Obsah
1. Šedesátiny převratného programovacího jazyka ALGOL-60
3. ALGOL-58 – jazyk inspirovaný Superplanem
6. Bloková struktura programů a lexikální rozsah platnosti
9. Příkaz skoku (goto a go to)
10. Volání hodnotou a volání jménem
11. Další vývoj ALGOLu: rozkol v komisi
14. Rozdíly mezi ALGOLem-60 a Algolem-W
16. Komu vděčíme za složené závorky a operátory ++ a –?
17. Vybrané vlastnosti programovacího jazyka „B“
18. Vznik programovacího jazyka „C“
1. Šedesátiny převratného programovacího jazyka ALGOL-60
„Here is a language so far ahead of its time that it was not only an improvement on its predecessors but also on nearly all its successors“
Sir Tony Hoare
V loňském roce jsme si na stránkách Roota připomněli trojici kulatých výročí v oblasti programovacích jazyků. Po dvojici článků o třicátých narozeninách Turbo Pascalu 5.5 a šedesátém výročí vzniku programovacího jazyka COBOL jsme si připomněli i sedmdesát let, které uběhly od vzniku nástroje, který dnes nazýváme assembler. Některá podobně významná (a možná i důležitější) výročí si postupně připomeneme i letos. Zapomenout nesmíme především na programovací jazyk ALGOL, jehož nejznámější varianta, která se jmenuje ALGOL-60, skutečně vznikla již v roce 1960 s malými doplňky o dva roky později. Dnes se s tímto programovacím jazykem prakticky nesetkáme, ovšem i přesto se jedná o jeden z nejvýznamnějších programovacích jazyků, jaké kdy byly vytvořeny.
Obrázek 1: Sálový počítač Burroughs B5000, který se primárně programoval právě v Algolu.
S koncepcemi, které byly do ALGOLu zařazeny, se setkáme nejen v jeho přímých následovnících (což je ve stručnosti Pascalská větev a céčková větev), ale například i v mnoha LISPovských jazycích. Ty sice tvoří samostatnou větev vývoje, ovšem z ALGOLu se do LISPovských jazyků dostal především koncept lexikální oblasti platnosti identifikátorů. A jen na okraj – právě na základě dvojice článků „Report on the Algorithmic Language ALGOL 60“ a „Revised Report on the Algorithmic Language Algol 60“ vznikla tradice, že se specifikace programovacího jazyka Scheme vydává v článcích pojmenovaných „RevisednReport on the Algorithmic LanguageScheme“ s postupně rostoucí číslovkou n.
Obrázek 2: V pozadí tohoto snímku můžeme vidět moduly, v nichž se nachází procesory, operační paměť (core memory) a taktéž vstupně-výstupní kanály počítače Burroughs B5500. V popředí je dvojice řádkových tiskáren a taktéž operátorská konzole.
2. ALGOL ve stručnosti
Jak jsme si již řekli v úvodním odstavci, je dnes ALGOL mrtvým jazykem, ovšem přesto jazykem s velkým vlivem na další vývoj IT. Jedná se o programovací jazyk, který původně vznikl za účelem snadno pochopitelného algoritmického popisu matematických (především numerických) úloh, výuku programování a vývoj překladačů (na rozdíl od C, který byl naopak zaměřen přísně prakticky). Z tohoto důvodu například původní návrh jazyka (IAL – International Algorithmic Language, později přejmenovaný na ALGOL 58) zpočátku neobsahoval žádné konstrukce pro vstup a výstup dat, ovšem se vznikem prvních reálných překladačů se množina konstrukcí jazyka postupně rozrůstala, takže ve standardu ALGOL 68 (poslední významný standard ALGOLu, který se popravdě příliš nepovedl – více o tom za chvíli), již jazyk obsahoval jak operace vstupu a výstupu, tak i podporu pro nenumerické úlohy aj. V programovacím jazyce ALGOL byly prakticky poprvé použity konstrukce umožňující strukturované programování – týká se to především programových smyček bez návěští, podmíněných příkazů, blokové struktury programu a též výše zmíněný koncept lexikálního rozsahu (viditelnosti) proměnných (tuto vlastnost z ALGOLu převzal i programovací jazyk Scheme, který je v v mnoha jiných ohledech založený na LISPu).
Obrázek 3: Jedna z populárních dobových učebnic ALGOLU 68.
ALGOL se využíval jak pro zápis programů v učebnicích a vědeckých článcích, tak i v každodenní programátorské praxi. V tištěné literatuře se používal poněkud jiný způsob zápisu, protože bylo možné použít typografické zvýraznění jednotlivých prvků jazyka i sadu znaků velké a malé abecedy, zatímco některé mainframy používaly pouze znaky velké abecedy (ve skutečnosti existují minimálně tři způsoby zápisu, podrobněji se jimi budeme věnovat v navazujících kapitolách). Jednou ze zajímavostí je, že se tento jazyk (resp. jeden z jeho dialektů) používal i v SSSR, mj. také v projektu raketoplánu Buran. Tato verze jazyka byla dokonce v SSSR standardizována jako GOST 10859. Existuje i čínská verze tohoto jazyka, ve které se namísto znaků z tabulek ASCII či EBDIC používají národní znaky.
Programovacím jazykem ALGOL se inspirovali tvůrci mnoha dalších programovacích jazyků. Jedná se například o jazyky Simula, Pascal (i další jazyky navržené N. Wirthem) a v neposlední řadě též trojice na sebe navazujících jazyků BCPL, B a C. Na syntaxi céčka jsou postaveny další jazyky, zejména C++, Java a dokonce dynamicky typovaný JavaScript. Těmto jazykům se proto také někdy říká „algolské“ (Algol-like) nebo též jazyky patřící do algolské větve.
