Programovací jazyky

V předcházející části seriálu jsme si ukázali, jakým způsobem je v bajtkódu JVM implementováno volání statických i nestatických metod. Taktéž jsme si ukázali způsob volání konstruktorů. Dnes se budeme zabývat podobnou problematikou, ovšem z pohledu programovacího jazyka Lua a virtuálního stroje Lua VM.

Funkcionální programovací jazyk Erlang je určený k vytváření distribuovaných systémů pro zpracování velkého množství paralelních úloh. Používá ho například populární IM aplikace WhatsApp. V dnešním díle si ukážeme práci s proměnnými, mocné porovnávání vzorů, funkce a struktury na větvení programu.

Dalšími důležitými instrukcemi, které jsou součástí bajtkódů prakticky všech virtuálních strojů, jsou instrukce určené pro volání funkcí, popř. metod. Právě touto poměrně rozsáhlou problematikou se budeme zabývat v dnešním článku. Nejdříve opět začneme s popisem JVM, později navážeme popisem Lua VM a Python VM.

V dnešní části seriálu o programovacím jazyku Java i o virtuálním stroji Javy si ukážeme, jakým způsobem se překládají programové smyčky typu „for-each“ v Pythonu. Jedná se tedy o doplnění předchozích dvou částí, v nichž jsme se zabývali stejnou problematikou, ovšem z pohledu JVM a Lua VM.

Programovací jazyk Erlang je určen k vytváření distribuovaných systémů pro zpracování velkého množství paralelních úloh (např. backend aplikace WhatsApp). V prvním díle jsme si stručně představili samotný jazyk a jeho hlavní vlastnosti. Dnes se společně pustíme konečně do opravdového programování.

V předchozí části seriálu o programovacím jazyku Java i o JVM jsme si na čtveřici demonstračních příkladů ukázali, jakým způsobem se v Javě překládá programová smyčka typu for-each do bajtkódu. Dnes si řekneme, jak se se stejným typem programové smyčky pracuje v bajtkódu programovacího jazyka Lua.

Programovací jazyk Erlang je určený k vytváření distribuovaných systémů pro zpracování velkého množství paralelních úloh (např. backend aplikace WhatsApp). Záměrem tohoto článku je ukázat, jak se v něm jeho autoři vypořádali s problémy, které navrhování a vytváření takových programů přináší.

V dnešní části seriálu o JVM i o programovacím jazyku Java si řekneme, jakým způsobem se do bajtkódu virtuálního stroje Javy překládá programová smyčka typu „for-each“. Použití této smyčky si ukážeme na čtveřici demonstračních příkladů využívajících pole, seznamy, množiny i mapy.

V dnešní části seriálu o Javě i o virtuálním stroji tohoto jazyka společně dokončíme téma, kterému jsme se věnovali již v minulém díle. Popíšeme si, jakým způsobem je v bajtkódu Python VM realizován přístup k prvkům složených datových typů, konkrétně k prvkům seznamů a n-tic.

V dnešní části seriálu o Javě i o virtuálním stroji tohoto jazyka si řekneme, jakým způsobem je v bajtkódech JVM, Lua VM a Python VM realizován přístup k prvkům složených datových typů. V případě Javy se samozřejmě jedná o pole, v případě jazyka Lua o tabulky a Python obsahuje podporu pro seznamy a n-tice.

Dnešní část seriálu o programovacím jazyku Java i o virtuálním stroji Javy je opět věnována popisu společných vlastností, ale i rozdílů mezi bajtkódy JVM, Lua VM a Pythonu. Dnes se konkrétně budeme zabývat způsobem předávání a vyzvedávání parametrů funkcí/metod a taktéž prací se složenými datovými typy.

V dnešní části seriálu Javě se již počtvrté budeme zabývat porovnáváním vlastností bajtkódů JVM, Python VM i Lua VM. Ukážeme si způsob překladu příkazu „return“ a zejména pak překlad počítaných programových smyček typu „for“ (řekneme si i o historii tohoto klíčového slova).

V dnešní části seriálu o programovacím jazyku Java i o virtuálním stroji Javy se již potřetí budeme zabývat porovnáváním vlastností bajtkódů JVM, Python VM i Lua VM. Zaměříme se především na způsob překladu programových smyček typu „while“ a „do-while“ (popř. „repeat-until“) do bajtkódu.

