Hlavní navigace

PC ala Linux

3. 5. 2000
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

V mnoha začátečnických Internetových diskusních fórech se lidé často ptají na to, jaký počítač si mají koupit. Zpravidla se pak diskuse rozvine kolem procesorů, zda je lepší Intel, nebo AMD a o kolik je ten či onen rychlejší. Opačným extrémem je stav, kdy uživatelé kupují počítač "naslepo". Nechají se uspokojit hrubými parametry a nezajímá je jaké konkrétní součástky budou v počítači instalovány. Teprve za půl roku si vzpomenou, že by na počítač chtěli nainstalovat také Linux, ale ouha. Grafická karta funguje jenom v režimu VGA a modem nefunguje vůbec.

Přitom stačilo málo a mohli za podobné peníze mít bezproblémový počítač. Dnešní článek bude poněkud netradiční, neboť se v něm dozvíme, který parametr lze při nákupu počítače přehlédnou a na který naopak dávat pozor. To vše pochopitelně s ohledem na potřeby běžného Linuxového uživatele.

Už samotné klišé počítač == procesor by mělo padnout. Kdybych si dnes vybíral počítač pro svoji Linuxovou pracovní stanici, určitě bych se napřed zajímal o tisíc jiných věcí a až potom o typ a taktování procesoru. Mezi moderními procesory nejsou žádné rozdíly a pokud se rozhodnete utratit třeba 5 tis. Kč za procesor (nebo 35 tis. za celou sestavu), tak ať koupíte cokoliv neuděláte chybu. Procesory s frekvencí nad 200–300 MHz nevykazují v běžné nenáročné práci (surfování na Internetu, vytváření textů, atd.) žádné zřetelné rozdíly v rychlosti. Vyšší frekvenci poznáte až tehdy, když spustíte nějakou náročnější úlohu, typicky hru. Docela úsměvné jsou debaty o tom, zda je rychlejší AMD nebo Intel. Je úplně jedno, jestli zvolíte K6 nebo Celeron, případně PIII nebo Athlon. Linuxu je to fuk. Klidně si vyberte ten, jehož jméno je Vám sympatičtější. Zkušenější uživatelé ale stejně vezmou Intel, protože desky pro tyto procesory jsou obvykle více podporované a snáze se rozšiřují.

Když jsme tedy ušetřili za procesor, tak si alespoň vybereme kvalitní základní desku. Zapomeňte na různé zázraky, které ohromí tím jak mají všechno integrované, ale až po nákupu zjistíte, že grafická karta je příliš pomalá, zvuková karta zřetelně šumí, modem nefunguje v Linuxu a řadič disku nešlape rychleji než v nějakém tom starém PIO režimu. Kupte si úplně obyčejnou (=značkovou) základní desku, nejspíše s čipovou sadou Intel nebo VIA. Mezi osvědčené výrobce základních desek patří například výrobky Abit, Asus, MSI aj.

Operační paměť je pak mnohem důležitější parametr. X Windows jsou na 64MB výrazně rychlejší než s menší pamětí a ještě lépe běží se 128MB. Pokud si to můžete dovolit, kupte si 128 MB.

Nejmenší a nejlevnější pevné disky mají dnes kapacitu 4.3GB a popravdě řečeno ještě nějakou dobu budou pro většinu uživatelů dostatečně velké. Sám mám takový disk v jednom svém počítači a můžu vám prozradit, že se mi jej ještě nepodařilo zaplnit. Kompletní distribuce Redhatu obsadila asi 1GB, další 0.5GB zabírá software, který používám a není v distribuci. Zbylou kapacitu, asi 3 GB, mám rezervovaná pro data, která jednou za měsíc zazálohuji na CD-R a promažu. Já vím, možná Vám to připadá v době levných dvacetigigabaj­tových disků jako rouhání, ale já skutečně víc nepotřebuji. Jiní uživatelé ale můžou mít jiné požadavky, zejména pokud používají více operačních systémů, nebo pracují s větším objemem dat.

Mnohem zajímavější než velikost disku je pro mě spíše jeho rychlost. Teď nemám ani tak na mysli rychlost rozhraní (UDMA33 vs UDMA66 – to je nepodstatné), jako spíše rychlost otáček jeho ploten. Věřte mi, že nic nezrychlí počítač tolik jako výměna staršího pevného disku za nový – o generaci mladší. Pokud bych si tedy dnes vybíral pevný disk, vzal bych nejmenší dostupný (stejně bych nic menšího než 9GB nesehnal) s rychlostí otáček 7200/min. Pokud stavíte osobní počítač, tak zapomeňte na přídavné řadiče SCSI nebo UDMA66. Ušetříte si řadu problémů s instalací a také spoustu peněz za drahé řadiče, kabely a disky. Rozdíl ve výkonu zpravidla nepoznáte.

Grafické karty bývají buď příliš přeceňovány nebo naopak hodně podceňovány. Pokud chcete hrát hry, tak je dobré sáhnout po některé kartě od 3Dfx. Mezi uživateli Linuxu mají také dobré jméno karty s čipy od firem nVidia a Matrox. Na trhu grafických karet je dost široká nabídka. Jednotlivé modely karet jsou k mání s různou kapacitou grafické paměti a různým taktováním. Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že nemá smysl brát ty nejdražší modely, neboť výraznější rozdíl v jejich rychlosti poznáte pouze ve hrách a to navíc ještě ve vysokých rozlišeních a barevných hloubkách. Na příležitostné hraní bohatě postačuje i obyčejná Riva TNT s 16MB paměti, která je v Linuxu solidně podporována a výkonostně dostačuje i na moderní hry jako je třeba Quake III.
Na druhé straně je vhodné se zdaleka vyhnout všem integrovaným kartám, různým levným kartám S3 Trio, SiS, Trident, atd. Když už ne pro jejich výkon, tak určitě kvůli menší podpoře ze strany vývojářů a také kvůli typicky nízké kvalitě obrazu. Pokud chcete solidní grafickou kartu a hry jsou vám úplně ukradené, můžete zkusit některou starší kartu, např. Riva128. Objem grafické paměti je v takovém případě nepodstatný.

Příště se budeme věnovat vstupně/výstupním zařízením, modemům a síťovým kartám.

CS24_early

Doporučené odkazy:

http://www.pen­guin.cz/hardwa­re/
http://www.li­nux.cz/linuxdoc/HOW­TO/Hardware-HOWTO.html
http://www.li­nux3d.org/

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku