Hry vytvořené firmou Datasoft pro osmibitové domácí mikropočítače

11. 6. 2020

Doba čtení: 25 minut

Líbí se vám článek?
Podpořte redakci

Autor: Datasoft

Další společností, která se nesmazatelně zapsala do historie, je firma Datasoft. Kromě předělávek z herních automatů vznikly pod hlavičkou této společnosti i takové známé hry jako Bruce Lee, Zorro, Goonies nebo Neverending Story.

Obsah

1. Hry vytvořené firmou Datasoft pro osmibitové domácí mikropočítače

2. Seznam her vytvořených či vydaných společností Datasoft

3. Sands of Egypt

4. Clowns and Balloons

5. Tumble Bugs

6. Cohen's Towers

7. Nibbler

8. „Hrabací bludišťovky“

14. Neverending Story

15. Obsah následující části seriálu

16. Odkazy na Internetu

1. Hry vytvořené firmou Datasoft pro osmibitové domácí mikropočítače

Mezi společností Synapse Software, které jsme se věnovali minule a předminule, a firmou Datasoft existuje mnoho rozdílů. Synapse Software totiž byla společností, která se téměř výhradně soustředila na vývoj vlastních her a nástrojů, navíc určených pro poměrně úzký segment trhu, konkrétně pro osmibitové domácí mikropočítače Atari a Commodore C64 (proto se mnohdy jedná o hry s novými koncepty). V době, kdy by bylo možné sortiment platforem více rozšířit, však byla Synapse Software odkoupena firmou Broderbund. Naproti tomu Datasoft má dosti odlišnou historii, protože zpočátku vytvářela hlavně předělávky automatových her na osmibitové domácí mikropočítače a současně fungovala jako publisher i producent her. Z tohoto důvodu se v seznamu her uvedených ve druhé kapitole můžete setkat s různými typy her, z nichž mnohé byly portovány na Atari ST, Amigu, IBM PC i na Tandy Color Computer.

Ostatně i samotný seznam her ve druhé kapitole vznikal dosti komplikovaným způsobem. Například hry jako Sands of Egypt, Clowns and Balloons a Cohen's Towers byly naprogramovány Frankem Cohenem, ovšem jeho pozdější hry již byly publikovány jinou společností. A naopak, Datasoft publikoval slavnou herní sérii Mercenary; ta ovšem byla ve skutečnosti vyvinuta společností Novagen Software.

Poznámka: to, že Datasoft nebyla orientována na jednu či dvě platformy, je dokonce poměrně dobře patrné i na grafickém ztvárnění některých her. Zatímco u Synaspe Software můžeme vidět bravurní zvládnutí možností grafických režimů ANTIC 4 a ANTIC 5 (což do herních scén nutně vnáší „mřížky“ či blokové struktury 4×8 pixelů), je mnoho her od Datasoftu (původní tvorba od roku 1984) realizováno takovým způsobem, aby hry vypadaly na různých platformách minimálně podobně, takže zejména u multiplaftormních her můžeme vidět, že ani zdaleka nejsou využity všechny grafické možnosti dané platformy. Velmi názorně je tento přístup patrný například na známé hře Zorro portované hned na několik typů osmibitových domácích mikropočítačů. I na počítačích ZX Spectrum, Atari či Commodore C64 je ve scénách použito pouze několik barev (3, 4 resp. 6), i když grafické možnosti dovolují mnohem více kombinací. Bylo by ostatně zajímavé zjistit, jak moc se liší zdrojové kódy určené například pro počítače s mikroprocesorem MOS 6502 a jak ty určené pro Zilog Z80:

Obrázek 1: Zorro pro osmibitová Atari.

Obrázek 2: Zorro pro Commodore C64 (stejné rozlišení, jako u Atari, ovšem je použito více barev, například na keři).

Obrázek 3: Zorro pro Amstrad CPC.

Obrázek 4: Zorro pro ZX Spectrum.

Obrázek 5: Zorro pro Apple ][ (emulátor zkreslil barvy, takže jich je na obrázku více než v obrazové paměti).

