Seriál Komiks

Technologie jde stále dopředu, ty tam jsou doby, kdy byl počítač neskladnou krabicí vyplňující téměř všechno místo pod pracovním stolem. Procesory, paměti desky, všechno se zmenšuje a integruje. Stolní počítače občas vypadají jako krabička cigaret. A notebooky? Ty zas pomalu začínají evokovat list papíru…

Ze všech stran na nás útočí čtenáři svými dotazy ohledně komiksu, jeho přípravy, tvorby a zpracování. Několik let jsme se úspěšně bránili, ale teď už to opravdu dál nejde. Víme, že z toho bude skandál roku, ale my už prostě nemůžeme jinak. Máme pro vás odhalení celé a úplné pravdy o našem komiksu.

Skleróza to je někdy opravdový průšvih, ale čeká nás to zřejmě jednou všechny. Tedy pokud jí už dávno netrpíme. Jak říkal fenomenální Felix Holzmann: „A hlavně vám tři věci si nepamatuju – jména, čísla… é… čísla teda… no a to třetí už jsem zapomněl. A paměť… mám taky špatnou.“

O problémech fašistického Německa v posledních měsících druhé světové války toho už bylo napsáno opravdu hodně. Němci se opravdu snažili využít každé výhody, ale nakonec jim to nepomohlo. Dnes nahlédneme do posledních dní války a ukážeme si, jak žalostně selhalo využití nejmodernějších technologií.

Tonoucí se stébla chytá a přání je otcem myšlenky, to jsou dvě známá a krásná česká přísloví, která se hodí na situaci jedné nejmenované linuxové distribuce. Teď už je jen na ní jestli sleze hrobníkovi z lopaty, nebo je to s ní pořád zlé, jen se chová dle přísloví: Každá liška svůj ocas chválí.

Všude se o něm teď mluví, skoro všichni ho milují a někteří mocní ho naopak nenávidí a zakazují. Řeč je samozřejmě o službě Street View, kterou Google rozjíždí postupně ve velkých městech celého světa. Nahlédli jsme pod pokličku celé věci a teprve teď začínáme mít pocit, že je to docela fajn věc.

Seriály jsou zábavou velmi starou. Ten, kdo sledoval premiéru Nemocnice na kraji města nám dá jistě za pravdu. V poslední době ale seriály znamenají nový fenomén špičkových děl filmové kvality. Také diváků přibylo, za což vděčíme především internetu. Producenti už ale tak nadšení pravděpodobně nejsou.

My nevděční středoevropané jsme mistry světa v nadávání na to kde a jak žijeme. Přitom si vůbec neuvědomujeme, že v mnoha zemích na světě lidé žijí mnohem hůř než my, žijí pod tvrdou rukou diktatury, nemají nejmenší práva a o svobodě se jim možná ani nezdá. Nebuďme proto laxní k lidským právům!

Linuxová komunita se obvykle označuje za otevřenou, přátelskou a vždy přístupnou debatě. Ne vždycky ale setkání s komunitou dopadne tak, jak očekáváte. Ani deklarace otevřenosti vám totiž nezaručuje, že budete přijati s milým úsměvem a rozhozenou náručí. Zvlášť když jdete tak nějak proti proudu.

Už jste se někdy seznamovali přes internet? Je to docela jednoduché a pohodlné, ale nese to s sebou jedno velké riziko, že totiž můžete narazit na podivnou osobu, která bude frigidní, úchylná, ujetá, bude mít poruchu osobnosti, bude ošklivá, hloupá, učitelka nebo lesba. A nebo všechno dohromady.

Ať děláme v IT odvětví cokoliv, po čase je každý z nás nakonec zralý na psychiatra nebo alespoň na psychoanalytika. Záleží jen na tom, jak rychle dosáhneme vrcholu pomyslného psycho kopce. To není vtip, říká se mu break point a pak už vám nepomůže nikdo. Ale nikdo z nás neví, jak ten kopec máme vysoký.

Pokud pracujete v nějaké trochu větší firmě, určitě už jste se stali obětí firemného týmbyldyngu. To je taková akce, jejímž cílem je stmelit lidi, najít si nové kamarády a vůbec se družit. Obvykle se ale lidi rozdělí na skupiny, strašně chlastají nebo vytáhnou počítače a hrají staré hry. Ke vzteku manažerů.

Bugy, mouchy, brouky a jinou havěť zná každý vývojář. Nějaký ten problém se najde skoro každý den. Některé jsou malé a vyřeší se skoro samy, jiné jsou ale vážnější a trvá leckdy i několik dní, než přijdete na to, co se vlastně stalo. Některé bugy jsou ale jiné a mohou vám dokonce v práci pomoci.

O ajťácích se mezi obyčejnými smrtelníky šíří neuvěřitelné příhody, příběhy a pověry. Linuxáci jsou navíc ještě speciální poddruh ajťáků a tak se toho o nás šíří ještě víc a čím víc tím nesmyslněji. Vážně, dejte na naši radu: nic, co o nás slyšíte, neberte vážně. A to myslíme naprosto vážně.

Linuxáci a lidé od počítačů vůbec jsou od přírody zvídaví a nenechaví tvorové. Každou novou hračku chtějí rozebrat, upravit a vylepšit. Některá moderní zařízení k tomu přímo vybízejí a výrobci nechávají část funkcí na lidové tvořivosti. Výsledky pak mohou být velmi zajímavé a mohou způsobit revoluci.