Na následujícím výpisu krátkého programu (jedná se o známý Bresenhamův algoritmus rasterizace úsečky) si povšimněte, že je celý program snadno pochopitelný i v případě, že jazyk ALGOL neznáte. Mnoho konstrukcí ALGOLu totiž skutečně „zdomácnělo“ i v dalších programovacích jazycích. Poznámka: zde je použitý dialekt ALGOL 68, při použití ALGOLu 60 by se například programové smyčky zapisovaly odlišným způsobem.
PRAGMAT READ "Basic_bitmap_storage.a68" PRAGMAT;
line OF class image := (REF IMAGE picture, POINT start, stop, PIXEL color)VOID:
BEGIN
REAL dx = ABS (x OF stop - x OF start),
dy = ABS (y OF stop - y OF start);
REAL err;
POINT here := start,
step := (1, 1);
IF x OF start > x OF stop THEN
x OF step := -1
FI;
IF y OF start > y OF stop THEN
y OF step := -1
FI;
IF dx > dy THEN
err := dx / 2;
WHILE x OF here /= x OF stop DO
picture[x OF here, y OF here] := color;
err -:= dy;
IF err < 0 THEN
y OF here +:= y OF step;
err +:= dx
FI;
x OF here +:= x OF step
OD
ELSE
err := dy / 2;
WHILE y OF here /= y OF stop DO
picture[x OF here, y OF here] := color;
err -:= dx;
IF err < 0 THEN
x OF here +:= x OF step;
err +:= dy
FI;
y OF here +:= y OF step
OD
FI;
picture[x OF here, y OF here] := color # ensure dots to be drawn #
END # line #;
3. ALGOL-58 – jazyk inspirovaný Superplanem
„ALGOL is probably the most influential language you’ve never heard of.“
Práce na vývoji programovacího jazyka, který později dostal název ALGOL, začala již na konci padesátých let minulého století. Tehdy se na konferenci v Curychu sešla skupina význačných osobností z oblasti IT, aby navrhli programovací jazyk vhodný primárně pro popis algoritmů. Mezi účastníky konference a současně i autory první varianty ALGOLu patřili Friedrich L. Bauer, Hermann Bottenbruch, Heinz Rutishauser, Klaus Samelson, John Backus, Charles Katz, Alan Perlis, Joseph Henry Wegstein (povšimněte si, že se tehdy o vývoji IT rozhodovalo jak v USA, tak i v Evropě).
Z těchto osobností je důležité zmínit především Heinze Rutishausera, který v letech 1949 až 1951 vyvinul vyšší programovací jazyk pojmenovaný Superplan. V tomto programovacím jazyku se mj. používalo klíčové slovo Für pro počítanou programovou smyčku. A poangličtěná varianta tohoto klíčového slova (tedy for) se dostala jak do ALGOLu, tak i do prakticky všech moderních programovacích jazyků (původní FORTRAN měl smyčku realizovanou slovem do, LISP byl založen na rekurzi a tedy smyčky původně nepodporoval).
Mezi další osobnost, která stála za vznikem ALGOLu, zmiňme Johna Backuse, který se předtím podílel mj. i na vývoji FORTRANu. John Backus přišel se zajímavou myšlenkou – pro popis syntaxe ALGOLu navrhl formalizovaný způsob zápisu, jenž je dnes známý pod jménem Backusova-Naurova forma neboli BNF. Oproti pouhému textovému popisu se jedná o velké vylepšení, které pomáhá jak vývojářům překladače, tak i samotným programátorům, neboť jim usnadňuje nalezení chyb.
Dnes se BNF popř. rozšířená varianta EBNF stále používá. Nalezneme ji například ve specifikaci programovacího jazyka Go, Pascalu nebo programovacího jazyka Lua.
Výše zmíněná komise původně pracovala na návrhu jazyka se jménem IAL neboli International Algebraic Language. Později se ovšem (velmi rozumně) shodli na tom, že se jedná o těžko vyslovitelný název, který je navíc poněkud nabubřelý. Namísto IAL byl tedy zvolen hezčí, vyslovitelný a snadno zapamatovatelný název ALGOL neboli ALGOrithmic Language, i když někomu může připadat mírně hrozivý (hvězda Algol – hlava démona – totiž nemá v některých kulturách dobrou pověst).
4. ALGOL-60
„The meetings were exhausting, interminable, and exhilarating. One became aggravated when one's good ideas were discarded along with the bad ones of others. Nevertheless, diligence persisted during the entire period. The chemistry of the 13 was excellent.“
Samotný ALGOL-58 původně nebyl ani implementovaný [*], i když vývoj překladače byl zahájen minimálně ve firmě IBM. Jinak tomu ovšem bylo v případě ALGOLu-60, jehož návrh – jak již zajisté tušíte – vznikl právě v roce 1960. Opět se sešla komise, která se skládala jak z původních členů výboru z roku 1958, tak i z několika členů nových: J. W. Backus, F. L. Bauer, J. Green, H. Rutishauser, C. Katz, K. Samelson, J. McCarthy, B. Vauquois, A. J. Perlis, J. H. Wegstein A. van Wijngaarden M. Woodger. Výsledkem byl článek „Report on the Algorithmic Language ALGOL 60“, v němž je popsána jak syntaxe (BNF), tak i sémantika nového programovacího jazyka.
