Hlavní navigace

TeX pro každého - TeXové pracoviště

Stanislav Brabec

V minulých dílech jsme si ukázali mnoho z funkcí TeXu. Ale ne každý si dovede představit, co příprava sazby v TeXu obnáší. Dnes si tedy popíšeme průběh práce sazeče.

První, co nám přijde do ruky, bývá rukopis. Dnes jej většinou představuje textový soubor od autora, jen vzácně rukopis k přepisu. Ideální pro sazbu je samozřejmě text přímo s TEXovými značkami nebo jakýkoliv strukturovaný text. To je však v současnosti pouze přání – naprostá většina přicházejících rukopisů je v jiném, poměrně nevhodném formátu. Všichni víte, o jaký jde. Ne, že by v něm nešlo pořídit kvalitní strukturovaný text, ale program k tomu autory nijak nevybízí a dokonce jim v tom často brání.

Převodu z tohoto formátu jsem již dříve věnoval celý článek. Po převodu následuje oprava struktury. V první řadě jde o dohledání nadpisů a jejich označení. Autoři je často píší nejednotně, my je převedeme do standardní minuskové formy (tj. malá písmena bez zbytečného vyznačovacího typu. Vyznačení a případný převod na verzálky necháme až na specifikaci stylu.

Pokud jste si někdy prohlíželi soubor z MS-Wordu převedený do jiného formátu, jistě vás nepřekvapí konstrukce typu {\it přeru}{\it šení} {\I kurzívy}, mezislovních mezer v{\it {\it \ }}jiném{\bf \ }stylu, {\it opom}e{\it nuté} či nadb{\it y}tečné vyznačení jediného písmene či dokonce pouze interpunkčního znaménka{\it .} To vše závisí na způsobu, jakým byl MS-Word používán a jak dokument vznikal.

Po tomto odošklivění následuje oprava typografických chyb. Jedná se o špatně umístěné mezery kolem interpunkce a závorek, tvrdé odřádkování v místech, do kterých nepatří, a naopak odmezerování v místech, kde by odřádkování být mělo, nebo dokonce tvrdé dělení slov. Dalšími běžnými chybami je nejednotné vyznačování – např. otvírací závorka pro kurzívní nápis je v kurzívě a zavírací není. Stejně běžný je i zlozvyk psát místo závorek lomítka. Rejstřík těchto chyb je obrovský a „nápaditosti“ autorů se bohužel meze nekladou. Naštěstí má každý dobrý editor regulární výrazy, které nám pomohou takové chyby opravit.

Pokud jsme o to požádáni, provedeme i opravu pravopisných chyb.

Nyní následuje vytvoření TEXových značek – projdeme všechny pomlčky a upravíme jejich typ, vygenerujeme nedělitelné mezery za jednopísmenné předložky a na další potřebná místa. Vyznačíme místa s atypickými mezerami (viz minulé díly). Pokud je potřeba, vyznačíme i strukturu kapitol a místa, kam přijdou obrázky. Má-li mít kniha rejstřík nebo křížové odkazy, připravíme si i je.

Nyní máme hrubý výchozí materiál k sazbě. Pokud pracujeme v LaTEXu, přidáme vhodnou stylovou hlavičku, pokud pracujeme v plain TEXu, většinou začneme se sadou již dříve připravených maker.

Obrázky si připravíme ve formátu eps (pro TEX) nebo pdf (pro pdfTEX). Máme k tomu množství převodníků – jpeg2ps, tiff2ps (doporučuji verzi 3.5.8 z CVS), convert a další.

V tomto okamžiku můžeme poprvé spustit TEX. I pokročilému sazeči často neprojde do konce – stačí i drobná chyba. Takže následuje většinou poměrně rychlá fáze odladění značek zapsaných v textu.

