Řeč totiž bude o postupech, jak zpřístupnit komunikaci mezi dvěma a více lidmi v „reálném“ čase. Znamená to, že v dané chvíli bude sedět nějaký počet lidí u svých počítačů a budou spolu diskutovat tak, že budou psát zprávy. Zároveň uvidí kompletní diskuzi a budou do ní moci kdykoliv vstoupit. Propojení mezi nimi bude zajišťovat internet či nějaká forma počítačové sítě. To je v kostce popsaný tzv. Instant messaging (alternativní český výraz asi neexistuje) neboli zkráceně IM.
Tato forma komunikace pak umožňuje vidět, kdo je připojen (rozuměj kdo je schopen s vámi v dané chvíli komunikovat) a můžete mezi sebou posílat nejenom zprávy, ale i soubory. Výhodou oproti e-mailu je rychlost komunikace, pokud však nejste příliš zruční v psaní na počítačové klávesnici, můžete to vnímat jako handicap. Je to vlastně jistá forma tzv. chatování, jen k němu nemusíte používat internetový prohlížeč, nemusíte se připojovat na žádnou internetovou stránku a přihlašovat se do nějakých chatovacích místností.
Princip fungování lze nejjednodušeji vysvětlit asi tak, že někde se nachází nějaký počítač, označený jako server, který schraňuje databázi uživatelů a zajišťuje komunikaci mezi vaším počítačem a ostatními účastníky diskuze. Jako první operaci si totiž musíte vytvořit své uživatelské jméno, pod kterým bude možné s vámi v rámci nějaké sítě komunikovat. To nazýváme tzv. profilem. Tento profil je uložen na serveru. Obvykle se k němu přistupuje pomocí uživatelem zadaného hesla a po jeho správném zadání bude daný profil převeden do stavu aktivní. Ve svém počítači musíte mít nainstalovaný program, který označujeme jako klient. Tento program zajistí, že vaše zprávy budou doručeny na zmiňovaný server, který je předá adresátovi. Komunikace probíhá pomocí tzv. komunikačního protokolu, který do detailů popisuje, jak budou formátovány příchozí a odchozí zprávy, jak bude vypadat komunikace při posílání souborů atd. To vše převádí do řeči protokolu právě klientská aplikace. Na serveru se také nachází seznam vašich kontaktů, tedy osob, které máte ve svém seznamu přítel a s kterými chcete komunikovat.
Protože je tento způsob komunikace velmi populární, je jasné, že existuje několik sítí, ve kterých se dá komunikovat. Existují komerční (ve smyslu komerčních firem jich provozujících – ICQ, MSN, AOL, Skype atd.) nebo i nekomerční sítě (rozuměj provozovány nadšenci či nevýdělečnými organizacemi nebo společnostmi, pro které není provozování této sítě hlavním zdrojem příjmů). Největší nevýhodou samozřejmě je, že tyto jednotlivé sítě nejsou mezi sebou kompatibilní, tj. pokud si vytvoříte registraci v jedné síti, můžete komunikovat pouze s lidmi, kteří mají registraci ve stejné síti jako vy. Pokud potřebujete komunikovat i s lidmi v jiné síti, musíte si vytvořit registraci i tam a nakonec jich můžete mít několik. I pro komunikační protokoly v rámci IM sítí platí to stejné jako pro software. Jsou protokoly plně uzavřené a neveřejně (např. Skype) nebo protokoly, které jsou sice otevřené, ale jejich použití se řídí speciálními podmínkami (protokol OSCAR v síti ICQ/AOL) a nakonec protokoly, které jsou plně svobodné (XMPP/Jabber). Dosti často se mne lidé ptají, která síť je nejlepší, případně nejrozšířenější. Problémem je, že to nelze jednoduše říci. Nejrozšířenější síť totiž nelze jednoznačně změřit. Dalo by se to udělat podle počtu zaregistrovaných uživatelů? A jak vyhodnotit lidi, kteří mají účtů několik v rámci jedné sítě? Nebo podle počtu současně připojených uživatelů? Metodika měření se nedá tak snadno určit a vždy vychází z nějakých odhadů. Navíc komerční sítě někdy počty uživatelů nesdělují nebo jsou údaje zastaralé. Nebo podle počtu provozovaných serverů? Jednoznačně nemůžeme říci, která síť je největší.