Obrázek 4: Vývoj programovacích jazyků, jejichž prapředkem je ALGOL-58.
5. Tři tváře ALGOLu
ALGOL je poněkud zvláštní a mnohdy i matoucí tím, že jeho syntax existuje ve třech rozdílných variantách, které se nazývají reference syntax, publication syntax a implementation syntax. Referenční syntax je použita především v oficiálním „Reportu“ (viz též předchozí kapitoly), publikační syntax je použita v článcích, při ukázce algoritmů na tabuli (slajdech) atd. A implementační syntax se liší podle použitého počítače a jeho schopností (znaková sada atd.). Kvůli této trojí syntaxi se zápis algoritmů v článcích a knihách mnohdy dosti podstatným způsobem odlišuje od zápisu pro konkrétní počítač. Navíc to umožňuje měnit (v článcích i konkrétní implementaci) klíčová slova a nahrazovat je za národní varianty, používat desetinnou čárku namísto desetinné tečky atd.
Příkladem mohou být aritmetické operátory, které v tištěné podobě mají tvar:
↑ (mocnina) ×, / (real), ÷ (integer) +, -
V konkrétní implementaci (zde na počítačích IBM) se však zápis mění:
** (mocnina) *, / (real), / (integer) +, -
Podobně je rozdíl mezi tiskovou podobou relačních operátorů:
<, ≤, =, ≥, >, ≠
které nelze v mnoha znakových sadách zapsat.
Nejzajímavější jsou rozdíly v logických operátorech:
¬ (not) ∧ (and) ∨ (or) ⊃ (implication) ≡ (equivalence)
Mj. i kvůli nutnosti zápisu operátorů and a or byl do ASCII tabulky přidán symbol \, takže bylo možné psát:
/\ (and) \/ (or)
Tím se dostáváme k tomu, proč vlastně existovalo několik způsobů zápisu. Problém spočívá v tom, že v roce 1960 vlastně neexistoval uznávaný standard v oblasti znakové sady, protože například EBCDIC měla několik variant atd. Samotná práce na unifikované znakové sadě, kterou dnes známe pod jménem ASCII, začala právě v roce 1960, první verze byla publikována v roce 1963 a poslední revize vyšla v roce 1967. Není tedy divu, že tvůrci ALGOLu měli poměrně volné ruce (a mohli docela dobře předpokládat, že se do normy později dostanou minimálně všechny relační operátory a nikoli jenom tři z nich – ostatně způsob zápisu ≠ existuje v různých programovacích jazycích minimálně v sedmi variantách).
>>> 2**3**2 512 >>> 2**(3**2) 512 >>> (2**3)**2 64
Zatímco v ALGOLu zápis 2↑x↑y znamená (2x)y.
6. Bloková struktura programů a lexikální rozsah platnosti
ALGOL byl prvním rozšířeným programovacím jazykem, který striktně zavedl blokovou strukturu programů, tedy konstrukci, kterou používáme dodnes. Bloky byly určeny klíčovými slovy begin a end a mohly být vnořené:
begin
comment block in main block;
begin
real x;
x := 1.234;
outreal(1,x); outstring (1,"\n")
end
end
Někdy se setkáme s odlišným odsazením, v němž se blok začíná zapisovat přímo za slovo begin (odpadají tak hádky, o kolik mezer odsazovat):
begin
comment block in main block;
begin real x;
x := 1.234;
outreal(1,x); outstring (1,"\n")
end
end
S bloky souvisí i rozsah platnosti proměnných, který je stanoven lexikálně (v čase překladu) a nikoli dynamicky (v době běhu). V následujícím bloku kódu existují dvě proměnné x, každá s odlišnou viditelností:
begin integer x;
x := 1;
begin outinteger(1,x);
end;
begin integer x;
x := 2;
outinteger(1,x);
end;
outinteger(1,x);
end
7. Podmínky
Do ALGOLu byly zařazeny příkazy pro zápis podmínek, které jsou založeny na vyhodnocení pravdivostního výrazu, který určuje, do jaké větve („then“ nebo „else“) se řízení programu přesune. Pravděpodobně si říkáte, že se nejedná o velký objev, ovšem například ve FORTRANu se v té době používal takzvaný „aritmetický IF“ s několika nepříjemnými vlastnostmi (zejména se to týkalo určení hodnoty, která už je nulová), nehledě na to, že IF pokračoval skokem. IF založený na pravdivostní hodnotě byl zařazen až do FORTRANu IV, který vyšel až v roce 1961, tedy po ALGOLu.
Zápis podmínky s větvemi then i else vypadá takto:
begin integer n;
ininteger(0,n);
if n < 0 then outstring(1,"negative")
else outstring(1, "0 or positive");
outstring(1,"\n")
end
Podmínky je možné zanořovat a vytvářet ve větvích nové bloky, což je také novinka:
begin integer n, m;
ininteger(0,n);
if n < 0 then
begin
if n>= -2 then m := -n else m := -2
end
else m := 0;
outinteger(1, m); outstring(1,"\n")
end
A konečně – samotný zápis podmínky lze použít ve výrazu, což je kupodivu konstrukce, která se do mnoha dalších jazyků inspirovaných ALGOLem nedostala (objevuje se až později ve tvaru ternárního operátoru):
begin integer n, m;
ininteger(0,n);
m := if n < 0 then -n else n;
outinteger(1, m);
end
8. Programové smyčky
„ALGOL is not a language you need to learn to get a job or to be a successful developer. However, it was hugely influential on both the practice and theory of computer programming.“
Pro zápis programových smyček se používalo klíčové slovo for (odvozené od staršího Für), které bylo doplněno o step, while/until a do. Použití je snadné (v mnoha jazycích je ovšem until nahrazeno za to):
begin integer n, m, i, s;
real sum;
ininteger(0,n);
for i:=1 step 1 until n do
begin
sum := sum + i
end
outinteger(1, s);
end
V dále zmíněném ALGOLu-W by zápis vypadal takto:
begin
integer i;
i := 1024;
while i > 0 do
begin
write( i );
i := i div 2
end
end.