2. Seznam her vytvořených či vydaných společností Datasoft

Vzhledem k problémům zmíněným na konci úvodní kapitoly jsou v tabulce se seznamem her uvedeny především ty hry, které byly vyvinuty přímo pod záštitou společnosti Datasoft a nikoli hry „pouze“ publikované. Z tohoto důvodu zde neuvádím především sérii Mercenary, ta si totiž zaslouží zvláštní sekce (již jsme se jí zabývali, ovšem nikoli do dostatečné hloubky):

#	Rok vydání	Název hry
1	1982	Sands of Egypt
2	1982	Clowns and Balloons
3	1982	Canyon Climber
4	1982	Tumble Bugs

5	1983	Cohen's Towers
6	1983	Nibbler

7	1984	Mr. Do!
8	1984	Juno First
9	1984	Conan
10	1984	Dig Dug
11	1984	Pole Position
12	1984	Bruce Lee
13	1984	Dallas Quest

14	1985	Zorro
15	1985	Goonies
16	1985	Alternate Reality the City

17	1986	Neverending Story

18	1987	Alternate Reality the Dungeon
19	1987	221B Baker Street
20	1987	Black Magic
21	1987	Gunslinger
22	1987	Tomahawk (první verze 1986)

23	1988	Bismarck – The North Sea Chase

Obrázek 6: Hra Dallas Quest je inspirovaná seriálem Dallas (verze pro osmibitové domácí mikropočítače Commodore C64).

3. Sands of Egypt

Zcela první hra, s níž se dnes seznámíme, se jmenuje Sands of Egypt. Dnes se již jedná o zapomenutý titul, který byl vydán již v roce 1982, a to jak pro počítače Apple ][, tak i pro další typy osmibitových domácích mikropočítačů. Sands of Egypt je zástupcem textovek doplněných o jednoduché statické obrázky, což byl v první polovině osmdesátých let minulého století poměrně oblíbený typ her, které tak tvořily mezistupeň mezi klasickými textovkami na jedné straně a adventurami typu point and click na straně druhé. Tato hra obsahovala relativně jednoduchý parser, dokázala rozeznat přibližně sto slov a měla několik desítek lokací, včetně pyramidy s pokladem.

Obrázek 7: Minimalisticky pojatá úvodní obrazovka hry.

Obrázek 8: Začátek hry.

Obrázek 9: Ztracen v poušti.

Obrázek 10: Další obrázek ze hry.

4. Clowns and Balloons

V roce 1982 byla společností Datasoft vydána jednoduchá a přitom zábavná hra nazvaná Clowns and Balloons. Jedná se o jednu z variant známé hry Breakout, která byla později zpopularizována podobně koncipovanou hrou Arkanoid. Ve hře Clowns and Balloons hráč ovládá dvojici postaviček, které přenáší trampolínu využívanou klaunem při propichování balónků. Na začátku každé obtížnosti se vytvoří tři řady (animovaných) balónků, které se pohybují (na rozdíl od statických zdí v Breakoutu a Arkanoidu). Tyto řady je nutné postupně zlikvidovat, ovšem vše je zapotřebí správně naplánovat, protože pokud se propíchne horní řada balónků dříve než řada spodní, je horní řada celá obnovena. Po dokončení obtížnosti se obrazovka překreslí a nová obtížnost je prakticky stejná, jen rychlejší (jak pohyb klauna, tak i balónků).

Obrázek 11: Úvodní obrazovka hry (žádný loading screen v této hře neexistuje).

Poznámka: tato hra byla naprogramována Frankem Cohenem, její velikost nepřesahuje osm kilobajtů a lze ji ovládat jak joystickem, tak i analogovým ovladačem paddle, který se na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století používal jak u herních konzolí, tak i herních automatů. Viz též příslušné heslo na Wikipedii.

Obrázek 12: Začátek hry.

Obrázek 13: Celá první řada balónků propíchnuta.

Obrázek 14: Dokončení obtížnosti.

Obrázek 15: Klaun se netrefil na trampolínu.

