Hlavní navigace

Gnome 2.6

15. 4. 2004
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

Nedávno vyšla nová stabilní verze desktopového prostředí pro Linux - Gnome. Četl jsem pár různých recenzí, všechny vesměs pozitivně laděny, byl jsem navnaděn screenshoty a výčty nových vlastností a zlepšení. A tak jsem jen netrpělivě čekal, až se vedle zdrojáků objeví balíčky pro moji distribuci...

Nedávno vyšla nová stabilní verze desktopového prostředí pro Linux – Gnome. Četl jsem pár různých recenzí, všechny vesměs pozitivně laděny, byl jsem navnaděn screenshoty a výčty nových vlastností a zlepšení. A tak jsem jen netrpělivě čekal, až se vedle zdrojáků objeví balíčky pro moji distribuci…

Dropline Gnome

Instalací se tady nebudu obšírně zabývat, každá distribuce si ji řeší po svém a víceméně podobně. Největší experti a ladiči si stáhnou zdrojové kódy a pustí se do kompilace. Ti ostatní čekají na balíčky. Já používám Slackware 9.1 a balíčků jsem se už dočkal v podobě Dropline Gnome, což je automatizovaný systém pro instalaci (nejen) Gnome do Slackwaru. Dropline Gnome neobsahuje pouze „čisté“ Gnome, ale je zkompilováno tak, aby zapadlo do Slackwaru; obsahuje spousty balíčků, které nejsou přímo součástí Gnome (jako Abiword, Evolution apod). Instalace proběhla vcelku v pořádku, ale více bych již Dropline nepoužil, nějak mi přijde, že toho dělá víc, než by mělo… ale to je jedno, instalace je hotová, jdeme na to!

V recenzi jsem se snažil zachytit své první dojmy z používání Gnome, a jestliže bylo třeba, nevyhýbal jsem se srovnání s KDE.

První pohled

Jelikož nepoužívám GDM ani podobné grafické přihlašovače, napsal jsem do svého .xinitrc řádek gnome-session a zapnul Xka. Uvítal mě povedený Splash-screen s motivem Droplinu, Gnome naběhlo vcelku rychle, zhruba stejně jako ve verzi 2.4.

gnome 2.6

Na první i na druhý pohled vypadá všechno moc pěkně, prostě graficky profesionálně zvládnuté. Kvalita vyhlazovaných fontů, i když je nemám rád, je perfektní. Gnome má defaultně dva panely. Jeden dole pouze se seznamem ploch, seznamem spuštěných programů a tlačítkem pro zobrazení plochy. A jeden nahoře – s menu, ikonkami pro spuštění programů, applety (jako hodiny, ovládnání hlasitosti apod). Pokuď vám ale vyhovuje jen jeden panel, není problém, pár kliknutími si to změníte. Těmi panely mi to trochu připomělo MacOS X, a nejen jimi, mám pocit, že Gnome k němu inklinuje ve více věcech, což je pro mnoho lidí, zvláště třeba grafiků a obyčejných uživatelů, dobře.

Další věc, které jsem si všiml, byla podivná ikonka na ploše se jménem „Počítač“ – připomělo mi to nějaké staré vzpomínky, ale vyzkoušel jsem. Jak jsem předpokládal, je to něco podobného jako „Tento počítač“ ve Windows. Jsem si jist, že začátečníci z toho budou nadšeni, ale většina ostatních lidí to znechuceně vymaže… takže pravým myšítkem na ikonku „Počítač“, přesunout do koše… nelze, možnost je zašedlá. No nic, tak jsem to vyzkoušel a opravdu to funguje. Objevují se vám zde připojené digitální foťáky, CD-ROMKy, a pokud máte nainstalovanou sambu, můžete procházet síťové disky. Prostě takový „nadhled“ na váš počítač.