Pro implementaci nekonečné smyčky je možné použít malého triku – zde se hodnoty 2 nikdy nedosáhne, protože je použit krok 0:
begin integer i;
for i:=1 step 0 until 2 do
outtext("***")
end
V dále zmíněném ALGOLu-W by zápis vypadal takto:
begin
for i := 1 step 0 until 2 do write( "***" )
end.
Smyčky je možné vnořovat:
procedure Absmax(a) Size:(n, m) Result:(y) Subscripts:(i, k);
value n, m; array a; integer n, m, i, k; real y;
begin integer p, q;
y := 0; i := k := 1;
for p := 1 step 1 until n do
for q := 1 step 1 until m do
if abs(a[p, q]) > y then
begin y := abs(a[p, q]);
i := p; k := q
end
end Absmax
9. Příkaz skoku
V ALGOLu se používal i příkaz skoku, především pro implementaci složitějších programových smyček. Pro tento účel se používalo klíčové slovo goto, někdy též dvousloví go to:
begin
integer n;
n := 0;
start:;
if n = 20 then goto finish
else
begin n := n + 1;
outinteger(1, n);
goto start
end;
finish:;
outstring(1,"\n")
end
Na cíle skoků (návěští neboli label) však byla kladena stejná pravidla, jako na lokální proměnné. Jinými slovy – návěští byla viditelná jen v rámci svého bloku. To automaticky znamenalo, že nebylo možné skočit dovnitř bloku, ovšem naopak bylo možné z bloku vyskočit. Toto jednoduše pochopitelné pravidlo (které se nijak nevymyká lexikální viditelnosti proměnných) se kupodivu do některých dalších po-algolských jazyků nedostalo.
Příkladem je jazyk C, v němž je následující program přeložitelný i spustitelný:
#include <stdio.h>
void main(void)
{
goto inside;
{
int i;
for (i=0; i!=10; i++) {
puts("*");
inside:
puts("inside");
}
}
}
Nebo Turbo Pascal, jehož koncepce bloků je převzata z ALGOLu:
program goto_test;
label
inside;
var
i:integer;
begin
goto inside;
for i := 1 to 10 do
begin
writeln(i);
inside:
writeln('inside');
end;
readln;
end.
Ovšem neplatí to pro Go:
package main
import "fmt"
func main() {
var i int
goto inside
for i = 0; i != 10; i++ {
fmt.Println("*")
inside:
fmt.Println("inside")
}
}
Výsledek pokusu o překlad:
./goto.go:7:7: goto inside jumps into block starting at ./t.go:8:25
Obrázek 5: Skoky v Turbo Pascalu 7.0.
10. Volání hodnotou a volání jménem
Pravděpodobně nejproblematičtějším rysem ALGOLu (minimálně pro tvůrce překladačů) byl způsob volání funkcí a procedur (kde procedura je funkce, která nevrací hodnotu). V ALGOLu existují dva způsoby předávání parametrů funkcím a procedurám. První způsob se jmenuje předávání jménem (call-by-name nebo možná přesněji pass-by-name) a druhý předávání hodnotou (call-by-value, pass-by-value) neboli přiřazením. Nejdříve si ukažme druhý způsob, protože ten se z ALGOLu (a LISPu) rozšířil i do většiny dalších programovacích jazyků. Ještě před zavoláním funkce/procedury jsou parametry vyhodnoceny a je předána jejich výsledná hodnota, což známe i z dalších programovacích jazyků. Předání jménem je složitější – celý parametr (což může být složitý výraz) je do volané funkce předán tak, jak je zapsán a v těle funkce je jméno parametru tímto výrazem nahrazeno, jakoby se jednalo o expanzi makra (což je právě pro překladač složité). O tom, jak se parametry předávají, může programátor rozhodnout použitím klauzule value.
Podívejme se na příklad:
procedure sum(suc, alfa, i, a, b);
value a, b;
real alfa, suc;
integer i, a, b;
begin suc := 0;
for i := a step 1 until b do
suc := suc + alfa;
end
Této proceduře se předává pět parametrů, přičemž parametry a a b jsou předány hodnotou (jako v běžných jazycích) a zbylé parametry jménem neboli „textovou expanzí“. Pokud tuto proceduru zavoláme stylem:
sum(result, u+v/2, counter, 10*x, 10*y+5)
bude se procedura vykonávat zhruba tak, jakoby se jednalo o tento kód zapsaný přímo do místa volání:
a := 10*x;
b := 10*y+5;
begin result := 0;
for counter := a step 1 until b do
result := result + u+v/2
end
V později vytvořených algolských jazycích bylo volání jménem nahrazeno za volání odkazem (což je případ Pascalu), popř. bylo zavedeno pouze volání hodnotou, ovšem s tím, že lze získat ukazatel na libovolnou proměnnou (C, Go).