5. Tumble Bugs

Poměrně neobvyklou hrou spadající do kategorie „dot-eaters“, tedy do kategorie zahájené slavným Pac Manem, je titul Tumble Bugs, který vyšel nejprve pro osmibitové domácí mikropočítače Apple ][ pod odlišným jménem Dung Beetles a později byl portován i na počítače Atari a TRS-80 Color Computer. Úkol hráče je zde jasný – vysbírat všechny tečky, které se nachází v komplikovaném bludišti s mnoha slepými uličkami (bludiště bylo pro každou hru vygenerováno znovu, takže zde odpadá možnost si zapamatovat optimální cestu). Základní koncept je tedy skutečně převzat z Pac Mana, jenž vyšel již v roce 1980 ve formě automatovky a později byl konvertován na mnoho herních konzolí i počítačů.

Obrázek 16: Tumble Bugs – úvodní obrazovka hry i s informací o firmě Datasoft.

Postavičku hráče pronásleduje několik mravenců, a aby se procvičila paměť hráče, je bludiště okolo postavičky zvětšeno, což znamená, že je sice do detailu vidět její bezprostřední okolí, ovšem ne již vzdálenější části bludiště (viz přiložené snímky získané z emulátoru). Hráč tedy ztrácel přímou zpětnou vazbu o bludišti a především o svých pronásledovatelích. Aby byla situace ještě horší, zanechávala postavička hráče v bludišti stopu, kterou se řídili pronásledující mravenci. Hráč tedy musel připravovat falešné stopy, plánovat si cestu bludištěm a dopředu se vyhýbal mravencům (ostatně mnoho her z tohoto období se vyznačuje až velmi vysokou obtížností).

Obrázek 17: Tumble Bugs – cesta bludištěm.

Poznámka: Zajímavé je, že v tuzemsku se šířila varianta hry Tumble Bugs, v níž se po srážce s mravencem pronesla syntetizovaným hlasem věta „Dej pozor!“ (a to vše ve hře o velikosti pouhých 17 kB!).

Obrázek 18: Tumble Bugs – po kolizi se zobrazí celé bludiště.

Obrázek 19: Tumble Bugs – začátek hry.

Obrázek 20: Tumble Bugs – cesta bludištěm.

6. Cohen's Towers

O Franku Cohenovi jsme se zmínili již v úvodní kapitole i v kapitolách o hrách Clowns and Ballons a Sands of Egypt. Tento programátor vydal přibližně desítku her, ovšem pouze některé nesly logo společnosti Datasoft.

Obrázek 21: Cohen's Towers: úvodní obrazovka.

S velkou pravděpodobností první komerční plošinovkou naprogramovanou Frankem Cohenem pro osmibitové domácí mikropočítače je hra nazvaná Cohen's Towers, která vznikla již v roce 1983 (v době, kdy mu bylo jen 22 let). Od většiny ostatních dobových plošinovek se Cohen's Towers odlišovala především ve způsobu zobrazení herního světa – každá úroveň totiž byla tvořena vysokým domem s několika výtahy, přesněji řečeno jakýmisi výtahovými plošinami, které se později staly součástí mnoha dalších plošinovek. Úkolem hráče bylo vysbírat v domě poštovní balíky a odnést je do některé poštovní schránky. Aby to nebylo tak jednoduché, musel se hráč vyhnout střetu se psy, kteří se na chodbách procházeli (už pouhý dotyk psa měl za následek pád hlavního hrdiny do přízemí a nutnost začínat celou cestu od začátku) a taktéž s květináči padajícími kdoví odkud (dokonce i ve vyšších patrech, zásobníky květináčů asi byly nevyčerpatelné :-).

Obrázek 22: Cohen's Towers: instrukce od big bosse.

Pravděpodobně nejproblematičtějším prvkem hry Cohen's Towers byla setrvačnost hráče, zpomalené reakce na stisk kláves (zejména při otáčení) a taktéž nutnost přesného načasování skoků. Postavička totiž, na rozdíl od prakticky všech ostatních plošinovek, nemohla vyskočit nahoru: dopadla vždy do stejné horizontální úrovně, v jaké se nacházela při odrazu, což způsobovalo problémy při skoku a výskoku z výtahových plošinek (stačilo se splést o jediný vertikální pixel a již následoval nevyhnutelný pád do přízemí. I přes tyto vlastnosti, které hru Cohen's Towers dělaly podle mého názoru až příliš složitou, a to i na dobové poměry :-), se však jednalo o zajímavou hru, která navíc od hráče vyžadovala i určité naplánování pohybu v domu, protože některá patra nebyla zcela průchozí. Mimochodem: jméno mrakodrapu je Fanda, což je současně i heslo, které lze využít v dalších (všech?) hrách naprogramovaných Frankem Cohenem.