Nyní začíná tvůrčí práce, kdy dáváme publikaci její osobitý styl. Ve vzorníku vybereme vhodné písmo. Podle toho, jak časté jsou jednotlivé druhy nadpisů, rozmyslíme si jejich logický a snadno čitelný styl, navrhneme vedlejší styly (třeba citace a citáty, styl psaní odkazů apod.) a způsob umisťování obrázků. Pokud to výprava knihy dovolí, můžeme se zamyslet i nad zdobnými prvky (linkami, ozdobami a iniciálkami na začátku kapitoly a špičkami na konci kapitoly). Ke stylu patří také umístění stránkových číslic a samozřejmě též umístění zrcadla sazby. Kniha sázená téměř do krajů papíru bude sice levná, ale rozhodně ne krásná. Vnitřní okraj by měl být menší než vnější (je sice zčásti zakryt hřbetem, ale zase leží dva okraje u sebe) a horní menší než dolní (za dolní okraj knihu držíme a bývá tam i číslování stran). Staré knihy používaly různé metody k rozvržení bílého prostoru – od metody 4:5:6:7 (poměr prostoru uvnitř, nahoře, vně resp. dole) až po rozvržení pomocí zlatého řezu. Dnešní sazeči často ponechávají standardní nastavení DTP programu „palec ze všech stran“ (stále lepší než pět milimetrů).

Následuje stejně důležitá část tvůrčí práce – přenést představu o budoucí knize do maker v počítači. Opět následuje (tentokrát obvykle delší) ladění, nejdříve TEXové a poté grafické. Pro některá místa se nevyplatí připravovat makro – v nich ošetřujeme situaci ručně.

Pokud půjde kniha na korekturu, při které může dojít k větším obsahovým změnám, je nyní poslední příležitost. Pokud si autoři připravují text sami na počítači, stávat by se to nemělo a měli bychom dostávat již čistý text po odborných korekturách, ale skutečnost v mnoha nakladatelstvích je jiná.

Když je kniha obsahově uzavřená a grafický návrh schválený, následuje další fáze sazby – zlom. Zlom má zajistit dodržení všech typografických pravidel, která si TEX neohlídá sám.

V první řadě jsou to nezlomitelná místa, která TEX vyznačí obdélníčkem a varováním v protokolu. Jejich častou příčinou je chybějící možné dělení ve vzorech (takové dělení vyznačíme ve výjimkách nebo explicitně v příslušném místě). Nezlomitelná místa můžeme také odstanit místní úpravou hodnoty \tolerance a\emergencystretch. Pokud ani to nepomůže, nezbývá než po poradě s autorem místo přeformulovat.

V další řadě jsou to parchanty a sirotky (odstavce začínající na poslední řádce nebo končící na první řádce stránky). TEX sice obsahuje \brokenpenalty, ale ta je nedostačující a v sazbě na rejstřík pak zcela nefunkční. Pokud takový odstavec najdeme, vyhlédneme si z předchozích odstavců takový, který bude možné o řádek zatáhnout, či rozpálit. TEX obsahuje primitivum \looseness, které se se změnou mezislovních mezer pokusí o úpravu délky odstavce. V praxi se často musíme několikrát vracet, někdy i o více stránek, než najdeme vhodný a dobře vypadající zlom.

Při zlomu prohlížíme i okraje řádků – hledáme seskupení rozdělovníků, opakování slov a podivně rozdělená slova. Stránku ještě jednou celkově zhlédneme a zjistíme, zda neobsahuje řeky a další nevhodné jevy.

Při zlomu kapitol je vhodné si nejdříve prohlédnout jejich konec, abychom věděli, zda se nenachází na hranici stran a nemusíme tedy své úsilí zaměřit na větší zkrácení či prodloužení.

Po této mravenčí práci máme sazbu připravenou na korekturu. Korektura se i dnes většinou provádí na papíře – většina lidí z neznámého důvodu korekturu na papíře provede rychleji a přesněji. Takže vyvstává potřeba zanášet korekturu zpět do počítače. V tom má TEX nevýhodu před WYSIWYG editory –opravované místo nelze nalézt podle polohy, ale pouze podle kontextu okolních slov.

Následuje kontrola zlomu a poslední kontrola v počítači, případně na korektuře. Poté už provedeme jen přípravy na konečný výstup – zrcadlení pro pauzovací papír, ořezové značky a barevnou separaci pro film a případné seskupení stran do archů.

A pak už vše záleží jen na tiskárně. Přeji vám příjemné TEXování stejně příjemných knih.

Našli jste v článku chybu?