Cokoliv, co vygeneruje zaměstnanec v rámci své činnosti pro zaměstnavatele, je považováno za tzv. zaměstnanecké dílo. A jako takové patří zaměstnavateli. Dokonce ani nezáleží na tom, jestli bylo dílo vytvořeno v pracovní dobe. Pokud to chce zaměstnanec rozporovat, musí prokázat, že mu dílo nebylo zaměstnavatelem zadáno a nesloužilo jeho potřebám. Největším problémem bývají obecně utility, které si někdo vytvoří pro ulehčení práce a po odchodu ze zaměstnání na nich začne stavět vlastní byznys.
Dobrý den,
chcete říci, že když ve svém volném čase si založím opensourcový projekt, má tak nějak implicitně můj zaměstnavatel nárok_ To doufám ne, snad platí, že ta utilita musí souviset s předmětem podnikání mého zaměstnavatele.
Dále by mě zajímalo, pokud mě v práci nějaký úkol za ujme (vymyslím si: např. zaměstnavatel pracuje s mapami) a udělám si svůj opensourcový projekt "free mapy Česky online", musím též prokazovat, že to není projekt mého zaměstnavatele ?
Předpokládám, že z práce využívám nabyté zkušenosti, a nikoli části zdrojových kódů zaměstnavatele.
Odpoved na prvy odstavec: Treba si znovu precitat co dotycny pisal. Odpoved je v komentari, na ktory si reagoval.
Odpoved na druhy odstavec: Ano, musis preukazat, ze to nie je projekt tvojho zamestnavatela. Aj ked nepouzijes zdrojove kody zamestnavatela, tak stale pouzivas know how, ktore si u svojho zamestnavatela nadobudol.
Napriklad ja robim pre jednu firmu, ktora vytvara webove stranky a stavia ich na vlastnom jednoduchom CMS. Ja pre svoje potreby tiez potrebujem nejake jednoduche CMS a z pasie som si ho zacal vytvarat. Ale ci chcem alebo nie, tak pri rieseni niektorych otazok pouzivam ako vzor CMS zamestnavatela, pretoze je rokmi vyladene a jednoduche na pouzivanie.
Co pises samozrejme neni pravda. Proto zamestnavatele po svych zamestnancich chteji, aby meli podepsany dodatek smlouvy, kde je presne vyjmenovano co je tim zamestnaneckym dilem. Vse ostatni patri z hlediska autorskych prav autorovi => zamestnanci.
Prokazovat pak prevazne musi zamestnavatel.
Ono je to ještě trochu jinak. O tom, zda dílo patří zaměstnavateli nebo zaměstnanci může rozhodnout pouze soud. Což je metoda naprd. Proto se zaměstnavatelům doporučuje uzavírat dodatky k pracovním smlouvám, ve kterých se toto výslovně uvede. A zaměstnancům se doporučuje to brát na vědomí a raději konat protiopatření typu nechat si od zaměstnavatele podepsat papír, že zaměstnavatel bere na vědomí, že zaměstnanec mimo pracovní dobu vykonává činnost podobnou té, kterou vykonává pro zaměstnavatele. A nejlépe rovnou získat potvrzení, že si ji zaměstnavatel nenárokuje jako vlastní.
Jinak k tomu soudu - jsem obeznámen s případem, kdy si zaměstnavatel nárokoval modelovací nástroj, který si jeden zaměstnanec napsal v soukromí a pak ho pod GPL využíval pro zaměstnavatele. Soud uznal, že si to ten člověk napsal v soukromí (pomohlo mu, že to nepsal sám, ale s kamarády co nebyli zaměstnáni u stejného zaměstnavatele) a tudíž se jedná o jeho dílo, na které nemá zaměstnavatel nárok. A také znám případ, kdy zaměstnanec naopak prohrál spor, protože programoval reporty jak pro zaměstnavatele, tak jako bokovku.
Tady se střetávají dva různé pohledy, pohled zaměstnance a zaměstnavatele. Podobně jako zprávička cílil můj komentář na zaměstnance, protože si myslím, že je to pro většinu z nich poměrně málo známá informace. Obecně platí, že §58 autorského zákona neřeší tuto záležitost dostatečně jednoznačně (jak už to tak se zákony bývá). Proto se doporučuje vztah dále upravit.
Autorský zákon například uvádí (zjednodušeně řečeno):
- pokud se zaměstnavatel o dílo nestará, má autor nárok na licenci
- při zániku zaměstnavatele přechází vlastnická práva na autora
- prodej díla (nikoliv licence) bez autorova svolení nelze (kromě prodeje celé společnosti)
- pokud autor dostal málo peněz a dílo je úspěšné, má nárok na dodatečnou odměnu
Víceméně všechny tyto skutečnosti jsou pro zaměstnavatele nevýhodné, proto se v pracovních smlouvách vztahy upravují. Zejména poslední bod.
Vždy, kdy je vztah nejasný, je v nevýhodě strana, která dílo používá. Pokud prodávám či provozuji jako firma nějaký sw a přijde někdo, kdo si na něj začne dělat nárok (ač marně), poškozuje to mé dobré jméno a tím i obchodní vztahy. Rozumný podnikatel si tedy samozřejmě "oplechuje pozadí".