Obrázek 23: Cohen's Towers: začátek hry.

Obrázek 24: Cohen's Towers: pád do přízemí.

Obrázek 25: Cohen's Towers.

Obrázek 26: Cohen's Towers: odevzdání pošty.

Obrázek 27: Cohen's Towers.

Obrázek 28: Cohen's Towers: na vrcholu mrakodrapu.

7. Nibbler

Další hra, o níž se v dnešním článku zmíníme, se jmenuje Nibbler. Tento dnes již poměrně neznámý titul lze považovat za velmi zdařilou kombinaci her typu Nibble/Snake a bludišťovky typu dot-eater (tedy her odvozených od slavného Pac Mana). Hráč zde ovládá hada pohybujícího se v bludišti a hltajícího tečky a další různě vytvarované pochoutky, které jsou zde rozházeny. Had sice postrádá jakékoli nepřátele a dokonce může bez jakýchkoli problémů narážet do stěn bludiště (vždy se však otočí – nikdy nezastaví), na druhou stranu však po zhltnutí každé tečky dojde k jeho prodloužení. Zabít se had může pouze v případě, že narazí do vlastního těla, což se zejména ve vyšších obtížnostech děje až nepříjemně často.

Obrázek 29: Úvodní obrazovka hry Nibbler i s logem společnosti Datasoft. Vidíme zde pro Datasoft typický bitmapový režim s pravidelným ditheringem.

Nibbler patří (alespoň podle mého názoru) na špičku svojí hratelností, poměrně velkým počtem životů na začátku hry a taktéž faktu, že pokud se had zabije, nedojde k inicializaci bludiště ale férově se had zmenší na původní velikost a může vysbírat pouze zbývající tečky. Tato vlastnost společně s již zmíněným velkým počtem životů vede mnohdy k různým zajímavým strategiím, například k vysbírání prakticky všech teček s tím, že zbývajících několik teček se podaří získat až po plánovaném zabití (na podrobné plánovaní ideální cesty bludištěm ve vyšších obtížnostech prostě není čas – tato hra je totiž skutečně velmi rychlá).

Obrázek 30: Informace o autorovi a distributorovi.

Poznámka: jedná se o jednu z několika her, kterou společnost Datasoft portovala z herních automatů na osmibitové domácí mikropočítače.

Obrázek 31: První bludiště.

Obrázek 32: Druhé bludiště je již komplikovanější.

Obrázek 33: Zdánlivě velmi jednoduché třetí bludiště.

Obrázek 34: Had se prodlužuje.

Obrázek 35: Začíná to být složitější.

Obrázek 36: Toto se tedy moc nepovedlo.

Poznámka: na tomto videu je patrné, že se jedná skutečně o rychlou hru.

8. „Hrabací bludišťovky“

Již mnohokrát jsme se v tomto seriálu zabývali elektronickými hrami, v nichž se v nějaké formě vyskytovala bludiště. Fenomén využívání bludišť ve hrách různých typů je skutečně velmi zajímavý. Historie využívání rozličných bludišť v počítačových, ale i automatových hrách je totiž poměrně dlouhá, protože první hry tohoto typu vznikly již v první polovině sedmdesátých let minulého století. Navíc se bludiště objevují i v několika nejúspěšnějších hrách, které vznikly jak pro první osmibitové herní konzole, tak i pro video automaty (Rally-X, Adventure pro Atari 2600, Berzerk a samozřejmě taktéž fenomenálně úspěšný Pac-Man společností Namco a Midway).

Obrázek 36: Klasická bludišťovka – Berzerk ve verzi pro herní konzoli Vectrex.

