Hlavní navigace

Jak je to vlastně s tou svobodou programů?

Svatopluk Vít 16. 3. 2008

Jako linuxový zelenáč se člověk často může cítit zmaten. Jeden z hlavních argumentů proto, proč používat Linux, se často uvádí - protože je svobodný. Jak je ta svoboda myšlena? Znamená to, že ostatní systémy nejsou svobodné? Jde o to, za jakých podmínek lze se systémem pracovat a jaká práva a povinnosti mám.

Na úvod je zapotřebí zmínit, že pokud někomu zaplatíte tzv. „za program“, neznamená to, že jste si jej koupili a že je váš, podobně jako u auta nebo rohlíku. Tím, že jste zaplatili, jste si od autora programu zaplatili právo na to daný program používat. Vaše práva a povinnosti pak definuje tzv. licence. V ní je určeno, co a jak se smí nebo nesmí s aplikací dělat, jak ji můžete používat, komu a za jakých podmínek ji můžete poskytnout atd.

Existují dva póly – uzavřená licence a public domain licence. V prvním případě licence jasně definuje, co s daným programem můžete dělat a že právo na použití této aplikace se vztahuje na vás; že můžete daný program (nebo třeba i operační systém) používat jen a výhradně vy na tolika počítačích, kolik vám licence dovolí (existují programy, u kterých si můžete zaplatit použití na více počítačích současně nebo třeba v počítačové síti) a za podmínek, jaké určí vlastník práv k programu. Na druhé straně barikády stojí programy s licencí public domain. Ve chvíli, kdy někdo nějaký program vytvoří a umožní jej využívat pod licencí public domain, vzdává se veškerých práv. Jednoduše řečeno – tady máte zdrojový kód aplikace (tj. vlastní alogritmus programu neboli kroky programu, zapsané v nějakém programovacím jazyce) a dělejte si s ním, co chcete, mne jako původního autora to už vůbec nezajímá. Svět samozřejmě není tak černobílý a tak existují i jiné licence, které mají více z prvního pólu a jiné, které se více blíží myšlence public domain. Hranice mezi nimi je celkem dobře patrná. Často se setkáte s tím, že se v tom chybuje. Nepůjdu úplně do detailů, zmíním ty nejznámější a nejpoužívanější licence.

Pokud bychom se chtěli bavit o typech licencí, lze je celkem jednoduše rozdělit na dvě skupiny. První z nich jsou tzv. closed source (s uzavřeným zdrojovým kódem) a druhá kategorie logicky open source (otevřený zdrojový kód). K čemu mi zdrojový kód, který je otevřený, může vůbec být? Představte si situaci, kdy si od nějaké firmy koupíte právo používat jistou aplikaci a zjistíte, že je v ní chyba. Jediný, kdo ji může opravit, je jen a pouze ta firma, která vám aplikaci poskytla. Jen ona totiž ví, jak je program vytvořen a může s tím být problém (trvá to dlouho nebo tu může případně hrát roli neochota firmy cokoliv upravovat). Pokud máte aplikaci s otevřeným kódem, pak můžete vy sami (nebo někdo, kdo to umí) příslušnou chybu opravit, a není to v rozporu s ničím. Patrně v tuto chvíli zazní váš dotaz na to, proč byste to dělali, proč se „hrabat“ v kódu? Přidám jiný příklad. Jako podnikatel jste si nechali vyvinout nějakou specifickou aplikaci, ale bohužel její licence nedovoluje získat zdrojový kód. Pohádáte se s programátorem nebo prostě zemře. A máte smůlu. S otevřeným kódem byste byli schopni předat celou aplikaci jinému programátorovi, který by mohl údržbu převzít na sebe.

Zpět ke closed source aplikacím. Tento model ve velkém využívají velké komerční firmy typu Microsoft nebo Adobe. Mají prostě své aplikace, do kódu nevidíte. Navíc vás značně omezují v tom, co s aplikací můžete dělat, musíte je třeba aktivovat po telefonu nebo na internetu a když dojde na vyzkoušení produktu před jeho zakoupením, někdy se stává, že to není možné (solidnější firmy nabízejí zkušební verzi, někdy také zvanou demoverze). Navíc ji nesmíte dále šířit a vůbec se nesmíte chovat v rozporu se striktní licencí a je někdy docela obtížné se v licenčním ujednání orientovat, co je vlastně ještě možné a co už ne. Krásně je to vidět třeba na příkladu OEM verzí programů, kdy vám sice dodavatel za podstatně nižší cenu prodá licenci k plně funkčnímu programu, má však své omezení v podobě spojení licence s konkrétním hardwarem. Např. u Microsoftu je možno částečně obnovit starší počítač a vaše licence je stále platná, při rozsáhlejších změnách je však nutno zakoupit licenci novou. Tato striktnost je právě vykoupena tou cenou, každý má možnost zvážit, jestli se mu to riziko vyplatí nebo si pořídí „plnou“ aplikaci za podstatně vyšší cenu (třeba i 100 % navíc).