Nautilus

Věcí, které si ihned všimnete, je změna chování programu Nautilus. Zkusil jsem otevřít svůj domovský adresář. První dobrá zpráva je, že se výrazně zrychlil – i na mém slabém počítači je jeho náběh skoro okamžitý. Operace jako tvorba náhledů obrázků nebo dokonce videí je blesková. A druhá dobrá zpráva je, že si pamatuje velikost a rozmístění oken adresářů, vše automaticky. To souvisí s tím, že se změnila „filozofie“ tohoto správce souborů. Každý adresář, co otevřete, se otevře v novém okně, a ne, jak tomu bylo doposud, že jste zůstávali ve stejném okně a mohli jste se pomocí šipky „zpět“ vracet. Nazývají to „Spatial Nautilus“, čím hlouběji postupujete, tím vám okna přibývají a přibývají… má to být intuitivnější… pokud si dobře vzpomínám, podobně se chovaly Windows 95. Někomu to vyhovuje a je z toho nadšen, někomu ne. Každopádně to jde vypnout, takže bych to nedramatizoval, jak mnozí mají ve zvyku v různých fórech. V nastavení Nautila jsem to nenašel, musíte použít gconf-editor. apps - nautilus - preferences - always use browser. A je to.

gnome 2.6
gnome 2.6 gnome 2.6

File dialog

Dialog pro otevírání a ukládání souborů si zaslouží vlastní kapitolu. Tak dlouho jsme na něho čekali! Nejzajímavější je to, že se liší dialog pro otevíraní souborů a pro jejich ukládání. Když se nad tím zamyslíte, má to svoji logiku – při vybírání souboru pro otevření chcete procházet někdy i celým diskem, nejen svým domovským adresářem a nepotřebujtete vytvářet např. nové adresáře. Naproti tomu při ukládání je hlavní váš domovský adresář, což je většinou jediné místo, kam smíte zapisovat. Oba dialogy se tedy liší a jsou uzpůsobeny svým funkcím. Takže konečně máme dialog, který má bookmarky a vypadá tak, že se za něho nemusíme stydět, tak jak tomu bylo u dřívějších verzí.

gnome 2.6
gnome 2.6

Co mě ale hodně mrzí, je, že zmizela kolonka s textem, kde jste mohli zadávat jméno adresářů či souborů a pomocí TAB doplňovat jako v bashi. Naštěstí to nezmizelo úplně – po stisknutí ctrl-l se objeví malý dialog, kde je možné to samé, ale přijde mi to zbytečně komplikované, lepší by bylo, kdyby řádek s adresou byl přímo v dialogu a vždycky „zafokusovaný“, abyste mohli hned psát…

A další věcí, co mi hodně vadí, je, že dialogy (některých aplikací) nefiltrují soubory podle potřeby – třeba když si v Záznamníku zvuků dám otevřít soubor, tak se mi ukazují všechny – od obrázků až po archivy. Některé programy na druhou stranu filtrují dobře (třeba eog) a některé tak napůl, třeba Gnumeric – má sice nabídku filtrů, ale obecnou, která je stejná ve více programech a jsou tam obecné druhy souborů jako „obrázky“, „dokumenty“ apod. Mně by vyhovovala volba „zobrazovat vše, co můžu otevřít“. Že Linux nebazíruje na příponách, je jedno, ať si to klidně program dělá podle hlaviček, ale ať to filtruje, je otravné se probírat přes plno souborů, které otevřít nechci a ani nemůžu. Možná mi v téhle věci uniká nějaký vyšší princip, ale proč to KDEčkovské programy dělají dobře? Třeba když dám v K3B, což je vypalovací program pro KDE, volbu vypálit ISO obraz, tak v otevíracím dialogu mi to zobrazuje jen soubory s příponou „iso“. Kdyby byl stejný program napsán pro Gnome, zobrazil by mi ještě asi stovku archivů, které mám ve stejném adresáři?