Zapomenout nesmíme ani na v mnoha ohledech přelomovou hru Maze War, v níž se objevují mnohé prvky, které určily či alespoň do značné míry ovlivnily další vývoj FPS, RPG i klasických čtverečkových dungeonů. Typicky se můžeme setkat se čtyřmi základními typy „bludišťovek“:

Hry s bludištěm zobrazeným na jediné obrazovce (Maze Craze, Pac-Man, …)
Hry s bludištěm větším než jediná obrazovka, přepínání mezi pohledy se děje po celých obrazovkách (Hungry Horace, Berzerk, Adventure, Shamus)
Hry s bludištěm větší než celá obrazovka a plynulým scrollingem (některé varianty Pac Mana, Tutankham, Dandy Dungeon)
Hry s 3D bludištěm viděným z pohledu hráče (Maze War a vlastně i čtverečkové dungeony a Wolfenstein 3D)

Obrázek 37: Původní hra Amazing Maze Game spuštěná v emulátoru. I přes své jméno se ve skutečnosti jedná o prajednoduchou hru.

V roce 1981 se však objevil ještě jeden nový a možno říci, že i přelomový koncept. Jedná se o hry, které jsem si dovolil označit termínem „hrabací bludišťovky“, protože se v těchto hrách bludiště vytváří vlastním hráčem, který si je vyhrabává. Jedná se skutečně o důležitý koncept, protože se s velkou pravděpodobností jedná o první typ her, v němž hráč do značné míry ovlivňuje podobu herního světa (což u mnoha jiných typů her neplatí). A i celá herní strategie je do značné míry ovlivněna tím, jak si hráč svůj herní svět (bludiště) vytvoří. Mezi dnes již klasické hry tohoto typu patří zejména Mr.Do! vydaná ve formě automatu v roce 1981 (firma Universal) a Dig Dug z roku 1982 vydaný společností Namco. Ovšem celý koncept se dále rozvíjel, takže v roce 1983 vznikla hra Diamonds a o rok později hra Boulder Dash s novými ovládacími prvky a ještě interaktivnějším herním světem. Mimochodem – prakticky všechny tyto hry jsou viděné zboku a obsahují kameny, které lze použít pro uzavření cest, zabití nepřátel atd.

Obrázek 38: Evil Otto je (dodnes) považován za jednoho z nejhorších NPC, které se kdy v herním průmyslu za celou dobu jeho existence objevili :-)

Poznámka: objevily se i „hrabací bludišťovky“ pro více hráčů. Sem spadá například slavný Tunneler pro operační systém DOS.

Obrázek 39: Hra Tuneller pro systém DOS běží v textovém režimu (což možná není na první pohled patrné).

9. Mr. Do!

V předchozí kapitole jsme si řekli, že mezi první herní tituly typu „hrabací bludišťovka“ patří hry nazvané Mr.Do! a Dig Dug. Tyto hry, resp. přesněji řečeno herní automaty (arcade) s těmito hrami, byly vydány prakticky ve stejnou dobu (data vydání se liší podle oblasti – v USA byly automaty nasazovány jindy než v Asii, Japonsko mělo odlišné termíny od zbytku Asie atd.). A právě z toho důvodu, že oba automaty byly vydány prakticky současně, a to konkurenčními firmami, se dodnes vedou spory, která z her je originálem a která pouhou kopií. Jde totiž o to, že „preview“ varianty byly mnohdy dostupné i o rok dříve, než byl automat skutečně vydán, takže prostor pro „přenos nápadů“ byl relativně velký.

Obrázek 40: Úvodní obrazovka hry Mr.Do! po konverzi na osmibitové domácí mikropočítače.

První hrabací bludišťovkou, která byla předělána z herního automatu na osmibitové domácí mikropočítače, je hra s poněkud zvláštně (zejména v tuzemsku) znějícím názvem Mr.Do!, jenž byla původně vyvinuta společností Universal. Hráč měl v této hře za úkol vysbírat všechny třešně a přitom se buď vyhýbat nepřátelům nebo je přímo zabíjet – buď střelami nebo tím, že na ně hodí jablko. Zajímavé bylo, že jablka bylo možné posunovat doprava i doleva i bez toho, aby byl na příslušné straně vykopán tunel – tím se tato hra dosti zásadním způsobem odlišuje od pozdější logické hry Boulder Dash. Automatová verze hry Mr.Do! nabízela herní scénu postavenou na výšku, což pochopitelně nemohlo být přeneseno na osmibitové domácí mikropočítače připojené ke klasickému televizoru. Proto jsou jednotlivé scény (levely) od automatové verze odlišné, ovšem samotný herní princip zůstal zachován.

