Historie vývoje počítačových her (160. část – dokončení popisu klasických plošinovek z první poloviny osmdesátých let)

10. 2. 2015

Doba čtení: 17 minut

Líbí se vám článek?
Podpořte redakci

Dnes se již naposledy budeme zabývat popisem plošinovek vytvořených v první polovině osmdesátých let minulého století. Zmíníme se například o plošinovce Aztec Challenge či Mr. Robot and His Robot Factory, ovšem nezapomeneme ani na dvě klasiky: Chuckie Egg a samozřejmě i Jet Set Willy.

Obsah

1. Dokončení popisu klasických plošinovek z první poloviny osmdesátých let

2. Aztec Challenge (verze z roku 1982)

3. Aztec Challenge (verze z roku 1983)

4. Caverns of Khafka

5. Nuclear Nick

6. Jet Set Willy

7. Hry odvozené od Jet Set Willyho

8. Mr. Robot and His Robot Factory

9. Chuckie Egg

10. Odkazy na Internetu

1. Dokončení popisu klasických plošinovek z první poloviny osmdesátých let

V dnešní části seriálu o historii vývoje počítačových her se již naposledy budeme zabývat klasickými plošinovkami, které (až na jednu výjimku – tou je titul Nuclear Nick) vznikly již v první polovině osmdesátých let minulého století. Popíšeme si například známou hru Jet Set Willy, která byla pokračováním již zmíněné slavné hry Manic Miner naprogramované Matthewem Smithem, ovšem nesmíme zapomenout ani na další programátory, kteří koncept plošinovek dále rozvinuli a mnohdy do něj přidali další zajímavé prvky. Mezi tyto vývojáře (a současně i designéry) patří Nigel Alderton se svou hrou Chuckie Egg, Ron Rosen nebo Robert Bonifacio, jehož hry měly neobvyklé grafické ztvárnění, popř. dokonce nabízely i možnost rychlého přehrávání videa z právě dokončené úrovně (levelu).

Obrázek 1: Slavná spectrácká hra Manic Miner – úvodní obrazovka.

V tabulce umístěné pod tímto odstavcem jsou všechny dále popisované hry vypsány:

#	Název hry	Rok vzniku	Autor
1	Aztec Challenge	1982	Robert Bonifacio
2	Aztec Challenge	1983	Robert Bonifacio
3	Caverns of Khafka	1983	Robert Bonifacio
4	Nuclear Nick	1986	Ron Rosen
5	Jet Set Willy	1984	Matthew Smith
7	Mr. Robot and His Robot Factory	1983–1984	Ron Rosen
8	Chuckie Egg	1983	Nigel Alderton

Obrázek 2: Slavná spectrácká hra Manic Miner – průvodce místnostmi.

2. Aztec Challenge (verze z roku 1982)

První plošinovka, s níž se dnes seznámíme, se jmenuje Aztec Challenge a jejím autorem je Robert Bonifacio. Ve skutečnosti ovšem existuje hned několik her se stejným názvem, které se od sebe odlišují jak po grafické, tak i po herní stránce. V této kapitole si proto popíšeme první variantu pocházející z roku 1982. Její původní název zněl The Bonifas, ovšem distributorská společnost COSMI zvolila „údernější“ jméno. Princip Aztec Challenge je velmi jednoduchý – hráč se konstantní rychlostí pohybuje po dvourozměrném herním světě plném různých překážek (zdi, sloupy, plameny, …), které musí přeskakovat nebo pod nimi naopak projít. Zatímco rychlost chůze není možné žádným způsobem ovlivnit (postavičku tedy nelze ani zpomalit ani zrychlit), lze volit výšku skoků. Pouhý stisk tlačítka joysticku vede k průměrnému skoku, stisk tlačítka a pohyb páky joysticku nahoru vede k vysokému a tedy i dlouhému skoku a naopak stisk tlačítka a pohyb páky dolů k nejkratšímu skoku.

Obrázek 3: Aztec Challenge – úvodní obrazovka.

Úkolem hráče je projít každou úrovní bez nárazu do překážek. Vzhledem k tomu, že horizontální pozice postavičky je neměnná, musí celý herní svět plynule scrollovat, podobně jako je tomu u některých klasických horizontálně scrollujících stříleček. Ve hře Aztec Challenge se objevuje i možnost současné hry dvou hráčů. V tomto případě se na obrazovce objeví dvě postavičky, přičemž první hráč má těžší úkol, protože druhému hráči vlastně ukazuje správnou taktiku.

Obrázek 4: Aztec Challenge – výběr počtu hráčů a začátku hry.

Obrázek 5: Aztec Challenge – první úroveň.

Obrázek 6: Aztec Challenge – první úroveň.