Věřte tomu nebo ne, komiks už na Rootu vychází skoro pět let. Za tu dobu se toho stalo opravdu hodně, zjistili jsme co je to porucha osobnosti a párkrát jsme se i zasmáli. Teď je ale na čase podívat se do budoucnosti a zamyslet se. Jaký komiks byste chtěli a co bychom pro vás měli upravit a změnit?

Možná se vám také stalo, že jste se snažili někoho něco naučit, ale i po několika týdnech snažení se dostavily jen minimální výsledky. Často může být tento efekt způsoben nezájmem druhé strany. Klíčem k řešení je motivace, protože se správnou motivací donutíte lidi i k heroickým činům, tak proč si trochu nepomoct.

Některé programy jsou nesmrtelné a stejně jako jejich funkce tu s námi zůstávají chyby a i kdyby se výrobci rozkrájeli, uživatelé budou zůstávat stále u toho co používají celý život a na novinky si nikdy nezvyknou. Takže tu máme i mnohaleté chyby, které zná několik generací, včetně té poslední.

Kdo z nás nikdy nehrál nějaké to RPG? BLEK… a nikdo další mě nenapadá. Tyhle hry mají měco do sebe, jsou chytlavé a to hlavně kvůli tomu že váš bijec nebo mág se pořád vyvíjí a vy neupadáte do stereotypu. Vývoj je překotný, sem tam ho lze i popostrčit předměty. Jak by tenhle systém fungoval v reálném světě?

Podle Moorova zákona by se měly každých osmnáct měsíců všechny přístroje zesložitit a tím také patřičně zrychlit. Z praxe ale víme, že tomu tak často není a programy se bůhvíproč spouštějí stejně pomalu, někdy i pomaleji. Dokonce i na jednom zařízení může rychlost s časem postupně klesat až k nule.

Klasik praví, že všichni máme nějakou úchylku. Někdo má rád holky, jiný zase vdolky, někdo má poruchu osobnosti a tak nemá vztahy se ženami, někdo zase nedělá nic jiného než že za nimi celé dny běhá. Pokud jste ale už opravdu velký magor každým coulem, pozná se to na sto honů, ať chcete nebo nechcete.

My lidé od počítačů jsme obvykle trhlí směrem k novinkám, technologickým zázrakům a různým hračkám. Tak si ani neuvědomujeme, že existuje i jiný druh lidí. Ti si potrpí spíše na domácí pohodlí, známé věci, klid a co nejméně těch nových protivných věcí. Někteří by to nejraději všechno zakázali.

Být vizionářem není vůbec jednoduché. Člověk musí často předpovídat nepopulární věci, což dokáže rozezlít davy škarohlídů. Co se dá ale dělat, když budoucnost je budoucnost? Můžete s nimi nesouhlasit, můžete se s nimi přít, můžete se hádat v internetových diskusích, ale to je asi tak všechno.

Západní společnost se snaží už dlouhá léta řešit věci v klidu a rozumně. Prostě obvykle raději kecáme než abychom použili pěsti. Někdy ale není jiná možnost a jediným východiskem je násilí. Jak už říkal pan Murphy: Když něco nejde silou, pomůže ještě větší síla aneb když to nejde, vem si větší kladivo.

Časy se mění. O tom už zpíval Bob Dylan na svém třetím studiovém albu. Mění se ale i věci, o kterých jsme si dříve mysleli, že jsou naprosto stálé a… a neměnné. Stejně tak se může stát, že se změní naše koníčky, názory, preference nebo třeba přístup k práci a zábavě. Zvlášť když rozhodují jiní.

Řada z nás si bez internetu nedokáže představit život. Sdílíme na něm dokumenty, komunikujeme, nakupujeme, posloucháme hudbu. Dokonce pro tyto online činnosti vznikají samostatná zařízení. Pro nás je to jistě nanejvýš pohodlné, ale co to přinese v budoucnosti? Co když se budeme muset bez internetu obejít?

Kde bychom byli bez moderní vědy? Technika jde stále kupředu a přináší nám do života mnoho novinek a zlepšení. Obvykle se ale pokrok neobejde bez velkých investic, problémů a také obětí. I když se všichni urputně snaží seč můžou, věci nikdy nejdou tak hladce a jednoduše, jak bychom si přáli.

Je jaro, je jaro a kvetou podběly… zpívá ve své písničce Jarda Samson Lenk. Už jste si toho taky stihli všimnout nebo ještě zíráte zarudlýma očkama do terminálu a bušíte tam „ta divná písmenka“? Pokud vaše IT oddělení sídlí jako obvykle ve sklepě, zkuste na chvíli vyjít ven. Tam je taky svět!

Soudní spory jsou někdy velmi složitou záležitostí, která se může táhnout roky. Je potřeba přihlížet ke spoustě detailů, které jsou na první pohled nepodstatné, ale často zásadně mění celý rozhodovací proces. Vždycky tak důležitou roli hraje pozadí celého případu a znalost všech souvislostí a okolností.

Abyste pochopili některé složité věci a otázky, prostě musíte být odborníci, ať chcete nebo ne. Existuje spousta oborů a problémů, na které se selským rozumem jen tak nevystačíte. Pokud je ten váš rozum navíc opravdu hodně selský, může přejít až k rozumu vepřovému. Pak už vám skutečně nepomůže vůbec nic.