Od portálu typu Root.cz asi očekáváte, že na prvním místě se budeme zabývat těmi svobodnými protokoly. Na řadě je tedy XMPP/Jabber. Nápad na jeho vytvoření dostal v roce 1998 pan Jeremie Miller. V roce 2000 se objevila první veřejná verze a dostala jméno Jabber. Později, když byl tento protokol uznán standardem, byl přejmenován na XMPP. Jabber je založen na komunikaci klientů pomocí serveru (nekomunikují přímo spolu, ale přes server), ovšem síť je tzv. decentralizovaná. Neexistuje žádný „hlavní“ server, který by schraňoval centrální databázi uživatelů, jedná se o samostatné servery. Uživatelské jméno má tvar jmeno@server, tedy podobný jako klasická e-mailová adresa. Váš uživatelský účet si můžete vytvořit na libovolném serveru (třeba i vlastním) a přesto nepřijdete o možnost komunikace s jinými uživateli Jabber sítě na jiných serverech. Ve chvíli, kdy je zapotřebí komunikovat s jiným Jabber serverem, připojí se váš klient na onen „jiný“ server a po ověření je schopen s uživateli přihlášenými k tomuto serveru komunikovat. Výhodou je například i to, že k jednomu účtu může být přihlášeno několik počítačů naráz.
Pro mnoho uživatelů se Jabber síť stala důvěryhodnou ve chvíli, kdy společnost Google představila svou službu Google Talk, což není nic jiného než Jabber server provozovaný Googlem a příslušný klient vyvíjený Googlem. Navíc vše přibalili do balíčku svých služeb tak, že každý uživatel poštovního serveru Gmail automaticky získává účet na Google Talku, de facto vlastně v Jabber síti. Tím se tato síť trochu zbavila pověsti sítě „provozované na koleně několika linuxovými šílenci“, ale mnoho lidí neví, že Jabber vlastně používají. Při používání sítě nenarazíte na žádné licenční podmínky, které by vás nějak omezovaly v tom, jak a k čemu můžete komunikační síť používat.
Pokud jsme se začali bavit o síti Jabber, nemůžeme (zvláště v Česku) vynechat konkurenční síť ICQ. Ta je postavena na dnes již otevřeném protokolu OSCAR. Svou existenci začala již v roce 1996, kdy izraelská firma Mirabilis přišla s tímto projektem. V roce 1998 koupila firma AOL Mirabilis a tak je dnes ICQ provozována pod hlavičkou AOL. Navíc AOL provozuje svou vlastní síť a obě sítě tedy propojila do jednoho celku. Oproti Jabberu je však síť ICQ provozována trochu odlišně. Existuje jeden centrální server, který obsahuje kompletní databázi uživatelů. K jednoznačné identifikaci se používá tzv. UIN, které má podobu čísla. V posledních verzích ICQ klienta je možno se přihlásit i pomocí e-mailu, který jste zadali při registraci svého uživatelského účtu.
