Vznikl váš oblíbený server: Root.cz
Bratři Tomáš a Michal Krauseové pod hlavičkou své společnosti 4Web zakládají Root.cz. Oba jsou zároveň aktivními autory serveru, mají na svědomí většinu článků a Michal je šéfredaktorem serveru. Během prvního roku vyšlo celkem 259 článků a přes šest set zpráviček. Začínají vycházet také pravidelné přehledy nového nebo zajímavého softwaru, od června 1999 pod názvem Softwarová sklizeň. Jak jistě víte, tento seriál na Rootu bez větších prodlev vydržel dodnes.
GNOME: svobodný a přívětivý desktop
Po téměř dvou letech vývoje vychází první verze prostředí GNOME. Dnes už se moc neví, že kořeny projektu jsou v Mexiku, odkud pochází oba zakladatelé Miguel de Icaza a Federico Mena. Cílem GNOME bylo vytvořit uživatelsky přívětivé prostředí srovnatelné s Windows. O to už se nedlouho předtím a celkem úspěšně pokusil projekt KDE, nicméně jeho stejnojmenné prostředí mělo jednu zásadní nevýhodu – framework Qt tehdy nebyl svobodný.
GNOME namísto toho vsadilo na plně svobodný framework GTK+, se kterým to táhne dodnes. Přestože dnes jsou GNOME a GTK+ považovány za nerozlučnou dvojku, projekty vznikly nezávisle na sobě a spojil je až úspěch GNOME. Prostředí si brzy získalo přízeň uživatelů, stejně jako konkurenční KDE. Je tomu tedy už osmnáct let, co spolu GNOME a KDE svádějí souboj o pozici linuxové jedničky.
CZ.NIC přebírá doménu .cz, už není zadarmo
Je rok 1999 a mezi běžnou populací je internet stále považován za cosi zvláštního, ale odborná veřejnost už ví, že jde o budoucnost. A začínají to zjišťovat také podnikatelé. Kvapem roste počet žádostí o domény .cz a zdá se, že odvětví bude třeba aspoň trochu regulovat. Za tímto účelem sdružení NIX.CZ v roce 1998 založilo sdružení CZ.NIC, které k 1. září 1999 převzalo správu české národní domény. A od té doby už domény .cz nikdy nebyly zdarma. Roční registrace tehdy vyšla na 800 Kč a navíc bylo třeba přihodit dalších 800 Kč jako registrační poplatek.
Tehdejší CZ.NIC navíc byl značně odlišnou organizací, než kterou známe dnes, takovou spíše úřednickou. CZ.NIC byl nejen správcem, ale i jediným registrátorem domény. Na druhou stranu nezajišťoval technickou stránku TLD, na to si najal servisní organizaci, toho času EUnet Czechia. Když CZ.NIC přebral správu domény, bylo registrovaných domén něco přes 40 tisíc. Dnes je to téměř 1,3 miliónu.
Veleúspěšný vstup Red Hatu na burzu
Firma Red Hat, zlaté dítě Linuxu, učinila finální krok k tomu, aby byl Linux považován za vážného konkurenta a seriózní byznys. Nejen nadšenecký projekt, kterým pravdaže Linux zpočátku byl. Tím krokem byl vstup společnosti na burzu, resp. nabídka akcií široké veřejnosti. Akcie byly zpočátku nabízeny za 14 dolarů za kus, ale během několika málo dní se jejich tržní cena vyšplhala k 90 dolarům a IPO Red Hatu se stalo jedním z nejúspěšnějších technologických IPO v historii. Tržní hodnota společnosti tehdy překročila hranici 5 miliard dolarů.
Za pozornost stojí, že firma tehdy téměř nevydělávala, ale investoři v ní viděli potenciál a své přispěla také známá dot-com bublina. Je několik měsíců nato přišlo vystřízlivění a kurz akcií se hluboko propadl. Od té doby už se ale Red Hatu kontinuálně daří. Nikdy sice nevyrostl na úroveň úhlavního soka – Microsoftu, ale stal se pevným bodem a přirozeným lídrem linuxové scény. Teď Red Hat dlouhodobě vydělává a je ekonomicky velmi stabilní, což v technologickém byznysu rozhodně není pravidlem.