11. Další vývoj ALGOLu: rozkol v komisi
ALGOL-60 se stal poměrně populární a dobře doplňoval ostatní dva dobové mainstreamové jazyky – FORTRAN a LISP. Po vydání „Reportu“ o ALGOLu-60 vznikla pracovní skupina, která měla za úkol navrhnout další verzi ALGOLu. V roce 1966 se komise rozhodovala mezi trojicí návrhů. Jeden z návrhů podal Niklaus Wirth, další byl podán Van Wijngaarden, o němž jsme se již zmínili v souvislosti s originálním ALGOLem. Zatímco Wirthův návrh směřoval spíše ke zjednodušení jazyka, byl Van Wijngaardenův návrh mnohem komplexnější a představoval vlastně zcela nový jazyk. A právě tento návrh byl přijat jako základ pro jazyk později pojmenovaný C++^H^H^H ALGOL 68.
Toto rozhodnutí nebylo přijato všemi členy komise s nadšením (diplomaticky řečeno). Hlavními kritiky byl jak Wirth, tak i (a to možná především) C.A.R. Hoare. Tito dva členové komisi opustili a mezi řádky můžeme číst, že se nejednalo o přátelské rozloučení. Wirth poté pokračoval ve vývoji vlastního jazyka, který vešel ve známost pod jménem ALGOL-W (paradoxní je, že i Van Wijngaarden mohl vytvořit jazyk se stejným jménem).
Obrázek 6: Snímek z videa vývoje popularity programovacích jazyků.
12. ALGOL-68
„The complexity of Algol 68, intrinsic to it, has contributed to the fact that the language was nested primarily in the academic and university environment and did not find a large support in the industry. There was a danger that Algol 68 could have become an object of purely mathematical investigations with all closeness proper to them.“
Jak již bylo naznačeno v předchozím textu, vedl návrh ideového pokračovatele ALGOLu-60 ke vzniku jazyka, který byl pojmenován ALGOL-68. Jednalo se o jazyk velmi komplikovaný, což brzdilo jeho zavedení do praxe – týkalo se to jak výrobců překladačů, tak i potenciálních uživatelů. Ostatně samotný popis tohoto jazyka měl několik set stránek psaných dosti těžkopádným stylem; porovnejte například s popisem jazyka Lua, který se vejde na dvě stránky nebo s cheatsheetem k jazyku Go, který má stran šest (i když nejde o tak rigorózní popis, jako u ALGOLu-68, prakticky všem programátorům postačí). Pro popis jazyka byla zavedena nová notace (W-Grammar podle jejího autora Adriaana van Wijngaardena, s nímž jsme se již setkali), v níž se nepopisovaly pouze sekvence klíčových slov a dalších identifikátorů (BNF, EBNF), ale i datový typ platný v daném kontextu. Samotný ALGOL-68 sice byl implementovaný, a to vícekrát, ovšem stále se u něj opakovalo tvrzení „no implementations and no users“.
Nutno poznamenat, že se v ALGOLu-68 objevilo mnoho konceptů, které byly až později přidány do dalších jazyků. Příkladem může být operátor PLUSAB neboli ‘PLUS And Becomes, který odpovídá céčkovskému += (a podobně i další aritmetické operátory). Najdeme zde i koncept, kdy se začátek nějaké konstrukce ukončuje stejným klíčovým slovem, ovšem napsaným pozpátku (viz též adopce tohoto způsobu v BASHi):
IF bool THEN some_expression ELSE other_expression FI CASE intvalue IN expr1, expr2, …, exprN OUT another expr ESAC
Příklad použití:
days in month :=
CASE month OF date IN
31,
IF is leap year( year OF date ) THEN 29 ELSE 28
FI,
31, 30, 31, 30, 31, 31, 30, 31, 30, 31
ESAC
V ALGOLu-68 se taktéž v některých implementacích setkáme s takzvaným stroppingem. Jedná se o techniku použitou v některých (většinou postarších) programovacích jazycích pro přesnější určení klíčových slov, operátorů či jiných identifikátorů. Příkladem stroppingu mohou být některé původní operátory ve FORTRANu zapisované stylem .eq., .ne. atd. (stropping je tvořen oněmi tečkami). V ALGOLu se někdy používal zápis bez stroppingu, typicky při tvorbě článků:
¢ underline or bold typeface ¢ mode xint = int; xint sum sq:=0; for i while sum sq≠70×70 do sum sq+:=i↑2 od
Překladače ovšem mnohdy vyžadovaly označení klíčových slov, což je dosti nepřehledný způsob, který navíc může vést k mnoha chybám:
'pr' quote 'pr' 'mode' 'xint' = 'int'; 'xint' sum sq:=0; 'for' i 'while' sum sq≠70×70 'do' sum sq+:=i↑2 'od'
ALGOL-68 sice nebyl z globálního pohledu příliš úspěšný (zvláště když si uvědomíme, kam mezitím dospěl Pascal a především C), ovšem i přesto se používal. Příkladem mohou být systémy vytvářené v SSSR, kde byl ALGOL (Алгол využitý například i na prozatím nezmíněných počítačích Elbrus a Odra), popř. jeho varianta pojmenovaná Алгэк, která byla jakýmsi hybridem mezi COBOLem a originálním ALGOLem. Ve variantě ALGOLu-68 byly programovány i některé subsystémy raketoplánu Buran.
13. Algol-W
„In my opinion, Algol W is a much better teaching language than Pascal or pretty much any of the languages which have followed it.“
Paralelně a nezávisle na vývoji ALGOLu-68 pokračoval Wirth v návrhu jazyka nazvaného ALGOL-W (též psáno Algol-W). Tento jazyk se již některými svými vlastnostmi přibližoval (tehdy pochopitelně neexistujícímu) Pascalu, i když prozatím chyběla nejzásadnější vlastnost Pascalu – jeho typový systém. Jazyk dodržoval blokový zápis programů, nabízel více základních datových typů, novou konstrukci programové smyčky a několik dalších vylepšení. Syntaxe jazyka byla, jak se stalo u „pascalské“ větve zvykem, popsána pomocí BNF.