Obrázek 7: Aztec Challenge – tato hra nabízí i možnost soutěže dvou hráčů.

3. Aztec Challenge (verze z roku 1983)

Původní varianta hry Aztec Challenge popsaná v předchozí kapitole sice byla po herní stránce zajímavá, ovšem její grafické provedení bylo i na dobu vzniku spíše podprůměrné. K tomu se přidaly i problémy s detekcí nárazu hráče do překážky, kdy i nepatrné zakopnutí o překážku (i jediným pixelem) vedlo ke ztrátě života. Z tohoto důvodu vydal Robert Bonifacio v roce 1983 upravenou variantu této hry, v níž došlo k vylepšení grafické stránky (což je ostatně patrné i ze screenshotů), detektoru kolize i ke změně designu jednotlivých úrovní, které se od sebe značně odlišují (opět viz screenshoty). V novém dílu se opět objevuje možnost současné hry dvou hráčů a po dokončení úrovně (přesněji řečeno po dokončení druhé části každé úrovně) je možné si nechat přehrát zrychlené video, na němž je zaznamenáno chování hráče či obou hráčů.

Obrázek 8: Aztec Challenge – úvodní obrazovka.

Pro domácí osmibitové mikropočítače Commodore C64 vznikla třetí varianta, v níž se kromě dalších změn objevuje i trojrozměrná scéna, v níž hráč musí běžet k aztécké pyramidě, v čemž se mu snaží zabránit bojovníci, kteří jeho cestu lemují. Z této varianty byly následně odvozeny další hry, například homebrew hra AVCSTec Challenge určená pro osmibitovou herní konzoli Atari 2600 (viz též screenshot číslo 14).

Obrázek 9: Aztec Challenge – výběr počtu hráčů a začátku hry.

Obrázek 10: Aztec Challenge – první úroveň, zúčastní se pouze jeden hráč.

Obrázek 11: Aztec Challenge – druhá úroveň, zúčastní se pouze jeden hráč.

Obrázek 12: Aztec Challenge – tato hra nabízí i možnost soutěže dvou hráčů.

Obrázek 13: Aztec Challenge – nikdo při tvorbě screenshotů neasistoval při ovládání druhého hráče.

Obrázek 14: Jedna z homebrew her inspirovaných Aztec Challenge – AVCSTec Challenge.

4. Caverns of Khafka

Třetí dnes popsaná plošinovka pochází z roku 1983 a jejím autorem je opět Robert Bonifacio. Název této hry zní Caverns of Khafka a úkolem hráče je posbírat předměty, které jsou rozmístěny v rozlehlém jeskynním systému, v němž se kromě užitečných předmětů (například loďky a žebříků) nachází i různé smrtící překážky – lávová (pro nás kdysi kyselinová) jezírka, modré stěny, které hráče mohou zabít atd. Některé části jeskynního systému lze projít jen s velkými obtížemi, ovšem Caverns of Khafka hráčům nabízí i zajímavé zjednodušení: po vysbírání určitého počtu předmětů se hráč stane na poměrně dlouhý okamžik prakticky nesmrtelný, takže může procházet lávovými jezírky či proskakovat stěnami. Při správném načasování je tedy možné minimálně prvními jeskyněmi projít relativně snadno. Caverns of Khafka sice nabízí zajímavé herní prostředí, ovšem ovládání postavičky je místy matoucí, zejména naplánování cíle skoků. Některé části jeskyně jsou navíc vyloženě neférové; například dvě propadla hned na začátku hry – jedno je slepé a vede jen do jezírka s lávou, druhé je průchozí, ovšem hráč nemá šanci poznat, které propadlo má použít.

Obrázek 15: Caverns of Khafka – úvodní obrazovka.

Varianta této hry určená pro osmibitové mikropočítače Atari zobrazovala jeskynní systém velký jako přibližně 2×2 obrazovky, přičemž při pohybu hráče docházelo k plynulému scrollování. Varianta stejně pojmenované hry, ovšem určené pro domácí osmibitové počítače Commodore C64, nabízela hráčům zcela odlišný způsob zobrazení s mnohem větší postavičkou, která se mohla plazit, jezdit výtahy apod. (zdá se, že vydávání stejně pojmenovaných, ovšem ve skutečnosti odlišných her, bylo doménou právě distributorské společnosti COSMI).

Obrázek 16: Caverns of Khafka – prostředí hry.

Obrázek 17: Caverns of Khafka – pokud stěny zbělají, lze je proskakovat a hráč je v podstatě nesmrtelný.

Obrázek 18: Caverns of Khafka – jízda na loďce po podzemním jezeře.

Obrázek 19: Caverns of Khafka – dohrání úrovně (levelu).

