Pojďme se dnes vézti na negativní vlně. Protože jsou to právě ta negativa, které se na nás od možná posledních zlatých let (tedy 90. let 20. století) valí. Doba Beverly Hills 90210, Odpadlíka, Pobřežní hlídky či Kroku za krokem je tam a už se nevrátí. A možná právě to, spolu s frustrací z darktable a obecné pijavičnosti open-source světa (vysvětlím za chvíli) sedlo na rozháranou duši člověka, který chtěl změnit svět úprav fotografií k lepšímu. Nezměnil, místo toho se protrápil až na pověstné dno negativismu.
Proč Aurélien založil Ansel
Jen ve stručnosti mi dovolte krátce připomenout, proč vznikl projekt RAW developeru Ansel, forku projektu darktable. Do detailu to před rokem a půl popsal Svatopluk.
Aurélie tehdy psal o frustraci z několika věcí v darktable, kde byl významným přispěvatelem do projektu. Předně to byla překomplikovanost UI a z toho plynoucí hrozné ovládání a UX jako taková. Vyjadřoval také obavy o kvalitu, či spíše hroznou nekvalitu kódu a práce dalších programátorů, kteří kód lepili „jako prasata“ (to je asi nejvhodnější parafráze). Projekt darktable neměl žádnou vizi a smysluplné vedení, workflow nedávalo (a doplňuji: dodnes nedává) smysl a kód se stával překomplikovaným za hranici únosnosti.
Proč Ansel končí
Odůvodnění začíná Aurélien ne-softwarově: od roku 2021 neměl čas na žádné pořádné focení. Projekty Darktable a Ansel mu nepřinesly nic jiného než smutek, lítost, vyhoření a další problémy. Nemá vlastně rád ani počítače, ani foťáky či technologie, je to pro něj vše prostředek k dosažení cíle. Jenže se pro něj staly 90 % životní náplně a 99 % sociálních interakcí, které teď má, je o tom, že na něj lidé vrhají své technické problémy, žádají o řešení a ve výsledku z toho Aurélien nic nemá. Došel do bodu, kdy prosté otevření editoru kódu ho opět „hodí do depky“ (píše o PTSD – post traumatický stresový syndrom) a když začne upravovat fotku, stejně chtě-nechtě končí u frustrujícího debuggování kódu.
Open-source je lež a podvod
Svět open-source stojí na lži a podvodu. Není v něm žádná svoboda. Je to převrácený kapitalismus, kde masa lidí zneužívá těch pár, co něco dělají, tvrdí Aurélien. Dle svých slov se pokusil udělat něco, co by věci změnilo, zaměřit se na vzdělávání a znalosti, namísto nablýskaných nových věcí (těch „takzvaných inovací“). Ale selhal: poptávka po něčem takto přelomovém je extrémně malá, pokud vůbec, kapitalistické vidění světa prorezlo myslemi uživatelů i ve světě FLOSS.98 % uživatelů se přitom FLOSS vyhýbá, z perfektně rozumných důvodů, za současného znevažování jejich pohledu všemi těmi guru FLOSS světa.
Ekosystém FLOSS, pokračuje Aurélien, je křehký a mění se příliš vysokým tempem: third-party knihovny označí API za zastaralé často a v náhodných dobách (jasně, tyhle informace jsou v mailing listech jednotlivých projektů, ale to je na jednoho člověka prostě příliš zdrojů informací), action handlery na GitHubu nenechají člověka provozovat zmrazený ekosystém, Wayland vytváří problémy, které X.Org neměl (za současného řešení jiných problémů X.Org), jazyk C se nedá pořádně portovat (ač to Wikipedia tvrdí), ovladače OpenCL jsou regulérní noční můra, macOS je „Unix“ jen na povrchu. Celkově je to prostě příliš mnoho věcí, které je potřeba sledovat a nedá se to stíhat v jednom člověku. Aurélien se snažil si tyto věci nějak automatizovat pomocí skriptů, ale i tyto skripty potřebují neustálou péči a aktualizace.
Konstatuje, že z toho nafukujícího se šílenství je už víc než unaven. Je to každý rok horší, Fedora dostává každý týden dobré 2 GB aktualizací, což je šílené.