V dnešní části seriálu o programovacím jazyku Java i o virtuálním stroji Javy budeme pokračovat v porovnávání vlastností bajtkódů JVM, Python VM i Lua VM, a to na několika demonstračních příkladech. Kromě toho si však popíšeme i základní vlastnosti dalšího zajímavého virtuálního stroje nazvaného Parrot.

V dnešní části seriálu o programovacím jazyku Java i o virtuálním stroji Javy začneme porovnávat tři vzájemně rozdílné bajtkódy – bajtkód JVM, bajtkód využívaný virtuálním strojem jazyka Lua a konečně bajtkód, který je použit Pythonem (přesněji řečeno CPythonem).

V dnešní části seriálu o JVM i o jazyku Java dokončíme popis multimediální knihovny SDLJava. Řekneme si o některých základních pravidlech pro tvorbu efektivních aplikací a následně porovnáme výkonnost dvou prakticky totožných programů, z nichž jeden je napsán v kombinaci C+SDL a druhý v kombinaci Java+SDLJava.

V předchozí části seriálu o JVM i o programovacím jazyku Java jsme si popsali způsob přehrávání hudby s využitím knihovny SDLJava. Dnes si řekneme, jakým způsobem je možné zajistit načítání, přehrávání i mixování zvuků, neboť i ty jsou součástí mnoha multimediálních aplikací.

V dnešní části seriálu o JVM i o jazyku Java se budeme zabývat poměrně rozsáhlou problematikou hudebních souborů i přehrávání hudby. Díky existenci třídy SDLMixer v knihovně SDLJava se však celý problém z hlediska programátora do značné míry zjednodušuje, jak si ostatně ukážeme na několika příkladech.

V dnešní části seriálu o programovacím jazyku Java i o virtuálním stroji tohoto jazyka nejprve dokončíme popis „kreslicích“ funkcí, které jsou dostupné ve třídě sdljavax.gfx.SDLGfx. Následně se zaměříme na popis zvukového subsystému knihovny SDLJava, zejména třídy SDLMixer.

V dnešní části seriálu o programovacím jazyku Java i o virtuálním stroji tohoto jazyka si ukážeme některé další „kreslicí“ funkce, které jsou dostupné ve třídě sdljavax.gfx.SDLGfx. Kromě vykreslování jednotlivých pixelů a úseček je totiž možné s využitím této třídy vykreslovat i složitější entity.

V dnešní části seriálu o programovacím jazyku Java i o virtuálním stroji tohoto jazyka si popíšeme některé funkce nabízené třídou sdljavax.gfx.SDLGfx. Tyto funkce slouží k vykreslování různých základních grafických entit do zvolené plochy (SDL_Surface), tedy mj. i přímo do framebufferu.

V dnešní části seriálu o programovacím jazyku Java i o virtuálním stroji tohoto jazyka dokončíme popis práce s TTF fonty v knihovně SDLJava. Kromě vykreslování textu je totiž mnohdy nutné nastavit styl vykreslování a popř. zjistit základní charakteristiky použitého fontu, zejména výšku jednotlivých textových řádků.

V dnešní části seriálu o programovacím jazyku Java i o virtuálním stroji tohoto jazyka si na čtveřici demonstračních příkladů ukážeme, jakým způsobem je možné s využitím knihovny SDLJava pracovat s TTF fonty a jak je možné do bitmap (a tím pádem i na obrazovku) vykreslovat text.

V dnešním článku o jazyku Java i o jeho virtuálním stroji dokončíme problematiku práce s událostmi implementovanými v knihovně SDLJava. Na čtveřici demonstračních příkladů si ukážeme, jak lze naprogramovat aplikaci s oknem s měnitelnými rozměry i to, jak lze například registrovat ztrátu fokusu tohoto okna.

V dnešní části seriálu o programovacím jazyku Java i o virtuálním stroji tohoto jazyka si podrobněji popíšeme způsob, jakým se v knihovně SDLJava zpracovávají události vznikající při práci s klávesnicí a myší. Popis bude samozřejmě doplněn i několika demonstračními příklady.