Rozhodujeme se pro operační systém
Otázka operačního systému se kdysi zdála jednoduchá. Na všem okolo nás běhával MS-DOS
nebo Windows a my byli spokojeni. Svět ale není jednobarevný a tak se odkudsi vynořil nový fenomén – svobodný software. Jeho principem je fakt, že si ho může kdokoliv beztrestně kopírovat, a nejen to: pokud to umí, může si i upravovat jeho zdrojové kódy podle svých vlastních požadavků. Najednou neplatí empirické zkušenosti výborně vystihnuté pořekadlem „nejsem tak bohatý, abych si mohl kupovat levné věci“; objevuje se software, který lze získat zdarma, je na špičkové úrovni a konkuruje těm nejlepším TeX, Apache, GIMP …).
V dnešní době máme na výběr širokou paletu operačních systémů (většina jich tady byla i dříve, jen my jsme je tak nějak neviděli):
- Microsoft Windows (95, 98, 2000, NT, Me, XP)
- GNU/Linux (distribuce Mandriva, Debian, Fedora Core, Slackware, SUSE…)
- Mac OS
- Solaris
- a další…
Který ale vybrat? Zde začneme posuzovat aspekty, jako jsou cena, dostupnost aplikací, bezpečnostní update, podpora hardware, uživatelské ovládání… Každý máme jiné měřítko, podle kterého se nakonec rozhodneme. Ovšem přiznejme si, že vždycky to je jakýsi kompromis mezi zmiňovanými aspekty.
V tomto článku se omezíme na dva systémy: MS Windows, protože je to doposud většinový operační systém u nás, aLinux, protože na něj jako na „free“ alternativu chce tento článek poukázat.
Windows
- Cena
- Cena je velmi důležitým faktorem. Každého zajímá, jak hluboko bude muset sáhnout do kapsy. Operační systém Windows legálně zdarma neseženete. Náklady na jeho pořízení, přiznejme si to, nejsou nejmenší, protože položka kolem 3500 Kč za jednu kopii není zanedbatelná.
- Dostupnost aplikací
- Windows jsou na tom velmi dobře a nestyďme se říct asi nejlépe ze všech. Drtivá většina aplikací je stále ještě vyvíjena často pouze pro tuto platformu. Ovšem většinou nejsou zadarmo, takže nám přibývají další položky na účet (více viz Získáváme aplikace).
- Bezpečnostní update (aktualizace)
- Aktualizace zabezpečení Windows jest poněkud problematická věc. Protože Windows nejsou otevřeným systémem, je ze strany uživatele možné na chybu příjít pouze sledováním chybného chování. Aktualizace nejsou ani příliš časté a většinou se objevují jako celistvé Service Packy. Dalším aspektem jsou rovněž časové prodlevy mezi zjištěním chyby a její nápravou. Bezpečnostní díry v systému „domácího“ počítače nikoho asi příliš nebolí, ale na internetových serverech je bezpečnost systému jedna z nejdůležitějších záležitostí.
- Podpora hardware
- V oblasti podpory hardware si není nač stěžovat. Veškerý běžný hardware má ovladače pro Windows.
- Uživatelské ovládání
- Prostředí Windows je plně grafické a ovládání je intuitivní – jde totiž o jednu velikou klikací symfonií.
Linux
- Cena
- V ceně je oproti Windows zásadní rozdíl. Linux lze pořídit i zadarmo nebo téměř zadarmo. Distribuce Linuxu jsou ve svých základních verzích dostupné na internetu ke stažení a lze si je rovněž objednat za mírný poplatek na CD, případně koupit v některých knihkupectvích s počítačovou literaturou. Nemusíte se bát, že by šlo o nějakou „okrájenou“ verzi – za své peníze získáte obrovské množství různých aplikací. Rozsah tří a více CD je snad dosti výmluvný. S krabicovými verzemi, jejichž cena se pohybuje obvykle někde nad hranicí 2000 Kč, získává uživatel nějaké ty bonusy navíc. Může jít třeba o některé komerční aplikace nebo instalační podporu.
- Dostupnost aplikací
- Jak už bylo řečeno, drtivou většinu programů, které můžeme potřebovat, nalezneme přímo v distribuci. Zbytek se dá stáhnout z internetu. Linux vyniká zejména v oblasti (internetových) serverů, ale i desktopové nasazení se pomalu, ale jistě dere kupředu, a tak se třeba i kancelářské aplikace objevují skoro jako houby po dešti. Co se týče her, je zde situace trochu složitější. I pro Linux začínají herní firmy vyvíjet, ale není to žádná sláva. Alternativou na zvážení se zdají být různé nástroje umožňující spustit programy pro Windows emulovaně pod Linuxem. Druhou variantou je opustit myšlenku počítače coby zábavního centra a pořídit si na hry třeba Sony Playstation.
- Bezpečnostní update
- Velmi významnou roli hraje otevřenost zdrojových kódů systému Linux. V praxi to znamená, že kdokoliv se jimi může probírat, a pokud náhodou objeví bezpečnostní díru či jinou chybu, má možnost oznámit ji vývojářům, kteří většinou během pár hodin zveřejní bezpečnostní aktualizaci, případně může záplatu vyrobit sám.
- Podpora hardware
- V dnešní době není ani tato oblast příliš velkou překážkou. Jistě, občas narazíte na zařízení, které v Linuxu nefunguje, často se ale najde někdo schopný, kdo ovladač pro Linux napíše. Pokud plánujete koupi nového počítače a hodláte na něm provozovat Linux, můžete pozdějším možným problémům s hardwarem předejít tím, že se na Internetu podíváte do různých databází podporovaného hardwaru a necháte si počítač složit podle nich.
