora / SUSE / Ubuntu umí).
Méně otravné drobnosti přítomny jsou. Jejich seznam je podstatně větší, než u kladných vlastností, nicméně počet položek je jiná věc, než jejich významnost. Většina následujících věcí, které vnímám spíše jako podněty pro zlepšení, nejsou chyby závažné.
Kupříkladu u tmavého vzhledu není vidět pohyb v položkách menu a vyhledání položky v menu nepřesune výběr na první položku a nedá se tak snadno dojít klávesnicí (nutno přehmátnout na myš) – u klasického rychlo-spouštění s Alt+F2 to funguje. Dále pokud nejsem slepý, tak nejde v UI řešit aktivace položek jedním klikem – nenašel jsem, kde to přepnout na klasické klik = výběr, aktivace = dvojklik. Tuto věc lze v Budgie nastavovátku nastavit jen pro Plochu. Obecně pak omezené možnosti nastavení desktopu mohou být pro některé uživatele limitující.
Vůbec největší prapodivnost ale je toto: ukládáte soubor v aplikaci, po Ctrl+S se kurzor nepřepne do pole zadání názvu souboru, je potřeba se tam přepnout ručně, ač se často dialog tváří, že je v něm kurzor přepnut. To je otravné, a to takovým tím Windows způsobem (protože přesně toto vídám občas ve Windows). Slovo „Windows“ v tomto kontextu považujte za urážlivé.
Ještě k vyhledávání položek v hlavním menu. Je trochu hloupé, když dáte „start“, napíšete „GIMP“ a GIMP je až druhou položkou, tou první je „Diagnostiky“, ta je předvybrána pro spuštění Enterem. Tatáž činnost u dialogu vyvolaném Atl+F2 funguje perfektně a nabízen je na prvním místě GIMP.
Celkově je to ale o návycích. Léta jsem používal LXDE a Alt+F2 byla moje výchozí cesta spouštění věcí. Když jsem pak přešel na GNOME, zvykl jsem si na obrazovku aktivit a spouštění vyhledáváním přes Start. Dnes s Budgie se tak třeba mohu zase vrátit k Alt+F2, o nic vlastně nejde.
Vizuálně je na Solusu s Budgie něco zajímavého. Nemá takovou čistotu jako jiné systémy typu Fedory, nemá takovou řezavou ostrost písma jako Ubuntu, je někde mezi a tudíž na 24palcovém EIZO s rozlišením 1920×1200 vypadá opravdu dobře.
Pokud bych měl Solus s Budgie oznámkovat, pak to bude někde mezi 1– až 2 s výhledem na 1 po vydání Budgie 10.10.