5. Nuclear Nick

V roce 1986 vydal programátor Ron Rosen plošinovku nazvanou Nuclear Nick, jedná se tedy o nejmladší dnes zmiňovanou hru. Nuclear Nick se v mnoha ohledech podobá již dříve popsaným titulům Ollie's Follies či Beer Belly Burt in Brew Biz naprogramovaných Frankem Cohenem (zejména kvůli použití podobného pseudotrojrozměrného zobrazení), ovšem můžeme zde vidět i inspiraci staršími hrami Miner 2049er a Chuckie Egg. Úkolem hráče je vyčistit všechny místnosti, jichž je celkem dvacet, od radioaktivního materiálu. Jako v prakticky každé plošinovce, i zde se nachází množství překážek – nepřátelští roboti, blesky, světelné (laserové?) stěny atd. Z pomocných zařízení lze jmenovat především výtahy, ostatně vše je možné sledovat například na tomto videu. Zajímavé je, že starší hra od Rona Rosena – Mr. Robot and His Robot Factory – která bude popsaná níže, je ve skutečnosti po herní stránce propracovanější než Nuclear Nick (Nuclear Nick má blíže ke klasickým automatovkám).

Obrázek 20: Nuclear Nick – úvodní obrazovka.

Obrázek 21: Nuclear Nick – první místnost.

Obrázek 22: Nuclear Nick – dokončení první místnosti.

Obrázek 23: Nuclear Nick – druhá místnost.

Obrázek 24: Nuclear Nick – třetí místnost.

6. Jet Set Willy

Dostáváme se k proslulé (a současně i velmi složité) multiplatformní hře nazvané Jet Set Willy pocházející z roku 1984. Jedná se o pokračování neméně známé hry Manic Miner naprogramované Matthewem Smithem o rok dříve. Obě hry používají podobný způsob zobrazení, ovládání i rozdělení světa na jednotlivé místnosti, ovšem Jet Set Willy je mnohem rozsáhlejší, protože obsahuje celkem šedesát místností, které jsou součástí bizarního domu s kaplí, rozhlednou i podzemní jeskyní. Hráč si navíc může zvolit, v jakém pořadí bude jednotlivými místnostmi procházet, protože většina místností obsahuje větší množství průchodů do sousedních místností či do dalších pater, což je patrné i z mapy. Na rozdíl od klasické skákačky Manic Miner se ve hře Jet Set Willy objevuje i možnost využívat lana a přeskakovat tak s jejich pomocí různé překážky. Obě tyto vlastnosti, tedy jak volba způsobu průchodu herním světem, tak i nové možnosti pohybu horníka Willyho, položily minimálně na počítačích ZX Spectrum základ pro tvorbu dalších rozsáhlých plošinovek.

Obrázek 25: Jet Set Willy – poměrně účinná ochrana proti kopírování v době, kdy prakticky neexistovaly barevné kopírky :-)

Obrázek 26: Jet Set Willy – úvodní obrazovka.

Obrázek 27: Jet Set Willy – herní příběh začíná v koupelně, což velmi pravděpodobně souvisí s tím, že Willy ve svém domě uspořádal velkou párty a nyní musí uklidit veškerý nepořádek.

Obrázek 28: Jet Set Willy – tato místnost je zvláštní tím, že se postavička promění v létající prasátko (jedná se o jeden z odkazů na album Animals od Ping Floyd).

Obrázek 29: Jet Set Willy – Willyho dům je skutečně zvláštní.

7. Hry odvozené od Jet Set Willyho

Hra Jet Set Willy byla vydána především pro domácí osmibitové mikropočítače ZX Spectrum, ovšem později byla portována i na další v té době používané architektury domácích i osobních mikropočítačů. Jmenujme například BBC Micro, Acorn Electron, Commodore C64, Commodore 16, Dragon 32, Atari, MSX, Amstrad CPC atd. Nesmíme také zapomenout na různé úpravy této hry, v nichž autoři většinou změnili jak herní příběh, tak i design jednotlivých obrazovek. Tyto hry, resp. jejich větší část, lze poznat již podle názvu: Jet Set Basic, Jet Set Chile, Jet Set Willy: Mono, Jet Set Willy: Lord of the Rings (tedy, kam se na ty nápady chodí?) atd. Zajímavá je konverze na osobní mikropočítače Atari – originální konverze totiž nebyla po technické stránce příliš dobrá, přesněji řečeno hra neodpovídala svému originálu (žádné létající prasátko apod.). Na druhou stranu v ní byla použita téměř geniální hudba od Rona Hubbarda. V novém tisíciletí se ovšem i ataristé (konečně!) dočkali originálního Jet Set Willyho ve hře nazvané velmi jednoduše Jet Set Willy 2007.