Obrázek 41: První obtížnost.

Obrázek 42: Rozehraná první obtížnost.

Obrázek 43: Druhá obtížnost.

Na dalším screenshotu můžeme vidět vystínované bitmapy používající kombinaci černé a bílé barvy. Takto se nám však screenshoty jeví pouze v emulátoru, zatímco na reálném počítači připojeném k televizoru s normou NTSC (a v menší míře PAL) se tímto trikem daří vytvořit další barvové odstíny.

Obrázek 44: Při hře dvou hráčů se tito střídají.

Poznámka: opět se můžete podívat i na video natočené na herním automatu (arcade) a nikoli na emulátoru domácího mikropočítače (který měl většinou nutně omezené hardwarové prostředky).

10. Dig Dug

Druhou hrabací bludišťovkou, která byla společností Datasoft přenesena z herního automatu (tentokrát konkurenční a velmi úspěšné společnosti Namco) na osmibitové domácí mikropočítače, je hra nazvaná Dig Dug. Herní princip je podobný hře Mr.Do! – zničit nepřátele, vysbírat případné předměty, které se náhodně objevují ve středu obrazovky (ano – převzato z Pac Mana) a přejít do další obrazovky. Objevují se zde některé principy, které byly později použity v mnoha dalších hrách, především použití kamenů pro zabíjení nepřátel, sbírání bonusových předmětů, možnost střelby na nepřátele ve všech čtyřech směrech apod. A opět zde můžeme vidět, že se při konverzi z automatové verze s obrazovkou postavenou na výšku musely jednotlivé místnosti/levely pozměnit.

Obrázek 45: Úvodní obrazovka hry Dig Dug.

Mimochodem – původní hardware herního automatu používal dva mikroprocesory Zilog Z80, vlastní čip pro generování zvuků a hudby a vlastní čip pro ovladače. Grafický výstup měl rozlišení 224×288 pixelů. To znamená, že předělávka na osmibitové domácí mikropočítače založené na čipu MOS 6502 a se zcela jinými zvukovými a grafickými možnostmi musela být dosti náročná.

Obrázek 46: První obtížnost.

Obrázek 47: Kopání bludiště.

Obrázek 48: Kopání bludiště.

Obrázek 49: Dosti náhlý konec hry.

Poznámka: video s automatovou verzí hry Dig Dug lze shlédnout zde.

11. Bruce Lee

Další hrou, tentokrát plošinovkou, v níž se ovšem objevují rysy převzaté z jiných typů her, je Bruce Lee. Tuto v minulosti velmi oblíbenou hru vytvořili Kelly Day a Ron Fortier (Datasoft) v roce 1984, a to hned pro několik typů osmibitových domácích mikropočítačů, například pro Atari, Commodore C64 či ZX Spectrum (později vyšla i pro MS DOS, ovšem v horším multimediálním provedení). Hra Bruce Lee je pro nás zajímavá z toho důvodu, že se jednalo o jednu z prvních her, v nichž došlo ke kombinaci klasické plošinovky (platform game) s bojovou hrou typu beat'em up.

Obrázek 50: Bruce Lee – loading screen.

Hlavním hrdinou je zde samozřejmě Bruce Lee, který musí projít relativně rozsáhlým hradem, nalézt zde zlého čaroděje a zabít ho (pravděpodobně elektrickým proudem). Aby cesta nebyla tak jednoduchá, je Bruce Lee neustále pronásledován ninjou a taktéž sumo zápasníkem jménem Yumo (ve verzi této hry pro počítače Atari je z neznámého důvodu nezdravě vybarven do zelena). Celá hra je rozdělena do 21 obrazovek, mezi nimiž se přechází naznačenými východy; některé východy se však otevřou až po sesbírání všech lampiónů, které se na obrazovce (obrazovkách, místnostech) nachází. Samozřejmě zde nalezneme i většinu klasických „plošinovkových“ prvků, zejména žebříky, obdobu výtahů (zde mají tvar nějakého posuvného plátna), propadla, pohyblivé překážky, které je nutné přeskakovat (nebo si pod ně lehnout), nášlapné miny apod.