Mezi rezervovaná klíčová slova patřila:
ABS ALGOL AND ARRAY ASSERT BEGIN BITS CASE COMMENT COMPLEX DIV DO ELSE END FALSE FOR FORTRAN GO TO GOTO IF INTEGER IS LOGICAL LONG NULL OF OR PROCEDURE REAL RECORD REFERENCE REM RESULT SHL SHORT SHR STEP STRING THEN TRUE UNTIL VALUE WHILE
Příklad procedury naprogramované v Algolu-W:
procedure PQ_Sink(integer value k);
begin
logical Done;
Done := false;
while 2*K <= PQ_Size and not Done do
begin
integer J;
J := 2 * K;
if J < PQ_Size and PQ_Greater(J, J+1)
then
J := J + 1;
if PQ_Greater(K, J)
then begin
PQ_Exchange(K, J);
K := J;
end
else begin
Done := true;
end;
end
end;
14. Rozdíly mezi ALGOLem-60 a Algolem-W
Mezi původním ALGOLem-60 a Wirthovým Algolem-W nalezneme několik rozdílů, zjednodušení a současně i rozšíření. Zajímavé je, že některé změny byly později samotným Wirthem navrhnuty v jeho dalším jazyku – přelomovém Pascalu:
- Algol-W používal datový typ logical a nikoli boolean. V Pascalu jsme se vrátili k ALGOLu.
- Indexy polí se zapisovaly do kulatých závorek. Jak ALGOL-60, tak i Pascal používají hranaté závorky.
- Pro celočíselné dělení se používá operátor div a nikoli %.
- Typy parametrů předávaných do procedur jsou zapisovány přímo uvnitř závorek za jménem procedury (jako v Pascalu, ANSI C, Javě, Go atd. atd.).
- Byly definovány nové datové typy long real, complex, long complex, bits a řetězce o délce maximálně 255 znaků (s tím později bojoval i Pascal).
- Podpora záznamů (struktur) a referencí na ně (prakticky nutnost pro rozsáhlejší projekty). Koncept záznamů byl zachován i v Pascalu.
- Komentáře zapisované do % … % namísto použití comment … end.
- Nový typ programové smyčky while() do, kterou taktéž známe z Pascalu.
- Smyčka for nutně nevyžadovala použití klauzule step
- Nově byly definované procedury pro vstup a výstup.
15. Od Algolu-W k Pascalu
Od Algolu-W vedla již poměrně krátká cesta k programovacímu jazyku Pascal, jehož první verze vznikla v roce 1970, což mimochodem představuje další kulaté výročí. Tím se však budeme zabývat až v navazujícím článku.
Obrázek 7: Hlavní menu vývojového prostředí Turbo Pascalu 1.0. Z tohoto menu se vyvolávaly jednotlivé moduly integrovaného vývojového prostředí. Teprve později došlo k úplnému sjednocení jednotlivých částí a hlavní obrazovkou se stal samotný programátorský editor se stavovým řádkem a hlavním menu.
16. Komu vděčíme za složené závorky a operátory ++ a –?
Zdánlivě nezávisle na ALGOLu a jím inspirovaných programovacích jazyků se v Bellových laboratořích začal vyvíjet nový typ operačního systému, který se později proslavil pod jménem UNIX. Kromě samotného jádra UNIXu byl pro tento operační systém vyvinut i jednoduchý textový editor, assembler, interpret příkazů (předchůdce dnešních shellů) a několik základních utilit, odpovídajících dnešním programům rm, ls, cp či cat.
Obrázek 8: Počítač PDP-7.
Ken Thompson a jeho kolega Dennis Ritchie, kteří se na UNIXu podíleli, se oprávněně domnívali, že nově vytvořený operační systém vyžaduje také nový systémově orientovaný programovací jazyk, tj. jazyk, ve kterém by bylo možné psát systémové programy a popř. i uživatelské aplikace (ovšem s prioritou na vývoj samotného operačního systému). Nejprve se sice uvažovalo o využití překladače Fortranu, ovšem tato myšlenka byla vzhledem k mnoha omezeným hardwarovým možnostem mikropočítače PDP-7 následně opuštěna. Namísto toho Ken Thompson vytvořil nový programovací jazyk nazvaný jednoduše B. Tento jazyk byl založen na existujícím jazyku BCPL (Basic Combined Programming Language), jenž byl vytvořen Martinem Richardsem již v roce 1966 a jehož „dědečkem“ byl právě ALGOL. Vzhledem k tomu, že jazyk BCPL byl z hlediska konstrukce překladače poměrně složitý (což je poněkud paradoxní, neboť se jednalo o zjednodušený jazyk CPL ze začátku šedesátých let), nebylo možné, aby se jeho překladač na mikropočítači PDP-7 spouštěl z operačního systému, protože jen pro samotný překlad zdrojových kódů bylo zapotřebí cca 16 kB operační paměti.
Obrázek 9: Známá fotografie Kena Thompsona a Dennise Ritchieho sedících před PDP.