Obrázek 30: Černobílá varianta Jet Set Willyho (Mono) – loading screen používá barvy.

Obrázek 31: Černobílá varianta Jet Set Willyho – úvodní obrazovka (zde jsou taktéž ještě použity barvy).

Obrázek 32: Černobílá varianta Jet Set Willyho.

Obrázek 33: Černobílá varianta Jet Set Willyho.

Obrázek 34: Oficiální port Jet Set Willyho pro počítače Atari vlastně ani pořádnou úvodní obrazovku neobsahuje.

Obrázek 35: Oficiální port Jet Set Willyho pro počítače Atari.

Obrázek 36: Oficiální port Jet Set Willyho pro počítače Atari, začátek hry v koupelně.

Obrázek 37: Oficiální port Jet Set Willyho pro počítače Atari.

Obrázek 38: Oficiální port Jet Set Willyho pro počítače Atari.

Obrázek 39: Oficiální port Jet Set Willyho pro počítače Atari.

Obrázek 40: Oficiální port Jet Set Willyho pro počítače Atari: tady se měl Willy proměnit v létající prasátko!

Obrázek 41: Oficiální port Jet Set Willyho pro počítače Atari.

Obrázek 42: Oficiální port Jet Set Willyho pro počítače Atari.

Obrázek 43: Oficiální port Jet Set Willyho pro počítače Atari.

Obrázek 44: Oficiální port Jet Set Willyho pro počítače Atari.

Obrázek 45: Nová konverze Jet Set Willyho pro mikropočítače Atari.

Obrázek 46: Nová konverze Jet Set Willyho pro mikropočítače Atari.

Obrázek 47: Nová konverze Jet Set Willyho pro mikropočítače Atari (opět zde máme létající prasátko!).

Obrázek 48: Nová konverze Jet Set Willyho pro mikropočítače Atari.

8. Mr. Robot and His Robot Factory

V páté kapitole byla popsána hra nazvaná Nuclear Nick, která byla v roce 1986 naprogramována Ronem Rosenem. Tento vývojář je však mj. i autorem starší hry s poměrně dlouhým názvem Mr. Robot and His Robot Factory. Tato hra vyšla již v roce 1983 a je ji možné považovat za jeden z prototypů klasických plošinovek. Úkolem hráče je projít všemi dlaždicemi, z nichž se skládá každá místnost. Po vysbírání „pilulek“ (power pills) ze všech dlaždic se postavička hráče přenese do další místnosti. Opět se v této hře můžeme setkat s různými protivníky, hra obsahuje i – v plošinovkách oblíbené – jezdící chodníky (pásy) a navíc se zde můžeme setkat s bombami a magnety. Původní varianta této hry obsahovala celkem 22 místností, ovšem díky tomu, že k Mr. Robot and His Robot Factory byl přiložen i editor úrovní (ve skutečnosti jeden z prvních veřejně dostupných editorů tohoto typu!), vzniklo mnoho dalších variant této oblíbené hry. Tvorba nové místnosti v editoru je ukázána na animaci dostupné na adrese http://www.c64-wiki.com/index.php/File:Mr._Robot_Construction_Kit.GIF.

Obrázek 49: Mr. Robot and His Robot Factor – úvodní obrazovka.

Obrázek 50: Mr. Robot and His Robot Factor.

Obrázek 51: Mr. Robot and His Robot Factor – první úroveň.

Obrázek 52: Mr. Robot and His Robot Factor – druhý úroveň.

Obrázek 53: Mr. Robot and His Robot Factor – třetí úroveň.

9. Chuckie Egg

Článek o klasických plošinovkách pocházejících z první poloviny osmdesátých let minulého století stylově ukončíme popisem jedné ze dvou či tří her, kterými vlastně celý tento herní žánr začíná. Jedná se o hru nazvanou Chuckie Egg, která vznikla již v roce 1983 nejprve pro domácí osmibitové mikropočítače ZX Spectrum a později byla portována i na další platformy (na většinu existujících osmibitových mikropočítačů). Herní princip Chuckie Egg je velmi jednoduchý. Hra se skládá z osmi místností, přičemž v každé místnosti má hráč za úkol posbírat všechna vajíčka a přitom se vyhýbat protivníkům (zpočátku slepicím, poté kačenám). Jako u většiny plošinovek, i zde se místnosti skládají z plošinek propojených žebříky a zajímavé je, že slepice (velké skoro jako samotný hráč!) dokážou po žebřících lézt také (naproti tomu u podobné hry Miner 2049er se protivníci pohybovali jen po plošinkách). Pro první plošinovky je typické, že byly vyvinuty mladými programátory a nejinak je tomu i v tomto případě, protože Chuckie Egg vytvořil ve svých šestnácti letech Nigel Alderton.