Programovací jazyky

V dnešní části seriálu o programovacím jazyku Clojure i o knihovnách, které mohou programátoři pracující v Clojure využít, budeme pokračovat v popisu knihovny Clisk. Zabývat se budeme pokročilejšími funkcemi nabízenými touto knihovnou: zejména funkcí pro vykreslování obecných fraktálů a Perlinovým šumem.

V minulém dílu jsme dokončili základní přehled možností jazyka Ada a vyzkoušeli si překlady jednoduchých aplikací Ada včetně ukázky základních atributů. V dnešním dílu se blíže podíváme na editor Geany. Budeme se také věnovat praktickým příkladům, které ještě lépe osvětlí uvedené teoretické informace.

V dnešní části seriálu o programovacím jazyku Clojure i o knihovnách, které mohou programátoři pracující v Clojure využít, si popíšeme zajímavě koncipovanou knihovnu nazvanou Clisk. Tato knihovna slouží pro programovou syntézu textur a její největší předností je podpora interaktivního vytváření a modifikace textur.

V minulém dílu jsme se věnovali hlavně základním informacím a teorii. Dnes dokončíme teorii představením nástrojů pro řízení běhu programu, definice uživatelských typů a podtypů proměnných a dalších typů, jako jsou pole atd. Hlavně si ale také ukážeme, jak jednoduché aplikace nejen napsat, ale také přeložit a spustit.

Ve druhé části článku o knihovnách určených pro práci s vektory a maticemi v programovacím jazyku Clojure dokončíme popis knihovny nazvané core.matrix. Řekneme si mj. i o několika způsobech ukládání vektorů a matic v operační paměti i o použití takzvaných pohledů (views).

V následující sérii článků si přiblížíme poměrně málo rozšířený programovací jazyk Ada včetně konkrétních příkladů, popisu instalace a nastavení vývojářských nástrojů pro tvorbu terminálových i grafických aplikací. Jedná se sice o „starý“jazyk, ale málokdo ho zná. Proč je to přesto jazyk hodný pozornosti?

V dnešní části seriálu o programovacím jazyku Clojure i o knihovnách dostupných vývojářům používajícím Clojure, se budeme zabývat knihovnami určenými pro práci s vektory a maticemi. Tato oblast IT, která je někdy nazývána array programming, se neustále rozvíjí a to mj. i díky rozšiřování možností GPU.

V dnešní části článku o nástroji Leiningen určeného pro správu projektů vytvořených v programovacím jazyku Clojure si popíšeme některé užitečné pluginy Leiningenu. Připomeneme si existenci pluginu test2junit a dále se zaměříme na pluginy lein-ring, codox (generování dokumentace) a cloverage (zjištění pokrytí kódu testy).

V sedmé části seriálu o programovacím jazyku Clojure a o nástroji Leiningen si řekneme základní informace o využití databází v aplikacích naprogramovaných v Clojure. Zpočátku se budeme zabývat relačními databázemi, postupně však přejdeme i na další (dnes velmi populární) typy databází.

Šestá část článku (vlastně již seriálu) o využití nástroje Leiningen a programovacího jazyka Clojure je věnována převážně knihovně Hiccup, s jejímž použitím lze poměrně snadno generovat HTML stránky. Hiccup je navíc pěkným a současně i velmi jednoduchým příkladem doménově specifického jazyka (DSL).

I v páté části článku o projektovém správci Leiningen určeném pro správu projektů vytvořených v programovacím jazyku Clojure se budeme zabývat tvorbou jednoduchých webových aplikací s využitím knihovny Ring. Ukážeme se použití tří typů middleware nazvaných wrap-params, wrap-session a wrap-cookies.

Ve čtvrté části článku o nástroji Leiningen určeného pro správu projektů vytvořených v programovacím jazyku Clojure si ukážeme tvorbu jednoduchých webových aplikací s využitím knihovny Ring. Tato knihovna je napsána takovým způsobem, že nad ní lze vytvořit i velmi komplexní webové frameworky.

Ve třetí části článku o nástroji Leiningen určeného pro správu projektů v programovacím jazyku Clojure se seznámíme se základy problematiky tvorby testů (unit tests). Taktéž se zmíníme o přídavném modulu nástroje Leiningen, který je možné použít pro export výsledků testování do formátu kompatibilního s JUnit.

Ve druhé části článku o nástroji Leiningen pro správu projektů vytvořených v Clojure se seznámíme s použitím zkompilovaných tříd vytvořených v Javě, s interaktivní smyčkou REPL zabudovanou do Leiningenu a vytvářením javovských archivů (.jar) obsahujících vyvíjenou aplikaci a připravených pro nasazení na další počítače.

Při vývoji aplikací v programovacím jazyce Clojure je možné ke správě projektů přistupovat různým způsobem. Někteří programátoři dávají přednost používání vlastních skriptů, využívání funkcí nabízených IDE atd., ovšem dnes je nejlepším nástrojem určeným pro tento účel Leiningen, téma dnešního článku.

Programovací jazyk Erlang je určený k vytváření distrubuovaných systémů pro zpracování velkého množství paralelních úloh. Dnešní díl bude o tom, jak hotové části programu spustit a dozorovat, aby běžely pokud možno na věky věků navzdory případným chybám, a jak to celé pospojovat dohromady a nechat spustit při startu.

Programovací jazyk Erlang je určený k vytváření distribuovaných systémů pro zpracování velkého množství paralelních úloh. Dnešní díl bude o strukturách, a když už je budeme mít, tak je začneme ukládat do tabulek a ukážeme si, jak napsat procesy, které takové tabulky obsluhují.

Programovací jazyk Erlang je určený k vytváření distribuovaných systémů pro zpracování velkého množství paralelních úloh. V dnešním díle si ukážeme, jak se v Erlangu šíří a monitorují chyby, něco o makro preprocesoru a jak napsat jednotlivé návrhové vzory procesů z minule pomocí obecných knihoven.

Porovnání základních vlastností tří virtuálních strojů – JVM, Lua VM a Python VM – bude dnes dokončeno. Zabývat se budeme voláním funkcí a metod a také implementacemi různých programových smyček. Nakonec přijdou všechny instrukce, které se mohou použít v bajtkódech JVM, Lua VM i Python VM.

V dnešní části seriálu (nejenom) o programovacím jazyku Java a JVM bude provedeno závěrečné porovnání trojice virtuálních strojů: JVM, Lua VM a Python VM. Zaměříme se především na porovnání struktury bajtkódu, přesněji řečeno instrukční sady všech tří porovnávaných virtuálních strojů.

V předchozí části tohoto seriálu jsme si podrobně popsali, jakým způsobem je realizováno zpracování výjimek v bajtkódu JVM. Dnes tuto poměrně rozsáhlou problematiku dokončíme, protože si ukážeme způsob práce s výjimkami v programech, které jsou překládány do bajtkódů Lua VM a především pak Python VM.