Assembler

Na úvodní článek s představením vlastností čipu ANTIC dnes navážeme. Popíšeme si textové režimy podporované osmibitovými počítači Atari. Vše si pochopitelně vysvětlíme i na demonstračních příkladech.

Po popisu možností čipu GTIA se zaměříme na čip, který je vedle mikroprocesoru MOS 6502 srdcem osmibitových počítačů Atari. Jedná se o integrovaný obvod ANTIC s vlastním přístupem do paměti a vlastní instrukční sadou.

Dnes se již naposledy budeme věnovat popisu práce se sprity s využitím čipu GTIA. Popíšeme si dvě důležité techniky. Nejdříve se budeme zabývat vertikálními posuny spritů a posléze si popíšeme detekci kolizí.

V šestém článku o vývoji programů pro osmibitové počítače Atari si popíšeme další možnosti čipu GTIA. Nejprve postavičky na obrazovce rozhýbeme, potom je začneme ovládat joystickem a nakonec vytvoříme pátého hráče.

Dnes si popíšeme způsob práce se sprity (pohyblivými objekty na obrazovce). Tento typ grafiky se u Atari nazývá PMG neboli Player-Missile Graphics. O zobrazení PMG se stará čip GTIA, jenž ideově vychází ze staršího čipu TIA.

Čtvrtý článek o vývoji pro počítače Atari je rozdělen na dvě části. V části první si ukážeme vyplňování paměti i přesunů bloků pouze s využitím osmibitových registrů. Pak se začneme zabývat grafickým subsystémem Atari.

Ve třetím článku o vývoji programů pro osmibitové počítače Atari si popíšeme základy použití maker v assembleru CA65. Vytvoříme příklad pro výpis dvouciferné hexadecimální hodnoty a zmíníme se o triku s instrukcí RTS.

Popíšeme si základní instrukce mikroprocesoru MOS 6502 a samozřejmě je použijeme v reálných příkladech. Taktéž si ukážeme způsob rozdělení programu do menších bloků – podprogramů (subrutin).

Na sérii článků o vývoji her pro Atari 2600, NES a ZX Spectrum dnes nepřímo navážeme. Ukážeme si totiž, jakým způsobem je možné vyvíjet hry a grafická či hudební dema pro osmibitové mikropočítače Atari.

V dnešní části seriálu o programovacím jazyku C3 se budeme zabývat tím, jakým způsobem je možné zkombinovat zdrojový kód v jazyku C3 s assemblerem. Jedná se přitom o jednu z klíčových vlastností programovacího jazyka C3.

Zaměříme se na instrukce sloužící pro řízení toku dat (control-flow). Ty jsou použity při překladu zdrojových kódů s běžným rozvětvením, vícenásobným rozvětvením, programovými smyčkami i s ternárními operátory.

Navážeme na článek o zpracování skalárů i vektorů s prvky typu half float (FP16). Zabývat se budeme především „vektorovým“ rozšířením překladače GCC i překladem operací s vektory do instrukční sady A64 s rozšířením NEON.

Programátoři, zabývající se generativní AI či zpracováním přirozeného jazyka, se často setkávají s vektory obsahujícími prvky typu half float (FP16). Vysvětlíme si, jak se s těmito hodnotami pracuje na platformě AArch64.

Dnes si ukážeme další funkce vestavěné do GCC, jež slouží pro realizaci nízkoúrovňových operací. Zaměříme se na funkce umožnující ve vstupní hodnotě nalézt délku sekvence nulových bitů.

Popíšeme si vestavěné funkce nabízené překladačem GCC, které zajišťují výpočet bitových rotací a taktéž výpočet parity. Zajímat nás bude použitá technologie: způsob překladu těchto funkci do strojového kódu.

V informatice existuje několik oblastí, ve kterých je nutné používat generátory náhodných nebo alespoň pseudonáhodných hodnot. Moderní procesory s architekturou x86–64 pro tento účel nabízí instrukce RDRAND a RDSEED.

Dnes si popíšeme některé funkce (resp. pseudofunkce) vestavěné do překladače GCC, které jsou určeny pro provádění nízkoúrovňových aritmetických operací. Díky nim lze realizovat vícebajtovou aritmetiku atd.

Už jsme si uvedli, jak lze CORDIC použít pro výpočet goniometrických funkcí s hodnotami ve formátu plovoucí řádové binární čárky. Tentýž algoritmus lze upravit i pro práci s formátem pevné řádové binární tečky/čárky.

Na článek o výpočtech s pevnou řádovou tečkou (čárkou) dnes navážeme. Ukážeme si limity této reprezentace numerických hodnot a seznámíme se s algoritmem CORDIC, kterého lze použít pro výpočet goniometrických funkcí, logaritmů atd.

Počítače IBM PC sice mohly být vybaveny matematickým koprocesorem, ovšem v prvním desetiletí existence této platformy se v žádném případě nejednalo o standardní modul; mnohá PC jím vybavena nebyla.

Jednou z vlastností platformy IBM PC byl naprostý chaos vládnoucí grafickém subsystému. Existuje zde však stabilní prvek: textové režimy. Dnes si řekneme, jak se možnosti rozšířily s příchodem karet SVGA.

Už jsme se seznámili s tím, jak zjistit informace o režimech SVGA karet přes VBE a jak se přistupuje do video paměti. Právě zde dochází k problémům, které je nutné řešit. Týká se to i operace typu BitBLT pro přenos rastrových obrázků.

Ukážeme si, jak lze provést přepnutí do zvoleného grafického režimu a jak se do obrazové paměti zapisují jednotlivé pixely, což může být komplikované.

Už jsme se setkali s problematikou grafického subsystému. Dnes si ukážeme využití VBE (VESA BIOS Extension) pro nastavení grafických režimů s vyšším rozlišením a/nebo počtem barev, než nabízel standard VGA.

Jaký byl největší problém systému DOS? Neexistence pokročilejších funkcí, nutnost explicitní konfigurace hardwaru, či něco jiného? Z pohledu programátorů se jednalo o práci s pamětí organizované systémem segment:offset.

Dnes si představíme knihovnu nazvanou PeachPy, která umožňuje realizovat kooperaci mezi skripty v Pythonu a strojovým kódem zapsaným formou strojových instrukcí. PeachPy je v praxi relativně často používána pro „místní“ optimalizace.

Už jsme se setkali s propojením Pythonu s nativními knihovnami naprogramovanými (například) v jazyku C. Dnes si ukážeme jeden z alternativních způsobů, kterým lze z Pythonu volat podprogramy (subrutiny, funkce) v assembleru.

Prozatím jsme se zaměřili na assembler. Proč se však více nepoužívaly překladače vyšších programovacích jazyků? Dnes se na tuto otázku pokusíme částečně odpovědět otestováním několika dobových překladačů jazyka C.

Dnes si ukážeme základy práce s instrukcemi AVX v assembleru, konkrétně v Netwide Assembleru běžícího v Linuxu. Samotné AVX (Advanced Vector Extensions) rozšiřuje možnosti vektorových instrukcí na x86 i x86–64.

Na předchozí dvojici článků o rozšíření instrukční sady SSE2 dnes navážeme. Popíšeme si zbývající instrukce ze sady SSE2, které slouží pro operace prokládání prvků, extrakci či naopak spojování prvků vektorů a podobně.