Grafika

V dnešním článku si na pěti příkladech ukážeme tvorbu trojrozměrné scény v jazyce VRML verze 2. Druhá verze tohoto jazyka přinesla zásadní změny jak v samotném způsobu zápisu objektů, tak i ve skriptování. Pro tvorbu scén si prozatím vystačíme s libovolným textovým editorem a prohlížečem VRML souborů.

Pixel art je druh tvorby grafiky na počítači s ohledem na použitou technologii zobrazování, která je založena na vykreslování pixelů tvořících pravidelné rastrové mřížky. Anglický název tohoto způsobu tvorby grafiky, který v současnosti zažívá comeback, je přiléhavý, protože se opravdu jedná o druh umění.

V dnešním článku o grafických formátech se začneme zabývat jazykem VRML, což je jazyk určený pro popis trojrozměrných scén i aktivních objektů použitých v aplikacích virtuální reality. VRML se však postupem času stal i formátem často používaným pro přenos trojrozměrných dat mezi různými aplikacemi.

V dnešní části seriálu o grafických formátech a metaformátech si na několika příkladech napsaných v jazyce C ukážeme, jak je možné pracovat s metasoubory typu EMF (Enhanced Windows Metafile). Některé programy pro Linux podporují formát WMF, ale EMF už ne, takže je zde stále prostor pro vylepšování.

Prohlížečů obrázků je dnes v Linuxu k dispozici dostatek. Jeden z nich se ale běžným konvencím vymyká. GLiv totiž k zobrazení a transformacím využívá hardwarovou akceleraci skrze OpenGL. To zajišťuje pohodlnou a především velmi rychlou práci s aplikací. Co všechno GLiv umí? Jaké výhody nabízí OpenGL?

V dnešním článku o grafických formátech si popíšeme nástupce WMF, kterým je grafický metaformát nazvaný jednoduše EMF. V tomto formátu, který byl primárně vytvořen pro potřeby třicetidvoubitových operačních systémů MS Windows, je již možné pracovat s cestami a bitmapami nezávislými na zařízení.

V dalším článku si ukážeme, jak načítat data - informace o uloženém obrázku z metaformátu WMF. Při práci v operačním systému MS Windows se o načítání WMF souborů nemusíme starat, protože stačí použít funkci z WinAPI, ovšem na jiných systémech je nutné data ve WMF souborech vhodně analyzovat a zpracovat.

V dnešním článku si popíšeme metaformát WMF a částečně i EMF. Navzdory svému jménu a primárnímu určení se tyto grafické metaformáty rozšířily ze své domovské platformy MS Windows i na další operační systémy, včetně Linuxu. Dokonce i ve formátu EPS lze ukládat obrázky právě ve struktuře shodné s WMF.

V již desátém článku orientovaném na téma SVG si ukážeme použití programových skriptů vytvářených zejména v JavaScriptu na několika praktických příkladech. Zaměříme se především na způsob zpracování událostí, popis atributů objektu event a také o dvou metodách vhodných pro získání referencí na grafické objekty.

V dnešním článku si popíšeme vytváření animací pomocí skriptů (naprogramovaných například v JavaScriptu) a řízení vzhledu dokumentu s využitím DOM. Pomocí těchto technik lze naprogramovat i velmi složité animace, reagovat na akce prováděné uživatelem či dokonce vytvářet celé intranetové aplikace.

V dnešní části seriálu o grafických formátech a metaformátech si ukážeme, jakým způsobem je možné v grafickém vektorovém formátu SVG (Scalable Vector Graphics) vytvářet složitější animace založené na skládání lineárních transformací a také pohybu objektů po zadaných křivkách.

Animace a s ní související podpora skriptování, například s využitím populárního a rozšířeného JavaScriptu, dělají z grafického formátu SVG velmi flexibilní médium pro tvorbu vektorových animací. Ty se vyznačují poměrně malým objemem dat a vysokou vizuální kvalitou. V tomto ohledu se SVG vyrovná i známému Flashi.

Gradientní výplně a grafické objekty reprezentující text tvoří důležitou a nenahraditelnou součást mnoha vektorových obrázků. Proto si v dnešním článku ukážeme, jak je možné v souborech typu SVG použít lineární i radiální gradientní výplně a jak se do SVG obrázků vkládají grafické objekty s textem.

V dnešním článku si řekneme, jakým způsobem je možné v souborech typu SVG (Scalable Vector Graphics) specifikovat barvu a styl výplně. Kromě toho si ukážeme změnu stylu obrysové čáry a vytváření značek (symbolů) na koncích úseček. Tyto značky je možné použít například při vytváření šipek a podobných objektů.