Slabinu s vyzkoušením předem se snaží trochu zmírnit licence programu nazvaná shareware. Autor takového programu vám dává možnost danou aplikaci všemožně šířit a používat po jistou dobu (obvykle na 30 dní), po jejím uplynutí musíte zaplatit za další používání programu. Měsíc je docela dlouhá doba k tomu, abyste zjistili, jestli vám daný program vyhovuje nebo ne. Docela velké procento programů funguje i ve zkušební verzi jako plnohodnotná aplikace, po uplynutí doby přestane fungovat nebo se zablokují některé funkce. Občas se setkáme s výrazem crippleware, kdy má aplikace záměrně zablokovány některé funkce (jako např. tisk) nebo naopak některé nežádoucí funkce používá (např. vkládání upozorňovacího textu do výtisků).Uvedené licence se samozřejmě používají i v linuxovém prostředí, nejsou však tolik obvyklé. To, co Linux proslavilo a na čem je založena svoboda, se nazývá GNU GPL. Podle statistik je 60 – 70 % aplikací vytvořených pro běh pod Linuxem šířeno právě po touto svobodnou licencí. Světlo světa spatřila v roce 1989 a sepsal ji Richard Stallman. Docela rychle se rozšířila a programátoři si ji oblíbili. Z důvodu rozšíření a nových požadavků byla v roce 1991 trochu přepracována a byly opraveny chyby. Na dlouhých 16 let se používala tato verze. Na konci června 2007 se objevila nová verze číslo 3, která byla diskutována již od roku 2005. Byly do ní zapracovány některé změny, které se ne vždy a všem zamlouvaly. Proto je i v dnešní době celkem vzácné využívání licence ve verzi 3, ale pomalu se to mění, protože větší projekty na ni přechází.Co je na licenci GNU GPL tak převratného, že je tak oblíbena? Jedním z hlavních argumentů je to, že programátoři jsou osoby líné a že jim licence přináší docela srozumitelný text, který není těžké pochopit. Pak je to zásada celkem čtyř jednoduchých pravidel. Každý uživatel aplikace šířené pod touto licencí má právo spouštět aplikaci, kdy chce a kde chce. Dále pak má právo na studium zdrojového kódu a jeho změnu. Třetí podstatnou věcí je fakt, že může aplikaci šířit jak chce a poslední neméně významné pravidlo říká, že může šířit i upravené verze. Tohle je prostě ta svoboda, která se lidem tak líbí.

Abychom byli vyvážení, musíme zmínit i úskalí licence. Je jím totiž tzv. virálnost. Vše pochopíte na příkladu programátora, který vyvíjí svou vlastní aplikaci. Chce ji vytvořit jako tu nejlepší na celém světě, ale zároveň si chce ušetřit práci. Zjistí, že část kódu, který bude potřebovat, už napsal někdo jiný, a prostě jej použije. A v tuto chvíli nastupuje na scénu licence GNU GPL. Ve chvíli, kdy se totiž ve vaší aplikaci objeví cokoliv šířeného pod licencí GNU GPL, musí i vaše aplikace přijmout licenci GNU GPL (nebo s ní kompatibilní)i když jste to tak původně vůbec nezamýšleli. Z jedné strany se to může zdát restriktivní (a je to součástí argumentů odpůrců licence GNU GPL), na druhou stranu vám to dává právo k používání aplikací. Zároveň si představte, že žádná komerční firma nemůže vzít GNU GPL aplikaci, něco v ní upravit a udělat z ní „svou“ aplikaci s uzavřeným kódem.

V souvislosti s verzí 3 probíhaly také vášnivé diskuze na toto téma, protože se některá omezení jevila jako příliš restriktivní. Verze 3 se pak pokouší dát některým věcem jasný řád a odstranit zjevné nelogičnosti. Představte si, že pomocí výměnné sítě šíříte nějaký program licencovaný pod GNU GPL. Pak byste dle podmínek licence GNU GPL verze 2 museli povinně šířit i zdrojové kódy. Jenže běžní uživatelé o tom neví a může to způsobovat komplikace. Takže byl tento kontroverzní bod vyčleněn a ve verzi 3 upraven. Také se vypořádává s problémem, kdy v případě porušení licence GNU GPL verze 2 automaticky ztrácíte právo na šíření a po úpravách v souladu s licencí musíte zpětně požádat za odpuštění u všech autorů kódu, což je prakticky nemožné. Nová verze to uvádí do logického stavu, kdy po upozornění a opravě z vaší strany není nutný žádný další postup.

Licence GNU GPL není samozřejmě jediná svobodná licence (je jich více než 70), lze však říci, že nejpoužívanější. V dalším sledu je možno se zmínit o licenci GNU LGPL, která je používána pro knihovny funkcí (speciální struktury pro programátory, které obsahují předprogramované funkce, stačí jen z knihovny „zavolat“ a použít příslušnou funkci). Pokud je knihovna šířena jako GNU GPL, museli byste při jejím využití v jinak striktně komerční aplikaci vše vydat jako GNU GPL. GNU LGPL přichází s modelem, který říká, že pokud vytvoříte aplikaci, která opravdu jen volá GNU LGPL knihovnu (a např. nepoužívá žádný GNU GPL kód), může být šířena pod jakoukoliv licencí a tudíž není aplikována virálnost. Tudíž je možné, aby například komerční firma vyvinula svou aplikaci, využila v ní volání nějaké GNU LGPL knihovny a vydala aplikaci jako closed source. Není to prohřeškem proti licenci.

