Prostředí E17 na starším počítači

Distribuce pro starší počítač

Jak jsem psal již dřív, v úvahu připadaly dvě distribuce: Debian Testing a Sabayon 6. Každá z nich má svoje výhody i nevýhody, a tak nebyl výběr jednoduchý. Na první pohled byl zřejmý někdy i dost velký rozdíl ve spotřebě systémových prostředků. Toto je ale hodně dáno tím, že Debian instaluje pouze základní systémové nástroje. Naproti tomu Sabayon (kromě speciálních edicí) instaluje větší množství aplikací a nástrojů. Na jednu stranu je to výhoda (např. zvuk funguje automaticky hned po instalaci a není třeba ho nijak instalovat a nastavovat), na druhou stranu to pak přináší logicky vyšší spotřebu systémových prostředků.

Další rozdíly vyplývají z předpokládaného použití počítače. Majitelé nebudou provádět žádnou velkou administraci, a to včetně aktualizací. Proto bude nutné aktualizace provádět nárazově po různě dlouhé době. Model aktualizací je u obou distribucí poměrně dost odlišný. Sám nemám žádné zkušenosti s tím, jak by se která distribuce chovala při pouze občasné aktualizaci. Tento aspekt mi proto k výběru moc nepomůže.

Pro Sabayon mluví hodně to, že ho používám na všech svých strojích už poměrně dlouhou dobu a jsem s ním aktuálně nejlépe obeznámený a sžitý. Naopak proti je použitý LXDM. Na první pohled by to neměl být problém, ale je třeba si uvědomit, že majitelé jsou uživatelé Windows. Nejsem si jistý, jak by se tvářili na nutnost zadávat pro přihlášení jméno i heslo ručně.

Nakonec jsem tohle rozhodnutí zatím nechal na pozdější dobu. Je totiž jasné, že to bude výběr spíš pro mne, jako pravděpodobného občasného administrátora. Majitelům to bude víceméně jedno. Co jim ale jedno nebude, bude způsob a systém ovládání.

Tři různá ovládání

Proto jsme se dohodli na následujícím postupu: na virtuálním stroji vytvořím tři varianty: prostředí E17 s vlastním systémem ovládání bez dalších doplňků v této oblasti. Fluxbox se spouštěčem Wbar a panelem Tint2. Poslední pak bude LXDE s vlastním LXPanelem bez dalších přídavků. Majitelé si vyberou jednu variantu, a ta se pak bude instalovat na fyzický stroj. Součástí výběru bude i volba mezi LXDM a GDM.

Podle výběru pak napíšu bližší informace o instalaci, nastavení a přizpůsobení systému, použitých aplikací a podobně. V rámci instalace vyberu definitivně i distribuci.

Samotný výběr byl prakticky dvoukolový. První kolo bylo jednoduché a rychlé – výběr Display Manageru. Závěr byl takový, že ani GDM ani LXDM nejsou problém. Navíc jsme se dohodli na tom, že není třeba používat a nastavovat více uživatelů. Proto byla provedena úprava souboru /etc/lxdm/lxdm­.conf a pro jediného uživatele bylo nastaveno automatické přihlášení.

V druhém kole se samozřejmě vybíral vhodný systém ze tří výše uvedených možností. K mému celkem slušnému překvapení byl vybrán systém na bázi E17. Co bylo dalším překvapením, bylo vyloučení LXDE skoro okamžitě. Žádné pádné argumenty pro to sice nejsou, ale tak to prostě dopadlo. Já jsem spíš posazoval Fluxbox, ale můj názor nebyl vyslyšen.

Tím pádem je možné se pustit do bližšího rozboru vybraného systému. Než se do toho dám naplno, musím se ještě vrátit k výběru distribuce. Pro majitele to není důležitá otázka, ale pro mě určitě ano. Hodně jsem proto zvažoval, co vybrat. Stálo proti sobě hodně různorodých argumentů a výběr nebyl úplně hladký. Nakonec převážila snaha o konsolidaci vlastních i spravovaných linuxových distribucí a já se rozhodl pro Sabayon.

Základní instalace

Za dvou možností instalace (denní build s prostředím E17 nebo CDX s Fluxboxem a instalace příslušného balíku) jsem zvolil tu druhou. Samotnou instalaci nebudu popisovat, je uvedeno v minulé sérii článků. Jenom je potřeba uvést, že instalační balíčky jsou vlastně dva. V aktuální verzi jsou to konkrétně tyto: enlightenment-1.0.6 a enlightenment-9999. První z uvedených obsahuje dřívější verzi D16, což není ta správná volba. Použit byl proto ten druhý, který obsahuje aktuální verzi prostředí. Pokud se instaluje terminálovou aplikací equo a zadá se příkaz equo install enlightenment, automaticky se instaluje ten správný balíček.

Vzhled čisté instalace prostředí je vidět na obrázku z minulého článku. Většina jistě uzná, že standardní vzhled není zrovna vzorem elegance…

Bude proto nutné udělat dva další základní kroky – nastavit vzhled prostředí a způsoby ovládání a nainstalovat požadovanou sadu aplikací.