Mezi mlýnskými kameny
Aurélien se dle vlastních slov dostal do složité pozice. Buď mohl dál trpět s mizerným kódem někoho jiného (což je to, co popisoval barvitě při založení projektu Ansel), případně ho obohacovat o ošetření těch problémů, které by často situaci jen zhoršilo, nebo prostě vše opravit a vyčistit. Zaplatil by za to tak jako tak (zde není jasné, jestli myslí časem / energií / ušlými příjmy či kombinací těchto faktorů). Stručně řečeno: každá věc, kterou pro Ansel opravil, vedla k objevu nějaké jiné chyby v přebíraném kódu darktable.
No a pak je tu ne nepodstatný faktor: model, jak vývoj Anselu nastavil, nevedl k tomu, že by se tím mohl slušně živit. Rozhodl se to tedy vzdát, dle Auréliena je FLOSS vývoj vyhrazen pro muže středního věku z vyšších společenských vrstev, který si může dovolit dělat zadarmo. A on prostě nechtěl získávat peníze na vývoj prodejem hrnků či triček s logem Anselu, podle něj je takových nesmyslů ve světě už tak dost a do tohoto kapitalistického nesmyslu nechtěl naskočit. Nejsou to jeho hodnoty, nechce takto pracovat, nechce těmito věcmi trávit život. Věnoval tomu sysifovskému úkolu šest let svého života a víc už ani den.
Zakončuje tím, že FLOSS komunity se starají jen o své dílčí nástroje a vylučují 94 % lidstva na základě jejich počítačových (ne)schopností. Je to anglický klub pro privilegované džentlmeny z 19. století, nic víc a Aurélien je v takovém světě hluboce nešťastný.
Vyhoření, ale pointa dává smysl
Žádný psycholog či psychiatr, který za něco stojí, nediagnostikuje pacienty na dálku. Já ani nic takového nejsem, takže jen stručně můj dojem: Aurélien se dle mého soudu obrovsky rozhořel už v darktable a při založení Anselu ještě přidal pod kotlem. A nyní, po šesti letech, vyhořel a proces vyhoření musel být v posledních měsících vysloveně utrápený.
Na jednu stranu je škoda, že projekt Ansel tímto evidentně končí. Na druhou stranu jsem ale rád, že Aurélien zvolil tuto cestu a přeji mu do budoucích týdnů, měsíc a let, aby se opět vrátil k tomu, co ho naplňuje, ať už je to fotografie, nebo něco jiného. Dovolím si rozvinout pár myšlenek, které s elegancí buldozeru s turbodmychadlem vypálil ve svém oznámení konce projektu.
Já nejsem schopen darktable trvale používat a stejně tak jsem opustil Rawtherapee ve prospěch jeho forku ART: v ARTu totiž to potřebné úpravy zvládnu typicky za pád desítek sekund. Nechci trávit hodinu laděním jedné fotky k dokonalosti, protože s každou další minutou to už ztrácí duší a stává se z toho technokratická záležitost. Aurélien zde byl příslibem změny darktable k lepšímu. Bohužel, opravdu bohužel, se tak nestane.
Ano, stýská se mi po klidných dobách, kdy jsme ze stále stejných letitých disket nainstalovali MS-DOS 6.2 + Windows 3.1 + Office 4.3 a všechno nám fungovalo přijatelně. Všechny aplikace, všechny hry, skládání hudby ve Fast Trackeru II atd atd atd. Toto se dáááááávno vytratilo, příchod internetů to definitivně pohřbil a přílivy tisíců dalších nadšených mladíků do vývoje open-source projektů ještě více zhektičtěly. Má to své výhody (a jsou obrovské), ale … všeliké to kvaltování toliko pro hovado dobré jest.
Ona je to vlastně stejná nota, kterou řada z vás na mých komentářích nemá ráda: dříve byla tráva zelenější. A život je postupem doby víc a víc komplikovaný, dalšími a dalšími nástroji a postupy, které nám přicházejí do životů. Jedinou univerzálně fungující cestou je se prostě některých věcí zříci, ale to už je zcela jiné téma. Aurélien se zřekl Anselu. A udělal dobře.