Pokud vám svobodné licence GNU GPL či GNU LGPL nevyhovují, máte možnost využít „skládací“ licenci, označovanou jako Creative Commons. Jedná se licenci navrženou Lawrencem Lassigem v roce 2002. Základem této licence jsou čtyři základní kameny – uvedení autora, právo na nekomerční využití, nemožnost tvorby odvozených děl a použití stejné licence jako originál. Tato licence není primárně zaměřena na software, lze ji využít pro šíření hudby, fotografií nebo videa. Jednotlivé podmínky lze mezi sebou kombinovat, přičemž první je povinná. Každý pak má právo poskládat si licenci tak, jak mu vyhovuje. Navíc její autor připravil i řadu piktogramů, které stačí uvést, a už víte, na čem jste. Částečně je však problém v tom, že tato licence je uvedena do souladu s právem americkým a nemusí tak fungovat v českých podmínkách.

Je však samozřejmě možné vytvořit si svou vlastní licenci nebo použít některé jiné, které si vytvořily velké projekty, jako je např. Mozilla Public License, Apache License 2.0, PHP License nebo Jabber Open Source License. Těm prostě existující licence nevyhovovaly a vytvořily si svou vlastní. Samozřejmě, že není problém je použít i pro své aplikace. Ale asi je to obrazem dnešní doby – licence mohou pěkně potrápit a pokud nejste právník, pokuste si život moc nekomplikovat.

Shrneme-li to vše na konec – velkou výhodou Linuxu je svoboda, kterou máte při šíření a používání jeho prostředí. Nevěřte tomu, když vám někdo tvrdí, že Linux není legální. Zároveň však nepodléhejte falešné představě, že se v Linuxu nelze dopustit porušení nějaké licence. Vždyť „pochybné“ soubory (např. pirátské kopie DVD nebo MP3) můžete stahovat i s Linuxem…

Našli jste v článku chybu?

16. 3. 2008 14:06

Předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora...

Ano, i knihy jsou považovány za dílo a je možné pořídit si kopii pro vlastní potřebu dle paragrafu 30 autorského zákona (398/2006 Sb.).

17. 3. 2008 15:57

Otázka je, kdo by to dělal, když máme K3B a další svobodné produkty, které podle mého názoru nabízejí lepší služby než linuxové Nero.
DigiZone.cz: ČRa DVB-T2 ověřeno: Hisense a Sencor

ČRa DVB-T2 ověřeno: Hisense a Sencor

Měšec.cz: U levneELEKTRO.cz už reklamaci nevyřídíte

U levneELEKTRO.cz už reklamaci nevyřídíte

Podnikatel.cz: EET zvládneme, budou horší zákony

EET zvládneme, budou horší zákony

Podnikatel.cz: Přehledná titulka, průvodci, responzivita

Přehledná titulka, průvodci, responzivita

DigiZone.cz: ČRo rozšiřuje DAB do Berouna

ČRo rozšiřuje DAB do Berouna

DigiZone.cz: Sony KD-55XD8005 s Android 6.0

Sony KD-55XD8005 s Android 6.0

Podnikatel.cz: Prodává přes internet. Kdy platí zdravotko?

Prodává přes internet. Kdy platí zdravotko?

Lupa.cz: Co se dá měřit přes Internet věcí

Co se dá měřit přes Internet věcí

Podnikatel.cz: Na poslední chvíli šokuje vyjímkami v EET

Na poslední chvíli šokuje vyjímkami v EET

Lupa.cz: Google měl výpadek, nejel Gmail ani YouTube

Google měl výpadek, nejel Gmail ani YouTube

Měšec.cz: Finančním poradcům hrozí vracení provizí

Finančním poradcům hrozí vracení provizí

Měšec.cz: Zdravotní a sociální pojištění 2017: Připlatíte

Zdravotní a sociální pojištění 2017: Připlatíte

Root.cz: Vypadl Google a rozbilo se toho hodně

Vypadl Google a rozbilo se toho hodně

Vitalia.cz: Chtějí si léčit kvasinky. Lék je jen v Německu

Chtějí si léčit kvasinky. Lék je jen v Německu

Vitalia.cz: Jsou čajové sáčky toxické?

Jsou čajové sáčky toxické?

Podnikatel.cz: Podnikatelům dorazí varování od BSA

Podnikatelům dorazí varování od BSA

Podnikatel.cz: Babiše přesvědčila 89letá podnikatelka?!

Babiše přesvědčila 89letá podnikatelka?!

Vitalia.cz: „Připluly“ z Německa a možná obsahují jed

„Připluly“ z Německa a možná obsahují jed

Podnikatel.cz: Víme první výsledky doby odezvy #EET

Víme první výsledky doby odezvy #EET

Vitalia.cz: 9 největších mýtů o mase

9 největších mýtů o mase