systemd

V dnešním posledním článku o správě systému se systemd si představíme další komponenty: především čtení logů, ale také přihlašování uživatelů, správu času a sítě.

Další článek ze série odhalující vnitřnosti systemd. Dnes dokončíme povídání o jádru systemd, představíme si generátory, obecnou konfiguraci a nakonec ještě dodatečné možnosti některých typů jednotek.

Minule jsme si představili cíle. Dnes se podíváme na všechny zbývající typy jednotek, tj. typy mount, automount, swap, timer, socket, device, slice a scope.

Jak jsme si již řekli, cíle (target) jsou typem jednotky, které nahrazují běhové úrovně. Cíl je jakási virtuální služba, která má definované závislosti, ale při spuštění neobsluhuje žádný program.

Minule jsme si představili obecnou strukturu konfiguračních souborů. V dalších částech si budeme postupně představovat jednotlivé typy. Dnes se podíváme na služby (service).

Minule jsme se naučili jednotky ovládat pomocí příkazu systemctl. Dnes si ukážeme jejich vytváření, formát konfiguračních souborů a nastavení stejné pro všechny typy jednotek.

Už jsme si řekli, že systemd pracuje s jednotkami několika druhů. Dnes si představíme, jak se s nimi pracuje obecně. V dalších článcích pak rozebereme jednotlivé typy do hloubky.

Systemd je stále více používaný init systém. V tomto seriálu se postupně seznámíme se systemd, jeho konfigurací základními odlišnostmi od System V init (zkráceně sysvinit).

Během minulého roku se zvedla velká vlna odporu k systemd. Důvody jsou zřejmé – nemožnost výběru vzhledem k množství závislostí systemd a jeho prorůstání do dalších částí linuxového ekosystému. Už nenajdete mainstreamovou distribuci, která by nepodlehla. Některé se alespoň snaží udržovat možnost volby.