- Uživatelské ovládání
- Máte možnost zvolit mezi řádkovým a plně grafickým režimem. Pro Linux vznikají rozličné grafické desktopy – a je opravdu z čeho vybírat. Pro představu uveďme například KDE, GNOME či WindowMaker – vězte ale, že existují desítky dalších.
Získáváme aplikace
Nebudeme-li uvažovat možnost obstarání softwaru nelegálním způsobem, pak můžeme aplikace získat několika způsoby:
- zakoupením v obchodě (ať už v kamenném, nebo na Internetu)
- shareware aplikace
- freeware aplikace
- svobodný (free) software s otevřenými zdrojovými kódy
První typ je tedy za peníze a v našem konečném účtu hraje často nemalou roli. Pokud chceme mít „to nejlepší“, musíme se smířit s tím, že částka vydaná na software bude v mnoha případech opravdu velmi vysoká – není až takový problém utratit za software částku několikrát převyšující pořizovací cenu počítače. Samozřejmě máme vždycky možnost používat aplikace s menším výkonem (a nebo méně prestižní) a většinou jsou to rozumně ušetřené peníze. Přiznejme si, že kromě profesionálů-specialistů asi nikdo z nás nevyužije všechny možnosti programového vybavení a často se tak můžeme spokojit s levnějšími alternativami. Pokud však uvažujete o komerčním využití své práce, pak se vám vynaložené peníze asi v budoucnu vrátí.
Sharewarové aplikace jsou, takříkajíc, na půl cesty. Získat je můžeme zdarma, ale v podstatě jenom na vyzkoušení – později budeme muset zaplatit jejich registrační poplatek, nebo přestat používat. Nutno podotknout, že registrační poplatek programů šířených tímto způsobem je obvykle nižší než cena „krabicového“ softwaru.
Freeware aplikace jsou takovou oázou klidu. Jsou zdarma a nikdo za ně po vás nic nebude chtít podobně jako u svobodného softwaru, ke kterému ale navíc získáte i zdrojové kódy a větší volnost k nakládání s ním.
Licenční politika Microsoftu
Licenční politika Microsoftu je velice zajímavá. Zakoupením krabice se softwarem si člověk nezakoupí software, jak by čekal, ale zakoupí si právo software používat. Pokud si přečte licenční ujednání, tak navíc zjistí, že používat jej smí za dosti přísných podmínek, přičemž software stále patří Microsoftu a tato firma prakticky za nic neručí. Tím ovšem nijak zvlášt nevyčnívá mezi ostatními licenčními ujednáními (tzv. EULA – End User Licence Agreement)
Microsoft má pružnou licenční politiku, která je různá pro jednotlivce, firemní zákazníky, výrobce a prodejce IT a vzdělávací instituce. Její kvality nehodlám hodnotit, nicméně na čem se asi všichni zákazníci Microsoftu shodnou, je to, že licence jsou nehorázně drahé. Díky tzv. Licencování verze 6, které nasadil Microsoft v roce 2002, se od něj odvrátilo obrovské množství zákazníků zejména z podnikové sféry. Bylo jich tolik, že Microsoft od začátku roku 2003 hodlá nasadit novou politiku slev, aby tento odliv, zejména k open source alternativám, zastavil. Tento program se má jmenovat Open Value a má nabídnout firmám až 50% slevy.
Součástí MS Licenční politiky verze 6 jsou i podmínky, které nutí firmy pravidelně upgradovat svůj software, jakmile se objeví jeho novější verze. Pokud na to přistoupí, stojí je licence v daném okamžiku výrazně méně, než kdyby balík kupovali samostatně. Problém je v tom, že naprostá většina firem nevidí důvod, proč přecházet například z rozumně fungujícího MS Office 2000 na MS Office XP jen proto, že takový existuje. Rozdíly mezi nimi jsou marginální, zato poplatky jsou citelné. To je druhým zásadním důvodem, proč firmy hledají alternativu.
Tato licence má ale i jiná zajímavá ustanovení. Například dává zástupcům Microsoftu právo kontrolovat dodržování licenčních podmínek přímo ve firmě, a to bez předchozího upozornění.
Určitých změn doznala licenční politika Microsoftu v důsledku prohraného antimonopolního soudního sporu s USA. Firma tak nadále nesmí omezovat smluvně konkurenční firmy a bránit prodejcům v distribuci konkurenčních produktů. Což ještě donedávna Microsoft dělal.
V poslední době se také objevují snahy vlád přecházet od proprietárního software k otevřenému softwaru. Motivací jsou jednak obrovské úspory, neboť prakticky odpadnou platby za licence, jednak je zde i možnost snadné kontroly kódu a bezpečnosti programů i celého systému. Existuje také zřejmá snaha vyloučit faktor závislosti státních orgánů na jediné soukromé firmě se všemi s tím spojenými záležitostmi. To vše by ve svém důsledku mohlo vést k výrazným změnám v pojetí licencí, včetně těch od Microsoftu.
Jako skutečný protipól tu pak jsou licence pro Open a Free Software. Vedle již notoricky známé GNU GPL, která však má pro komerční sféru určité nepříjemné vlastnosti, a volnější LGPL, která je ale určena pro trochu jiné použití, se objevují i licence přímo svobodu vynucující. Taková HESSLA obsahuje podmínky, že software, který je jí chráněný, nesmí být použit k omezování svobod občanů ani k páchání jiných represí.