Nastavujeme

Hlavní menu je možné vyvolat z panelu a nebo prostě levým klikem kdekoliv na ploše. Celé menu je vidět na obrázku. Jak je vidět, je zatím v angličtině. Na dalším obrázku je pak vidět nabídka v menu Settings → Settings Panel.

Jako první se provede změna jazyka prostředí. Jak ukazuje obrázek 14, je k dispozici pouze angličtina a čeština. Při změně na češtinu je třeba dbát na to, aby nastavení locales zůstalo na UTF-8. Pokud by se změnilo na ISO-8859–2, budou následně problémy se spuštěním některých aplikací, a to dost důležitých, jako je např. equo. Nastavení je vidět na dalším obrázku.

Lokalizovaná nabídka se objeví po aplikaci změn, zavření a opětovném otevření menu. Dalším nastavením je změna pozadí plochy.

Na dalších dvou obrázcích jsou vidět standardní možnosti ploch v systému. Je samozřejmě možné použít libovolný obrázek. Co je zajímavé a rozdílné na obou obrázcích, je změna fokusu oken. Ta se provede přesunem kurzoru na vybrané okno. Změnu doprovází optické efekty i bez zapnutého kompozitního správce. Způsoby animací lze také nastavit.

Všechny možnosti nemá cenu probírat, jsou poměrně dost zřejmé z obrázků a musím říci, že variabilita nastavení je i v základu velmi solidní. Uvedl bych pouze dvě věci. První z nich je změna počtu virtuálních ploch – viz obrázek.

Počet snižuji na jedinou, a to ze dvou důvodů. Prvním z nich je zvyk budoucích uživatelů užívat pouze jedné plochy. Navíc je nastavení takové, že stačí kurzorem myši zabloudit na libovolný vertikální okraj a okamžitě dojde k přesunu na jinou plochu. Já sice normálně plochy používám, ale tohle je dost nezvyklé a může to uživatele dost vyplašit. Kdo by měl zájem více ploch přesto používat, dá se jejich chování změnit a nastavit přechod mezi nimi.

Poslední věc, na kterou bych chtěl v rámci možnosti nastavení upozornit, je neúplná lokalizace. Platí to pro různé varianty a volby menu i jednotlivé dialogy. To byl jeden z důvodů, proč jsem toto prostředí ve výběru nedoporučoval. Pro zkušenějšího uživatele to ale samozřejmě zásadní problém nepředstavuje.

Panel je základ

Nyní zaměřím pozornost na panel, který je vlastně hlavním ovládacím nástrojem celého prostředí. Na předchozích obrázcích je vidět, že jeho standardní vzhled není příliš výrazný. To je možné poměrně jednoduše změnit.

Nastavení panelu je v menu Volby – Ovládací centrum – Rozšíření – Panely, nebo je možné ho vyvolat pravým klikem na panelu a výběrem Shelf bottom – Volby. Na obrázku je pak vidět běžný vzhled konfiguračních formulářů – název formuláře v horním rámečku a pod ním jednotlivé záložky přístupné pomocí šipek na okraji příslušného pruhu.

Výsledná úprava, která je na dalším obrázku, vznikla následovně: karta Pozice – vybrán levý spodní roh, karta Velikost – odškrtnutá volba Shrink a karta Styl = alternate, případně invisible.

Jak ukazují poslední dva obrázky, je součástí panelu několik ikon a oblastí. Obecně se všechny tyto součásti nazývají Gadgety. Konkrétně jsou standardně na panelu následující gadgety: Start, Pager, iBox, iBar, Backlight, Teplota, Cpufreq, Baterie, Hodiny a Mixer. Některé z nich zůstanou, některé se odstraní a jiné přidají. Než se k tomu dostanu, tak uvedu krátký popis uvedených gadgetů.

Start je jasný a obsahuje kompletní menu včetně dalších funkcí a voleb. Pager je jasný asi také a jedná se o přepínač virtuálních ploch. IBox zobrazuje přehled spuštěných a minimalizovaných aplikací. IBar je pak spouštěč aplikací. Backlight umožní nastavit podsvícení displeje, Teplota, CPUFreq, Baterie a Hodiny jsou jasné, a Mixer slouží pro nastavení hlasitosti a je z něj možné konfigurovat zvukový systém.

Z principu nasazení se většina uvedených gadgetů klidně může odstranit a zůstanou pouze následující: Start, iBox, iBar, Hodiny a Mixer. Analogové hodiny nejsou zrovna moc čitelné, takže se změní na digitální. Každý gadget má v menu (pravý klik) kromě jiného i Volby, kde je možné nastavit jeho vlastnosti. U Hodin je to vidět na obrázku.

Levý klik na Hodiny zobrazí kalendář, jak je vidět na dalším obrázku.

Start, iBox a Mixer zůstávají beze změny. Jediné, co zbývá nastavit, je spouštěč aplikací iBar. K přidání požadovaných aplikací je možné využít dva postupy. Prvním z nich je spuštění aplikace z menu a pravý klik na černou lištu okna nebo levý klik na ikonu aplikace vlevo nahoře. Na následujícím obrázku je vidět kompletní menu okna a v něm možnost přidat aplikaci do iBaru. 