První rok Red Hatu na burze: jako na horské dráze
SourceForge, praotec softwarových katalogů
V listopadu 1999 byl spuštěn server SourceForge, který asi netřeba představovat. Šlo zřejmě o první úspěšný server, kterému se podařilo efektivně centralizovat vývoj a distribuci softwaru, především toho svobodného. Byl tehdy v podobné pozici jako dnes GitHub – pokud jste chtěli nějaký kód, na 90 % jste ho tam našli právě tam. Přestože pozice SourceForge jako vývojové platformy postupně upadala, server stále zůstává významným katalogem softwaru.
Život SourceForge však nebyl až tak snadný. Server několikrát změnil majitele a potýkal se s různými potížemi. V posledních letech ztratil reputaci kvůli různým pochybným praktikám, např. přibalování adware do instalátorů. Poté ale SourceForge převzal nový majitel a ten se celkem úspěšně snaží server rehabilitovat. Tak snad se mu to podaří, protože SourceForge je významný kus historie, který kdysi velmi pomohl šíření svobodného softwaru a stal se předobrazem pro další podobné servery.
Historická podoba SourceForge
Strašák jménem Y2K
Konec roku se nesl ve znamení problému roku 2000, zkráceně Y2K. Hlavní problém byl v tom, že řada počítačových systémů/programů roky označovala pouze posledníma dvěma čísly, tedy např. 99. Následující rok by tedy měl být značen 00, nicméně to může stejně jako 2000 znamenat i 1900. K tomu se přidalo ještě několik souvisejících problémů. Už tehdy na počítačích byla závislá téměř všechna infrastruktura, a tak se začalo hovořit o katastrofických scénářích, kdy svět přijde o možnosti komunikace, distribuci elektřiny nebo ještě další všemožné věci. Ti paranoidnější si dokonce začali vybavovat své domácí bunkry zásobami.
Problém Y2K byl však do značné míry nafouknutý médii a odborná veřejnost se víceméně shodovala, že k žádné apokalypse nedojde. Kritické systémy byly na změnu pečlivě připraveny a jinde se sice nějaké problémy vyskytly, ale nebylo to nic zásadního, co by se rychle nedalo spravit. Na přípravu celosvětově bylo vynaloženo ohromné množství peněz, odhady hovoří o cca 300 miliardách dolarů. Zpětně jsou obavy i přípravy na změnu považovány za přehnané. Pokud jste Y2K nezažili, nemusíte smutnit, za 21 let si totiž dáme repete – to má skončit unixový čas. A to může být ještě mnohem větší problém.
Bezdrátové sítě dostaly jméno: Wi-Fi
V roce 1999 už sice existuje protokol 802.11, nicméně bezdrátová komunikace v počítačových sítích je stále v plenkách. Až tehdy se navíc rodí název, který rodinu bezdrátových protokolů provází dodnes – Wi-Fi. Nejde o žádnou specifickou zkratku. Wi se sice asi odkazuje na wireless, ale zbytek označení nemá žádný význam. Jen hezky zní a navíc připomíná Hi-Fi. Zároveň vznikla průmyslová organizace Wi-Fi Alliance, která vlastní práva k názvu a certifikuje produkty podporující 802.11.
Standardizace tehdy byla skutečně důležitá. Zpočátku každý výrobce implementoval 802.11 trochu jinak a běžně se tak stávalo, že se zařízení od různých výrobců prostě nedokázala domluvit. Velký podíl na rozšíření Wi-Fi měl Apple, který jako jeden z prvních výrobců začal prosazovat bezdrátové adaptéry v podobě rozšiřující karty a nabízet je se svými notebooky pod názvem AirPort. Pro zajímavost, maximální teoretická rychlost přenosu dat činila 11 Mbps. To sice není mnoho, ale i dnes by to stačilo na relativně pohodlné prohlížení webu.
Steve Jobs představuje notebook s Wi-Fi