Obrázek 51: Bruce Lee – hlavní menu hry.

V případě, že se na začátku hry zvolí hra pouze jednoho hráče, je jím jednoduše ovládána pouze postavička Bruce Leeho, zatímco oba protivníky, tj. ninju i Yuma řídí počítač. Alternativně je však možné zvolit i hru dvou hráčů, a to ve dvou režimech. Buď se hráči střídají u ovládání postavičky Bruce Leeho – po ztrátě života je na řadě druhý hráč –, nebo může druhý hráč ovládat přímo Yuma a sám si tak zvolit, zda bude hrát spíše kooperativně (například ve chvíli, kdy hráči potřebují hru alespoň nějakým způsobem dokončit :-) nebo naopak bude Leeovým protivníkem. Tento „asymetrický“ herní režim, v němž oba hráči nemají stejné možnosti, je skutečně poněkud neobvyklý, zejména na hru pocházející z první poloviny osmdesátých let minulého století. Zajímavé je, že na některých obrazovkách („červené úrovně“, fialová obrazovka, obrazovka s hradem, poslední dvě místnosti atd.) se Yumo ani ninja vůbec neobjevují, takže druhý hráč může v této chvíli v klidu odpočívat :-)

Obrázek 52: Bruce Lee – úvodní obrazovka – vstup do hradu.

Poznámka: pro tuto hru mám slabost, protože se jednalo o vůbec první program, který se nám podařilo načíst do nového Atari (a to ještě na magnetofonu bez Turba 2000, hra byla uložena ve standardním záznamu, což mj. znamenalo, že se Atari několik dní nesmělo vypnout :-).

Obrázek 53: Bruce Lee – Yumo útočí.

Obrázek 54: Bruce Lee – jedna z podzemních místností.

Obrázek 55: Bruce Lee – další místnost v podzemí („peklo“).

Obrázek 56: Bruce Lee – Lee může skákat z libovolné výšky.

Obrázek 57: Bruce Lee – nejobtížnější místnost, zejména ve chvíli, kdy je scéna zobrazena na staré černobílé televizi, na níž nejsou spodní černé pixely vůbec viditelné :-).

Obrázek 58: Bruce Lee – předposlední obrazovka se zlým čarodějem.

Obrázek 59: Bruce Lee – zapnutí elektrického trůnu.

Spoiler alert!

Obrázek 60: Bruce Lee – úspěšné dokončení hry.

12. Zorro

Další známou hrou vydanou společností Datasoft je Zorro, která náleží do kategorie „adventure“ hry zkombinované s plošinovkami (platform game). Ovšem na rozdíl od klasických adventur typu Day of the Tentacle se Zorro neovládá pomocí ikon ani tlačítek s příkazy, ale „pouze“ pohybem hlavního hrdiny v herním světě a manipulací s nalezenými předměty, které je nutné použít nějakým konkrétním způsobem. Herní svět hry Zorro je rozdělen na jednotlivé obrazovky, které tvoří relativně malý herní svět – viz například tyto mapy.

Obrázek 61: Podzemí studny.

Ovšem některé varianty hry Zorro mají mapu ještě menší. Týká se to i kazetové verze pro počítače Atari, kde je mapa ochuzena o některé hádanky (kladkostroj) i celé místnosti (podzemí ve studni), naopak byly přidány místnosti pod hřbitovem (to ovšem není špatné, protože přechodem na jinou platformu tak hráč vlastně získává novou hru s poněkud jinými hádankami).

Poznámka: disková verze pro Atari tyto chybějící místnosti obsahovala.

Obrázek 62: Čtyřbarevné prostředí hry Zorro.

O této hře, resp. přesněji řečeno o jejím grafickém ztvárnění jsme se zmínili již v úvodní kapitole. I ze screenshotů je patrné použití pro Datasoft typického způsobu zobrazení s relativně nízkým počtem barev, ovšem s vykreslením detailů.