Pro mnoho lidí je používání ICQ kontroverzní, protože používáním této sítě souhlasíte s podmínkami, které si AOL dává. V podstatě lze zmínit to, že ICQ síť nesmí používat nikdo, kdo je mladší třinácti let, nesmíte ji používat k komerčním účelům (tj. ICQ nesmí být používáno ke komunikaci se zákazníky) a navíc do sítě ICQ nesmíte přistupovat jiným než oficiálním klientem. Pokud se na stránky ICQ podíváte, zjistíte, že linuxová verze není k dispozici. Ovšem řada klientů pro Linux přesto existuje. Problém je v tom, že použitím těchto programů se dostáváte do konfliktu s podmínkami používání ICQ sítě. Jediná varianta, jak v souladu s licencí používat ICQ na linuxovém počítači, je využití ICQ2GO, což je klient, který se dá používat pomocí internetového prohlížeče a flashe. Na toto téma si můžete přečíst mnoho článků, náš server vše shrnul například v článku Úskalí licence ICQ: mnoho neznámých omezení. Navíc je oficiální klient zahlcen reklamou (různá okna s reklamou) a hodně uživatelů si na to stěžuje. Pokud se však nad tím zamyslíte, je to jeden ze způsobů, jak ponechat síť ICQ zdarma a vydělat si na provoz. V Česku je však pro mnoho lidí jako IM vnímána především síť ICQ a zvyk je železná košile.
Na komerční bázi je založen i Skype, který nabízí možnost IM, ačkoliv to není jeho primární účel. Skype je takovým hybridem mezi IM sítěmi. Jeho komunikační protokol není veřejně znám, komunikace je šifrovaná a zatím nikomu se nepodařilo vytvořit alternativního klienta. Oficiálně nabízí Skype i verzi pro Linux. Z tohoto pohledu je komunikační protokol relativně bezpečný. I on má centrální databázi na jednom serveru, pro své služby však může (a v licenci, se kterou souhlasíte, když Skype používáte, je to definováno) využívat váš počítač jako komunikační uzel. Navíc při tomto modelu nikdy nemůžete vědět, co a jak provozovatel s daty posílanými jeho sítí vlastně dělá. O možných rizicích si přečtěte v našem článku 10 důvodů, proč nepoužívat Skype.
Jen na okraj se sluší zmínit i další sítě. V Číně je velmi populární síť Tencent QQ, která byla uvedena v roce 1998 jako reakce na ICQ. V podstatě se mimo Čínu ani nepoužívá, z pohledu uživatelské databáze to však bude jedna z nejpočetnějších databází uživatelů (vše ale pramení z velikosti Číny). Samotná registrace je zdarma, za poplatek dostanete možnost využívat další služby. Jako mnoho dalších věcí z Číny, je i QQ směsicí různých kopií úspěšných předchůdců. Jaké verze klientů jsou k dipozici, bohužel nevím, domovská stránka je kompletně v čínštině.
I Microsoft samozřejmě přišel se svou IM sítí a nazval MSNP. Jeho obliba je obzvláště v USA, Microsoft v tom samozřejmě hraje velkou roli. Klient byl součástí Windows. Momentálně je k dispozici klient nazvaný Windows Live Messenger. Z pochopitelných důvodů samozřejmě neexistuje linuxová verze.
Jako perličku bych si dovolil zmínit ještě síť Gadu-Gadu, která pochází z Polska a tam se také masivně používá. Její provoz je financován z reklamy. Existují klienti i pro Linux i když nejsou oficiální.
Poslední zmínka bude patřit síti IRC. Má pověst jakéhosi nástroje pro znalé a používaná linuxovými guru. Jeho počátky spadají do roku 1988 a do Finska. Nemá žádnou centralizovanou databázi, k jednotlivým serverům se přihlašujete pomocí přezdívek. Jednotlivé „chatovací“ místnosti jsou nazývány kanály a vzhledově a funkčně má spíše ke klasickému chatu na internetu a bývá označován za jeho předchůdce. Jen si nainstalujete lokálního klienta a můžete chatovat. Můžete být připojeni na několik kanálů zároveň a také komunikovat s nějakým uživatelem přímo bez nutnosti komunikovat v místnosti.
To je tedy shrnutí v současnosti nejpoužívanějších IM sítí, v příštím díle se podíváme, jaké klientské aplikace jsou k dispozici a zda můžete používat jeden program pro komunikaci ve více sítích.