Číslovky, číslice a číselné údaje
Pravidla pro psaní číslovek se několikrát výrazně měnila, a tak dnes píšeme číslovky jinak než naši pradědečkové. Píšeme čísla veskupinách po třech číslicích, které od sebe oddělujeme úzkou nedělitelnou mezerou, a to jak před desetinnou čárkou, tak za ní. Vlastní desetinná čárka se píše vždy jako čárka a od okolostojících číslic se neodděluje. Je velmi důležité dodržovat správná národní pravidla o psaní čísel, jinak může snadno dojít k chybné interpretaci. Ta bývají spolu s odlišností v pojmenování velkých čísel častým zdrojem řádových chyb v literatuře (např. když 1,000 trilionu „přeložíme“ do angličtiny jako 1,000 trillions – tedy 1 000 bilionů).
Stejné pravidlo platí i o lokalizaci programů, kde musí jazyk korespondovat s národními pravidly. Více se dočtete v dokumentaci funkce GNU printf().
Časový údaj v češtině udáváme s tečkou mezi hodinami a minutami. Dvojtečkou oddělujeme až minuty od sekund, desetiny sekund pak běžnou čárkou. U časových intervalůoddělujeme hodiny od minut také dvojtečkou.
V minulém dílu jsme se zmínili o úzké mezeře před jednotkami. Zatajili jsme však další pravidlo, které nám umožňuje vynecháním této mezery vytvořit přídavné jméno. Tedy například 5 % (s úzkou mezerou) budeme číst jako„pět procent“, zatímco 5% (bez mezery) budeme číst jako „pětiprocentní“
To také vysvětluje, proč píšeme „10° pivo“ (protože úhel, o který kvas stáčí vlivem cukru rovinu polarizovaného světla, je 10 °) a jeho teplota je třeba 10 °C.
Bývá zvykem, že všechny číslice mívají stejnou metrickou šířku (to proto, aby se snadno sázely tabulky). To vede k tomu, že číslice1 mívá kolem sebe více místa. Typografové proto někdy při sazbě čísel v textu tuto mezeru zmenšují (např. ručně, pomocí ligatury nebo alternativní metriky).
Ještě zbývá se zmínit o skákavých číslicích. Ty se vyznačují nestejnou výškou (a hloubkou). Běžná typografická produkce je dnes již ke své škodě nepoužívá – na rozdíl od současných vysokých číslic totiž v hladké sazbě „nevyčuhují“ a neruší tak vzhled stránky. Všechny dobré písmolijny nabízejí ke svým písmům též OSF varianty se skákavými číslicemi. Pokud můžeme, dáme jim v hladké sazbě přednost. Nehodí se do matematických publikací.
Další druhy vyznačování
V minulém dílu jsme se zmínili o základních druzích vyznačování. Existují však ještě další možnosti.
Podtržení patří do repertoáru psacího stroje. Typograf se mu vyhne vždy, je-li to možné – podtržení rozbíjí vzhled a černost stránky. Je-li sazba natolik složitá, že to možné není, používá jej s velkou rozvahou.
Ani vyznačování verzálkami (velkými písmeny) se mezi typografy netěší oblibě. Verzálky ruší vzhled stránky podobně jako vysoké číslice.
Naproti tomu kapitálky (speciální typ písma, kde jsou místo malých písmen použity snížené verzálky) jsou vhodným vyznačovacím typem – jsou dobře rozpoznatelné, ale přitom ve stránce neruší. Dobré písmolijny nabízejí ke svým písmům též kapitálky (někdy dokonce i v kurzívní variantě). Kapitálky nejsou pouze zmenšeninou verzálek – jejich proporce jsou navrženy tak, aby co nejlépe zapadly do textu. V nouzi je lze nahradit zmenšenými a pokud možno i lehce rozšířenými verzálkami.
Barevné vyznačování poněkud prodraží výrobu knihy. U krásné literatury se hodí na nadpisy, stránkové číslice a ozdoby na konci kapitoly (často se používá červená). Dá se použít i v odborné literatuře (v textu je však vhodnější vyznačovat tmavšími barvami). Dbáme na to, aby barva použitá pro malé velikosti písma nebyla tištěna soutiskem (výjimku můžeme udělat jen pro digitální tisk a velmi kvalitní tiskové stroje).
Odstavce a zarážky
Abychom dostatečně zdůraznili rozdělení textu, odstavce běžně začínají zarážkou. Její velikost záleží na rozhodnutí typografa – většinou přibližně jeden čtverčík (tedy šířka odpovídající jmenovité výšce písma – velikosti písmové kuželky). Na začátku kapitoly (a podkapitol, někdy též po prázdném řádku nebo oddělovači) zarážku vynecháváme – je zbytečná a navíc ruší vzhled záhlaví kapitoly.
Odstavce končí východovým řádkem. Aby bylo dělení na odstavce ještě patrnější a graficky vzhledné, je vhodné, aby východový řádek byl dlouhý alespoň 1,5 šířky odstavcové zarážky a na konci řádku zbyl alespoň jeden čtverčík prázdného místa.
Americká zvyklost oddělovat odstavce prázdným řádkem a nepoužívat zarážky je naší typografii spíše cizí. Přestože od vzniku CSS je možné odstavce uvozené zarážkou používat i na webu, jsou takové stránky spíše výjimkou.
Sazba na rejstřík
U sazby dáváme přednost sazbě na rejstřík –
tedy takové sazbě, kdy řádky základní sazby leží na všech stránkách ve stejných a pevně daných výškách. Takovou knihou se příjemně listuje a navíc je na ni možné použít tenčí papír, protože protilehlé řádky neprosvítají do meziřádkových mezer.>
Sazbě na rejstřík musí typograf přizpůsobit i grafický návrh – pro všechny druhy nadpisů musí být použit celočíselný násobek rozteče mezi řádky.
Zlom stránky
Lámeme-li stránky, odstavec nikdy nesmí končit na prvním řádku nové stránky a neměl by ani začínat na posledním řádku stránky (v české typografické hantýrce se to nazývá sirotek aparchant).
Ani podkapitoly by neměly začínat na konci stránky – je vhodné, aby pod nadpisem byly alespoň dva či tři řádky textu.
Kapitola končí východovou stránkou. Je vhodné, aby byla zaplněná od jedné třetiny do dvou třetin – alespoň by však měla obsahovat tři řádky a měla by končit alespoň tři řádky od konce rejstříku stránky.
O mezerách při sazbě do bloku
Jak jsme si již řekli, při sazbě do bloku je nutné vyrovnávat mezislovní mezery. Bývá zvykem dát přednost zúžení mezer a pouze tehdy, nepovede-li se to, mezery rozšiřovat. Typografické školy mají různé názory na rozpočítání mezer. Americká škola přednostně rozšiřuje mezery za větnými tečkami. U nás používaná francouzská škola rozpočítává mezery stejnoměrně, při stahování dávají někteří typografové dokonce přednost stahování mezer za interpunkčnímí znaménky, zvlášť u teček uvnitř věty. TEX tomu vychází vstříc detekcí a odlišným zpracováním tečky za jednopísmennými slovy. Ve výjimečných případech přesto musíme provést korekci ručně, a to oběma směry – viz věta: Fr. Vomáčka si koupil vitamin C. Někteří typografové zužují mezery za tečkou uvnitř věty vždy (nejedná se však o tak výrazné zúžení, jakým je úzká mezera).
Mikrotypografické systémy (existuje několik projektů postavených nad TEXem) pak část mezer vyrovnávají střídáním řezů s nepatrně odlišnou kresebnou šířkou (nebo prostou deformací).
ČLÁNKY DO MAILU