Obrázek 63: Čtyřbarevné prostředí hry Zorro.

Obrázek 64: Součástí hry jsou i souboje.

Obrázek 65: Ovládání měchu se provádí jednoduše – skákáním.

13. Goonies

Dalším titulem, o němž se dnes zmíníme, je plošinovka kombinovaná s logickou hrou, která se jmenuje The Goonies. Tato hra byla vydána již v roce 1985 pro vybrané osmibitové mikropočítače, zejména pro Atari XL/XE, Commodore C64 a taktéž pro Apple II (kromě toho i pro osmibitovou herní konzoli NES). Ve hře The Goonies má hráč za úkol současně ovládat dvě postavičky a vyřešit úkoly, které na hráče čekají v osmi lokacích (alternativně je možné každou postavičku ovládat jedním hráčem, což je podle mého názoru jednodušší a taktéž zábavnější). Každá lokace je představována jedinou obrazovkou, takže by se mohlo zdát, že se jedná o velmi krátkou hru. Opak je však pravdou, protože vyřešení všech hádanek v každé lokaci vyžaduje jak přemýšlení, tak i dobré načasování jednotlivých kroků (a velké množství pokusů :-), takže by se dnes s velkou pravděpodobností nejednalo o populární titul).

Obrázek 66: The Goonies pro domácí mikropočítače Atari – úvodní obrazovka.

Obrázek 67: The Goonies pro domácí mikropočítače Atari – začátek první lokace.

Obrázek 68: The Goonies pro domácí mikropočítače Atari – tisk peněz.

Obrázek 69: The Goonies pro domácí mikropočítače Atari – první postava již má dohráno.

Obrázek 70: The Goonies pro domácí mikropočítače Commodore C64 – úvodní obrazovka.

14. Neverending Story

Další hrou, tentokrát textovkou, s níž se v dnešním článku seznámíme, je hra nazvaná (The) Neverending Story. Jak je již z názvu této hry patrné, je herní prostředí, hlavní postava i NPC inspirována stejnojmenným filmem (a částečně i knihou, i když ta má větší rozsah, než film). Tato hra byla vytvořena a distribuována společností Datasoft, která se stala slavnou v polovině osmdesátých let minulého století, protože právě v této firmě vznikly mnohé legendární hry, například Bruce Lee, (The) Goonies či Zorro zmíněné v předchozích kapitolách.

Obrázek 71: Úvodní obrazovka hry The Neverending Story.

Textovka Neverending Story je založena na běžném schématu představeném již ve slavné hře Adventure: hráč pohybuje s hlavní postavou po herním světě zadáváním příkazů sever, jih, západ, východ (popř. dalších čtyř kombinací), nahoru a dolů, může taktéž zadávat příkazy pro zvednutí a položení předmětu apod. Textový popis jednotlivých lokací je doplněn statickými obrázky lokace (jejich celkový počet se v různých variantách hry lišil – nejvíce jich bylo v disketové verzi), na tomto pozadí se zobrazují i obrázky NPC, které hráč potká (popř. i obrázek samotného hráče) a v pravé části pak ikony posbíraných předmětů. Překlad této hry je – opět s přihlédnutím k technickým možnostem překladatelů – na dobré úrovni (ostatně s anglickým návodem bylo možné bez větších problémů dohrát i počeštěnou variantu hry, což u některých jiných přeložených textovek neplatí :-).

Obrázek 72: Některé texty jsou přeloženy jen z poloviny.

Obrázek 73: Poslední věta je poněkud zmatená.

Obrázek 74: Další snímek z úvodní části hry.

Obrázek 75: S pomocí Falkora lze překonat například poušť.

Obrázek 76: V pravém horním rohu se zobrazují nesené předměty.

Obrázek 77: Konec první části hry.

15. Obsah následující části seriálu

Vzhledem k tomu, že společnost Datasoft skutečně vydala poměrně velké množství her, je tento článek rozdělen na dvě části. V části druhé si popíšeme některé další (novější) hry, například Dallas Quest, Gunslinger nebo slavnou sérii Alternate Reality. Nezapomeneme ani na simulátor vrtulníku Tomahawk.