17. Vybrané vlastnosti programovacího jazyka „B“
Z tohoto důvodu Ken Thompson z původního jazyka BCPL odstranil některé vlastnosti, které nepovažoval za podstatné (například složitější typy programových smyček) a naopak změnil jeho základní syntaxi takovým způsobem, aby se zápis programů mohl co nejvíce zkrátit. Právě z této snahy například pochází i způsob zápisu operátorů s využitím speciálních znaků a nikoli klíčových slov (včetně zcela nových operátorů ++ a –), což je zvyk používaný doposud – viz například současné programovací jazyky, jakými jsou C, C++, Java, JavaScript či programovací jazyky Go a Rust. Taktéž se v jazyku B objevuje použití středníků pro ukončení příkazů (ovšem s jiným sémantickým významem, než v ALGOLu či Pascalu).
Thompson navíc při programování překladače použil techniku využívanou dodnes – překladač programovacího jazyka B byl napsán v přímo v samotném jazyku B, což sice na samotném začátku vyžaduje takzvaný bootstrap (například první interpretr napsaný v assembleru), ale ve výsledku tato metoda vedla jak ke zrychlení vývoje, tak i ke kvalitnějšímu návrhu jazyka (z tohoto hlediska není nic lepšího, než když je programátor nucen používat své vlastní produkty :-). Při pohledu do referenční příručky jazyka B, popř. na ukázku programového kódu je vidět nápadná shoda s programovacím jazykem C, o kterém se zmíníme později (v podstatě zde chybí datové typy a struktury):
/* The following program will calculate the constant e-2 to about
4000 decimal digits, and print it 50 characters to the line in
groups of 5 characters. The method is simple output conversion
of the expansion
1/2! + 1/3! + ... = .111....
where the bases of the digits are 2, 3, 4, . . . */
main() {
extrn putchar, n, v;
auto i, c, col, a;
i = col = 0;
while(i<n)
v[i++] = 1;
while(col<2*n) {
a = n+1 ;
c = i = 0;
while (i<n) {
c =+ v[i] *10;
v[i++] = c%a;
c =/ a--;
}
putchar(c+'0');
if(!(++col%5))
putchar(col%50?' ': '*n');
}
putchar('*n*n');
}
v[2000];
n 2000;
Na programovacím jazyku B bylo zvláštní především to, že podporoval pouze jeden datový typ – slovo (word) – jehož bitová šířka se měnila podle toho, pro jaký procesor byly programy překládány. I adresy v paměti byly reprezentovány pomocí slov (přesněji jako indexy do pole, neboť paměť byla v B považována za jedno velké lineární pole), což se později ukázalo být problematické, protože na mnoha platformách mají adresy jinou bitovou šířku než slova zpracovávaná procesorem a i aritmetické a relační operace s adresami jsou mnohdy „zvláštní“. Nicméně pro účely systémového programování na počítači PDP-7 programovací jazyk B vyhovoval a jeho překladače byly později naprogramovány i pro některé další minipočítače, například dále popsaný PDP-11.
Druhá zvláštnost spočívá v tom, že překladač jazyka B na PDP-7 i na PDP-11 překládal program nikoli přímo do strojového kódu, ale do bajtkódu, který musel být následně interpretován. Jednalo se ve své podstatě o stejnou technologii, jaká je použita například u P-kódu (Pascal) či u interpretrů Javovského bajtkódu (dnes se již čisté interpretry tohoto bajtkódu v reálných JRE nepoužívají).
18. Vznik programovacího jazyka „C“
Některé vlastnosti výše zmíněného programovacího jazyka B implementovaného na počítačích PDP-7 a později i na PDP-11 však nebyly příliš vhodné pro systémové programování, například z toho důvodu, že PDP-11, na rozdíl od PDP-7, zpracovával data různých bitových šířek, včetně bajtů (ASCII znaky). Z tohoto důvodu se vývojáři v Bellových laboratořích rozhodli, že v rámci přechodu na počítač PDP-11 vytvoří nový programovací jazyk, který mj. umožní více odstínit programátora od hardwarové architektury počítače. Tento programovací jazyk – „nový B“ – se na návrh Kena Thompsona pojmenoval C. Jestli se jedná o další písmeno v abecedě (‚C‘==‚B‘+1) nebo o následující znak v označení předchůdce obou jazyků – jazyka BCPL, je již otázka, kterou tvůrci ponechali nezodpovězenou.
Obrázek 10: Brian Kernighan, který spolu s Dennisem Ritchiem napsal světoznámou knížku „C Programming Language“, podle níž se popisovaný dialekt označuje K&R. Počáteční písmeno jeho příjmení se rovněž vyskytuje v názvu programovacího jazyka AWK.
Na jazyk C, který byl standardizován v několika normách (ANSI C, ISO C, viz též C89, C90, C95, C99, C11 a C18; pravděpodobně vznikne i C2×) již přímo navázaly další programovací jazyky, z nichž mnohé se používají dodnes (podobně jako samotné céčko, které je stále populární). Nejdříve „C with Classes“, z něhož se vyvinul programovací jazyk C++. Dále pak jazyky D, Objective C, Java a JavaScript, ovšem velký vliv programovacího jazyka C můžeme vidět i na dalších programovacích jazycích, například na jazyku Rust či Go.