Naproti tomu čistě GTK aplikace (jako třeba GIMP) mají po aktualizaci s Dropline taky vylepšený dialog, který adresní řádek má.

gnome 2.6

Vzhled, drobná vylepšení, chyby

Má instalace Gnome obsahuje spoustu pěkných témat a další si můžete stáhnout z Internetu (momentálně nefunuje). Ale osobně mi všechna témata přišla moc světlá. Je sice pravda, že můžu ruční editaci souboru s tématem měnit jeho barvy apod. Škoda ale, že nejde někde naklikat, aby třeba pole pro text byla šedá a ne bílá. V KDE to mají vyřešené o dost lépe – můžu měnit barvy jednotlivých grafických prvků a vytvořit si pěkné našedlé, očím přátelské barevné schéma.

gnome 2.6

Změnil se také dialog pro výběr pozadí na plochu, tapety přidáváte do seznamu, místo abyste pokaždé projížděli celý disk. Chybou je, že nové dialogy neumí (teda já jsem na to alespoň nepřišel) náhledy souborů – například obrázků, tohle má zase o dost lépe vyřešeno KDE. Doufám, že v další verzi to bude lepší.

gnome 2.6

Metacity se mi zdá v nové verzi daleko svižnější a konečně umožňuje vypnout ty otravné animace! Opět ale pouze přes gconf-editor, osobně ho nemám rád, připomíná mi registry. Ačkoli ukládá nastavení do přehledných XML souborů, já bych je (v případě nouze) upravovat ručně nechtěl. Co jsem ale nenašel, je zapamatování si velikosti oken, já chci mít kupříkladu gnome-terminál vždy po zapnutí maximalizovaný, nastavit se mi to nepovedlo (po vypnutí „Spatial Nautilus“). Navíc přibyla volba „nahoře“ která zajistí, že dané okno bude vždy navrchu, nad ostatními.

Přibyl applet na sledování sítě, můžete se podívat, kolik dat jste stáhli a uploadovali.

Drobných vylepšení se dočkal i webový prohlížeč Epiphany založený na Mozille, hlavně si můžu vybrat, kam se věci budou vždy stahovat, stejně jako v novém FireFoxu.

Ale největší radost mám z Gpdf, pěkného prohlížeče PDF souborů. Oprava. Měl bych radost, kdyby pořádně fungoval, u větších pdf souborů jako třeba Linux Dokumentační Projekt (16MB) zatuhne, přitom takový xpdf ho otevře ihned.

Pak jsem zkoušel prohlížec gthumb, najedu do adresáře, kde mám fotky, a nic. Nezobrazuje soubory s příponou napsanou velkými písmeny – tak mi to ale digitální foťák dodává. (Tahle chybu už je nahlášena a myslím, že i opravena.)

Další věcí je roztahování panelu – nepřijde mi moc užitečné a přehledné, že jde velikost nastavovat po pixelech, ale budiž. Horší je, že některé ikonky to nezvládají a vypadají potom divně. A třeba základní applet hodiny po zvětšení panelu má z jedné strany místo, které nejde vymazat, až po restartu panelu.

root_podpora

Vím, že to je verze s nulou na konci, ale je označená jako stable a různé nefunkční věci kazí výsledný vcelku pozitivní dojem. Ale celkově z této verze nějak zvlášť odvázaný nejsem, jsou tady sice konečně nové dialogy, ale chybí jim ještě kus k dokonalosti a pak plno různých chyb a věcí, které jsem musel hledat v gconf-editoru.

Na druhou stranu je Gnome komplexní grafické prostředí s přiměřenými nároky na hardware a má na „svojí straně“ spoustu tzv. killer apps, programů, které nemají náhradu, jako Gimp, částečně Evolution a upravený Ximian Open Office. Taky se snaží vyjít vstříc začínajícím uživatelům nebo lidem, kteří chtějí, „aby to prostě fungovalo“, a nehodlají se hrabat v nastavení grafického prostředí. Celé Gnome a jeho programy dodržují tzv. HIG, což jsou pravidla, jak mají vypadat dialogy, kde mají být umístěna tlačítka apod., aby každý program nevypadal jinak. Daří se jim to poměrně dobře, a i když některé dialogy vypadají jinak, než jste zvyklí „všude jinde“, jednota a přehlednost je znát.

Byl pro vás článek přínosný?