Z tohoto obrázku to není úplně jasné, ale je možné využít i více iBarů. Druhou možností na přidání aplikací je využít vlastního menu gadgetu – Content. Možnosti výběru jsou vidět na obrázku.

Na dalším obrázku je vidět způsob změny pořadí jednotlivých aplikací v gadgetu.

Tímto by bylo asi možné ukončit nastavení panelu a znovu se trochu podrobněji věnovat hlavnímu menu a nabídce Start.

Hlavní menu

První položka – Aplikace – je jasná a není třeba se jí více věnovat.

Druhou položkou jsou Soubory a v nich čtyři možnosti – Domov, Plocha, oblíbené a Kořenový adresář. Ať se vybere jakákoliv z nich, objeví se vlastně správce souborů, jak ukazuje obrázek. Je sice jednoduchý, ale základní požadavky na aplikaci tohoto druhu plní bez problémů. To umožní žádný další správce souborů nepřidávat.

Další položkou je RunEverything. Jak již napovídá název, je možné jejím prostřednictvím spouštět aplikace. Ale nejenom to. Při prvním spuštění se zdánlivě nic neděje a okno vypadá tak, jak ukazuje obrázek.

Po druhé spuštění už vypadá vše úplně jinak – viz další obrázek.

Pak následuje položka Take Screenshot. Její funkce je jasná, možnosti jsou vidět na obrázku níže.

Další položkou je Plocha. Zde jsou tři následné volby – Virtuální (přepínání a nastavení virtuálních ploch), Panely (přepínání, přidání a mazání panelů) a Zobrazit/skrýt všechny okna.

Volba Okna má také tři možnosti – seznam otevřených i minimalizovaných oken, Vyčistit okna a Ztracená okna. Vyčištění oken znamená automatické uspořádání otevřených oken na obrazovce. Ztracená okna jsou seznamem oken, která byla ztracena kvůli problémům s geometrií, např. při změně rozlišení displeje. Využitelnost je samozřejmě velmi omezená.

Další položkou je Enlightenment. Zde jsou čtyři volby – O enlightenmentu, Téma (informace o zvoleném tématu), Restartovat (bez dotazu a velkého prodlení restartuje celé prostředí) a Pryč (spustí dotaz na vypnutí prostředí, což je prakticky srovnatelné s odhlášením uživatele a přepnutím do displej manageru).

Pod položkou Volby je hlavní konfigurační nástroj – Ovládací centrum a některé vybrané položky z něj.

Poslední položka je Systém a její funkce velmi dobře ukazuje další obrázek.

Možností nastavení a přizpůsobení je samozřejmě mnohem víc, ale nemá asi smysl zde popisovat úplně všechno. Další informace je možné najít na stránkách uvedených v předchozím přehledu. Poměrně podrobný popis prostředí a jeho možností v češtině, některá témata a další informace jsou třeba na www1.get-e.org/E17_User_Gu­ide/Czech/.

Kromě spíš technických možností nastavení a přizpůsobení systému je samozřejmě možné měnit i jeho vzhled. V E17 se při tom vychází ze základních principů jeho blokové stavby. Vše v prostředí je totiž postaveno na knihovnách EFL (Enlightenment Foundation Libraries). Vzhled a grafický design má na starost knihovna EDJE. S její pomocí je možné dost komplexně nastavit vzhled prostředí. Více je možné se dočíst přímo na stránkách E17.

Upravovat nebo programovat přímo EDJE by ale bylo určitě zdlouhavé a náročné, i když asi docela zajímavé. Proto je lepší využít možností, které jsou k dispozici na netu. Už jsem v minulém díle zmínil jeden zdroj témat. Z něj jsem jich několik chtěl vyzkoušet, ale bohužel ani u jednoho se import nezdařil. Proto jsem zkoušel zdroj jiný, a ten je třeba na E17-stuff.org.

Ani zde není vše bez problémů, ale některá témata je možné importovat. Výběr je velmi rozsáhlý, takže na následujících obrázcích je vidět ukázka z následujících témat: A-PCLinuxOS-2, A-Bodhi, Clearlooks a Blue-Paradise.

Jak je z obrázků zřejmé, může být změna poměrně zásadní a v tomto případě jsem provedl pouze import tématu bez dalších nastavení. Každý, kdo bude mít zájem, tak může experimentovat podle libosti. Ke změně tématu totiž není nutný administrátorský přístup.

Podobně je možné upravit vzhled i pomocí změny tématu ikon. Volba je v Ovládacím centru, záložka Vzhled. K možnosti výběru je samozřejmě nutné instalovat témata z distribučního repozitáře. Já v konkrétním případně používám téma Tango (balíček tango-icon-theme, popř. tango-icon-theme-extras).

Tímto bych dnešní článek ukončil. V tom následujícím se budu věnovat dalším možnostem nastavení vzhledu. Poslední kapitolou pak bude sestava programů a aplikací, které zajistí potřeby majitelů a moje občasné administrační zásahy.