19. Literatura
- V. Jankovič:
ALGOL – FORTRAN – COBOL
ALFA, 1972 - C.A.R. Hoare:
The Emperor's Old Clothes
Communications of the ACM, 1981 - IBM:
IBM System/360 Operating System: ALGOL Language
IBM - B. Randell and L.J. Russell:
ALGOL 60 Implementation: The Translation and Use of ALGOL 60 Programs on a Computer
Academic Press, 1964. The design of the Whetstone Compiler. - E. W, Dijkstra:
Algol 60 translation: an algol 60 translator for the x1 and making a translator for algol 60
report MR 35/61. Mathematisch Centrum, Amsterdam, 1961. - Peter O'Hearn and Robert Tennent:
Algol-like Languages
Progress in Theoretical Computer Science Volume 2 - D. J. Malcolme-Lawes:
Programming — ALGOL
The Commonwealth and international library of science, technology, engineering, and liberal studies - F. L. Bauer:
Introduction to Algol
Prentice Hall (January 1964) - Carl-Erik Ekman, Torgil; Froberg:
Introduction to Algol Programming
Studentlitteratur
20. Odkazy na Internetu
- Algol 60 Lego Pieces
http://algol60.org/6legoPieces.htm - Report on the Algorithmic Language ALGOL 60
http://www.softwarepreservation.org/projects/ALGOL/report/Algol60_report_CACM_1960_June.pdf - ALGOL na Wikipedii
https://en.wikipedia.org/wiki/ALGOL - ALGOL: The Best Language You’ve Never Heard Of
https://www.whoishostingthis.com/resources/algol/ - Timeline of programming languages
https://en.wikipedia.org/wiki/Timeline_of_programming_languages - A History of Computer Programming Languages
https://cs.brown.edu/~adf/programming_languages.html - ALGOL 60 (Wikipedia)
https://en.wikipedia.org/wiki/ALGOL60 - Revised Report on the Algorithmic Language Algol 60
https://www.masswerk.at/algol60/report.htm - Does anyone still use the ALGOL programming language?
https://www.quora.com/Does-anyone-still-use-the-ALGOL-programming-language - Was ALGOL ever used for “mainstream” programming?
https://stackoverflow.com/questions/1463321/was-algol-ever-used-for-mainstream-programming - ALGOL W – Introduction
https://try-mts.com/algol-w-introduction/ - ALGOL 60 – Language features
https://try-mts.com/algol-60-language-features/ - A COURSE OF ALGOL 60 PROGRAMMING
http://archive.computerhistory.org/resources/text/algol/ACM_Algol_bulletin/1064048/frontmatter.pdf - The Algol 68 Genie project
https://jmvdveer.home.xs4all.nl/en.algol-68-genie.html - ALGOL based programming languages
https://en.wikipedia.org/wiki/Generational_list_of_programming_languages#ALGOL_based - Category:ALGOL 60 (Rosetta Code)
http://rosettacode.org/wiki/Category:ALGOL60 - Category:ALGOL W (Rosetta Code)
http://rosettacode.org/wiki/Category:ALGOL_W - Algol W
https://everything2.com/title/Algol%2520W - Historic Documents in Computer Science
http://web.eah-jena.de/~kleine/history/history.html - A comparison of PASCAL and ALGOL 68
https://academic.oup.com/comjnl/article/21/4/316/356817 - Stropping (syntax)
https://en.wikipedia.org/wiki/Stropping_(syntax) - A contribution to the development of ALGOL
https://dl.acm.org/doi/10.1145/365696.365702 - Syntax the Algorithmic Language Algol 60
http://cse.csusb.edu/dick/samples/algol60.syntax.html - Scope (computer science)
https://en.wikipedia.org/wiki/Scope_(computer_science) - Scope and closure (LISP)
https://en.wikipedia.org/wiki/Lisp_(programming_language)#Scope_and_closure - Programming languages in MTS
https://try-mts.com/programming-languages-in-mts/ - ALGOL 60 – Josephus problem
https://try-mts.com/algol-60-josephus-problem/ - ALGOL W – Priority queue
https://try-mts.com/algol-w-priority-queue/ - Syntaxe a sémantika Algolu
http://www.softwarepreservation.org/projects/ALGOL/paper/Backus-Syntax_and_Semantics_of_Proposed_IAL.pdf - John Backus
https://en.wikipedia.org/wiki/John_Backus - Backus–Naur form
https://en.wikipedia.org/wiki/Backus%E2%80%93Naur_form - The future's bright… the future's Cobol
https://www.root.cz/clanky/the-future-s-bright-the-future-s-cobol/ - Sedmdesátiny assemblerů: lidsky čitelný strojový kód
https://www.root.cz/clanky/sedmdesatiny-assembleru-lidsky-citelny-strojovy-kod/ - Třicet let od vydání revolučního Turbo Pascalu 5.5
https://www.root.cz/clanky/tricet-let-od-vydani-revolucniho-turbo-pascalu-5–5/ - Algol 60 Forever!
http://algol60.org/ - Heinz Rutishauser
https://en.wikipedia.org/wiki/Heinz_Rutishauser - The Development of the C Language
http://cm.bell-labs.com/cm/cs/who/dmr/chist.html - B (programming language)
http://en.wikipedia.org/wiki/B_(programming_language) - Users' Reference to Bo
http://cm.bell-labs.com/cm/cs/who/dmr/kbman.html - THE PROGRAMMING LANGUAGE B
http://cm.bell-labs.com/cm/cs/who/dmr/bintro.html - BCPL
http://en.wikipedia.org/wiki/BCPL - Algol 68 – Years in the USSR
http://www.computer-museum.ru/english/algol68.htm - Programming languages genealogical tree
https://github.com/stereobooster/programming-languages-genealogical-tree - NASE A60 Algol Interpreter
https://www.bertnase.de/a60/ - Most Popular Programming Languages 1965 – 2019
https://www.youtube.com/watch?v=Og847HVwRSI - Comparison of programming languages
https://en.wikipedia.org/wiki/Comparison_of_programming_languages
